PROSINEC V THAJSKU



Že někdy strávím Vánoce na druhým konci světa, bez rodiny, zato s partou kámošů mi přišlo asi tak stejně pravděpodobný jako jet na dva týdny k moři a ani jednou neležet na pláži. Takže vůbec. A nějakou souhrou náhod a rychlých rozhodnutí se to stalo. To první teda, to druhý bylo všechno, jen ne moje rozhodnutí. :D 

V tomhle článku, kterej obsahuje téměř 200 fotek, bych vám ráda předala svoje poznatky a zážitky, kterých bylo za ty necelý tři týdny opravdická spousta. Ono totiž vyrazit na dovolenou s chlapama, kteří si navíc vezmou na starosti celej itinerář, není žádná sranda. Respektive je to sranda velká, vůbec to totiž není dovolená, ale akční závodění s časem, abychom stihli všechno, co stojí za to a viděli toho co nejvíc. Což se od mých klasických válecích dovolených lišilo tak moc, jak je to jen možný a o to víc nadšená a plná dojmů jsem se vracela domů. 

Než vám ten náš itinerář se všema perličkama představím, uvedla bych to celý několika poznatkama, který si o Thajsku odnáším a to, že:

- to nejlepší na Thajsku je jídlo - levný, že vám to hlava nebere a z čím špinavějšího stánku si ho dáte, tím lepší to bude - platí hlavně pro pad thai.
- Bangkok vůbec není tak bláznivej, hlučnej a špinavej, jak se může z filmů zdát. Pařba v Bangkoku opravdu není něco, co by reálně odpovídalo podobě toho města. Bohužel nebo bohudík? :D
- Doprava v Bangkoku je ale totální šílenost, jezdit autem nedává smysl, protože i pěšky byste došli rychlejc a jediný, co je naprosto boží (nicméně o bezpečnosti pomlčíme) je jezdit na motorce. Přes Grab, což je thajskej Uber
- To, co doporučuje každej turistickej průvodce, vůbec nemusí bejt něco, co musíte zažít. Ale může to být to nejdražší.
- Vydat se na cestu jen s příručním zavazadlem je skvělá volba pokud se chcete přemisťovat z místa na místo. Letní věci stejně nic nevážej a plná kabela šminek stejně nemá cenu - všechen make-up z vás stejně okamžitě steče.
- Na míň než 14 dní nemá cenu jezdit, protože se ani nestihnete dostat z jetlagu a už pojedete domů.
- Thajský masáže jsou naprosto dokonalá věc a nechápu, že existuje někdo, kdo tam na ní nechodí každej den. Stejně tak ledový čaje s kondenzovaným sladkým mlíkem, který maj na každým rohu. Neříkám, že se z nich nepo-, ale jsou prostě dokonalý.
- Všechny nudle, maso a hlavně kari STRAŠNĚ, ale fakt STRAŠNĚ pálí. A pokud vás napadne si přivést kari pastu domů, bůh s vámi, protože se to nedá jíst. Tímto se omlouvám všem, kterým jsem ji přivezla jako suvenýr. :DD



Z toho dlouhýho letu jsem měla, popravdě, dost obavy. Předtím jsem letěla jen jednou do Ameriky a ne lowcostem, naopak jsme měli během letu hned několik skvělejch jídel a prostě tomu nebylo co vytknout. Tady nebylo jídlo žádný, filmy žádný a místa taky nebylo zrovna na roztahování. Nicméně se to dalo zvládnout uplně v pohodě. Během cesty tam jsem se těšila a tak mě nic nezvládlo otrávit a cestu zpátky jsem prospala. Let Dusseldorf-Bangkok trval 11 hodin a zpátky 13. 





Přiletěli jsme za svítání a těch 6 hodin, co se nám smazalo, bylo 6 hodin určených ke spánku a tak jsme další den byli jako parta pěti zombíků, co usínala za chůze. Náročnej začátek, to ne že ne.



BANGKOK

Bangkok nás přivítal pověstným ruchem velkoměsta, kterej byl ale příjemnej a vůbec ne tak děsivej a špinavej, jak jsem očekávala z vyprávění (a z filmů). Na druhou stranu jsem si jistá, že za to vděčíme lokalitě, ve který jsme bydleli. Tak se nám tam líbilo, že jsme tam hledali ubytování i před cestou zpátky domů, kdy jsme byli v Bangkoku ještě na dvě noci. Jedná se o čtvrť Sukhumvit a nachází se v ní spousta kancelářských budov a obřích obchoďáků, na každým rohu je i stanice metra a celý je to prostě kultivovaný. Což se rozhodně o každý části města říct nedá, takže za mě je tohle celkem zásadní doporučení, ubytování vybírejte pečlivě. 





Tohle byl výhled ze střechy našeho airbnb a asi nemusím říkat, jak moc mi to vzalo dech a že jsem tohle město díky tomu milovala ještě dřív, než jsem z něj stačila něco pořádnýho vidět detailně. 🖤



Od prvního dne jsme hrozně moc chodili a nemohli se nabažit všeho toho dění okolo nás. Několikrát jsme prostě jen tak stáli na mostě, pozorovali dopravu a všechnu tu vánoční výzdobu na palmách okolo. Což bylo celý hrozně divný a zároveň hrozně magický. 





