featured Slider

MATERIÁLNÍ RADOSTI I.




Vítám vás u nový rubriky, kterou jsem avizovala už na instagramu, když jsem přidávala tuhle fotku, která měla docela úspěch a hezky jste se mi tam rozpovídaly. Došla jsem teda k závěru, že pro ozvláštnění témat, která tady točím pořád dokola, vám sem čas od času hodím ukázku mých oblíbenců, takové ty moje aktuální materiální radosti. Někdy to bude kosmetika, někdy oblečení, někdy dekor nebo třeba knížky - to se uvidí! Do první ukázky se dostaly produkty z úvodní fotky a protože to nejsou jen tak nějaký produkty, co se mi zrovna hodily na společnou fotku, ale opravdu věci, co denně využívám, chci vám o nich říct i něco víc.

VÝKŘIK DO TMY


Ležím zachumlaná v naší dvojitý peřině a vcelku nevšedně nemám na klíně notebook ani v ruce telefon, ale jsem začtená do knížky, kterou jsem načala už v létě. V zámku zašramotí klíč a můj blonďáček je doma. Byl s kamarádem na víně a domů se vrátil o půl desátý, haha, je boží. V očích mu plápolaj čertovský ohýnky, protože normálně nepije vůbec. Je roztomilej a usmívá se na plnou pusu. Před hodinou jsem přišla z jógy a od tý doby ležím v posteli, takže si ze mě samozřejmě dělá legraci. Rychle si ale lehá ke mě a já se k němu jako obvykle tulím a vdechuju jeho vůni.

V tom okamžiku mám pocit, že mi neznámá síla tlačí na hrudník a já se spíš dusím než cokoliv jinýho. 

Srdce se mi propadá a celý tělo mi ztuhne. Cítím tělo a dech nasáklý vínem. Víno. Vůně, která mě během zlomku vteřiny hodí do stavu, kterej jsem nezažila už rok a půl.

Ten jeden jedinej smyslovej vjem mě přenese do ne-až-tak-dávný minulosti a já mám pocit, že se zase něco opakuje, že mě zase čeká obvyklej kolotoč slz, přemlouvání, ujišťování. 

Vůně vína, kterou je Olomouc prosáklá a která je palivem všech šílených nočních akcí, kterými Olomouc žije. Vůně, kterou jsou mívala spojenou se skvělejma akcema a spoustou smíchu, která se ale časem přehoupla v připomínku několikaměsíční noční můry, desítky probrečených nocí na zemi v koupelně. Tisíce prosebných zpráv, bezcílných nočních procházek parkem a zoufalou snahou pochopit, co se děje v hlavě druhýho člověka. Beznaděj a pocit nedostatečnosti. Všechny ty krizový momenty, o kterých jsem si myslela, že jsem už dávno vytěsnila.

Oblečení létající do tašky a známý rychlý trhnutí zipem, když se taška zavírá. Bouchnutí dveří. Noc a třískot dřeva z kytary rozbíjející se napadrť o strom, co zrovna stojí poblíž. 

Momenty, který se zaryly mnohem hloub než tetovací jehla a kterým evidentně pořád stačí strašně málo k tomu, aby se prodraly na povrch. 

Jak málo stačí. A já se urputně snažím přesvědčit svojí hlavu, že ten kluk, co vedle mě leží teď, je to nejlepší co mám a že bych se měla sakra rychle zklidnit, je to jen víno, proboha! Srdce mi ale buší pořád stejně rychle, protože smyslovej vjem prostě nepřelstíš. A je jedno, že to nedává smysl...

DAYS IN PICTURES IX.




Ještěže fotím během běžných dní tolik random fotek a můžu vám pak vesele postovat články i v době, kdy jsem foťák neměla v ruce už několik dní. Poslední 3 dny pro mě byl jeden velkej trénink rukou, protože mě v nich bolej snad všechny svaly. Nikdy bych nevěřila, kolik věcí narvu do garsonky a jak náročný bude je přestěhovat :D Ale o tom vám povím až někdy přístě, zatím sledujte instastories!

Dnes se teda mrknem na spoustu príma fotek, jo? :))

RŮŽOVOVLASÝ LVÍČE




Růžová vlna pokračuje! Původně jsem si teda myslela, že dnes žádnej příspěvek nebude - včerejšek mě tak vyčerpal, že jsem padla do postele a usnula dřív, než jsem si stihla uvědomit, že jsem měla ještě na ráno nachystat článek. To stěhování je záhul, to vám povím. Ale už jsem dokázala i něco sama smontovat! A dneska pokračujeme. A zítra taky. A aby tady nebylo pusto-prázdno, ukážu vám fotky nafocený v týdnu, den po růžovým přelivu, takže v plné parádě! Ráno jsem si rozpletla francouzský copánky a docela jsem se lekla - mít najednou růžový vlasy a ještě skoro afro byl dost slušnej šok. Tak jsem to hodila do culíku a šla do práce :D. Odpoledne už to trošku slehlo, tak jsem to na fotky i rozpustila a jsem zvědavá, co na to řeknete! Baví mě to hlavně v kombinaci s šedivým outfitem, kterej jsem měla vymyšlenej už od doby, kdy jsem si (uprostřed zimy) pořídila tyhle bílý Adidasky a čekala jsem jen na to, až konečně bude počasí na holý kontíky.
Tak mrkejte a hodnoťte, já si to budu v pauzičkách mezi taháním krabic číst!

JAKÝ BYL MŮJ VALENTÝN?




Různýma názorama na Valentýna je už pár dní pěkně zahlcenej internet. Já se neřadím mezi žádný velký zastánce a beru za samozřejmý, že láska by se měla dokazovat pořád a ne jen jeden nebo dva dny v roce, nicméně nejvíce se ztotožňuju s článkem Terky (Oslo), kterej nabádá k tomu, aby se člověk zbytečně nekabonil a využil toho, že ho něco popostrčí k tomu, udělat pro druhýho něco hezkýho a užít si společnej den trochu víc než den úplně všední. Přesně tak jsem to totiž udělala já - v práci jsem si dala volnej den a byla od rána s drahým.