featured Slider

MOMENTKY A MOMENTY



Myslela jsem si, že klasický photodiary články zkrouhnu na jeden měsíčně - měsíční shrnutí, žejo, tak se to přece dělá. Akorát se mi hned objevily dvě JENŽE. První je o tom, že hrozně nerada píšu o věcech, co nejsou aktuální a od kterých už uplynula nějaká delší doba než pár dní. Druhý je pak o tom, že fotím všechno, co mi dělá radost a kdejakou blbost a těch fotek mám prostě spoustu už teď, takže se žádný zkrouhávání konat nebude a jdem na dosavadní hezký momenty roku 2018. Tadááá!

KDYŽ TO TAKHLE POTŘEBUJU



Na hezký světlo jsem naprosto ujetá. Když jdu ráno do práce a venku mhouřím oči proti jemným zimním slunečním paprskům, chytá se mě magická nálada. Nejradši bych šla celou cestu pešky, tak se aspoň hezky loudám, skočím si pro kafe, nasávám jeho vůni a čerpám do sebe světlo, který prostupuje celý město a snaží se vyloudit na tváři úsměvy. U mě se mu to daří. A v tomhle světle miluju fotit. Hlavně teda proti němu, protože to má svý kouzlo. A tak se ho snažím pokaždý využít. Co na tom, že se to světlo nedá takhle zvšeobecnit. Že nesvítí pokaždý stejně, že nepadá ze stejnýho úhlu, že někdy není tak příjemný jako jindy. Že jedno focení nemusí dopadnout jako to předchozí. Že ten nápor foťák občas nezvládne. Že někdy to prostě může bejt totálně přepálený a ani ve Photoshopu to nezvládnu doladit. Protože zpětně to nejde, z těch přepálených částí fotky se prostě nic vytáhnout nedá. Protože tam nic není. 
Jen bílo. 

A když se Alex mračí do foťáku a říká mi, že to podle ní není uplně ono, že by na to šla trochu jinak, jen kroutím hlavou. Já to chci proti světlu. Prostě chci. Přece se nebudu se posouvat do stínu, když tam potřebuju to protisvětlo. 
Pak sedím doma, projíždím fotky a kroutím očima. Možná bych si měla někdy nechat poradit a nejít pořád hlavou proti zdi, protože by to pak mohlo dopadnout jinak, líp. Stejně ale tuším, že to příště dopadne tak nějak stejně, protože taková já jsem. Třeba se ale jednou poučím, kdo ví.

....A teď otázka. Mluvila jsem celou dobu o focení nebo to bylo vlastně celý o něčem uplně jiným?

OUTFITOVÁ REKAPITULACE



Dneska si dáme pro odlehčení jedno zpátky do minulosti. Respektive zpátky do roku 2017 a projedem spolu hopem pár mých outfitů. I když já jsem se popravdě víc zaměřovala na vývoj svý vlasový situace. Prosim vás - proč se mi ta blonďatá na celý hlavě tak líbila? Vždyť to bylo strašný a vy jste mi to neřekli! :D Fakt, když jsem dávala dohromady fotky k tomuhle článku, měla jsem chuť se okamžitě objednat ke kadeřnici a jít na tmavě hnědou. To jsem sice zatím neudělala, ale jestli vím něco jistě, tak že jen blonďatá už nikdy nebudu (ano mami, ano babi, vím, že se radujete). Stejně tak ten rovnej deseticentrimetrovej odrost - já nevím, to jsem se nekoukala do zrcadla? Nepřišlo mi to na těch fotkách divný?! Tohle zpětný hodnocení sebe sama je na jednu stranu hrozně vtipný a na druhou dost smutný. Co se týká outfitů, to naštěstí tak tragicky nevidim, ze spousty kousků jsem pořád naprosto nadšená a co hlavně - naprostou většinu těch outfitů mám spojenou s různejma situacema a událostma, který si doteď dokonale pamatuju. Máte to taky tak? 

Schválně si projeďte fotky a dejte mi k komentářích vědět, jestli se nad sebou někdy zpětně taky takhle podivujete.

ZA SNĚHEM



Long story short: Byla jsem smutná, že nemám ani fotky se světýlkama, ani fotky se sněhem, tak jsem si udělala výlet za Alex do Liberce, kde byla nejen spousta světýlek, ale hlavně ten sníh, kterýho se v Praze evidentně zas jen tak nedočkáme. Jsem teď navíc uplně naladěná na všelijaký krátký výlety a v plánu jich mám hned několik - otázkou zase zůstává, jestli vůbec nějakej vyjde, ehm. Ten do Liberce byl totiž uplně na poslední chvíli, ale když jsem slyšela, že v liberecký Aréně budou hrát všechny liberecký kapely, bylo mi jasný, že si to nějak zařídim a přijedu. Vždyť už jste asi pochopili, že mě ty backstage fakt bavěj. Tady jsme si pak navíc dali se skoro všema účinkujícíma tour de liberecký bary a já si uplně představovala, jak sem chodili pařit naši, kteří v Liberci oba studovali. 