První večer jsme vyrazili do čínský čtvrti, která je díky všem těm svítícím cedulím nejpůsobivější za tmy. Kromě toho tam byl naším cílem Sky Bar, ve kterým se točily záběry z Pařby v Bangkoku, která byla pro všechny povinným filmem ke shlédnutí před cestou. Asi nemusím říkat, že jsem se díky tomu tý cesty pak fakt bála. Protože s touhle partou člověk není v bezpečí ani v Praze, natož na tak známým párty místě jako je Bangkok. Ale víte co? O to víc jsem pak byla překvapená, jak hladce to všechno proběhlo, že jsme vůbec nic nevyváděli, nikomu se nic nestalo ani neztratilo. 









Taky jsme ochutnali durian. Občas se totiž stalo, že někdo dostal nějakej skvělej nápad, že nutně musíme ochutnat místní specialitu a rovnou ji objednal pětkrát. Třeba durian. Nebo hmyz. Ve finále těžko říct, co bylo horší. Durian je známej svou (údajně) skvělou chutí a zároveň strašným smradem. Cítíte ho opravdu na metry daleko a v Asii je s ním zakázáno cestovat hromadnou dopravou, taxíkem, létat a někde ho ani nesmíte vzít na hotel. Ten smrad se přirovnává k něčemu mezi hodně starým sýrem, veřejnejma záchodkama a mrtvým zvířetem, takže si asi umíte představit, že moc příjemný to fakt není. 





Celej program měli na starosti kluci, já si na sebe vzala jen jednu povinnost - najít místa, kam budeme chodit na snídaně. Na Instagramu jsem našla The Coffee Club a bylo jasno. Tahle síť kaváren, který fungujou v Thajsku a v Austrálii je totiž naprosto dokonalá. Na thajský poměry asi dost drahá, na český tak akorát. A cold brew s ořechovým mlíkem bylo v tom vedru must-have. Kromě toho jsme si pochutnávali hlavně na místních specialitách, který jsme ani neuměli popsat, avokádovej toust jsem si dala až předposlední den!





Pomalu se dostáváme ke konkrétnímu programu. První den jsme chtěli vyrazit hned na to nejznámější turistický místo, ale podařilo se nám díky jetlagu a totální únavě zaspat o 5 (!!) hodin a nestihli jsme to - díkybohu, protože kdyby to byl můj první pořádnej zážitek, tak mě trefí šlak, ale o tom pozdějc. Naším cílem se tedy místo toho stal Jim Thompson House - dům se zahradou, který je velkolepou ukázkou thajské architektury, vybudovaný američanem Jimem Thompsonem, který v Thajsku podnikal s jemným thajským hedvábím a jednoho dne záhadně zmizel na své dovolené v Malajsii. Ve svém domě za svého života shromáždil spoustu uměleckých děl a tak teď slouží jako muzeum a údajně patří k nejcennějšímu majetku, který Bangkok nabízí. Já byla nadšená hlavně ze zahrad, které byly úžasnou oázou klidu v centru města. 





Čaje s kondenzovaným mlíkem najdete na každým rohu. Stojej asi dvacku a jsou neuvěřitelně dobrý. A sladký. A dost možná i pěkně chemický. Odolávala jsem jim dva dny, zatímco si je ostatní dávali dvakrát denně. No, hodně rychle jsem se naladila na jejich vlnu a zkoušela všelijaký varianty. A k tomu plastu, na kterej mi během celý dovolený chodila spousta dotazů - v Thajsku žádný #neplastuj rozhodně nejede. Všechno vám balej do dvou igelitek, každej kus ovoce má svůj pytlík, kelímek s pitím dostanete do tašky... Je to šílený, fakt. Já jsem z toho byla naprosto v šoku a to rozhodně nejsem žádnej aktivista, vždyť Starbucks u mě vidíte každou chvíli, ale tohle byl daleko jinačí level. Snažili jsme se teda si nebrat to, co nebylo nutný a nemyslet na to, kam to v tomhle městě spěje.







Další šílenou věcí je elektrický vedení. Absolutně nechápu, jak to může fungovat a bejt tady elektrikář musí bejt smrtelně nebezpečný povolání. Údajně je to tak, že když se nějakej drát rozbije, nechá se tam a vedle něj se natáhne novej. Nevím, co si o tom myslet, ale nějakou záhadou jim vždycky všude všechno fungovalo.



Párty. Takhle, alkohol je jedna z mála věcí, co je v Thajsku fakt drahá, tím spíš, pokud nepijete pivo, takže já jsem od začátku věděla, že se mnoha nočních akcí účastnit nepotřebuju. Určitě by ale byla škoda nevědět, jak tady párty probíhaj. Za celou dobu jsme byli na třech - jednu noc v Bangoku v nějakých klubech, podruhý v Bangkoku v redlight čtvrti a jednou na Krabi v klubech. Tyhle fotky jsou z tý první, kdy jsme ještě měli jetlag a vydrželi jsme díky tomu skoro celou noc.





