What are you looking for?
čtvrtek 31. prosince 2015

THANK YOU, 2015.

Kdo sedí právě teď, na silvestrovskej večer, doma u počítače? Hádám, že moc lidí ne. I já ho odložím hned po tomhle článku. Ale žádný chystání na velký slavnostní zakončení roku mě nečeká. Naopak. Zůstanu hezky ve svým myšičkovským oblečku, s přítelem si namícháme pár drinků, slupnem jednohubky (který teprve někdo musí udělat :D) a na zahradě vyprskáme pár prskavek, za mě ideální program! Doufám, že vy si konec roku užíváte taky podle svých představ, ať už je to nějaká obří party nebo jen poklidný večer v kruhu nejbližších. 
Anyway, dnešním článek bych tak nějak chtěla shrnout svý ponaučení z uplynulýho roku formou citátů a pár slov k tomu (vlastně jako LONI). Byl to totiž opravdu ten jak se říká "hell of a year!" Máte čas a chuť si počíst? tak pojďme na to!


Ještě nikdy v mým životě se toho nezměnilo tolik, jako tenhle rok. Nejlepší na tom všem je to, že jsem se o ty změny zasloužila sama a jsem na to fakt hrdá. Přijímala jsem výzvy a kdykoliv jsem po něčem zatoužila, šla jsem si za tím. Vysnila jsem si život, kterej si postupně plním a uvědomuju si, jak strašně důležitý je věřit. V sebe. V dobrou karmu. Ve šťastný konce. I sebemenší krok ke splnění snů se totiž počítá. Protože jedno to přijde, fakt že jo. Vidím to všude kolem sebe stejně jako sama na sobě. Letos mě inspirovalo neuvěřitelný množství lidí včetně těch, kteří se mi třeba už dávno odcizili. Aspoň díky sociálním sítím mám totiž možnost sledovat jejich vývoj a jemně se usmívat a říkat si, že je všechno jak má být a že se každýmu, kdo si jde za svým, ty jeho sny postupně plněj. Takže jasný ponaučení - pokud chcete žít jinak, musíte nutně něco změnit. 

Samozřejmě vedle spousty světlých momentů byla i spousta těch černých. A že některý byly fakt černočerný. Jeden z nejpopulárnějších a nejemotivnějších článků, co jsem kdy napsala byl "Dreams come true. So do nightmares.", kde jsem asi tak nějak vystihla všechno, co bych teď napsala k těmhle citátům. Ani ty nejhorší chvíle ve vašem životě by Vás totiž neměli donutit dělat a říkat špatný věci, neměli byste se nechat strhnout zoufalstvím, vztekem a zklamáním. Protože pokud to zvládnete a udržíte si sami sebe bez toho, abyste se sobě na chvíli ztratili a dělali něco, po čem se nepoznáte, bude to ten nejlepší pocit. Ublížení a přesto otevření světu. Zklamaní a přesto důvěřiví. Uvnitř uplakaní a přesto s úsměvem na tváři. A nemyslím to jako přetvářku, prostě doopravdy. Já jsem to zvládla. Zuby nehty, ale zvládla a jsem na to pyšná.

A když budete ready na novou životní kapitolu? Ona přijde. Prostě přijde, stačí jí jen udělat maličkej (nebo klidně obrovskej) krok naproti!

A až v tý nový kapitole budete, nezapomínejte ani na ty, kteří s Vámi absolvovali ty kapitoly předcházející. Já bych tady mohla psát další román o tom, jak strašně moc si vážím svýho rodinnýho zázemí, toho, co všechno mě naši naučili a do života předali. Jak strašně ráda se vracím domů a jen tak sedím v obýváku a užívám si všeho toho, co už kolem sebe nemám tak často jako dřív. O tom, jak strašně mi chybí brácha a o tom, jak mi chyběj mokrý psí čumáčky, když s nima zrovna nejsem. Ale oni to přece všichni vědí. Protože jim to dávám najevo. A o tom to přece je. 

Jestli pro mě byl letošek na něco opravdu bohatej, tak na nový přátele. A to přátele, o kterých jsem už teď schopná říct, že jsou na celej život. Moje holky, ať už pražský nebo hradecký, jsou prostě něco, čeho si nesmírně moc vážím, nikdy jsem neměla tolik skvělejch kamarádek, pro který bych udělala první a poslední, se kterejma můžu mlít uplně o všem a když si potřebuju promluvit, vždycky vím, jaký číslo vytočit. Nejlepší kamarádství nemusí být ty nejdelší, podle mě jsou fakt strašně důležitý společný zájmy a podobný směřování. S takovými lidmi si vždycky budete rozumět nejvíc, ať už se jedná o přátelství nebo partnerství. A samozřejmě, nic neukáže pravý kamarády líp než trocha krušnejch časů. Proto jsem vděčná i za to špatný, co se letos stalo, protože i to mi otevřelo oči a ukázalo věci, který jsem fakt potřebovala vidět.

