VÍKENDOVÉ BRUNCHOVÁNÍ



Moje víkendy se dělej na dva typy. Hradeckej víkend a víkend v Praze. V Hradci celej víkend proválím, ven jdu maximálně tak s pejskama nebo s našima na oběd. Většinu času ale strávím doma, odpočívám, nabírám energii, užívám si dlouhý horký vany a tak. Tyhle odpočívací víkendy střídám s víkendama, kdy zůstávám v Praze a na který se vždycky strašně těším, protože si na ně dělám plány několik dní dopředu. Ne vždycky nakonec vyjdou tak, jak jsem chtěla, ale ani to není žádná tragédie. Tenhle víkend se točil hlavně okolo pozdních snídaní. V týdnu totiž snídám až v práci a to většinou jen vajíčka natvrdo s ovocem nebo proteinovou kaši s ovocem. Jsou to teda takový rychlovky, nouzovky a žádný velký potěšení. O víkendu si to teda potřebuju vynahradit a tenhle uplynulej víkend to dokonce vyšlo tak, že jsem snídala venku oba volný dny. A bylo to nejnejnej. Až tak, že jsme si s holkama řekly, že z toho uděláme tradici.

3 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

KDYŽ SE AKCE VYDAŘEJ



V dnešním článku bych vám chtěla říct o dvou blogerských akcích, na kterých jsem v posledních dvou týdnech byla a díky kterým jsem si uvědomila, že je dobře, že na většinu akcí nechodím - i když to třeba není proto, že bych nechtěla, ale že si prostě nemůžu brát v práci volno kvůli všemu, co by se mi třeba mohlo líbit. A tak si vždycky vytipuju jednu dvě akce, který budou podle mě stát fakt za to a který si pak dovolím naplno užít a neřešit, co bych měla/mohla dělat místo toho jinýho.

Co jsem taky zmiňovala už na Instagramu je fakt, že od doby, co pracuju v marketingu a mám za sebou přípravu pár akcí, případně odpozorováno, jak to chystaj kolegové, koukám na tyhle eventy, na který jsem pozvaná, uplně jinak než dřív. Na první pohled odhaduju, kolik času to muselo zabrat, kolik promyšlených věcí tam je a strašně to oceňuju. A o tom, co byla fakt bomba, se s váma chci podělit. Dnes teda bude řeč o Absolut Uncover Party v Tančícím domě a jenom beauty odpoledni se značkou Rimmel. Každý bylo uplně jiný a svým způsobem boží.

5 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

OUTFIT A EMOCE



Každej z nás to myslím zná, ten pocit, když máte na sobě outfit, kterej vám fakt sedí a cejtíte se v něm prostě a jednoduše dobře - sví. I když to jsou třeba uplně basic kousky. To, jak se v tom cítíte samozřejmě odráží to, jak v tom působíte na okolí a já jsem si všimla, že nejčastějc slyším chválu právě v momentě, kdy se i já cítím fyzicky dobře a asi to ze mě tak nějak vyzařuje. A když jsem v psychický nepohodě nebo nestabilitě, pomůže mi správně poskládanej outfit udržet svý emoce na uzdě a zůstat tak nějak uhlazená a s úsměvem na rtech - upřímným, to zas jako jo, o tom jsem psala už v minulým článku, na kterej mám od vás uplně kouzelnou zpětnou vazbu. A tý já si hrozně vážím. Mezi všema těma blogama, který vám ukazujou neobvyklý nebo extrémně líbivý věci, spoustu cestování a drahých outfitů jsem tady já, která se snažím rozdělit čas mezi práci v Sunu, blogování, rodinu, kamarády a sportovní aktivity. Ukazuju vám svý obyčejný dny a obyčejný starosti a snažím se vás navést na to, abyste si všímali těch maličkostí, který dělaj život hezčí. Poslední měsíce mám pocit, že já ke štěstí potřebuju vidět, že se někam posouvám, že je za mnou nějaká odvedená práce a že se vyvíjím, že nestojím na místě. A to jak v práci, v osobním životě i v blogování.

