Vůbec nejsem zvyklá dostávat kosmetický dotazy, ale protože se mi jich za poslední týdny sešlo hned několik, připravila jsem si pro vás rovnou kosmetickej článek, protože už mám svojí kosmetickou rutinu natolik zajetou, že jsem schopná o ní dát dohromady víc než jen dva řádky #DomiTheBeautyBlogger :D. Od Notina mi navíc přišlo pár novinek v nádherný krabici, tak to můžete brát i jako tip na dárek, dárkové balení si totiž můžete za 149,- objednat společně s produkty a přijde vám tak hotovej dárek. 

Pojďte se mnou teda projet moje dlouhodobě nejpoužívanější produkty, se kterýma ráno asi 15 minut kouzlím. Kde jsou ty časy, kdy jsem si s líčením vyhrála a vstávala klidně  hodinu dřív než teď, jen abych na to měla klid. Teď odkládám budík tak dlouho, jak jen to jde a pak to na sebe házím během pár minut v superrychlosti. 

Sedím na horizontu, koukám na tu ledovou střechu pod sebou a tetelím se blahem. Vím totiž, že za pár vteřin, jen co si pořádně utáhnu boty a navleču rukavice, vypnu hlavu. Všechno to, co mi v ní lítá, všechny věci, co v sobě i mimo sebe řeším, budou najednou na několik dlouhých momentů pryč.  Díkybohu za tyhle dlouhatánský sjezdovky. Budu se soustředit jen na to, jak vyberu tu další zatáčku a užívat si, jak mi od hrany odletí čerstvej prašan. Na to, jak mi hořej svaly na nohách, místo toho, abych se zabejvala tím, po čem vlastně hořím já. 

Poslední týdny byly náročný. Náročný fyzicky i emociálně a vlastně je dost těžký říct, co mělo navrch. Bejt na věci sama... Neznám. Neumim. Teda teď už jo. Dělat velký rozhodnutí, jet sama za sebe, neohlížet se na nikoho po svým boku, protože tam po tolika letech ve vztazích nikdo není. A pak si následky těch rozhodnutí i sama prožívat, v dobrý i zlým, ale sama. Říkat jo na věci, na kterých bych se dřív neodvážila ani pomyslet, dělat šílenosti, každej den někde lítat (nebo lítat někam daleko), nacházet si čas na věci, co jsem dřív nedělala a přestat s tím, co jsem dělala jen tak ze zvyku, pro dobrej pocit. Najít odhodlání do těch aktivit, ke kterým mě to táhne. Snít, ale trochu jinak, (ne)plánovat, nemít žádný vzdušný zámky a spoléhat jenom sama na sebe. Být sama sebou...? A to co vlastně je?

Proboha, nasaď si ty rukavice a už jeď. 

Vítám vás u dalšího, slušně obsáhlýho, měsíčního shrnutí. Přijde mi, že je každej měsíc narvanější a narvanější a kdybych si neshromažďovala fotky pro účely tohohle článku, určitě bych na polovinu věcí zapomněla. Listopad se mi zdál až nenormálně dlouhej, což bylo dost pravděpodobně tím, že jsem v něm absolvovala rovnou tři boží výlety a několik parádních předvánočních eventů. Tak se na to pojďme na všechno podívat.

Blogerských eventů je obecně spousta, natož teď, v předvánočním období. A kdybych chodila na každej, na kterej mi přijde pozvánka, nedělala bych skoro nic jinýho. Ono by to bylo asi na jednu stranu hrozně fajn - bývá to na krásných místech, se super jídlem a atmosférou. Ne že by to full-time blogerství nebylo v tomhle směru hrozně lákavý, ale vy víte, jak to se mnou je, že se občas ráda stáhnu do pozadí a řeším spíš něco jinýho než sebe. A protože taky ráda kývám na nabídky, kde překračuju svoje komfortní zóny a zároveň se tím posouvám někam dál, jsem teď pracovně vytíženější víc než kdy dřív.

Drážďany jsou od Prahy skoro co by kamenem dohodil, proto tam taky spousta lidí ráda vyráží na výlet. Na víkend nebo klidně i jen na jeden den. Na nákupy, na trhy nebo jen tak, protože je to tam krásný. Na Starý město a nákupní střediska vám ten jeden den fakt stačí. Pokud ale budete chtít město prozkoumat víc, rozhodně doporučuju zůstat aspoň na jednu noc. Já jsem tam o víkendu vyrazila, poprvé jsem přešla na druhej břeh a byla jsem z toho tak nadšená, že jsem se rozhodla se s vámi podělit o tipy, co byste si neměli nechat ujít, pokud tam vyrazíte. Tuto sobotu navíc začínají adventní trhy a to mi věřte, že tak krásný jen tak někde neuvidíte. Jen proto, že jsem je viděla už dvakrát mě letos tolik nemrzelo, že je teprve stavěli.

Když jsem na sebe minulý pondělí trošku zděšeně koukala do zrcadla a brácha mě u toho pohledu přistihl, postavil mě proti sobě a zeptal se mě, jestli si uvědomuju, proč se v těhlech vlasech cítím divně. S povytaženým obočím jsem čekala, co z něj vypadne, protože ne, fakt jsem nevěděla, proč (mimo to, že z blond je to prostě velká změna) je mi z toho tak zvláštně úzko. 

"Takhle jsi je nosila tak před pěti rokama. A před pěti rokama jsi ale byla uplně jinde, uplně jinej člověk, kterej chtěl uplně jiný věci a měl uplně jiný priority. A teď tak najednou zase vypadáš a přitom jsi dávno někde jinde. Proto ti to přijde divný." No... měl dost možná pravdu, ten můj malej brácha. Pár dní mi trvalo, než jsem se na tuhle svoji tmavou změnu naladila. Víte, jak se říká, že holky maj tendenci si barvit hlavu, když procházej nějakou velkou životní změnou? Možná na tom přece jen něco je. Sama u sebe bych jen těžko našla životní období, ve kterým jsem udělala víc zásadních změn v životě, než posledních pár týdnů (měsíců) a to ještě ani nejsme u konce všeho. Práce, bydlení, vztah, celkově moje vize, směřování a to, kam se vlastně chci ubírat. Co řešit a co konečně nechat být, co si brát k srdci a co nechat jít uplně mimo sebe. Koho si držet u těla a koho naopak nechat jít. Přátelsky, partnersky, pracovně, všelijak. 

A tak jsem teď tmavovlasá. Četla jsem, že přechod z světlých vlasů na tmavých značí z psychologickýho hlediska u žen určitou formu vyklidnění a touhy po usazení se. No, nevím, pod to bych se asi zatím tak uplně nepodepisovala. Sice už dávno nehrotím věci, co jsem dřív hrotila (díkybohu!), ale zase jsem ochotnější upsat se všemu možnýmu, sebešílenějšímu, jen proto, že prostě můžu a že prostě chci. Tak uvidíme, kam mě všechny ty nový dveře, co teď tak ráda otevírám, zavedou. 

Vy mi určitě v komentářích dejte vědět, co na fotky a tuhle vizuální změnu říkáte. Jsem zvědavá!

Říjen byl...skvělej. Naprosto. Plnej práce, výletů, kafíček, večeří a akcí. Kromě týdnu na antibiotikách nemám říjnu vůbec co vytknout. A vlastně nakonec i to týdenní válení doma mělo něco do sebe, užila jsem si pejsků a odpočinula si. Stihla jsem toho kromě toho stejně snad ještě víc než jindy a moc nechápu, jak je to vůbec možný.