GONNA LOVE MYSELF, I DON'T NEED ANYBODY ELSE

Chtít napsat článek o vztahu k vlastnímu tělu, kterej je pořád dost nevyváženej a přečíst si před tím článek, kterej jsem na tohle téma psala před rokem, kdy jsem byla uplně jinde než jsem teď, je poměrně zajímavá zkušenost a podnět k zamyšlení. Před rokem jsem nehnula prdelí, jedla na co jsem si vzpomněla, protein a fitko pro mě byly skoro sprostý slova a...měla jsem se ráda. Ten článek je TADY, pokud by to někoho zajímalo a já bych se ráda vyjádřila k tomu, co všechno se od tý doby změnilo. Zdá se totiž, že vzhled to až tak razantně nebyl, přestože moc dobře vím, proč jsem do tamtoho článku nedala žádný fotky zezadu, využila dobrýho nasvětlení a všechny nelichotivý fotky smazala (blbá Dominiko, teď nemůžeš dělat pořádný porovnávačky!!). Svoje tlustější období jsem už měla za sebou, měla jsem tehdy přítele, co mi dával najevo, že ho přitahuju taková, jaká jsem a že taková mám zůstat a já jsem tím pádem byla se sebou spokojená. Celej ten pohled na mý tělo se vlastně odvíjel od jeho pohledu. Po létě jsem ale změnila bydliště, školu, kamarády, vztah, všechno. A chtěla jsem začít něco dělat, přesně jak jsem psala i v tom článku. A tak jsem začala, začala jsem chodit do fitka a Vás vzala od začátku s sebou. Hrozně moc jsem se Vám tím otevřela, nechala Vás nakouknout na mý citlivý místa. Nedělala jsem ze sebe žádnou fitnessku, ale začala jsem na blogu psát i o cvičení a zdravějším životním stylu, kterýmu jsem se začala oddávat. Neměla jsem vůbec tušení, co všechno to přinese a že si díky tomu projdu momentama, kdy se budu naprosto nesnášet a budu mít stavy, kdy se ubrečím ke spánku.