A jasně, asi už víte, k čemu směřuju... I tady bych vás totiž chtěla poprosit o hlas v Blogerce roku. Když jsem včera večer koukala na nominace, napadlo mě spočítat, jak se lišej jednotlivý kategorie. Pro příklad: kluků je 20, blogerek v kategorii Fashion je 54 a v mojí kategorii Life nás je rovnou 154. Je to drsný a s přehledem bych vytáhla aspoň 30 blogů, který by si tu TOP10 zasloužily. Pokud mě čtete rádi, občas se tady pobavíte, inspirujete nebo se někdy ztotožníte s nějakým z těch hlubších článků, budu strašně ráda, když ten svůj hlas věnujete právě mně. Udělat to můžete TADY (nezapomeňte hlas potvrdit v emailu, co vám dorazí) a já vám z celýho srdce děkuju. Ne jen za ty hlasy, třeba tam nakonec budete mít jinýho favorita, ale i za to, že sem pravidelně chodíte a ty moje dlouhý odstavce čtete. Bez vás by to tady totiž bylo úplně o ničem.

7 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

PÍSMENKO PO PÍSMENKU



Někdy se mi strašně chce psát. Říct vám o všem, co se mi děje v hlavě, protože jste se mnou už takovou spoustu měsíců. Říct vám, co se v mým životě odehrává, z čeho jsem nejšťastnější a z čeho naopak nešťastná. Někdy takovej článek i rozepíšu. A pak ho zase, písmenko po písmenku, smažu.  A pak nechci psát nic. Nechci fotit. Nechci s nikým mluvit. Chci být jen zalezlá pod peřinou a dělat, že vlastně ani nejsem. Což samozřejmě moc dobře nejde, když mám práci a další povinnosti. A tak jsou dny, kdy se vzbudím, zapnu autopilota, celej den se usmívám, dělám to co mám a v duchu sama sobě blahopřeju, že se takhle držím a nenechám ty emoce vybuchnout a nevykřičím do světa všechno, co bych mu někdy chtěla říct. To by se totiž divil.

Občas bloudím. A to hlavně sama v sobě. Naposledy třeba v pátek na Teniskology. Dřív bych byla z takový akce nadšená. A tentokrát? Chtěla jsem zmizet ve vteřině, co jsem tam strčila špičky. Bavilo mě na tom tak leda to místo a uspořádání prostoru. Jinak mě děsili všichni ti lidi, co se tam přišli ukázat a ze kterých křičel materialismus. To, jak si tam každej druhej na něco hrál, povýšeným okem si měřil ostatní návštěvníky a jak si každej fotil selfíčka. V metru jsem se pak navíc vyděsila toho, jak rychle jsem všechny tyhle lidi odsoudila, aniž bych věděla, kdo vlastně jsou a co dělají. 

Věci, který jsem dřív měla ráda, kterým jsem propadala, mě dnes nebavěj. Abych opět byla konkrétní - každý zvednutí činky mi po úrazu kolena přijde uplně nesmyslný. Ztráta času. Tohle přece dělat nechci. Najednou mám místo toho chuť chodit každej večer běhat. A za tmy se venku nebojím. Bojím se spíš toho, že zas spadnu do nějaký rutiny a budu se hnát za něčím, co mě vlastně nakonec nebude vůbec naplňovat. 

Bojím se, že jsem si toho nabrala víc, než dokážu zvládnout, aniž bych u toho ztratila část sebe. Občas se tak moc chci postavit všem výzvám, co mi přijdou do cesty, že pak přijedu na víkend domů a jsem schopná většinu víkendu prospat nebo jen tak koukat do blba. A není to tím, že bych byla v pátek na párty. Je to tím, že mě ten uplynulej týden totálně oddělal. 

