ZE SKÁLY NAD PRAHOU




Přestěhovali jsme se tak nějak nad Prahu. Pokud si odmyslím jeden Penny Market a pár paneláků, mám před sebou celý město jako na dlani. Ty východy slunce, západy a taky změny počasí pozoruju s totálním ohromením a nechápu, jak jsem mohla jen na moment pochybovat o tom, jestli chci bydlet v týhle části Prahy. Z Kačerova do Bohnic, haha. Vždycky jsem chtěla bydlet v centru města a místo toho jsem se přestěhovala z jednoho kraje na druhej. A včera jsem si to tady zamilovala tolik, že pro mě bydlení v centru uplně ztratilo pomyslný kouzlo. Objevila jsem totiž to pravý kouzlo bydlení nad tím vším.

13 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

MATERIÁLNÍ RADOSTI I.




Vítám vás u nový rubriky, kterou jsem avizovala už na instagramu, když jsem přidávala tuhle fotku, která měla docela úspěch a hezky jste se mi tam rozpovídaly. Došla jsem teda k závěru, že pro ozvláštnění témat, která tady točím pořád dokola, vám sem čas od času hodím ukázku mých oblíbenců, takové ty moje aktuální materiální radosti. Někdy to bude kosmetika, někdy oblečení, někdy dekor nebo třeba knížky - to se uvidí! Do první ukázky se dostaly produkty z úvodní fotky a protože to nejsou jen tak nějaký produkty, co se mi zrovna hodily na společnou fotku, ale opravdu věci, co denně využívám, chci vám o nich říct i něco víc.

18 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

VÝKŘIK DO TMY


Ležím zachumlaná v naší dvojitý peřině a vcelku nevšedně nemám na klíně notebook ani v ruce telefon, ale jsem začtená do knížky, kterou jsem načala už v létě. V zámku zašramotí klíč a můj blonďáček je doma. Byl s kamarádem na víně a domů se vrátil o půl desátý, haha, je boží. V očích mu plápolaj čertovský ohýnky, protože normálně nepije vůbec. Je roztomilej a usmívá se na plnou pusu. Před hodinou jsem přišla z jógy a od tý doby ležím v posteli, takže si ze mě samozřejmě dělá legraci. Rychle si ale lehá ke mě a já se k němu jako obvykle tulím a vdechuju jeho vůni.

V tom okamžiku mám pocit, že mi neznámá síla tlačí na hrudník a já se spíš dusím než cokoliv jinýho. 

Srdce se mi propadá a celý tělo mi ztuhne. Cítím tělo a dech nasáklý vínem. Víno. Vůně, která mě během zlomku vteřiny hodí do stavu, kterej jsem nezažila už rok a půl.

Ten jeden jedinej smyslovej vjem mě přenese do ne-až-tak-dávný minulosti a já mám pocit, že se zase něco opakuje, že mě zase čeká obvyklej kolotoč slz, přemlouvání, ujišťování. 

Vůně vína, kterou je Olomouc prosáklá a která je palivem všech šílených nočních akcí, kterými Olomouc žije. Vůně, kterou jsou mívala spojenou se skvělejma akcema a spoustou smíchu, která se ale časem přehoupla v připomínku několikaměsíční noční můry, desítky probrečených nocí na zemi v koupelně. Tisíce prosebných zpráv, bezcílných nočních procházek parkem a zoufalou snahou pochopit, co se děje v hlavě druhýho člověka. Beznaděj a pocit nedostatečnosti. Všechny ty krizový momenty, o kterých jsem si myslela, že jsem už dávno vytěsnila.

Oblečení létající do tašky a známý rychlý trhnutí zipem, když se taška zavírá. Bouchnutí dveří. Noc a třískot dřeva z kytary rozbíjející se napadrť o strom, co zrovna stojí poblíž. 

Momenty, který se zaryly mnohem hloub než tetovací jehla a kterým evidentně pořád stačí strašně málo k tomu, aby se prodraly na povrch. 

Jak málo stačí. A já se urputně snažím přesvědčit svojí hlavu, že ten kluk, co vedle mě leží teď, je to nejlepší co mám a že bych se měla sakra rychle zklidnit, je to jen víno, proboha! Srdce mi ale buší pořád stejně rychle, protože smyslovej vjem prostě nepřelstíš. A je jedno, že to nedává smysl...

7 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

DAYS IN PICTURES IX.