O půl čtvrtý ráno jsme tak ještě byli na masáži nohou, všichni uplně čilí a po cestě domů se nacpali v jednom fakt špinavým stánku v zastrčený uličce, což nám v noci přišlo jako fajn nápad - paní měla radost, že něco vydělala konečně - ovšem nad ránem už jsme z tý volby tak nadšení nebyli. Někteří měli kvůli tomu dokonce zkaženej i další den. :D Stane se. 

Na masáže jsme mimochodem chodili každej (fakt!) den během celýho pobytu nejen v Bangkoku ale i později na Krabi. Hodinová totiž stála maximálně 200,- a potom celodenním chození a únavě to přišlo vždycky vhod. Ať už jen masáž nohou nebo třeba celýho těla a ještě v olejový verzi. To mi tak chybí, achichouvej.









Tahle ironická kombinace vánoční výzdoby, ozdobiček s nápisem Let It Snow a ledovýho kafe s nohama v pantoflích mě bavila nonstop.








Občas jsme pěšky vyrazili do hodně vzdálenýho cíle a po cestě potkali něco, co nám přišlo škoda nenavštívit. Prvním případem a zároveň tím, kde se mi v Bangkoku líbilo uplně nejvíc, byl Wat Saket. Buddhistický chrám, který je jedinou (ale teda umělou) vyvýšeninou města a proto je z ní nádhernej výhled kolem dokola. Zatímco thajci se chodí nahoru pomodlit, turisté se kochají kouzelnými výhledy, vůní vonných tyčinek a čekají, jakou nádheru jim ukáže nebe. My jsme měli štěstí na naprosto kouzelný světlo. 



















"Ať je za mnou támhleto celý, jo?" Klasická backstage fotka. :D





Dejte nám sladkej mléčnej ledovej čaj v dětskejch kelímkách a jsme nejspokojenější.



Další ráno, další posezení v The Coffee Clubu.




Nejproslulejší památku, kterou jsme měli původně v plánu hned první den, jsme si nakonec taky ujít nenechali. Za mě teda bohužel. Podařilo se nám vytipovat den, kdy bylo největší horko, skoro 40 stupňů, jeli jsme motorkou přes Grab a polovina z nás skončila díky neschopným řidičům u uplně jinýho chrámu, než jsme zadali do aplikace, zaplatili jsme pětikilo (!!!) za vstup a jediný, na co jsem se těšila, bylo až odejdeme pryč. V životě jsem nikde nezažila tolik lidí, nedalo se tam hnout, nedalo se jít libovolným směrem, ale muselo se s davem a já jsem byla chvíle uplně nepříčetná. Jako jo, ty chrámy a celej komplex je nádhernej, plnej skvostnejch detailů, ze kterejch vám přecházej oči a chvílema máte pocit, že jste v pohádce tisíci a jedné noci, ale prostě... Za mě špatný no. Když jsme koukali do recenzí na travel-portálech, někdo k tomu psal "I highly recommend not to go.", smáli jsme se tomu. A pak tomu samozřejmě dali za pravdu. 









Tady se snažím hezky pozóvat před chrámem, abych z tohohle výletu měla aspoň hezkou fotku, ale to neštěstí ze mě čiší tak, že se tomu musím smát ještě dnes.




O kousek dál byl ještě další chrám - ten, který je známý obrovskou sochou zlatého Buddhy (má 46 metrů!)




Do dalšího areálu chrámu jsme se - už s trošku lepší náladou - přesouvali lodí. Nečekali nás tam davy lidí, naopak, po prohlídce jsme se vyvalili do trávy, dali si pro změnu čajík a pak se přesunuli na původní břeh hledat stánky s jídlem.












Teď zpětně nechápu, jak jsme to zvládli, ale po všech těch chrámech jsme vyrazili ještě na noční market, na který prý chodí hlavně místní. Za mě to bylo jedno z nejzajímavějších míst, který jsme v Bangkoku viděli (a zažili). Zaprvé - tak dobrý jídlo a tak obrovskej výběr jsme nikde jinde neviděli, všechno opět za pár korun a prodejci extrémně příjemní. Zadruhé - tohle nebyl jen streetfood market, ale market uplně všeho. Prošli jsme si teda i různorodý stánky, nakoupili suvenýry, zasmáli se imitacím znamých značek (Fela a Vens mě na místě rozesmály k slzám!). Zatřetí - kromě stánků tam byla i spousta barů, všude světýlka, muzika a uplně nádherná atmoféra. Poseděli jsme si teda s pitíčkama i na jednom z barů v patře a já občas přemýšlela, jestli se nemám štípnout, jestli se to fakt děje. 






