Někdy ale jen jdu ranní Prahou, v ruce mám teplý kafe, který pomalu usrkávám a koukám se nahoru po těch střechách a vzpomínám, jak jsem takhle před lety uvažovala, jak by se mi v Praze asi žilo a musím se usmívat. Jak jsem v tý době neměla tušení, kam mě vítr zavane. Jak jsem vyrostla. Dospěla. Kolik jsem toho zažila. Nebo sedím s holkama na kafi a uvědomím si, jak jsem si tyhle holčičí chvíle vždycky strašně přála a tolik let mi trvalo, než jsem si je konečně mohla naplno zažít. Nebo běžím v rytmu svý oblíbený písničky a cítím se tak strašně dobře a vděčně, že zas můžu dát svýmu tělu zabrat a nemusím si dávat pozor na každej krok. Nebo projíždím web a přemítám, jestli si někdy spontánně koupím letenky na víkend v zahraničí a když si představuju situace, v jakých by k tomu mohlo dojít, cítím na tváři nervózní úsměv. 

A tak jsem postupně došla k závěru, že i když se kolem vás hroutěj důležitý věci a vy máte strach z toho, co bude, dá se fungovat s opravdickým a upřímným úsměvem na rtech a s jiskřičkama v očích. Stačí si užívat okamžiku. Toho, že se vám zrovna něco povedlo nebo vás někdo pochválil. Že jste si dali fakt dobrý kafe a měli jste štěstí na milou obsluhu. Že vás na to kafe vytáhla vaše kamarádka, která vás chtěla mít chvíli pro sebe. Že máte plnej diář věcí, který byste si dřív ani neuměli představit. Že jste si v hlavě vymalovali další sen, za kterým se můžete vydat. Usmívat se dá i tomu, že si na čilichili přečtete něco, co vás totálně vystihuje. Nebo tomu, že vyšel růžovej Doller. Vždyť je to přece úplně jedno, vždycky se něco najde!

14 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

POSLEDNÍ ZÁVAN CULOTTES



To bych nebyla já, abych tyhle svý oblíbený pyžamový kalhoty ještě naposled nevyvětrala, když se na pár dní objevilo babí léto. Uznávám, že mi v nich byla - hlavně po ráno - trošku zima, ale co. Tuhle kombinaci jsem totiž měla v hlavě pěkně dlouho, culottes, ikonický tričko Gant a dlouhej trenchcoat. Celý jsem to ještě oživila zelenou kabelkou, která se vlastně na blogu objevuje poprvé. Do Coccinelle už pár let chodím pokukovat, když si tam jde něco vybírat mamka a při poslední návštěvě jsem se zamilovala právě do tohohle tvaru a barvy. Mamka se mě sice chvíli snažila přesvědčit do červený barvy, ale nedala jsem se a jako dárek k promoci jsem si nakonec vítězoslavně odnášela tuhle zelenou krásku. A přestože jsem se po tom mamky nátlaku, že mi nebude s ničím ladit, trošku bála, jak ji unosím, tak ji tahám skoro pořád a ke všemu, protože se mi ke všemu líbí. To je výhoda šatníku plnýho tlumených barev, haha. I když i s červeným svetrem to bude vypadat super a jsem si jistá, že se to tady taky objeví. A tím bych tuhle litanii na kabelku asi ukončila - ale pochopte, je to moje první taková kabelka, tak jsem z toho nadšená a sama si šetřím na nejednu další. Tak mi dejte v komentářích vědět, jak se vám moje trochu netradiční kombinace líbí/nelíbí. 