Chtěla jsem ostatní inspirovat a motivovat k tomu, že každej může kdykoliv začít a mít nějaký výsledky. Místo toho jsem zjistila, že ty výsledky jsou strašně pomalý a že to vůbec nejde tak, jak bych chtěla. Objevila se tady spousta anonymních komentářů, kteří se do mě najednou trefovali kvůli postavě a ne nějak ledabyle, ale hodně hnusně a hodně často, což se nedělo skoro vůbec do té doby, než jsem začala cvičit a psát o tom - není to trochu ironie? Asi jsem tomu prostě vyšla naproti a občas to schytala plnou palbou. Občas anonymně a občas i od blízkých lidí. Protože jsem cíťa, tak jsem si všechno neuvěřitelně brala k srdci, každej hnusnej komentář si screenshotovala a v největší depce si je všechny četla asi aby mi bylo ještě hůř (klasická já, těší mě!). Nemáte tušení, jak strašně dokážou takový útoky ublížit, jak zamávaj s psychikou člověka a jak ho můžou ovlivnit, nepochopíte to, dokud si tím neprojdete. Začala jsem se porovnávat se všema, co taky cvičej, začala jsem se porovnávat s lidma, co cvičej roky, co maj trenérský kurzy a vypadaj báječně. Neměla jsem v podstatě nikoho, kdo by mě dokázal podpořit, o koho bych se mohla opřít, kdo by mi řekl, že jsem úžasná taková, jaká jsem, což moje povaha prostě občas slyšet potřebuje, tím spíš, když dostává takovou sodu a já jsem měla pocit, že nejsem dost dobrá a že jestli se chci mít dobře, být úspěšná a šťastná, musím se sebou fakt něco udělat. Jednoduše jsem byla docela v háji, nešťastná a nevěděla jsem, co se sebou. 
Postupně jsem si začala odpírat dennodenní sladkosti a nezdravý jídla, začala jsem cvičit s trenérem a najela na low carb režim (kterej byl mimochodem fajn, o to nic, ale už od něj chci pomalu upustit). Bylo to náročný, najednou jsem začala všechno dělat jinak a občas z toho byla uplně vyřízená. Potřebovala jsem něčí ocenění a to dlouho nepřicházelo. Kdyby mě to fitko tak neuvěřitelně nechytlo a nebavila mě tam každá minuta a každý zvednutí činky, dávno, ale DÁVNO bych se na všechno vykašlala a nevím, jak by to se mnou v daném psychickém rozpoložení dopadlo. Já si to ale zamilovala. Našla jsem aktivitu, kterou jsem hledala, která mě nabíjí, kde se můžu pořád zlepšovat, kde jsem našla nový kamarády a která ovlivnila celej můj způsob života. Našla jsem si trenéra, kterej mě naučil spoustu tipů a novýmu přístupu k tomu všemu. Naučila jsem se správně jíst, naučila jsem se víceméně zkrotit chutě a být tak spokojená. Naučila jsem se, že se člověk musí mít rád a že se musí mít rád každou chvíli na tý cestě, ať je zrovna v dobrý formě nebo špatný, protože tahle cesta rozhodně není stabilní přímka, kdy pořád hubnete a pořád se zlepšujete, je to mnohem spíš horská dráha. Naučila jsem se, že každej progres je důvod k radosti a hrdosti a že je jedno, jestli se jedná o schozený kilo, o narostlej sval, o větší výdrž nebo větší sílu. Naučila jsem si nebrat k srdci každou rejpavou poznámku, ať už pochází z jakýhokoliv zdroje. Naučila jsem se, že si občas můžu dát burger nebo drink a nemusím u toho mít výčitky a celou dobu myslet na to, jak si kazím výsledky, nenene, chci i naplno žít a to nejen ve fitku. Uvědomila jsem si, že to pro mě není cesta k nějakýmu cíli, ale že ta samotná cesta je cíl. Že se nemusím extrémě omezovat, že nemusím hubnout 10 kilo aby mě měl někdo rád (nebo já sama sebe), že nemusím vypadat jako z fitness katalogu, abych si mohla dovolit psát na blogu o zdravým životním stylu. A uvědomila jsem si ještě jednu zásadní věc - každej tohle musí dělat sám pro sebe, chtít kvůli sobě a ne kvůli někomu jinýmu. Já jsem jednu chvíli (a nebylo to moc dávno) byla odhodlaná do toho jít na tisíc procent a dát si za cíl bikini fitness soutěž, samozřejmě ne sama kvůli sobě a teď bych se za tenhle myšlenkovej směr propleskla. Dokud cvičíte proto, abyste se někomu víc líbili nebo někomu něco dokázali, nikdy v tom režimu nebudete šťastný.

Uvědomte si, že vy nejste jenom Vaše tělo a že každej z nás může druhýmu nabídnout mnohem, ale mnohem víc než jen tu fyzickou schránku.

A pokud někdo chce jen tu fyzickou schránku, tak mi věřte, že ho nechcete vy - prostě ne, ok?! 