Víte, je náročný psát o něčem, co pro Vás znamená tak moc? Je to náročný, odhalující a nebezpečný. Psala jsem Vám takhle odjakživa, ale... Nevím. Občas bych si radši nechala všechno jen tak pro sebe. Protože ty citáty třeba mluvěj za vše.

V životě potkáme spoustu lidí. Kamarádíte se mnoha lidmi, randíme taky většinou s více než jedním člověkem. Někteří nám sednou hned, na některých nám od začátku něco vadí. Někdy to skřípe, s někým se neshodneme v maličkostech a s někým v zásadních věcech. Asi na všem se dá pracovat, když o to stojí obě strany. Co je ale podle mě mnohem lepší je když narazíte na někoho, s kým to do sebe opravdu zapadne. Když se nemusíte složitě snažit na někoho zapůsobit, když si nemusíte hlídat každou větu, co vypustíte z pusy, když nemusíte ztrácet sami sebe a dělat věci, co jste dřív nedělali. Když to prostě jde. Když jste to vy, čistí a upřímní,s kartama vyloženýma na stole a se srdcem na dlani. A víte. Víte, že tohle TA CESTA. 
TEN ČLOVĚK.

A tak se zamilujete. Tak rychle a tak moc, že tomu sami nerozumíte. Tak moc, že Vám zářej oči snad i ze spaní a nedokážete dát ani do slov jak moc šťastní jste. Naštěstí je to dostatečně vidět a tak ani nic moc říkat nemusíte.

A jako... cuddle me hardcore je proste nejlepší :D

A tak to je. Všechny tyhle citáty, v každým z nich je tak neskutečná pravda a síla. Miluju je. Říkaj všechno a já tak nemusím psát nic víc!

Mezi změny, který jste mohli zaregistrovat, patří i cvičení. Dlouho jsem to odkládala, až konečně přišla ta správný výzva a já jsem se do toho pustila. Nebudu si tady ale hrát na sluníčkovou vílu, který hned všechno jde a je prostě nejlepší. Jedna věc je, že mě to fakt chytlo a fakt baví - to cvičení. Druhá věc je ale ta, že prostě nejsem schopná a ochotná změnit svojí stravu, která je v konečným důsledku mnohem důležitější než samotnej pohyb a proto se pak občas stane, že jsem ze sebe tak nešťastná, že hystericky brečím tak dlouho, dokud mi není špatně i fyzicky. A ta holka, co se na Vás na instagramu pořád směje na plnou pusu je najednou zhroucená v koupelně na zemi a má se všechno jen ne ráda. A pak to najednou zas přejde. Většinou na to stačí pár obejmutí a mám zas sílu jít do všeho znova. Takže jedem dál, pokračujem. Protože nikdy nejde všechno hned. Ale každej krok se počítá. Že jo?

No a tenhle poslední odstavec tak nějak patří... anonymům. Nebudu mluvit za ostatní holky, přestože jsem si jistá, že to takhle máme všechny, ale já za sebe můžu říct, že ať se snažím nad ošklivý komentáře povznést sebevíc, nejde to. Já specielně jsem člověk, co mi pamatuje to zlý, co mu někdo řekne, i když o tuhle svojí pitomou vlastnost fakt nestojím. A někteří z Vás toho umí neuvěřitelně hnusně využít. I když možná to ani nevíte... ale teď už jo. Takže prosím, odpusťte si to, jo? Opodstatněnou kritiku beru, ale podávejte to slušně. Neútočte zbytečně, nerýpejte zbytečně, nevyužívejte toho, že jsem otevřená a sdílím tady s Váma první a poslední. Není to fér. Schválně se zamyslete, jestli byste to chtěli číst vy. 

Protože já to číst nechci. Nechci vědět, že mě někdo v posilovně pozorujete a říká si, jaký jsem pako a že potřebuju hubnout. Nechci číst žádný rýpání ohledně toho s čím se tady svěřuju a jak otevřeně vedu svůj blog. Prostě nechci, rozumíme si?!