Z nočního marketu se ještě přesouváme na jedno místo, který nemůžu nezmínit. Nana Plaza je jeden z mnoha bangkokských redlight districtů. Shodou okolností patří k těm poměrně na úrovni a navíc v dochozový vzdálenosti od našeho apartmánu. S klukama jsem tam teda jeden večer vyrazily i my s Ivčou a já měla co dělat, abych neměla několik hodin pusu dokořán. Několik pater, na kterých je jeden bar vedle druhýho, některý s nápisem "real ladies only" a některý zase "ladyboys only". Na každým kroku po klucích doslova skákaly holky (dejme tomu) v tak titěrným prádle, že skoro nebylo vidět a když si všimly nás, tak zase uskakovaly a omlouvaly se. Asi i díky tomu nás tam kluci vzali jednom jednou :DD. V pár barech jsme se nechali usadit, něco popili a pozorovali holky tančíčí u tyčí. Občas se teda stalo, že nějaká tanečnice mrkala na mě, místo na kluky, ale o to vtipnější to celý bylo. Tohle je podle mě něco, co by člověk měl v Thajsku zažít, neříkám, že se tyhle paní nedaj potkat i na ulici - to rozhodně daj, po večer jich stojí všide habaděj a poznáte je hned - nicméně v týhle koncentraci je to zas něco jinačího. Jinej příběh už jsou asi pingpong shows a tyhle úchylárny, kterýma je Bangkok (nebo možná celý Thajsko?) proslulej a co jsme si teda naštěstí nechali ujít. 



Co se týká dopravy v Bangkoku, kromě Grabu (thajská variace Uberu) se dá bez problémů dopravovat i metrem nebo nadzemkou. My jsme jezdili hlavně nadzemkou (BTS), kde se daj jízdenky kupovat v okýnkách, kde nahlásíte, kam jedete a oni vám prodají tu, kteoru potřebujete a nemusíte se v tom nijak víc orientovat. Jinak jsme ale hrozně moc chodili pěšky. Sice všichni v pantoflích nebo žabkách, takže jsme měli neustále zničený nohy, ale viděli jsme tolik nádhernejch míst, který by nám jinak unikly, že nám to vlastně vůbec nevadilo. Jen se podívejte na další fotky.












Takovou jednou celodenní procházkou napříč městem jsme došli až na veleznámou Khao San Road, kde to bylo Thajsko v tý podobě, v jaký jsem ho čekala. Protože takhle je to všude prezentovaný. Milion lidí v jedný ulici, všude stánky, všude řve muzika, všude vám někdo něco nabízí nebo vás rovnou zatahuje do restaurace, uprostřed ulice narazíte na lidi s hadem kolem krku nebo na vozíky z pečeným zdaleka-ne-jen hmyzem. Na jeden večer fajn zážitek, byla by škoda to nezažít, ale bydlet někde tady a mít to každej den, tak mě hodně rychle trefí šlak. :D





Kluci vyzkoušeli i škorpiony, já radši zůstala u klasiky. 



V polovině našeho pobytu jsme změnili lokaci. Z městský džungle Bangkoku jsme se vydali do skoro opravdický džungle. Já jsem si opět dopředu vůbec nic nezjistila a tak jsem už při přistání byla uplně vedle z toho, jak je všude zeleno, obrovský palmy, lesy, skály. Nádhera. Na letišti jsem si navíc dala svoje úplně první padthai a asi vás nepřekvapí, že zbytek pobytu jsem nejedla skoro nic jinýho. Nevím, proč mi to tak dlouho unikalo. 




Krabi je provincie na jihu Thajska a získává na stále větší a větší popularitě. Letovisko Ao Nang, kde jsme byli my a které je přímo u moře, patří také k těm nejvyhledávanějším. Z něj je totiž nejlepší přístup k nejkrásnějším a nejznámějším plážím Thajska a zároveň se nejedná o místo, kde by to byla jedna nekončící párty jako je to na Phi Phi nebo na přeplněném Phuketu. Pokud ale hledáte opravdový klídek, doporučuje se spíš Ko Lanta. 




Od mých prvních storýček z naší vily jsem dostávala každej den dotazy na to, kde to vlastně bydlíme. Přes airbnb jsme měli vytipováno několik různých vil a nakonec vyhrála právě tato díky možnosti skákat do bazénu v podstatě z postele. Po příjezdu jsme dostali welcome drink a už během prohlídky jsme po sobě jen nevěřícně koukali, něco tak nádhernýho jsme dlouho neviděli a my tu měli strávit Vánoce. Dokonalý, prostě dokonalý. Chvíli jsem si říkala, že ani nechci nikam chodit a poznávat okolí, že mi ke štěstí bohatě stačí tahle vila.






Je sice pravda, že jsme na vile trávili celkem hodně času, ale celej Ao Nang jsme si velmi rychle oblíbili taky. Bylo tam totiž všechno, co jsme si mohli přát. Dlouhý pláže, nádherná příroda, spousty restaurací, barů, masáží a marketů, The Coffee Club a taky jeden obří noční streetfood market, kde jsme jedli skoro každej den. 







