LEDNOVEJ MÓD



Leden se nám přehouplnul do druhý poloviny a zatímco mám na jednu stranu pocit, že jsem od návratu z Thajska stačila sotva párkrát zamrkat, mám tak trochu pocit, že je ze mě jinej člověk. Jako není, že jo, ale pocitově... Uplně klidnej. Usměvavej. Spokojenej člověk. Všechny ty zmatky co ve mně byly, zpochybňování všech mých voleb a utíkání před sebou samotnou, všechno je to pryč jak lusknutím prstu. Jakoby všechny ty moje bubliny praskly ve chvíli, kdy se městem rozeznělo bouchání novoročních ohňostrojů. Tak moc jsem chtěla, aby už ten rok byl za mnou a abych začala znova, přitom to vůbec nebyl nijak tragickej rok, jen...jinej, asi. Svým způsobem jsem si dala jako předsevzetí, že se srovnám. Že se naučím nadechnout, zpomalit, rozhlédnout se okolo sebe a nejednat pod návalem emocí. Že budu konečně něco budovat.

A tak buduju. Ve dne (pravda, někdy i v noci) pracuju, abych si vydělala na věci, co mě dělaj materiálně a jídelně (:D) spokojenou. Svoji práci zbožňuju, každou její část - a že jich je. Vím, že jsem konečně tam, kde chci bejt. Uspokojuje mě to na všech frontách, nejen na tý materiální, ale i tý seberozvojový a to je ve finále nejvíc. Po večerech navštěvuju Ikeu a vytvářím si domov, kterej po nocích stloukám a vrtám dohromady. Čtu si o pokojovkách, aby jediná hezká zeleň u mě doma nemusela být ta umělá. Začala jsem chodit tancovat, protože to bylo to, čemu jsem se díky vlastnímu studu dlouho bránila. Místo drinků na párty piju víno doma a koukám u toho na Netflix. Trávím čas s lidma, co za to stojej a je mi strašně dobře. 

Dřív jsem spoustu věcí dělala z pohodlnosti, ze zvyku a v hlavě měla blikající kontrolku, že mi tohle přece nestačí. Že je to málo. A teď? Miluju všechno, co dělám. I když občas plavu v tom, jak na to. Jakým směrem vést blog, jak fotit, jak nastavit promo, jak směrovat prezentaci klienta, jak si říct o to, co chci. Už ale nejedu žádný svý komfortní zóny. Chci zkoušet nový věci. Učím se. Ptám se. Komunikuju. Omlouvám se a děkuju. 

Tak... děkuju. Za všechny ty možnosti, co mám.


8 komentářů:

  1. Domčo, co na to tvoje noční budování říkají sousedi? To musí být hrozně slyšet všechna ta zatloukání a svrtávání...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě nedělám rámus vyloženě po nocích. Před desátou končím a pokračuju jen tichejma prácema. Jediný, co jsem protáhla, byla postel, protože jsem nečekala, že to zabere tolik hodin a to na mě teda sousedi zabouchat přišli. Jinak si ale dávám pozor. :)

      Vymazat
  2. Tak ať jsi spokojená v tom módu, co jsi teď. Nebo třeba v nějakém jiném, ke kterému časem dojdeš. Protože člověk se měni a věci, které se mu zdají důležité teď, nemusí být důležité za pár týdnů/měsíců/let. A naopak. Důležité je nezapomínat si užívat to, co je tady a teď. A dělat si malé radosti :-).
    A (už jsem to tedy jednou psala) jsem zvědavá, jestli se pochlubíš s výsledkem budování - ráda nakukuji, jak jsou zařízené jiné byty..

    OdpovědětVymazat
  3. Držím palce, aby pro tebe rok 2019 byl super. Já mám pocit, že rok 2019 bude dobrej. Nevím proč. Nikdy jsem takový pocit ani neměla...tak snad mám pravdu:D.

    Já bych taky potřebovala pohnout. Chci dělat copy a ráda bych i spravovala socky, ale uvidíme. Copy mě moc baví a už nějaké zkušenosti mám. Socky znám jen ze svých účtů.

    Každopádně věřím, že budeš v tomhle roce moc spoko:).

    Verča ze Ztracena v Praze

    OdpovědětVymazat
  4. DOmi a kde pracuješ?

    OdpovědětVymazat
  5. Ja se taky snazim delat novy a vystoupit ze sve komfortni zony.

    OdpovědětVymazat
  6. Ten článek je fakt hezky napsaný, úplně z něj z nějakýho důvodu srší radost 😊 Tak doufám, že jsi teď spokojená 😌 hodně štěstí ☺️

    OdpovědětVymazat
  7. Tentokrát musím okomentovat fotku. Moc se mi líbí bundička!

    OdpovědětVymazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