Abych se ale dostala i k outfitu, kterých teď přidávám pomálu - nemám fotografa, nedá se nic dělat - a kterej mě v kombinaci s tím sněhem fakt baví. Doopravdy jsem samozřejmě měla ještě šálodeku a čepici, přes kterou mi není vidět do očí, ale to byste toho pak z outfitu moc neviděli. Doufám, že spíš oceníte, že jsem si nechala zachumelit (a zkroutit) vlasy! :D Na sobě mám novej kabát a tričko z NA-KD. Ano, opět a doufám, že ne naposled. Tenhle světově populární e-shop mě fakt baví a pokud i vás, opět mám pro vás slevu, tentokrát na 20% a kód zní "dominika20cz". Tak ho třeba využijete na nějaký odměny za zkoušky, za dodržování předsevzetí (pokud teda nemáte nějaký o šetření...) nebo jen tak pro radost. Rovně střiženej béžovej kabát je klasika, co bude stylovej vždycky a tričko s nápisama Painkillerasi docela logicky zaujalo. K tomu basic kalhoty, nejnošenější Gantí boty, konečně vysoký ponožky a pásek, kterej jsem si nadělala sama pod stromeček. 

Co vy na to? Líbí/nelíbí?

BEAUTY PŘEKVÁPKO



Když se mi před Vánoci ozvali z Notina, že by mi chtěli v rámci zahájení spolupráce poslat balíček, do kterýho mi vyberou věci tak, jak si myslej, že by se mi líbilo, byla to pro mě příjemná změna. Ve většině spoluprácí jde buď o jednu konkrétní věc, kterou je třeba propagovat nebo si můžu sama vybrat věci v určitý hodnotě. Notinu jsem kývla a byla zvědavá, co na mě bude v balíčku čekat. Beauty sekce u mě na blogu moc bohatá není, co si budem povídat, naučila jsem ráno namalovat strašně rychle, protože jsem fakt neschopná vstát hned po zazvonění budíku a potřebuju tak svoje přípravy zkrátit na minimum. Většinu svýho kosmetickýho arzenálu tak ani nevyužívám, jedu si dokola ty svý oblíbený produkty a když mi nějakej dojde, chytá mě hysterie, protože na nic jinýho si zvykat nechci a nic uplně novýho si nikdy nekoupím. Proto jsou pro mě tyhle beauty spolupráce docela záchrana - je to přísun novejch zajímavejch produktů a hlavně mi to trošku rozšiřuje obzory. A docela se bavím tím, jak vlastně u poloviny produktů netuším, k čemu jsou dobrý a tak si detailně čtu popisky a googlím si je na netu. No co no.

HIGHLIGHTY ROKU 2017



Mám trošku dojem, že tyhle články, co shrnujou celej uplynulej rok, píšeme my blogerky víc pro sebe než pro ostatní. Je totiž strašně krásný - a taky strašně důležitý - se ohlédnout zpátky a uvědomit si, co všechno člověk prožil a srovnat si v hlavě, jestli si toho dostatečně váží a nezapomíná ty hezký chvíle až moc rychle. Moc dobře vím, že spousta lidí to dělá. Zapomene to hezký na úkor toho novějšího špatnýho. Budu-li konkrétní, mám samozřejmě na mysli případ rozchodů. Když vám někdo ublíží, nabízí se zapomenout všechno to dobrý, vykreslit si danýho člověka jako padoucha a nechat ho tak za sebou. Asi ani nechápu proč, ale já to měla vždycky naopak. Po nějaký době raději zapomenu to špatný a nechám si vzpomínky na to dobrý, než abych v sobě shromažďovala nějakou zášť. A přesně proto jsem si přípravu tohohle článku užila. Přestože jsem část roku trávila sama, hodnotím tenhle rok jako sakramentsky povedenej. Taky si uvědomuju, že mě hrozně změnil. Přihrál mi do života lidi, kteří změnili můj pohled na svět a ukázali mi, že snít můžu i o mnohem větších věcech. Mám se dobře. Dnes, už v roce 2018, a měla jsem se dobře i většinu roku 2017. Pojďte se se mnou teď mrknout na několik zásadních (i méně zásadních) událostí.

NERVÓZNÍ STROMY A ANARCHISTICKÁ KAVÁRNA



Vítám vás v roce 2018! Vzhledem k tomu, že jsem půl včerejší noci strávila čtením článků shrnujících zážitky a události roku uplynulýho u ostatních blogerek, nechám ten svůj ještě trochu uležet a ze všeho nejdřív vám povím o dvou povedených výstavách. Jedna už sice skončila - i já jsem na ní vyrazila až uplně poslední možnej den - ale na tu druhou máte ještě pár dní.