No a protože tady jsme to opravdu měli tak trochu jako svůj domov a ne jen jako přespávací místo (jako v Bangkoku), hodí se vám říct i o tom, co jsem měla s sebou. Do příručního zavazadla toho - co si bude povídat - nenarvete zrovna moc. Naštěstí letní oblečení moc neváží a taky jsme věděli, že budem mít možnost si vyprat, takže jsem spíš řešila jiný věci, než oblečení. Na mysli mám hlavně elektroniku a kosmetiku. Od BOSE jsem dostala půjčenej bluetooth repráček, protože jsem zvažovala, že si ho pořídím do bytu a rozhodně si ho pořídím. Dokonale ozvučil vilu nebo bazén a pouštět si z něj na Štědrej den koledy bylo boží.



Co byl pro mě hodně velkej problém bylo sbalit si kosmetiku. Žádný mini cestovní balení jsem doma nikdy neměla, protože jsem jezdila s velkým kufrem (rozmazlenec :D) a až po týhle poslední zkušenosti jsem zjistila, o kolik lepší je jet jen s tím palubním. Před odletem mě Notino vybavilo miniaturama, bez kterých bych se neobešla. Na mysli mám třeba tuhej deodorant Borotalco, opalovací krém (díky kterýmu jsem se jako jedinej člen výpravy nespálila - "přece se nebudeme mazat padesátkou!!"), ústní vodu nebo třeba malou Gucci voňavku, která je tak roztomilá, že ji teď s sebou tahám všude v kabelce. Tekutý věci (do čehož se počítaj i krémy) můžete mít v balení o max 100ml a dohromady všechno max 1 litr, takže třeba na odličování jsem používala ubrousky od Biodermy a tím pádem ušetřila mililitry třeba na tu voňavku. Noční krém jsem s sebou měla po-opalovací a stoprocentně přírodní od Decleoru. Co se týká dekorativní kosmetiky, tý jsem opravdu brala minimum. Před odletem jsem si totiž zašla na řasy a tím jsem to víceméně vyřešila. Brala jsem si teda jen make-up (kterej stejně hned stekl :D) a věci na úpravu obočí plus jednu rtěnku. Nic víc stejně nebylo potřeba.







Doprava na Krabi byla uplně jiná než v Bangkoku. Grab tady skoro nefungoval, na druhou stranu se ale dalo dojít z jednoho konce města na druhej pěšky. Ale ne uplně za pár minut, proto jsme si na celej týden půjčili 3 motorky. Pouze jeden člen z naší výpravy na tom uměl jezdit a my se tam s Ivčou zezačátku pravidelně dohadovaly, která z nás přisedne k tomu nejbezpečnějšímu řidiči. Naštěstí jsem nakonec vše zvládli bez ztrát na životech a odřenou motorku vraceli jen jednu. V tom vedru bylo skvělý na tom kamkoliv jezdit, všude jsme byli rychle a byla to fakt sranda. Na motorkách tam jezděj uplně všichni, řídit uměj i děti a nejednou jsme viděli na jedný motorce celou rodinu. Včetně psa. 





Noční street-food market už začíná být v tomhle článku dost ohraný téma, ale tenhle v centru Ao Nangu, přes hlavní silnici u pláže byl naprosto dokonalej. Nebylo teda nic divnýho, že jsme na něm byli v podstatě každej večer. Na Štedrej jsem si tam našla smaženou rybu a plněnou bramboru a bylo to skoro vánoční. :D Kromě jídelní části tady byla taky část se spoustou stolů a vždycky tam hrála živá hudba ve formě různých coverů. Takže já tam ujídala všechny ty dobroty a byla každou chvíli naměkko z toho, co zrovna hráli. 







Nejlepší pad thai pod tunou oříšků. Já milovala, jak se to tam celý lepilo do sebe, to prostě v Praze neuměj.



Ananasovej shake (ananas + led) a smaženej ananas byla moje oblíbená kombinace. 





Oproti tomu rolovaná zmrzlina byla obrovským zklamáním, holt už jsem rozmazlená od mých  milovaných Rollsbros, kteří jsou na uplně jiný úrovni. 



A tohle - omlouvám se, jestli se vám dělá špatně - tohle jsme taky vyzkoušeli. Po VELKÝM náléhání a nátlaku ze strany kluků jsem se teda hecla, že vyzkouším kobylku. Sice jsem musela zavřít oči, ale ve finále chutnala jak chipsy, takže uplně v pohodě. Nic dalšího jsem ale nezvládla, vždyť se mi na jednom marketu dělali špatně i z toho, jak kluci jedli kraba. 