Moje cíle se od začátku cvičení vlastně ani nijak zásadně nezměnily. Nechtěla jsem nijak výrazně hubnout, chtěla jsem tvarovat a zpevňovat a najít něco, čemu se oddám. A to se stalo. Už nekoukám po hubených lidech, koukám po těch, co mají svaly a je uplně jedno, jestli jde o holku nebo kluka. Miluju, když se člověk pohne a na těle se mu vyrýsuje pár svalů. Obdivuju každýho, kdo maká na tom, aby byl silnej a vypadal dobře. A miluju, když nějaký ty svaly začínám vidět i na sobě. Strašně na sobě cením, že zvednu těžší váhy a že na každej trénink chodím s tím, že se zas hecnu o kousek víc. Baví mě odcházet domů uplně mokrá a těšit se na pořádnou dávku masa (a smoothie bowl :D). Pořád nejsem ve fázi, kdy bych chápala lidi, kteří jedí dokola jen kuře s rejží, přestože chápu, že to výsledky má a že klíčem je právě ta stálost, protože pořád věřím, že se dá výsledků dosáhnout i různorodější stravou a sama to hodlám vyzkoušet. Svůj youtube kanál bych chtěla ubírat hlavně touhle cestou, mimochodem.
Neříkám, že jsem teď se sebou naprosto vyrovnaná a nic bych neměnila. To VŮBEC. Jen už jsem strašně ráda, že pominulo to období, kdy jsem se byla schopná nesnášet a utápět se v tom. Jsem ráda, že vím, že to dělám kvůli sobě a že umím sama sebe ocenit. Že si už nedělám tolik z toho, že mě neocení moje okolí, protože to nedělám pro ně, ale pro sebe. Ošklivý komentáře pouštím z hlavy většinou hned ve chvíli, kdy dočtu jejich poslední slovo a jsem strašně ráda za každičkou pochvalu, který se mi od někoho dostane, přestože se už můj pohled na sebe neřídí podle názorů ostatních. Pravdou ale je, že každý z nás potřebuje někdy ocenit, někdo víc, někdo míň. Netvrdím ani to, že už nemám žádný chvilkový záchvaty z toho, že vypadám blbě, protože třeba na dovolený jsem samozřejmě nějakou tu krizičku měla, když jsem měla pocit, že ten bůček, co se mi už povedlo odstranit je najednou zpátky a já všechno zkazila (no však ještě aby nebyl zpátky, když z lowcarb přejdu rázem na přežíračky, omg!), nicméně chybama se člověk učí a já teď prostě jen zařadím víc kardia (i o tom chystám brzy článek) a za chvíli budu zase zpátky tam, kde před dovolenou a pak pojedem dál a dál a dál. Protože chci a protože jsem si to vybrala. Nadpis tohohle článku doufám dostatečně vystihuje hlavní myšlenku, kterou se snažím říct. Holky, mějte se rády! Makejte a zlepšujte se, buďte na sebe hrdý za každej (i sebemenší) progres, ale hlavně se mějte celou dobu rády, to je totiž základ úspěchu a spokojenýho života jakbysmet.

40 komentářů:

  1. Ďakujem že si a že som ta našla vo virtualnom svete. Si krásna.
    S.

    OdpovědětVymazat
  2. Ja nechápu, že se ty lidi do tebe vůbec naváží. I kdybys byla 100kilova pane bože... Ja te sleduji dlouho a vidím tvůj progress, ale důležitější v tomto životním stylu je, že ho vidíš ty.

    OdpovědětVymazat
  3. Domi, moc povedený článek! S tou psychikou to mám dost podobně, před pár lety jsem v tom dost plavala.. Je to zvláštní, ale jsi takový můj vzor v tom, se sebou něco dělat :D :) Asi je to hlavně tím, že mi připadáš přirozená a trochu se v tobě vidím i tou postavou (samozřejmě před tvým pokrokem). Když vidím všechny ty přehnaný fitnessáky, spíš mě to odrazuje a nepřipadá mi to v mém případě ani dosažitelný.. :D :) Jen tak dál!

    EVERYTHIN KATE

    OdpovědětVymazat
  4. Jsi krásná holka!!! Fandím ti :) před pár dny mi v hlavě proběhl podobný převrat a já se najednou cítím 100x šťastnější :)

    OdpovědětVymazat
  5. Obdivujem tvoju odhodlanost a energiu, ktoru vkladas do ziskania lepsej postavy, resp. postavy viac podla tvojich priani :) Moja postava ma tiez daleko od dokonalosti (bastim sladke a mastne), ale nejak sa tym nehodlam obmedzovat - a tym padom ani vytrcat prdelku na fotkach haha :O :D :D Drzim kazdopadne palce, nech ti cvicenie prinasa i nadalej radost a zelany svalovy efekt :)