Ještěže fotím během běžných dní tolik random fotek a můžu vám pak vesele postovat články i v době, kdy jsem foťák neměla v ruce už několik dní. Poslední 3 dny pro mě byl jeden velkej trénink rukou, protože mě v nich bolej snad všechny svaly. Nikdy bych nevěřila, kolik věcí narvu do garsonky a jak náročný bude je přestěhovat :D Ale o tom vám povím až někdy přístě, zatím sledujte instastories!

Dnes se teda mrknem na spoustu príma fotek, jo? :))

13 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

RŮŽOVOVLASÝ LVÍČE




Růžová vlna pokračuje! Původně jsem si teda myslela, že dnes žádnej příspěvek nebude - včerejšek mě tak vyčerpal, že jsem padla do postele a usnula dřív, než jsem si stihla uvědomit, že jsem měla ještě na ráno nachystat článek. To stěhování je záhul, to vám povím. Ale už jsem dokázala i něco sama smontovat! A dneska pokračujeme. A zítra taky. A aby tady nebylo pusto-prázdno, ukážu vám fotky nafocený v týdnu, den po růžovým přelivu, takže v plné parádě! Ráno jsem si rozpletla francouzský copánky a docela jsem se lekla - mít najednou růžový vlasy a ještě skoro afro byl dost slušnej šok. Tak jsem to hodila do culíku a šla do práce :D. Odpoledne už to trošku slehlo, tak jsem to na fotky i rozpustila a jsem zvědavá, co na to řeknete! Baví mě to hlavně v kombinaci s šedivým outfitem, kterej jsem měla vymyšlenej už od doby, kdy jsem si (uprostřed zimy) pořídila tyhle bílý Adidasky a čekala jsem jen na to, až konečně bude počasí na holý kontíky.
Tak mrkejte a hodnoťte, já si to budu v pauzičkách mezi taháním krabic číst!

42 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

JAKÝ BYL MŮJ VALENTÝN?




Různýma názorama na Valentýna je už pár dní pěkně zahlcenej internet. Já se neřadím mezi žádný velký zastánce a beru za samozřejmý, že láska by se měla dokazovat pořád a ne jen jeden nebo dva dny v roce, nicméně nejvíce se ztotožňuju s článkem Terky (Oslo), kterej nabádá k tomu, aby se člověk zbytečně nekabonil a využil toho, že ho něco popostrčí k tomu, udělat pro druhýho něco hezkýho a užít si společnej den trochu víc než den úplně všední. Přesně tak jsem to totiž udělala já - v práci jsem si dala volnej den a byla od rána s drahým.

13 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

STĚHUJEM SE - PRVNÍ FÁZE IKEA




Sedím v dodávce, která se mnou hází ze strany na stranu, nervózně si žmoulám palec a snažím se soustředit na muziku z rádia. Kuba na mě ze sedadla řidiče doráží a diví se proč nemluvím. Nemluvím, protože jsem nervózní jak blázen. Jsme na cestě do Ikey, na první velkej nákup do našeho novýho bytu. Našeho velkýho bytu. Z garsonky do 3+1. Nemáme skoro žádnej nábytek a musíme si toho spoustu koupit. Nikdy jsem v Ikee nebyla na velkým nákupu, vždycky jen nějaký dekorace a různý blbinky jako asi většina lidí. V Olomouci se mnou zařizování bytu řešil taťka a se vším mi pomáhal, do Prahy mi všechny věci převezl a ještě mě vzal po cestě na jídlo. Tohle všechno mi běží hlavou a já přemýšlím, jestli to tentokrát vůbec sami zvládneme. Jak se to vůbec v Ikee dělá? Dokážem koupit správný věci? Najdem je? Dokážem je naložit do auta a vytahat do novýho bytu? 

Panebože, vždyť nemáme ani krabice, co kterých dám ty tuny hader, co se mi povedlo v garsonce nashromáždit? 

Nemáme nic, jen byt vzhůru nohama, bordel všude a v tom novým navíc spoustu neodvezenýho stavebního materiálu, starý dveře a lustry.

Jak se zapojuje internet? A televize? Kde tam budu chodit na poštu? 