No a když jsme u toho hmyzu - jednou jsme s Ivčou nedovřely dveře do zahrady a tohle na nás čekalo v posteli. Tady jsme zase my musely hodně přemlouvat kluky, aby nás toho zbavili a ty záběry, co jsme u toho natočily a pak u nich brečely smíchy, nám byly zakázány zveřejnit. :D








Jednou z nejhezčích přírodních krás Thajska je Tiger Cave Temple uprostřed nádherný přírody. Za duchovním zážitkem, který by vás měl nahoře čekat, si ale musíte vyšlápnout 1237 strmých schodů. A když strmých, tak opravdu strmých, takže ucítíte v nohách (i zádech) každej jeden po cestě nahoru i dolů. Když to však zdoláte (a že tom horku a vlhku je trošku o život), otevře se před váma panoramatický výhled na Andamanské moře, vápencové útesy, deštné pralesy a taky sochu Buddhy. Název místa pochází z legendy, že si zde v jedné jeskyni udělal domov tygr a dodnes jsou na podlaze tygří stopy.













Po cestě pravděpodobně narazíte na opice, který se vám budou nejdřív zdát ohromně roztomilý a budete si je chtít nafotit a natočit. Do chvíle, než se k vám začnou přibližovat až moc a natahovat se po vašich věcech. A cenit na vás zuby, pokud jim je nebudete chtít dát. Jednomu pánovi tam takhle jedno mládě silou rvalo sluchátka a jedný dospělý opici se zalíbila kšiltovka nějaký paní a šla po ní tak intenzivě, že paní nakonec s křikem utíkala nahoru a tu čepici hodila pryč. 




Opicema můžu rovnou navázat na další výlet. Lodí jsme se jednou ráno přemístili na Phi Phi Islands, kde jsme si půjčili kajaky a vyrazili obeplout ty známý pláže okolo. Den předtím jsme si oddělali nohy na těch schodech, tak teď přišly na řadu ruce, haha. Navzdory našim obavám jsme zvládly uřídit kajak i my dvě s Ivčou, užívaly jsme si tu modro-zelenou nádhernou vodu a klid všude okolo. Jediný, z čeho jsem měla trochu nervy, byly ty opice na Monkey Beach. Kluci totiž vytáhli kajaky na břeh, nechali tam všechny věci a šli se koupat. Takže když se k jejich věcem blížila opice, musela jsem zasahovat já - pádlem. Nemaj to bejt takový zlodějíčci no. 













Je teda pravda, že tak hezký pláže jako na tomhle kajakovým výletě, se jen tak neviděj. Velký plus bylo i to, že tam nebyla skoro ani noha, protože se tam nedalo dostávat uplně lehce a člověk musel vyvinout nějakou aktivitu












To nejnáročnější, co jsme na Krabi (nebo taky v životě :D) podnikli, byl tenhle přírodní trail. Trail, kterej nám byl prezentovanej jako "taková příjemná procházka lesem, ale asi si radši vemte tenisky, ať to máte pohodlný" a reálně to byly extrémně náročný 4 hodiny chůze, schodů a hlavně šplhání po kořenech a kamenech do fakt strmých kopců, všude okolo bylo slyšet syčení, šumení a prostě zvuky, co ani nechcete vědět k čemu patřej, bez možnosti jídla nebo pití. Overal, kterej jsem měla na sobě, jsem měla po půlhodině uplně promočenej a v polovině cesty nahoru mi z něj reálně kapal pot. Z vlasů totéž. A všem ostatním taky. Seděli jsme v tý polovičce a nevěděli, jestli se smát nebo brečet. Já jsem většinou ten první, co prohlašuje, že to za ten výhled stojí, když se takhle někam sápe a ano, tohle byl taky výhled dechberoucí, ale... že by to stálo za to utrpení, to bych fakt neřekla. 





Z představy, že takhle mokrá, vyčerpaná a hladová půjdu ty dvě hodiny zase dolů se mi dělalo špatně a ani to, že jsme viděli do neuvěřitelný dálky mi náladu nezvedlo. Žádnej horolezec ze mě asi nikdy nebude. 







Jediný, co mi radost udělalo, byla tahle fotka a to až v momentě, kdy už jsme byli z tohohle fotogenickýho a zároveň brutálně děsivýho výběžku pryč. Na Instagram jsem k tomu přidala vtipnej popisek pro rodiče a vzápětí dostala od táty tak nepříjemnou sms, že jsem to málem smazala. :D





Ke konci pobytu už kluci dostali rozum a přestali vymýšlet tak fyzicky náročnej program. Jeden den jsme tak nasedli na malou taxi lodičku a nechali se dovézt na pláž, která byla jinak nepřístupná. Lidí tam sice bylo mnohem víc než na těch, kam jsme jeli kajakama, ale na vykoupání a odpočinek uplně v pohodě.













Ty svatyně tam měli různý. Některý zajímavější než jiný. :D



Jedno odpoledne, kdy kluci potřebovali pracovat a nám se nechtělo být doma, jsme s Ivčou vzaly kola, který byly u nás ve vile a vyrazily do města na kafe. Vzhledem k tomu, že ty kola neměly žádnej převod a v podstatě nebrzdily, nebyla to uplně příjemná vyjížďka, ale to kafe za to stejně stálo. 







Na jedný z našich "tour de pláže" jsme objevili jednu uplně plnou krabíčků a normálně jsme se báli tam našlapovat, protože každej krok znamenal riziko, že nějakýho zašlápnem. 