    OdpovědětVymazat
  6. Přesně taaak! Moje slova :) začala jsem cvičit před 4 lety, a není lepšího koníčku pro mě :) dnes jak jsem cvičila cardio a umírala, tak mi v hlavě proběhla celá ta cesta a prostě jo! jsem na sebe fakt pyšná! :) a to je tak supr si říct... pocit k nezaplacení. Z té začáteční povinnosti se stal koníček a touha zlepšovat se, a o tom to je. Pamatuju si, jak jsem byla netrpělivá zezačátku a chtěla vidět hned pokroky, no což, až po 4 letech vidím břišáky, žádný sixpack :D ale vůbec mě to netíží, naopak mám radost, že nejsem zaseklá na jednom bodu a vidím pořád progress :) Ať se ti daří, jen tak dál!

    OdpovědětVymazat
  7. Domca ty si super :) A rozhodne veeelka inspiracia!

    OdpovědětVymazat
  8. Domčo, krásnej článek!:) Držím palce, sama vím, jak je to všechno těžký:) Jen tak dál!:)

    OdpovědětVymazat
  9. Ve spoustě věcech s tebou souhlasím a taky jsem si něčím podobným prošla. Je až neuvěřitelné, jak se člověku dokáže zvýšit sebevědomí právě cvičením a já jsem toho důkazem. Cvičím přibližně dva roky a ze začátku jsem se všeho bála, myslela jsem si, že nic neumím a nic nevydržím. Teď jsem na sebe pyšná, když kolikrát vydržím stejně nebo i více nezm spousta chlapů ve fitku, a z každého pokroku mám obrovskou radost. Taky už tolik neřeším, jestli si můžu dát tohle k jídlu a nebo radši ne. Když váha ukazuje vyšší číslo, tak z toho nešílím a nebrečím, jako před lety :D. A paradox je, že teď vážím asi o 5kg více, než před rokem a půl a se svoji postavou jsem nesmírně spokojená až teď. Konečně jdou vidět nějaké svaly a tělo mám zpevněné a cítím se dobře :)

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Domi, musím ti tady napsat komentář, ač to dělám poprvé, ale jsem z tebe naprosto nadšená. Instagram jsem si založila pro inspiraci, abych mohla koukat, co kdo jí, jak cvičí a něco nového se naučila. Spousta holek tam dává odkaz na svůj blog, ale až ty jsi mě tak zaujala, že jsem na tvůj zavítala a pak už jen četla, četla a četla! A byla naprosto uchvácená a strašně mě to bavilo. Říkala jsem si, že když mě to takhle chytlo, tak mě třeba budou bavit i jiné blogy, na pár jsem se jich proto podívala, ale pak se hned vrátila k tomu tvému. Včera když jsem viděla na IG tvůj příspěvek, že dneska bude tento článek, netrpělivě jsem ho vyhlížela a těšila se na něj. A taky jsem za dnešní den strávený s teplotou v posteli projela snad všechny tvé články a kromě inspirace ohledně stravování a cvičení jsem si skvěle početla. Působíš na mě straaašně milým dojem, lidsky a nemám, co bych vytkla :-). Moc mě bavíš, a tak jsem se rozhodla ti to sem napsat, pro povzbuzení a snad tě to i potěší :-). Fandím ti a souhlasím s tebou. Taky se učím mít ráda samu sebe a udělat pro to maximum, abych byla spokojená. Jsi moje velká inspirace. Takže jen tak dál, jsi skvělá! Jo a všechny ty tvoje fotky jsou dokonalé, fakt! :-))) Držím pěsti. Verča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Potěšilo mě to strašně moc, děkuju ti za to <3

      Vymazat
  11. Domi krásny článok, hovoríš mi z duše! Stále som nespokojná sama so sebou, doslova mám niekedy momenty, kedy sa nemám rada, no snažím sa nájsť si k sebe cestu. Si krásna a tvoja postava vyzerá skvelo!♥
    my blog: THE COLORFUL THOUGHTS