Já se fakt snažím tady do toho dávat všechno a pevně věřím, že to oceníte a že se to proti mě nakonec celý neotočí. Strašně se mi líbí, jak se blogová scéna vyvíjí a kolik suprových blogů v ČR máme. Je skvělý, že tady je tolik šikovnejch holek a já si pokaždý strašně ráda udělám čas a přečtu si všechny svý oblíbený blogy - a že jich je, haha. Pořád bych chtěla i sebe posouvat někam dál, chtěla bych se konečně (!!!) dokopat i k těm videím a přijímat další výzvy jak v blogovým světě tak i v tom offline. Protože oba dva jsou pro mě strašně důležitý a není lepší pocit, než ten, že se mi momentálně fakt daří v obou. Užívám si to a Vám přeju. ať si přesně takhle užíváte uplně všechno, co Vás v následujícím roce potká. Ať si ho uděláte přesně takovej, jakej ho mít chcete, ať si splníte všechny tajný přání a ať kolem sebe máte lidi, na kterých Vám záleží a kterým záleží na Vás. 
A odpouštějte, občas to není na škodu!

xoxo

Add your comment

  1. Domi, ani nevíš, jak jsem se na tenhle tvůj motivační článek těšila - a tys samozřejmě nezklamala :) U mě je letos Silvestr bez bujarých oslav. Poslední dobou jsem si uvědomila, že to, abych se s kamarády sešla a pobavila nepotřebuji zrovna tenhle den, protože s těma super lidma, kteří mě obklopují, je každý den obrovskou oslavou... ♥ Takže dnešní večer? Pokec s mamčou, gaučing, sklenička.... a tvůj článek, samozřejmě! Šťastný nový rok a ať je stejně tak super, jako ten 2015! ☺

    OdpovědětVymazat
  2. moc krásně napsaný :)) letošek byl zvláštní rok, pro mě byl asi ten nejnáročnější vůbec, ale o to motivovanější jsem v tom dalším víc věcí změnit, i když sama nevím jestli to nějakou změnou čísla skutečně začne tak fungovat. nicméně jsem v posledních měsících tohohle roku objevila tvůj blog a ten mi hodně změnil pohled na svět a vlastní život a vůbec na všechno. sice tě neznám, ale jsi ohromně inspirativní a úžasná a mám tě virtuálně moc ráda a jsem ráda že jsi. děkuju že píšeš blog a doufám že další rok pro tebe bude ještě krásnější než tenhle!!! <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Číst tyhle slova mi přijde uplně neuvěřitelný, jsem strašně ráda, že to někdo se mnou takhle prožívá a ještě víc ráda, jestli ti to fakt v něčem pomohlo! Děkuju ti strašně moc a seš anonym, kterej mám fakt moc ráda <3

      Vymazat
  3. Moc krásný článek. Občas jsou články, které jsou takto dlouhé už ke konci neúnosné, ale ten tvůj mě naprosto pohltil a četla jsem ho jedním dechem až do konce. Musím říct, že pro tebe to musel být opravdu rok plný změn, ať už těch příjemných či nepříjemných. Jde vidět, že na sobě opravdu pracuješ a tvůj blog je stále lepší a lepší a já se sem moc ráda vracím, i když asi ne tak často jak bych chtěla, protože času je prostě málo.
    Přeji ti do roku 2016 všechno nejlepší, spousty úspěchů ať už v tom blogovém světě, tak v tom soukromém. A prostě buď stále tak usměvavá a otevřená jako jsi do teď! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé, děkuju moc, mám radost, že se ti to hezky četlo :)

      Vymazat
  4. Tvůj článek je přesně ten, u kterého na chvíli vypnu, nevnímám svět a jen hltám každé slovo. A takové články potřebuji jako sůl. Nic přecitovaného, přemotivovaného. Vždycky se mi na tobě líbila tvá otevřenost a to, že nám všechno píšeš tak, jak to je. Když se citíš špatně napíšeš to, a já vím, že i když se můžeš zdát jako ten nejšťastnější člověk, máš i ty chvíle, kdy jsi v koupelně na zemi a brečíš. A přes to jdeš dál a to je to hlavní. Na tvůj blog se budu vždycky ráda vracet :)

    http://moimelea.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi úžasná, děkuju moc za tyhle slova, dělá mi to neuvěřitelnou radost <3

      Vymazat
  5. Tento článok je naozaj krásny :) A prajem ti ešte viac úspechov v roku 2016 ! :)

    Aďulik Sun

    OdpovědětVymazat
  6. Domi, hodně štěstí do nového roku a ať je lepší, než ten letoší :)
    happy new year

    OdpovědětVymazat
  7. Tohle je tak neskutečně krásný článek, Domčo! V životě se dějí věci, které nejsou úplně růžové, ale vždycky tě můžou nakopnout k tomu, aby byl člověk ještě lepší. Sepsala jsi to tady fakt krásně a musím říct, že i mě donutil uvažovat o tom, jaké by to asi bylo vysnít si svůj život a dělat vše tak, aby se mu to co nejvíce podobalo! Hodně štěstí do roku 2016 a prosím - nikdy, ale nikdy nepřestávej psát, protože právě ty seš jedna z těch blogerek, na kterou může být ČR pyšná! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Krásnej článek Domčo, já ti přeju jen to nejlepší do nového roku, ať je minimálně stejně tak skvělý, jako ten minulý! A on bude žejo!:))