Občas došlo na dost zajímavý jídelní kombinace. Třeba řízek s citronovou omáčkou a ledový kakao. Stejně jsme měli trávení uplně oddělaný celej pobyt, tak bylo jedno, jak to nakombinujem. :D



A pak byl Štědrej den. Od rána jsme chodili v čepičkách (což ostatně většina města), k obědu si dali kari, drinky na happy hour, došli si na masáž, prošli se po pláži a večer koukali na filmy... Byl to uplně běžnej dovolenkovej den s tím rozdílem, že se nám všem tak trochu stejskalo. Někomu víc, ale přiznali jsme to všichni.









Trávit vánoce v teple je bomba a vím určitě, že to chci někdy zopakovat. Taky ale vím, že chci, aby to bylo s rodinou. S tou mojí nebo s tou, kterou si teprve vytvořím. Protože o Vánocích to tak bejt má a mě samotnou překvapilo, jak moc se mnou to odloučení od rodiny hnulo.






Posledním výletem, kterej jsme na Krabi před odletem zvládli, byl tenhle park, kterej nejsem schopná správně ani přečíst natož přepsat. Bylo to tam ale jak z jinýho světa. Kombinace mořský vody a sladkovodní řeky je místem růstu mangrovníkových hájů a pohled na jejich kořeny v tý krystalově průzračný vodě plný ryb je opravdu dechberoucí. Parkem vede molo, po kterém celou dobu jdete a je to naprosto ideální místo k pročistění vlastní hlavy. 






Na první svátek vánoční jsme přelítali zpátky do Bangkoku, v den odletu bylo odporný počasí, strašně moc pršelo a my se na letišti snažili zkrotit vnitřní paniku, když jsem viděli, kolik vody je na odletových drahách a jak děsivě to vypadá, když letadla vzlítaj a přilítaj. Nakonec jsme byli rádi za dlouhý zpoždění letu. V Bangkoku jsme pak měli k dispozici jen jeden celej den, během kterýho jsme ještě zavítali do Lumpini Parku, kterej na mě působil jako takovej Central Park. Byl obří, krásnej a plnej zvěře. Třeba varanů, z nichž někteří byli obrovští a děsiví. 



Další brutálně pálivý, ale zároveň brutálně dobrý kari a taky další dávka ovocný medicínky - ten přírodní trail mě odrovnal tak, že jsem pak několik dní bojovala s horečkou, kašlem a ztraceným hlasem. Bojovala tak, že jsem se ládovala vitamínama a odmítala ležet v posteli a přijít tak o jakýkoliv zážitky. Asi i proto jsem se z toho pak doma dostávala další tejden.





Na suvenýry jsme poslední den využili náš nejoblíbenější obchoďák, kde se dali sehnat i všelijaký speciality - já totiž věděla, že chci domů dovézt to, co se dá ochutnat. Pokud bych vám měla doporučit jedinej obchoďák, by by to právě Terminal 21 - Pier 21 Foodcourt. Je známej nejen obchodama, ale i svým jídelním patrem, kde si dobijete kartičku a pak si jen vybíráte jídla. Většinou přesně nevíte, co si vlastně dáváte, ale vzhledem k tomu, že to všechno stojí okolo dvaceti korun, je vám to celkem jedno a prostě berete. Zbylý peníze z kartičky vám na odchodu samozřejmě vrátěj. Vaše chuťový buňky poznaj nepoznaný a máte další zážitky.



Byli to náročný dny. Skvělý dny. Naprosto skvělý dny. Kdybych měla říct jedno turistický místo, kde se mi líbilo nejvíc, byl by to Wat Saket - Golden Mount a jedno jídelní, byl by to noční market Ratchada.



27.12. nás čekal dlouhej zpáteční let, od pokoje v Bangkoku do pražskýho doma jsme byli na cestě nějakých 22 hodin. Ani se nedivím, že jsem pak potřebovala několik dní u našich, kde jsem se nemusela ani hnout a všichni se o mě starali. 

Závěrem už asi jen k finanční stránce. Ptali jste se mě na to už v průběhu, ale já to všechno spočítala až teď.

Letenky - lowcost přes Dusseldorf - 13 000,-
Ubytko - basic Bangkok + vila na Krabi - 10 000,-
Útrata na místě - jídlo, pití, vstupy, masáže, taxíky - 15 000,-

Celkem tedy necelé tři týdny za 38 000,- s tím, že se to rozhodně dá zvládnout mnohem levnějc (i mnohem dráž samozřejmě). Ta vila byla velkej luxus, platili jsme vlastně každej 1000,- za noc, přitom se dá bydlet v hotelech i za 200,-. Masáže nám do těch peněz ve finále taky lezly, stejně jako alkohol, kterej byl prostě drahej. Nijak jsme se ale neomezovali, jeli jsme si to tam prostě užít se vší parádou. 