    OdpovědětVymazat
  12. Krasko ja mam pocit, ze to kure s rejzi se potichu zmenilo v kure se zeleninou - aspon jak tvrdi muj instagram :D jsi jedna z nejkrasnejsich zen co jsem kdy videla, moc ti to slusi a drzim palec, at jdes porad timhle smerem, protoze mne teda pripada spravnej:* dominika

    OdpovědětVymazat
  13. Domi, super článek! Tento přístup je správný- hlavně to všechno dělat pro SEBE a ne proto, aby se člověk líbil ostatním, to je podle mě největší blbost. Moc ti to sluší, to prádlo CK je boží!

    OdpovědětVymazat
  14. Neuveritelne krasny clanek Domi, ja sama nejsem spokojena sama ze sebou a z toho vznikla i nemoc, jestli vis co tim myslim. Nechapu, jak se do tebe muzou lidi navazet, zaprve jsi krasna, mas skvelou postavu a zadruhe i kdyby jsi mela o 100 kilo vic, tak by jim to melo byt jedno, kazdej nemuze vypadat jako VS andilek! Jelikoz mam podvahu a musim pribrat a bojuju s jinym problemem nez asi vsichni z vas, tak me tvuj clanek moc motivoval a musis priznat, ze pochvala za postavu od holky, ktera ma s 170cm 44 kilo fakt neco znamena! :D
    S laskou
    Sandra ze http://www.shineoffashion.com
    https://www.instagram.com/sandraslusna/

    OdpovědětVymazat
  15. I já děkuji za tento článek! <3 Teď nějak nevím co přesně napsat... snad jen díky a pokračuj v tom co děláš! Jsi krásná jak zvenku, tak uvnitř. Myslím, že jsi tímto článkem určitě pár lidem otevřela oči. :))

    OdpovědětVymazat
  16. Hrozně krásně napsaný.. ☺ Poslední dobou také pořád řeším jen svoji postavu, ale vždycky když pro sebe něco udělám jsem na sebe pyšná a hlavně jsem šťastná😊😊

    OdpovědětVymazat
  17. Obdivuji te :))) a chtela bych se zeptat na to stravovani lowcarb...v cem to spociva a tak ?? :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Spočívá to v tom, že máš hodně ořezaný příjem sacharidů, respektive jíš je jenom formou zeleniny a ovoce. Takže žádný přílohy jako rýže, brambory atd (já jsem jedla jedině občas batáty) a ani ovesný vločky a žádný cereálie. Prostě se ve stravě orientuješ převážně na příjem bílkovina zdravých tuků.

      Vymazat
  18. Ty si ta najinšpiratívnejšia osoba, akú tal virtuálne poznám. Hrozne cením tvoju otvorenosť, dáva mi pocit, že ťa poznám... Len tak ďalej❤️❤️

    OdpovědětVymazat
  19. Tenhle článek lze shrnout jen jedním slovem..RESPEKT!!! :)Jen tak dál pokračuj.

    OdpovědětVymazat
  20. Mám chvíle, kdy bych nejradši cvičila od rána do večera, a pak chvíle (měsíce), kdy mě přepadne letargie a já necvičím. Tvoje články mi pomáhají, abych se z té líné fáze dostala. Zrovna teď, po maturitě, jsem nebyla schopná cvičit a jediné co jsem dělala, byl běh. Pak jsem se vrátila ke čtení tvých článků a už zase se dostávám do toho cvičícího režimu (sice jen doma a ne ve fitku, ale aspoň někde). Takže ti děkuji za inspiraci a držím palce, ať se ti daří lépe a lépe :)

    http://moimelea.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  21. Myslím, že ti co kritizují tvou postavu spíš dost závidějí. Fakt krásná postavička. Asi budu muset začít se sebou taky něco dělat.

