POMŮŽETE MI?



Tak jo, nastal čas poprosit vás o radu. O pomoc. Nebo prostě jen o váš názor, protože tenhle blog nepíšu jen tak sama pro sebe, ale hlavně pro vás. Pro vás, co se sem pravidelně vracíte a čtete každej článek (klidně už několik let), i pro vás, co sem zavítáte jednou za čas a jen tak prolítnete, co je novýho a jestli vás třeba něco nezaujme. Pro vás, co sem chodíte hledat inspiraci i pro vás, co si sem chodíte odfouknout od svých starostí a soustředit se aspoň chvíli na život někoho jinýho. 

Posledních pár měsíců jsem na blog kvůli neustálýmu řešení bytu a dalších starostí neměla skoro vůbec čas a hrozně mě to mrzelo. Strašně těžce se mi pak vracelo k psaní článků, protože jsem měla pocit, že už jsem se vám určitě odcizila a nevěděla jsem, jak na to navázat. A jak vám v pár větách říct, co všechno se u mě změnilo a jak se vlastně mám. Tak jsem občas jen něco nakousla, nedopsala a občas jste z toho byli naštvaní vy  a občas já. Teď se můj život konečně trochu ukotvil, zpomalil a já mám tak zase sílu se vrhnout do všeho, co mě bavilo a co jsem zanedbávala. A chtěla bych chci zase pravidelně psát. Pro sebe i pro vás, protože i já se ke spoustě článků ráda vracím a vzpomínám, v jaký rozpoložení jsem ho psala a co jsem zrovna prožívala. 

Určitě vám neuniklo, že na Instagramu se to teď hemží dotazama na to, co vás jako sledující baví. Ať už jde o Instagram, blog nebo třeba youtube kanál. I já se plánuju na podobný věci na svým Instagramu zeptat, ale nejdřív se chci zeptat vás -vás, kteří na blog opravdu chodíte a máte to tady rádi. Chci vědět, co vás baví, čeho byste tady chtěli víc a čeho naopak míň. 

Pokud máte chvilku času, budu strašně moc vděčná, když mi do komentáře napíšete odpovědi alespoň na nějaký z následujících otázek:

1) Vyhovuje vám design blogu nebo bych se měla radši vrátit k nějakýmu klasičtějšímu a přehlednějšímu?
2) Jaký typ článků vás baví nejvíc? 
3) Věnujete pozornost hlavně textu nebo fotkám?
4) Máte radši dlouhé články třeba jednou za týden nebo byste raději pár řádků obden?
5) Baví vás moje outfity, i když nenosím nic, co by nějak extra vyčnívalo z běžnýho davu?
6) Je něco, co vás na blogu vyloženě rozčiluje?
7) Je něco, co vám tady chybí, o čem byste si rádi přečetli nebo co by vás zajímalo?

Nebo vlastně cokoliv jinýho, co byste mi chtěli říct v rámci zpětný vazby. 

Já předem děkuju za každou odpověď. 🖤

43 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

VÍKEND ZNAČKA IDEÁL



Některý dny se člověk zastaví až večer v posteli a usne pár minut (nebo vteřin?) potom, co si konečně může dovolit vypnout hlavu. Je jedno, jestli celý dny sedíte v kanceláři nebo jestli lítáte z místa na místo. Jestli koukáte do počítače nebo lidem o očí. Soustředit se na svoje činnosti musíme každej, ať děláme cokoliv. A někdy toho každej máme víc, než je reálný dlouhodobě zvládat. Vy víte, že mě pracovní vytížení baví (a že vám pořád dlužím ten článek o tom, proč už pravidelně nesedím v Sunu a co vlastně dělám teď.)! A taky víte, že v posledních měsících neřeším o moc víc než práci a byt, protože na víc jsem neměla kapacitu. Na dotazy o  room-tour respektive byt-tour odpovídám hromadně tady - bude, ale asi až za pár měsíců. Vybavit holobyt o několika pokojích není záležitost pár týdnů. Věci kupuju postupně, postupně je montuju a postupně se zabydluju. A tenhle víkend... Tenhle víkend byl prvním, kdy jsem se tam cítila jako doma.

Totálně šťastně a doma. Nemůžu se toho pocitu nabažit. Přitom ten víkend byl uplně obyčejnej. Ale neobyčejně obyčejnej. Nedělala jsem nic speciálního, nebyla na žádný akci, nelítala po městě. V pátek večer jsem si střihla několikátej výlet do Ikey a udělala nákup, kde bylo víc kytek než krabic a to byl první bod, co mě uplně rozveselil. Konečně se dostávám k tomu, kupovat nejen funkční věci, ale i jen vyloženě hezký a na efekt. 