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Domi, děkuju za článek, přesně tohle jsem si asi potřebovala přečíst. Za poslední měsíc se mi obrátil život o 180°, po téměř 4 letech jsme se rozešli s přítelem (pro mě naprosto nepochopitelná a nepřijatelná věc). Týden jsem strávila ve své noře, s dvěma otázkama - proč a jak teď vůbec mám žít - ve výsledku jsem celou dobu skákala kolem něj a žila jeho a né svůj život. Přesně to,co si napsala jsem potřebovala vidět a číst. Sice mi furt chybí jako člověk, ale začínám zjišťovat, že zvládám fungovat i bez něj,a že vlastně mám spoustu času na různý aktivity a hlavně na ty, kteří mě v tom nenechali a tahali mě z depresí. Myslím, že si tenhle tvůj článek vytisknu a povinně ho ráno a večer budu předčitat...díky!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyjo, děkuju moc za takovouhle otevřenost, moc si toho vážím! A jsem ráda, že už je ti líp, věř mi, že to bude čím dál lepší a nakonec se z toho oklepeš uplně, čas má prostě takovouhle moc! Jsem moc ráda, že tě moje slova k něčemu inspirujou a že si je chceš takhle připomínat, za to zase děkuju já tobě <3 hodně štěstí a sil!

      Vymazat
  10. Lidé by možná nebyli rýpaví, speciálně ohledně toho cvičení, kdybys nepostovala svoje fotky ve fitku před zrcadlem. O tom přece cvičení není. Pak se div, že si z tebe lidé utahují, pózovat umí každý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem neslyšela žádný rýpání zrovna ohledně těch fotek, takže to je myslim v pohodě :) když chci napsat něco o cvičení, tak je přece logický, že dám fotku z fitka... a nejsem zatím natolik sebejistá, abych se fotila přímo na nějakým stroji. Ale dík za názor ;)

      Vymazat
  11. Moc děkuji za článek, je upřímný a lidem otvírá oči♥!

    OdpovědětVymazat
  12. Ahoj Domi,
    Dlouho jsem přemýšlela, co ti vlastně chci říct. Je mi 19 let, letos maturuji. Na přelomu roku 2014/2015 v zimě jsem zažila nejhorší chvíle svého života. Prodělala jsem si záchvat panické úzkosti (bylo mi tak zle, že jsem si sama doma musela zavolat záchranku), a po tom jsem měla douhé období plné depresí a úzkostí. Přicházela na mě úzkost jen tak, z nočeho nic. V tu chvíli mi bylo tak špatně, nevěděla jsem ani proč, ale nedalo se to zastavit. Nevěděla jsem, jaký má můj život smysl. Díky rodině, přátelům, jsem se z toho pomalu začala dostávat. V tuhle krušnou dobu jsem se začala nějak víc zajímat o módu, a narazila i na tvůj blog. Když ti teď řeknu, že TVŮJ BLOG měl téměř největší zásluhu na tom, že jsem se z toho všeho jakžtakž dostala, nebudu vůbec lhát. To, jak prezentuješ ostatním svůj život, předáváš životní zkušenosti, šíříš pozitivní energii.. je to něco neskutečného. Díky tobě jsem si uvědomila, že život je dar. Že bychom neměli žít jen z povinnosti. Měli bychom žít, protože život je krásný, když budeme dělat to, co nás baví, naplňuje, obohacuje. Tohle všechno jsem v TU zimu nevěděla.
    Proto ti děkuju. Děkuju ti za čas, který blogu věnuješ, děkuji za to, že nás všechny inspiruješ .. ať už jde o módní záležitosti, odvahu zkoušet nové věci, nebo šíření POZITIVNÍ ŽIVOTNÍ FILOZOFIE. Ta totiž z tohohle blogu srší ve velkém.
    Děkuju za vše!!!! a těším se na plno dalších krásných chvil, prožitých s tebou, tady na blogu. <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ti neuvěřitelně moc děkuju za takovou otevřenost, upřímnost a důvěru! Jsem strašně moc ráda, žes mi napsala a tohle všechno mi dala vědět. Je pro mě úžasný vědět, že to, co tady dělám, není jen nesmyslný plácání o hloupostech, ale že to opravdu může někomu pomoct. Že já můžu někomu pomoct. Když jsem dnes tenhle tvůj komentář četla, chtělo se mi z toho brečet, maximálně mě to rozněžnilo a dotklo se mě to tak, že jsem tě celej den nedostala z hlavy. Děkuju ti moc za tvý slova, držím pěsti, ať je u tebe všechno oukej a ať se máš jenom dobře a máš kolem sebe spoustu maličkostí, který můžeš milovat celým svým srdcem a tolik se z nich radovat. Měj se krásně a jsem moc ráda, že tu jsi se mnou, přestože neznám ani tvoje jméno :-*

      Vymazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