11 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

SLADĚNO S PRAHOU



Taky máte nějakej obchod, do kterýho když vejdete, tak pokaždý něco musíte mít? Hádám, že jo a taky hádám, že pro spoustu z vás je to právě Zara. Stejně jako pro mě. Proto se snažím do ní moc často nechodit, obzvlášť teď, když šetřím na jiný materiální věci, než kusy oblečení, ehm. Během předposlední návštěvy jsem si ale pořídila právě tuhle skvělou dlouhou košili - na košile jsem už nějakej ten měsíc dost ujetá, nejdřív jsem je nosila jen na schůzky s klientama a na workshopy a teď bych v nich nejradši chodila furt a každej tejden měla novou. A během tý poslední zase kabát. Začala totiž bejt fakt zima, takže ty moje lehký kabátky už nestačily, ale zároveň to ještě nebylo na vytažení zimního kabátu nebo parky. A tohle béžový kabáto-sako bylo přesně to, co jsem hledala a ještě navíc za super cenu. K tomu jsem přidala volný džíny, pod který se mi vešel obvaz a metalický doplňky - velkou kabelu a nový Tomsky. Původně jsem si chtěla pořídit zateplený espadrilky, ale musela jsem uznat, že tyhle tenisky unosím rozhodně víc a navíc jsou mnohem praktičtější. A navíc se lesknou, haha! :)))

10 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

JAK MI MARTINA KOUZLÍ S VLASAMA



Jak dlouho tak člověk hledá TU SVOJI kadeřnici, se kterou si naprosto sedne a ke který nejde ve stresu a při pohledu na nůžky v ruce mi nestávaj vlasy hrůzou? Mně tohle hledání trvalo 24 let. Doufám, že mnoho z vás už nalezeno má a kdo ne - možná se to právě změní. Já jsem totiž k mojí Martině přišla uplně náhodou a chci se o ni s vámi podělit! Skrz spolupráci jsem se totiž dostala do salonu, kde pracovala a už z prvního rozhovoru jsem byla naprosto nadšená a vyklidněná. Martina totiž od začátku přesně věděla, jak se mnou zacházet, na co se zeptat, co si upřesnit a co vlastně udělat, aby to dopadlo k mojí i její spokojenosti. Když jsem k ní šla podruhý a zjistila jsem, že bude ze svýho místa odcházet, byla jsem rozhodnutá, že za ní budu jezdit kamkoliv. A tak teď chodím do ještě hezčího prostoru, přesněji do Salonu Goldvisage na Andělu, kde je to nádherně prosvětlený a já se na každou návštěvu těším jak díky samotnýmu prostředí, tak hlavně v očekávání, co zas vymyslíme. Baví mě i to, že to není nijak přehnaně posh, jak teď bývá trendem. Na termín nemusím čekat půl roku a zatím se mi tam splnilo každý přání. 

7 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

ESKA LÁSKA, BLOGERSKÝ AKCE A KÁVOVÝ CHVILKY



Víte, co bylo na prvních příčkách žebříčku těch nejhorších věcí na chození o berlích? Že si nemůžu po cestě do práce skočit pro kafe. Je to taková moje tradice a je jen málo dnů, kdy ji vynechám. Jakmile jsem teda měla nějakej doprovod nebo jakmile jsem byla ve stavu, když se zvládla pohybovat bez berlí, vedla moje cesta někam pro kafe. Vymstilo se mi to jen jednou, když jsem se smekla na schodech a vylila si ho doslova na hlavu - ale to vám povyprávim u outfitu, kterej ten nához schytal. Dnes vám povím o tom, proč jsem si zamilovala Esku, jakých akcí jsem se za poslední dobu zúčastnila a čím jsem léčila svoje (fyzický i psychický) bolístky.

4 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

PODZIMNÍ



Přestože většina podzimních dnů je chladná, propršená a celkově hodně depresivní - existuje vůbec depresivnější období než podzim?! - dá se na něm i tak najít spousta pozitivního. A nemyslím tím tu klišé kombinaci vonných svíček a chlupatý deky. Myslím tím spíš těch pár dní, kdy je hezky. Barevný koruny stromů. To horký kafe (a chai latte) chutná tak nějak líp. Můžeme vytáhnout všechny oblíbený šálo-deky, co nám už pár měsíců ležej ve skříních. A trench coaty. A pořídit si nějaký nový, barevný. Třeba přesně tenhle žlutej, co jsem objevila v Zaře a trošku si nadávám, že jsem si ho nevzala ve více barvách. Tématicky k fotkám by se hodilo říct ještě třeba to, že Náplavka není plná lidí a dá se na ní fotit. Všechno je to spíš asi jen o úhlu pohledu a přestože je strašně snadný se v tom venkovním šedivu a chladnu tvářit nešťastně a poddat se každý špatný myšlence, která nám prolítne hlavou, to pravý umění je nenechat se tím strhnout. Usmát se na svět skrz průhlednej deštník nebo přes zmoklou ofinu. 