    OdpovědětVymazat
  22. Nevyjadřuji se k článkům často, ale teď je to potřeba. Jsi jedna z nejlepších bloggerek v ČR. Sleduju tvůj instagram a jsem neskutečně hrdá na to, že jsi Češka. Jsi krásná, skvělá a jsi hlavně svá. Nemám tušení, jak ses dříve musela cítit, ale vím, že bys kvůli těm lidem, kteří ti říkají "ne", měla říkat dvakrát tak více "ano". Jsi úžasná, Domi. Vším, co děláš.Tak na to nezapomínej. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. <333 tohle se tak překrásně čte, děkuju!!

      Vymazat
  23. skvěle napsaný! ...tenhle článek rozhodně musí nakopnout sportovní nadšení u všech, co doteď jen uvažovaly, ale ještě se k tomu nedokopaly...je neskutečně motivační! :-) ..já za sebe musím říct, že jsem ráda, že jsem se před 3 lety dokopala zvednout prdel a vyběhnout- ač jsem do tý doby považovala běhání za ten nejotravnější sport, co mě krutě nebaví, momentálně mě neskutečně naplňuje a těším se na každý další uběhnutý kilometr a co víc, plánuji svůj první půlmaraton....takže, všechno jde, sice ne hned, ale postupně s notnou dávkou trpělivosti :-)

    Dita bloguje

    OdpovědětVymazat
  24. Domi, nic si ze špatných komentářů fakt nedělej, protože to tělo je bomba! Fakt seš boží a bavíš mě ze všech blogerek nejvíc!! 💕

    OdpovědětVymazat
  25. Strašně ti fandím, jsi skvělá!<3

    OdpovědětVymazat
  26. Hodně dobrý. Lowcarb jsem si jela taky a upřímně, byl to pěknej shit. Rozházlo mi to v těle spoustu věcí a jaká ironie byla, když jsem s tím pak přestala, jedla jen normálně zdravěji, kvalitní věci, do toho se hýbala...a žádný přibírání se nedostavilo. Lidi se někdy tak strašně zbytečně mučej. :(

    OdpovědětVymazat
  27. Viděla jsem tě párkrát naživo, protože se pohybuješ v mojí lokalitě a opravdu si být tebou nedělám s postavou hlavu. Naopak jsem se těšila jak uvidím ty sloní nohy a podobně a kde nic tu nic :-)

    OdpovědětVymazat
  28. Dominiko, vypadáš skvěle a především zdravě. Pokud se do tebe někdo anonymně naváží, tak to neříká nic o tobě, ale spíš o autorovi takového komentáře. Chápu, když ti někdo napíše, že se mu nelíbí tvůj outfit - koneckonců bloguješ taky o módě - ale komentáře typu "jsi tlustá" jsou prostě jen nenávistný a hnusný.

    Českou blogo-scénu moc nesleduju, hodně blogerek mi přijde úplně "fake", ale ty jsi mi sympatická, protože jsi taková otevřenější a autentická - a je fajn, že píšeš i takovýhle články, protože věřím, že tě sleduje plno mladých holek, který se kvůli svojí postavě nervujou... Mně je 31 a většinu takovejch těch nejistot ohledně toho, jak vypadám, jsem nechala za sebou (a upřímně řečeno mám dobrej metabolismus, takže s váhou a postavou problémy nemám)... Ale i tak se občas nevyhnu porovnávání se, takže vím, že to není moc zdravý. Tak je fajn, že se kromě holek, který jsou furt "dokonalý", najdou i lidi, jako jsi ty, který otevřeně píšou o těch svejch ups and downs, normálně jedí atd.

    Super je taky to, že cvičíš a jíš určitý věci proto, že se pak cítíš líp - nejen proto, abys dobře vypadala. :) Takže jen tak dál, držím ti palce, postavu máš fakt krásnou.