Snad jsem vám tedy odpověděla na všechno, co vás zajímalo, kdyby ne, tak šup s tím do komentářů. No a já už bych zas někam jela, žejo, klasika.

14 komentářů:

  1. Aaaaa na tenhle článek jsem se tak těšila!❤️
    Během čtení jsem chtěla okomentovat asi tak milion věcí, ale na spoustu určitě zapomenu :D
    Takže...
    - MUSÍM do Thajska znovu. Spoustu míst v Bangkoku jsem vůbec neviděla (třeba okolí toho obchoďáku!), a Krabi vypadá hodně lákavě.
    - My jsme bydleli hned u Khao San, takže to bylo úplně jako jinej Bangkok než ten "váš", ale mně to sedlo. Bláznivý, šílený, bizár....ale něco úplně jinýho než všechno ostatní, tak jsem byla nadšená!
    - divím se, ale jet lag jsem moc neměla (kromě toho, že Tom chtěl vstávat v 7 thajskýho času :D) a moc pálivý jídlo taky ne!
    - Ta vilka s plameňákovým bazénem vypadá jako něco, kde chci bydlet!
    - V té čepičce jsi nejvíc ňuňu a oblečky jsi do zavazadla vybrala perfektně!
    - Golden Mount se mi taky líbil nejvíc a jak to tak vidím, je dobře že jsme královskej palác vynechali.
    - Ta fotka kde sedíš v plavkách v moři je nejvíc boží. Jak reklama na plavky, zájezdy, všechno.
    - Vánoce bez rodiny bych taky nesla těžce, ale už teď vím, že příští zimu chci ztrávit taky takhle v teple. Třeba odlet hned 25. prosince! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D Je to mazec, jak je tam těch míst a oblastí tolik, že ve finále můžeš zažít uplně jinej Bangkok než někdo jinej. To mě baví a taky tam ještě někdy musím. Silvestr zní třeba uplně super! :)))

      Děkuju moc každopádně! 🖤

      Vymazat
  2. Vypadá to na super zážitky. Fotky jsou super. Mám ráda takový typ článků..

    OdpovědětVymazat
  3. pane bože ❤❤❤ to je tak krásnej článek - a klidně mohl být delší! :D ❤ ty fotky a to, jak celý dobrodružství popisuješ? pane bože! jela bych tam hned! :D ❤❤ je sice pravda, že Vánoce mám spojený taky hodně s rodinou a nedokážu si představit, že bych někam takto odjela, ale na druhou stranu to muselo stát fakt za to! ta příroda, architektura, vila, jídlo, zážitky ❤❤ závidím!!

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj, zrovna Thajsko plánuju a googlim všechny možný letenky, takže článek přišel vhod :D
    jen dva dotazy: 1) řešila jsi nějaké očkování, popř. která? :O a 2) hodila bys odkaz i na ubytko v Bangkoku? :O

    Díky předem <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak super, to mám radots.
      1) Mám naočkované žloutenky (A i B) a kvůli Thajsku jsem si dávala ještě břišní tyfus. Ty žloutenky jsou prej nutnost a tyfus vysoce doporučovanej. Na druhou stranu polovina naší party neměla naočkovanýho vůbec nic a přežili. :D
      2) Na airnb najdeš asi pod názvem: "3 bedroom apartment near Central Embassy & Chidlom" případně tady odkaz, snad bude fungovat: https://www.airbnb.cz/rooms/15258379?guests=1&adults=1

      Vymazat
  5. Totot je asi najdlhsi clanok a zhrnutie, ake som kedy n nejakm blogu videla :D naozaj krasne fotky, vela zazitkov, vela miest a kontrastov, vela jedla, vody, mesta a outfitov. Najviac sa mi lubila fotka - nech je za mnou toto vsetko - taka ta blogerska backstage a ten pavuk bol jeden velky hnus, ja pavuky neznasam a asi by som odpadla :D

    www.sinnamona.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  6. Mě Thajsko nikdy nelákalo (nemám ráda horké vlhko). Z vašeho pobytu bych brala tu půlku na Krabi, město by mne asi zničilo. Důležité je, že sis to užila - zážitky člověku nikdo nevezme :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Jediný na co se zmůžu je: Chci do Thajska taky! :D
    Vypadá to tak krásně, jen mě trochu vyděsil ten pavouk teda, mám z pavouků hrůzu.

    OdpovědětVymazat
  8. Nechci, aby to vyznělo nějak rejpavě, ale fakt tě obdivuju, že když jsi koupila holobyt, teď do něj nakupuješ spoustu nábytku a tak, tak že jsi ještě našla přebytečných 40 tisíc na dovolenou :D (my koupili byt loni, a můj muž se vofrňuje, jen když chce jet jenom někam přes víkend, když se zmíním o letenkách, úplně vydím, jak mu v očích naskakujou znaky dolarů jako u Strýčka Skrblíka) :D
    Thajsko je na mym bucketlistu už dlouho, ale přijde mi už trochu profláknutý...radši jezdim do zemí, kde neni tolik turistů :)

    OdpovědětVymazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