What are you looking for?
pátek 15. prosince 2017

UPSIDE DOWN AND BACK IN A HEARTBEAT



Motám se do teplý šály, na hlavu narážím čepici a podle svýho stylu ji stahuju až na úroveň očí, takže skrz ní tak trochu mžourám. Baví mě se cítit uplně schovaně, aby mi nikdo z protijdoucích lidí neviděl do tváře a nerozluštil výraz v mých očích. Nejdu na tramvaj, chci se projít a srovnat si v hlavě aspoň trochu z toho šílenýho nepořádku, kterej tam mám. Jedna myšlenka se přetahuje o pozornost s druhou, který zas klepe na rameno třetí a dožaduje se taky té svojí chvíle. Perou se jedna s druhou. Zákonitě se pak dostavuje moment, kdy si něco uvědomím nebo zrovna dojdu k zjištění, díky kterýmu mi ztěžkne krok a po těle se mi rozleje svíravej nepříjemnej pocit. Jako když si přečtete zpátvu kterou nečekáte, kterou byste nejraději vůbec neviděli. Svět se zatřese a já se propadnu zemí do prostoru, kde se špatně dejchá, vzduchem poletují studený a vlhký kousky neznámého a ze všech stran se na mě něco tlačí. Zběsilý rozdejchávání tomu nepomůže, protože tím akorát nasávám ten  těžkejch vzduch okolo.

Upside down. 

Můj svět je v tu chvíli uplně jinej, zastaví se a svíravej pocit mě pohltí. Kolemjdoucí ale pokračují stejným tempem a tváří se, že si toho zmatku a nepořádku poletujícího všude kolem vůbec nevšimli. Nevšimnou si tak naštěstí ani těch dvou opuštěnejch studejch slz, co se mi nepodaří udržet pod víčky a který tou zimou uschnout ještě dřív, než za sebou stihnou nechat lesklou cestičku. S jedním hlubokým nádechem se prodírám dál a rychle zaháním touhu zvednout telefon a nebýt na to sama.

Dneska nevolám na žádný svý zachranný číslo. Nádech. Výdech. Zmrzlou tvář mi pohladí zapadající sluníčko a já skrz přivřený řasy koukám přímo do něj. Nechávám ho prozářit to šedo, ve kterým se nacházím a nasavám jeho chladnej zimní žár a v mžiku sekundy se jím nechám vytáhnout zpátky do normální světa. Upside down se rozplyne a já se s dalšíma hlubokýma nádechama uvolňuju a  přidávám do kroku. Zvládám to sama, dneska už jo. 

Add your comment

  1. Je to jako popis úzkostné panické ataky... Ať je světlých momentů více než těch druhých!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těch je mnohem víc, o těch špatných se ale líp píše. :)

      Vymazat
  2. pekne napísané..len mi je ľúto, že to je také smutné...skús sa opiť :D alkohol je podceňovaný :D:D

    Viki Ceglédyová

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :DD dobrá rada! Já ale ani smutná nejsem, jen to jen popsanej moment, ne celý dny mýho života. :)

      Vymazat
  3. Poslední půlrok mě tyhle momenty taky přepadají! Tak že jsem se u tohohle článku málem rozbrečela z toho jak s tebou soucítím! Moc ti přeji ať je to do budoucna jen lepší! A že bude!!! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ňuňu, hlavně nebreč. Však ono je ve finále dobře a jak říkáš, bude ještě líp. :)

      Vymazat
  4. Panika? :( Nevím, jestli se o tom jenom v dnešní době otevřeněji mluví, ale přijde mi hrozné, kolik lidí s tím má zkušenost...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takový chvilkový něco, nevim, je to zvláštní. Asi s tím má ale právě zkušenost většina lidí a je to asi normální, nejde o nic tragickýho, člověk se jen musí naučit pracovat se svojí psychikou. :)

      Vymazat
  5. Slušnej průjem. Jestli si myslíš, že prozře a uvědomí si, že tě vlastně strašně miluje a nemůže bez tebe žít, když budeš dokola psát o tom, jak brečíš, tak to si na omylu. Seber se trochu a věnuj se raději článkům s outfitama, ty za něco stojí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsi úplně mimo, radši čti opravdu jen ty outfity, když takovýmhle článkům nerozumíš a vysvětluješ si je uplně jinak, než jsou míněný. :)

      Vymazat
  6. Panicka ataka, úzkost, znám to víc než dobře. Je to hnus

    OdpovědětVymazat
  7. Ony takové chvíle k životu patří. Tak ať se ten nelad postupně nějak poskládá. A procházky jsou na to dobrá terapie.
    Hezký víkend

    OdpovědětVymazat
  8. Tohle jsou ty pocity, ktere ma nekdy za cas kazdy, ale moc se o nich nemluvi. Tak at prichazeji co nejmene a mas slunce v dusi ❤ 🌞

    OdpovědětVymazat
  9. Na začátku píšeš ke komentáři, že se o těch špatných píše lépe, musím s tebou souhlasit, také to tak mám... :) Snat těch světlejších chvil bude víc ;)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
  10. Mne prijde, ze ses popisem sveho upside down sveta dost inspirovala serialem Stranger things a jeho upside down svetem

    OdpovědětVymazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