    OdpovědětVymazat
  29. Jsem na Tebe tak pyšná ❤️

    OdpovědětVymazat
  30. Dominiko tvoje otevřená zpověď mě zasáhla a jsem ráda, že někdo našel
    odvahu v tomto prostoru otevřeně mluvit na toto téma týkající se "MĚJTE
    SE RÁDI TAKOVÝ JACÍ JSTE"... především my ženy máme s přijetím sebe velké
    problémy. Ať se to týká postavy nebo malých či velkých odlišností, které
    nás dělají originálními bytostmi. I já ve svých 29 letech někdy prožívám
    slabší chvilky, kdy se nepřijímám taková jaká jsem, ale naopak
    dávám volnost svým obavám a strachům k tomu abych si mohla říkat panečku
    jsem já to, ale tlustá, měla bych držet nějaký detox atd. Přitom mi byl
    dáno do vínku mít krásně žensky tvarované tělo (boky a větší zadeček). Za jiných okolností, když nemám v sobě pochyby jsem na své tělo jinak pyšná, že ho mám takové hezky ženské. O tom, že bych se měla začít měnit kvůli někomu abych se více líbila mne opravdu nebere spíš naopak odpuzuje. Ale dělat něco proto, abych se cítila sama sebou krásná, spokojená, to je hlavní důvod, proč vůbec přemýšlet o tom, proč se nemít rád takový jaký jsem s tím, že pokud na sobě chci něco měnit nedělám to pro okolí, ale jenom pro svoji spokojenost a přijetí sebe, svůj osobní rozvoj. I když zrovna nebudu mít dobrý den, hledat a uvědomovat si každý radostný pocit, maličkost, která ti zlepšuje jinak mizernou náladu a uvědomění si, že žiji krásný,svobodný život, který mne činí spokojenou, šťastnou ve všech jeho fázích.

    OdpovědětVymazat
  31. Dekuju ti za tenhle clanek, ja se ted citim stejne, driv hubena a ted po porodu furt ne a ne shodit prebytecna kila. Cim vic cvicim, tim vic vazim a tim vic si prijdu tlusta. Premyslim taky nad trenerem, jenze to je tak ukrutne drahy. Mozna uz brzy skocim z okna:-D. Mimochodem vypadas skvěle!

    OdpovědětVymazat
  32. Veľmi pekný článok. Viem presne o čom hovoríš, mala som to rovnako, resp. stále mám. A tie fotky? Máš krásnu postavu :)
    Aďulik Sun

    OdpovědětVymazat
  33. Supr clanek, a je fajn ze ho nekdo jako ty napise, protože slecen s nulovym sebevedomim je porad hromada :)

    OdpovědětVymazat
  34. Ty jo Domi, koukala jsem na fotky z tvé dovči, máš skvělé břicho! kor když jsem koukla na fotky z dřívějšího článku, fakt klobouk dolu, že jsi u toho vydžela a jdeš dál :)

    OdpovědětVymazat
  35. Krásnej a upřímnej článek. ❤️

    OdpovědětVymazat
  36. Aha...tak jestli podle tebe vypadá tlustý člověk takto http://www.dombydom.cz/2015/08/body.html tak by jsi místo fitka, měla začít chodit k psychologovi, nebo raději k psychiatrovi.

    OdpovědětVymazat
  37. Tvůj instagram sleduji již dlouho, ale blog jsem začala navštěvovat až poté, co jsem u Tebe četla o ošklivých komentářích....upřímně, je to hrozné! Sama nově bloguju a právě anonymové byly to, kvůli čemu jsem se tak bála začít...vím, co by mi to udělalo s psychikou! Proto si myslím, že jsi neuvěřitelně silná, že i přesto dál bloguješ a nevzdáváš se! Naopak, posílí Tě to! Takže jen tak dál, máš pořád více fanoušků než "haterů" a nakonec, to že o tobě lidi ošklivě mluví znamená, že něco děláš dobře! :D :p Přeji Ti pevnou vůli!
    www.lifestylebirdie.com

    OdpovědětVymazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