What are you looking for?
pátek 4. srpna 2017

SAMA SE SEBOU V OBLACÍCH



Pozoruju ty dokonale navrstvený mraky a stejně jako když jsem byla malá, i teď si představuju, že bych do nich skočila a ony se se mnou zhouply a nechaly mě na sobě odpočívat. Máte taky tuhle představu? Mě se prostě drží snad od mýho prvního letu.

Mám nostalgickou náladu. Ráno jsem po cestě na vídeňský letiště projížděla Brnem a vzpomněla si, jak jsem tam jezdívala z Olomouce a jak jsem to tam jednu dobu měla fakt ráda. Tak nějak jsem se v tu chvíli oddala střípkům vzpomínek na posledních 5 let, co jsem se odstěhovala z Hradce. Co všechno jsem zažila, jaký lidi mi osud přivál do cesty, jaký zklamání a jaký lásky jsem prožila. Přemýšlela jsem nad tím, jak intenzivně všechno vnímám ve chvíli, kdy se to odehrává, jak dávám do všechno 100% svejch emocí a nic nedělám napůl. A když pak spadnu na hubu, bolí to. Bolí to dost, zažila jsem to spoustakrát. Ale s odstupem času to špatný odfiltruju a vzpomínám jen na to hezký. Možná je to naivní, ale v konečným důsledku docela fajn. A tak jsem celej pátek trávila zabořená ve svý minulosti, přehrabovala se vzpomínkama a myšlenkama a zas a znova si uvědomila, jak vděčná jsem za všechno, co jsem zažila, za každýho člověka, co jsem potkala a se kterým jsem strávila nějakej čas. Každej, komu věnujete svoje srdce (ať je to partner, rodiče, kamarádi nebo třeba platonický lásky) má totiž vliv na to, jakým člověkem se stáváte. A tak i já částečně vděčím lidem okolo sebe za to, kam jsem se za ty poslední roky posunula. Nejvíc teď vnímám to, že jsem se naučila přijímat výzvy, nedržet se sveřepě ve svý komfortní zóně, jako jsem to dělala dlouhý roky. Konečně mám pocit, že fakt žiju a že si sama režíruju, jakým směrem se můj život ubírá. Netušila jsem, jak prima může tenhle pocit být. 



Zamyšleně a trochu rozespale lezu z letadla a ofoukne mě příjemně chladnej vzduch. Jsem v Norsku. Letiště v Oslu je kouzelný, na první pohled jsem naladěná na norskou vlnu. Mám hodinu a půl do dalšího letu a hlad jako vlk. No a když mají někde slogan "First we eat, then we do everything else!" je jasný, že přesně tam si něco dám. To něco je nakonec nejdražší chleba, jakej jsem kdy měla, ehm. Norský ceny jsou vtipný, tváří se to jako český koruny, hodnotou by to totiž bylo akorát. Je to ale v norských korunách, takže do českých krát tři. Síla. Ale mám hlad a svátek. Tak si pochutnám a za chvíli vyrážím na poslední let, Kubu už mám totiž v dnešní cílový destinaci a hádám, že budem večer trošku slavit. Můj svátek a hlavně to, že zítra nám začíná to pravý dobrodrůžo. Já se nemůžu dočkat. Na to samotný i na to, až vám to všechno budu psát!

Add your comment

  1. Domiii. Nevím jak to děláš, že mě ty tvý články skoro vždy doženou k slzám. Asi jsem cíťa. Líbí se mi jak bereš život, filtruješ to špatný a myslíš na to dobrý.
    Přeji vše jen to nejlepší k svátku!! Hlavně zdraví a lásku! ❤️
    A taky přeji bezpečné lety do cílové destinace! Těším se na tvůj další příběh a přeji hodně šťěstí do dalších dnů. ❤️

    OdpovědětVymazat
  2. Užívej!!! ❤❤

    OdpovědětVymazat
  3. Ach jo, ty nás napínáš! Už se těším, až se dozvím o co jde, haha. :D Každopádně si to moc užijte a přeju krásný svátek! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ohhhh, ja jsem tak zvedava, co to bude, hehe. ;) Kazdopadne uzivej a doufam, ze sis ten chleba za tu cenu aspon vychutnala. ;) Ja se taky nekdy rada prehrabuju myslenkama a nakonec z toho vzdycky mam dobrou naladu, protoze si uvedomim, kam me moje minulost posunula a kde jsem ted. <3 Krasne napsanej clanek!

    OdpovědětVymazat
  5. S tím nebem to mám tak pokaždý, když někam letím. :))

    OdpovědětVymazat
  6. Tak to se těším na další články. :) A je super, že máš ze svého života takový pocit. Já musím ještě zapracovat na tom, abych ho měla častěji, ideálně pořád. Ale naprosto tě chápu.
    Young, wild and free

    OdpovědětVymazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