18 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

LEDNOVEJ MÓD



Leden se nám přehouplnul do druhý poloviny a zatímco mám na jednu stranu pocit, že jsem od návratu z Thajska stačila sotva párkrát zamrkat, mám tak trochu pocit, že je ze mě jinej člověk. Jako není, že jo, ale pocitově... Uplně klidnej. Usměvavej. Spokojenej člověk. Všechny ty zmatky co ve mně byly, zpochybňování všech mých voleb a utíkání před sebou samotnou, všechno je to pryč jak lusknutím prstu. Jakoby všechny ty moje bubliny praskly ve chvíli, kdy se městem rozeznělo bouchání novoročních ohňostrojů. Tak moc jsem chtěla, aby už ten rok byl za mnou a abych začala znova, přitom to vůbec nebyl nijak tragickej rok, jen...jinej, asi. Svým způsobem jsem si dala jako předsevzetí, že se srovnám. Že se naučím nadechnout, zpomalit, rozhlédnout se okolo sebe a nejednat pod návalem emocí. Že budu konečně něco budovat.

A tak buduju. Ve dne (pravda, někdy i v noci) pracuju, abych si vydělala na věci, co mě dělaj materiálně a jídelně (:D) spokojenou. Svoji práci zbožňuju, každou její část - a že jich je. Vím, že jsem konečně tam, kde chci bejt. Uspokojuje mě to na všech frontách, nejen na tý materiální, ale i tý seberozvojový a to je ve finále nejvíc. Po večerech navštěvuju Ikeu a vytvářím si domov, kterej po nocích stloukám a vrtám dohromady. Čtu si o pokojovkách, aby jediná hezká zeleň u mě doma nemusela být ta umělá. Začala jsem chodit tancovat, protože to bylo to, čemu jsem se díky vlastnímu studu dlouho bránila. Místo drinků na párty piju víno doma a koukám u toho na Netflix. Trávím čas s lidma, co za to stojej a je mi strašně dobře. 

Dřív jsem spoustu věcí dělala z pohodlnosti, ze zvyku a v hlavě měla blikající kontrolku, že mi tohle přece nestačí. Že je to málo. A teď? Miluju všechno, co dělám. I když občas plavu v tom, jak na to. Jakým směrem vést blog, jak fotit, jak nastavit promo, jak směrovat prezentaci klienta, jak si říct o to, co chci. Už ale nejedu žádný svý komfortní zóny. Chci zkoušet nový věci. Učím se. Ptám se. Komunikuju. Omlouvám se a děkuju. 

Tak... děkuju. Za všechny ty možnosti, co mám.


9 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

PROSINEC V THAJSKU



Že někdy strávím Vánoce na druhým konci světa, bez rodiny, zato s partou kámošů mi přišlo asi tak stejně pravděpodobný jako jet na dva týdny k moři a ani jednou neležet na pláži. Takže vůbec. A nějakou souhrou náhod a rychlých rozhodnutí se to stalo. To první teda, to druhý bylo všechno, jen ne moje rozhodnutí. :D 

V tomhle článku, kterej obsahuje téměř 200 fotek, bych vám ráda předala svoje poznatky a zážitky, kterých bylo za ty necelý tři týdny opravdická spousta. Ono totiž vyrazit na dovolenou s chlapama, kteří si navíc vezmou na starosti celej itinerář, není žádná sranda. Respektive je to sranda velká, vůbec to totiž není dovolená, ale akční závodění s časem, abychom stihli všechno, co stojí za to a viděli toho co nejvíc. Což se od mých klasických válecích dovolených lišilo tak moc, jak je to jen možný a o to víc nadšená a plná dojmů jsem se vracela domů. 

Než vám ten náš itinerář se všema perličkama představím, uvedla bych to celý několika poznatkama, který si o Thajsku odnáším a to, že:

- to nejlepší na Thajsku je jídlo - levný, že vám to hlava nebere a z čím špinavějšího stánku si ho dáte, tím lepší to bude - platí hlavně pro pad thai.
- Bangkok vůbec není tak bláznivej, hlučnej a špinavej, jak se může z filmů zdát. Pařba v Bangkoku opravdu není něco, co by reálně odpovídalo podobě toho města. Bohužel nebo bohudík? :D
- Doprava v Bangkoku je ale totální šílenost, jezdit autem nedává smysl, protože i pěšky byste došli rychlejc a jediný, co je naprosto boží (nicméně o bezpečnosti pomlčíme) je jezdit na motorce. Přes Grab, což je thajskej Uber
- To, co doporučuje každej turistickej průvodce, vůbec nemusí bejt něco, co musíte zažít. Ale může to být to nejdražší.
- Vydat se na cestu jen s příručním zavazadlem je skvělá volba pokud se chcete přemisťovat z místa na místo. Letní věci stejně nic nevážej a plná kabela šminek stejně nemá cenu - všechen make-up z vás stejně okamžitě steče.
- Na míň než 14 dní nemá cenu jezdit, protože se ani nestihnete dostat z jetlagu a už pojedete domů.
- Thajský masáže jsou naprosto dokonalá věc a nechápu, že existuje někdo, kdo tam na ní nechodí každej den. Stejně tak ledový čaje s kondenzovaným sladkým mlíkem, který maj na každým rohu. Neříkám, že se z nich nepo-, ale jsou prostě dokonalý.
- Všechny nudle, maso a hlavně kari STRAŠNĚ, ale fakt STRAŠNĚ pálí. A pokud vás napadne si přivést kari pastu domů, bůh s vámi, protože se to nedá jíst. Tímto se omlouvám všem, kterým jsem ji přivezla jako suvenýr. :DD

14 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