31 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

LÁSKA NA PRVNÍ POHLED




Tak dnes pěkně kontrastně k minulýmu outfitu - ze světla pěkně na tmavo. V hlavní roli je dnes mikina, která byla v Zaře mojí láskou na první pohled, na cákance jsem ujetá a na khaki barvu taky, takže by bylo divný, kdybych se do tohohle kusu nezamilovala. Z fotek je mi pěkná zima ještě teď a to jsou focený už nějakej ten týden zpátky, když byl ještě všudypřítomnej zmrzlej sníh. Vůbec bych se nezlobila, kdyby se to přehodilo do jara a mohla bych zazimovat všechny kabáty zimní věci. Aktuálně je v u nás v plným proudu stěhování, tak bych ty kabáty rovnou šoupla do úložných prostor a slavnostně vytáhla všechny starý i nový tenisky, kožený bundy a trenchcoatyomggg, prosím, prosím, ať už to je! Taky se už se toho jara nemůžete dočkat?

17 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

I BEZ ČERNÉ TO JDE!




Já vám teda povím, s těma českýma nadpisama jsem si pěkně naběhla - vymyslet název outfitovýho článku, kterej by nezněl totálně debilně je pěkná fuška! :D Nicméně dnes je to opravdu ukázka toho, že i bez černého kusu oblečení to jde. Mně to teda dlouhou dobu nešlo, v týhle zimě se mi nechtělo nic vymýšlet a tak jsem jen střídala černý mikiny s černým svetrem a černý legíny s černejma kalhotama. Když jsem ale v poslední vlně slev objevila tuhle bílou dlouhou košili za 199,-, kterou hodlám kombinovat hlavně s crop mikinama, rozhodla jsem se, že zas konečně poskládám outfit laděnej do světlejch barev a myslím, že se to docela povedlo! Po dlouhý době jsem vytáhla i bílej kabát, kterej jsem samozřejmě teprve nedávno dala do čistírny, přitom jsem ho tam chtěla dát už na konci minulý zimy a od tý doby jsem ho nevytáhla, protože jsem si moc dobře pamatovala, že v něm je zima. A ano, i včera mi zima byla, občas dost pekelná! Naštěstí mě ale zachraňovala teploučká šála a taky to, že jsem venku moc nepobyla - spíš jsem jen přebíhala z místa na místo, protože to byl další extra nabitej den, jehož úryvky jste mohli vidět na instastories (konečně tam začínám být aktivní!) a nebo ještě uvidíte v chystaným článku Days in pictures za pár dní, tak poctivě sledujte blog!
No a dnes mi dejte určitě vědět, jak se vám můj světlounkej outfit líbí! :)

14 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

MATURITNÍ PLES LETOS A 5 LET ZPÁTKY




Maturitní plesy. Podle mě velkej milník studentskýho života a pro mě osobně jedna z nejkrásnějších vzpomínek na celý moje studentský léta. Maturitní ročník byl nejlepší a maturitní ples byl jeho vrcholem. Celej večer patřil nám a já si před těmi pěti lety (panebože panebože, já stárnu!!!) užila každou minutu. Vždycky jsem měla za to, že maturitní plesy jsou všude stejný, ale zjistila jsem, že na plesy v hradeckým Aldisu moc akcí nemá. Abyste byli v obraze, Aldis je naše trojpatrový kongresový centrum, který tradičně hostí desítku středoškolských plesů a kromě hlavního sálu, kde se šerpuje, kde jsou usazeni rodiče a kde se tančí tradiční tance na živou hudbu, tam taky máme diskotékový sál, kde je celou noc tančí na stolech na nejhranější pecky z rádií a zároveň na oldschool hitovky a aby toho nebylo málo, tak i sál, ve kterém hrají méně i více známé kapely. Každý si teda přijde na svý a pro mě osobně je to s ohledem na prožití plesu na mnohem vyšší úrovni než ples v Lucerně, která je sice nádherná a dechberoucí, ale....to mi prostě nestačí. 
Proč to píšu? Protože jsem byla minulý týden na bráchově maturitním plese a samozřejmě jsem si nostalgicky zavzpomínala na ten svůj. No a dnes vám ukážu fotky z obou!



