Víte co mám fakt ráda? Tyhle chvíle, kdy sedím v nějaký svý oblíbený kavárně, usrkávám kafe a připravuju články. Píšou se mi takhle "venku" mnohem líp než doma v křesle a už jsem si z toho udělala takovej prima rituál. No a dneska vám vítám u dávno zajetý rubriky Days in pictures. Tyhle dny byly plný pejsků a jídla z míst, na který nechodím uplně často, takže to konečně bude trochu o nečem jiným. Respektive o jiným jídle než jindy a o trochu jiných místech.

Ty culottes, to je kapitola sama pro sebe. Spousta lidí je nesnáší, další spousta je miluje. I když přiznejme si, že ty milující jsou asi jen ženy. Pokud znáte chlapa, kterýmu se tenhle styl kalhot líbí, dejte mi vědět, protože nevěřím tomu, že něko takovej existuje :D. Já jsem si je pořídila před rokem v Chicagu, se kterým je budu mít navždycky spojený. Spojený je budu mít i s jedním z nejvtipnějším a nejdrsnějším vláknem anonymních komentářů, který se u nás doma jako vtípky točej dodnes a nejspíš zůstanou památnýma navždycky - kdo by se chtěl pobavit, tak TADY. Vzhledem k tomu, že už tou dobou jsem byla nad věcí a nedělala si z toho těžkou hlavu, došlo mi, že už jsem v tomhle nadhledovým módu pěkně dlouho a sotva si vzpomenu na ty doby, kdy mě každej nepříjemnej komentář rozhodil klidně i na několik týdnů. Podle mě je tohle jedna z mála negativních věcí na blogování, člověk je strašně snadno napadnutelnej a na citlivý a vztahovačný lidi je to děsnej nápor. Na druhou stranu si myslím, že mě osobně to skvěle vycvičilo do života. Naučila jsem se přijímat konstruktivní kritiku, zamyslet se nad cizíma názorama a nad těma přehnanýma se jen pousmát. Naučila jsem se věřit hlavně sama sobě a svýmu úsudku. Nosit to, v čem se cítím dobře a vlastně i to "cítit se dobře" jsem se naučila i díky blogu.

No a já jsem zvědavá, co mi řeknete na tuhle outfitovou kombinaci, ve který jsem se právě cítila skvěle, ale je mi jasný, že to nebude každýho šálek kávy. 

Tak je to tady zas - mám novou kavárenskou lásku. Zamilování na první pohled i první ochutnání a to takovým stylem, že jsem tam byla rovnou 3 dny v řadě za sebou. A to už si říká o samostatnej článek, ne? I když se považuju za kavárenskýho povaleče, tři dny po sobě na jednom místě jsou i na mě slušnej výkon. Všechny ostatní kavárny šly okamžitě stranou, protože tahle měla všechno, co jsem čekala i spoustu toho, co jsem nečekala. První objednávka jídla byla poměrně nejistá, protože jsem vlastně netušila, co si to objednávám a jestli to bude dobrý, ale panebože!!! Bylo to dokonalý!

O co šlo, jak to chutnalo, jaký mají kafe, prostory a je potřeba rezervace? Pojďme si to všechno shrnout!

Dnes jen velmi stručně a jen pro ty z vás, co mě neodebírají na mém mini youtube kanále. Přes ty tři dny, co jsem v Praze měla na návštěvě psíčky, jsem natáčela vlog, od kterýho rozhodně nečekejte žádnej hlubší smysl, je to vyloženě oddechovka pro lidi, co psi milujou. Snad to moje šišlání přežijete bez následků :D:))).

Konečně to vypadá, že nadešel čas na ty jarně-letní outfity a už nemusíme být ráno navlečení v milionu vrstev a odpoledne je zpocení odhazovat. Jediný co mě trochu mrzí je fakt, že to období, kdy se nosí všechny ty lehký bundičky, trenchcoaty a tyhle moje oblíbený jarní vrstvy, zas nějak moc nebylo, ze zimy rovnou do léta, vlastně jako loni. Uplně si pamatuju, jak jsem tuhle stížnost psala před rokem, takže už se to asi moc měnit nebude.
Já jsem teda konečně vytáhla tuhle asymetrickou sukni z Answearu, kterou mám už někdy od zimy a až teď se mi ji podařilo zkombinovat tak, že jsem se v ní cítila super a rozhodla se, že budu sukně nosit zase víc. Přidala jsem k ní svoji aktuálně nejoblíbenější semišovou bundičku ze Stradivaria (kterou mám i v růžový a nejradši bych si pořídila i další barvy :D), basic tričko z COSu, přičemž jinde už si basic trika asi nekoupím, tohle je doko materiálem i střihem a nový espadrilky z Asosu, jehož kouzlo jsem objevila nedávno a už jsem tam objednávala několikrát. Doprava zdarma, vracení zdarma, široký cenový rozpětí a značky, co v ČR nesežene ani ve snu, za mě prostě pecka a už se těším, až vám ukážu svý další úlovky.

Dnes ale omkrněte hlavně tenhle outfit, zajímají mě vaše názory a já už se urychleně vracím k učení!

O šest pater níž se ozve povědomý štěknutí a mně se roztáhnou koutky do širokýho úsměvu! Takhle ňafe můj Andys a to znamená jediný - dlouho očekávaná návštěva právě dorazila před barák. S zapnutou kamerou sbíhám dolů, vítám se s oběma chlupáčema i s našima. Dovezli mi sem na tři dny moji nejmilejší zvířecí společnost a já si to plánuju náležitě užít a co nejvíc toho zaznamenal do vlogu. První kroky po bytě jsou trochu nejistý, Andy znal můj olomouckej byt i garsonku na Kačerově, tohle je pro něj ale novinka, je to velký, nový, jiný. Toby je o něco odvážnější a tak nakonec oba objevují jednotlivý zákoutí a místnosti.

Termín státnic jsem se nakonec dozvěděla už v pátek, nemusela jsem čekat až do dneška, jak to bylo řečeno původně. A hádejte co, co se týká rozprostření během toho měsíce, jsem dostala datum docela ideální. Ale co jsem nečekala, bylo to, že jsem dostala přesně ten den, na kterej jsme s Kubou už půlroku objednaní na tetování. Pfff, klasickej zákon schválnosti. Státnicuju teda 6.6. a pokud to dobře půjde, tak hned z "akce" půjdu pod jehlu :D. Každopádně učení jsem na víkend měla v plánu jen zlehka, protože jsem měla hodně jiných naplánovaných aktivit, mezi který jsem chtěla tu a tam napasovat nějakou otázku. Nenapasovala jsem tam nakonec ani jednu jedinou, článek publikuju zase o den dýl, ale užila jsem si naprosto skvělej, vyčerpávající a smíchem nabitej blogerskej víkend. A přesně o tom bude tenhle článek!