Ale uznávám, že až si na tenhle odstavec vzpomenu ve chvíli, kdy budu zmoklá a zmrzlá nastupovat do autobusu narvanýho lidma, kde se pro změnu nebude dát dýchat, možná se sobě tak trochu vysměju. Každopádně dnes to nebude a to se taky počítá!
Konec řečí, vy už se teď mrkněte na podzimní fotky na mým oblíbeným foto spotu.

11 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

NAHORU, DOLU, TAM, ZPÁTKY, JINAM



Napadá vás z názvu článku, o čem bude řeč? 

21 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

BEAUTY PICKS



Počet beauty článků by se na tomhle blogu dal možná spočítat na prstech jedný ruky, takže je na na čase vydat nějakej update. Už nějakou dobu totiž nepoužívám produkty, jaký jsem používala dřív - což byly hlavně věci z drogérky, přičemž jakmile mi jedna věc sedla, nic dalšího jsem nezkoušela. Pak jsem díky naší skvělý spolupráci s Douglasem objevila neskutečný množství novejch produktů a značek. A v rámci pozvánek na otevíračky různých prodejen s kosmetikou, akcí a PR balíčků jsem si vytvořila docela slušnej přehled a našla věci, který mi opravdu vyhovujou po všech stránkách a nemám vůbec problém s tím do nich investovat trošku víc peněz. Dnes bych vám teda ráda představila svoje dlouhodobý oblíbence.

7 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

DOGSIE - BOŽÍ PEJSKAŘSKÝ START-UP



Dneska bych vám ráda představila jeden start-up projekt, kterej se stal mojí srdcovkou ještě dřív, než jsem vůbec dostala do ruky konkrétní produkt. Určitě všichni znáte takový ty různý boxy s kosmetikou nebo jídlem, který si člověk předplatí a každej měsíc mu pak přijde balíček plnej nějakých novinek a věcí, o kterých dopředu nevíte, co budou zač. Já sama jsem takhle jednu dobu odebírala foodbox a vždycky jsem se strašně těšila na to vybalování a zjišťování, co za věci mi tentokrát přišlo. No a když jsem se dozvěděla, že takovejhle box existuje i pro psí členy rodiny, byla jsem z toho uplně hotová. DOGSIE je měsíční zásoba hraček a zdravých pamlsků a vzešlo z hlavy dvou studentů ČZU - Matyáše a Tomáše - kteří milují psi a mrzí je aktuální problém množíren a přeplněných útulků. Vymysleli tedy projekt, který spojuje dělání radosti s pomocí potřebným - 20% z každého balíčku jde na pomoc psům v nouzi. 

Při rozbalování mi asistoval Tobík, kterýho zajímá uplně všechno, okamžitě mi ukradl plyšovej meloun, co byl na vrchu a o chvíli později se o něj s Andym prali. Dobrot byla krabice uplně plná, některý jsme ještě ani nerozdělali, ale ty co jo, tak se setkávají s velkým nadšením. Zejména maso sušené mrazem nadchlo jak mě (protože já ujíždím na ovoci sušeným mrazem a netušila jsem, že tak lze usušit i maso), tak i oba kluky. Když jsem navíc měla krabici s věcma jen tak položenou na skříni, tak o ní oba byli neustále opření a čmuchali. Naše dojmy jsou teda jen a jen pozitivní a hlásíme, že Dogsie rozhodně stojí za vyzkoušení!

Stejně jako v každým článku o start-upu vám dále přináším rozhovor s tvůrci - Matyášem a Tomášem. Položila jsem jim několik obecných a několik konkrétních otázek, na který mi společně odpověděli a příblížili tak mně i vám celej svůj krásnej projekt. Tak pojďme na to :)

3 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