První zásadní věc - samozřejmě šaty! O líčení a účesu jsem vám už psala v předminulém článku a s šatama jsem čekala na fotky z plesového fotokoutku. Víte co se mi totiž povedlo? Vzít na ples uplně vybitej foťák... Hlavně, že jsem ještě hodinu před odchodem promazávala kartu, aby náhodou nebyla po pár fotkách plná. Nemám teda jedinou kvalitní plesovou fotku a co hůř - nemáme ani žádný rodinný. Nekecám, když napíšu, že jsem to hned na začátku plesu obrečela, protože jsem na sebe byla strašně naštvaná. 
Fotky v šatech vám ale ukázat můžu, nafotili jsme je totiž s Kubou v Hubu hned po nalíčení a učesání, aby to bylo jako celek. Na instagramu vás šaty nadchly, fotky v nich jsou nejúspěšnější za poslední měsíce, jak mi aktivně hlásí statistiky, tak vám o nich chci říct trochu víc. Když mi někdy v říjnu přišla nabídka z webu Glamsy, že by mi chtěli ušít šaty na míru a pojmenovat je po mě, byla jsem lehce v šoku - příjemném samozřejmě! Příležitost byla jasná - bráchy ples - a tak jsem do toho šla. Odsouhlasila jsem střih, vybrala si barvu, poslala míry, občas si s týmem Glamsy vyměnila email a pár dní před plesem už jsem šaty obdivovala před zrcadlem. Asi vám dojde, že to nejsou šaty, ve kterých by se člověk mohl opít nebo někde hodně akčně tancovat - já jsem sice pár tanečků v diskotékovém sále zvládla, ale musela jsem si dávat dost velkej pozor, aby nevykouklo něco, co má zůstat schované. Byla jsem s nimi ale strašně spokojená, cítila jsem se v nich skvěle, vyzývavě a přesto na úrovni a stylově. No co vám budu povídat, jsem poměrně dost hrdá na to, že nesou moje
jméno! A někdo z vás je navíc může mít taky - dokonce svoje, v libovolný barvě, na svoje míry. 

O jedno ušití se totiž TADY celý únor soutěží!













Jakoby nevim, proč to plátno není třeba čistě bílý, ale jsou na něm šíleně barevný fáborky, ale nakonec jsem ráda, že jsme si aspoň nějakou kvalitní fotku pořídili :D



Protože tomuhle se kvalita říkat rozhodně nedá, nicméně i tak je to pěkná památka! A jeden ze dvou drinků, který ten večer padly - jsem vzorňák!







Nooo a mávnutím kouzelného proutku se přeneseme o pět let zpátky - z bráchova na můj maturitní ples v roce 2012.



Ladili jsme tenkrát při nástupu s Tomem dokonale - já červený šaty a podpatky v přesně takový velikosti, abych nebyla vyšší a on červený conversky - parádní úlet! A evidentně jsme se dost dobře bavili!



U tanečku jsme se bavily taky hodně :D



A u zašlapávání šerp ještě víc. Tyhle fotky prostě mluvily za vše už před těma pěti rokama a stejně tak tomu je i teď. Co k tomu je třeba dodávat? Nic. Vždyť vidíte, jak strašně jsme si to užívali.



A takovýhle hezký plátna byla za našeho maturitního věku :D. A ty šaty?! Ty taky miluju dodnes a jsem strašně ráda, že jsem si z tý kupy předvybranejch vybrala jako finální právě tyhle.

No a pozor pozor, teď přichází koláž téměř identických fotkek, které jsou ale focené s pětiletým rozestupem, během kterého jsme si s mamkou vyměnily barvu vlasů a brácha "trochu" vyrostl. ⬇️⬇️⬇️



Co na to říkáte? Jsme pořád stejný? :D

A jak se vám líbily moje šaty a fotky obecně? Budu se těšit na komentáře ♥️

31 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

DAYS IN PICTURES VIII.




Dnes vás tady opět vítám u oblíbené rubriky s kupou fotek a taky jedním videem! Jídlo, pár random fotek a 2 krásný blogerský akce - opět je toho dost, tak jdem radši rovnou na věc!

15 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

BEAUTY PŘÍPRAVY NA PLES




Kdo sledujete můj instagram (doufám, že všichni :D), tak už určitě víte, že jsem ve čtvrtek byla na maturitním plese svýho bráchy. Bylo to pro mě strašně nostalgický, protože přesně před 4 rokama jsem byla v jeho kůži v tý samý životní fázi. A můj maturitní ples je jednou z mých nejlepších vzpomínek na střední školu. Když jsem se slzou v oku svý maturitní šaty vracela, rozhodla jsem se, že si nějaký dlouhý princeznovský seženu za 4 roky, právě na ten bráchův ples. Svý slovo jsem sama před sebou dodržela a šaty sehnala. Když mi pak přišla nabídka na možnost nechat se nalíčit a učesat týmem Bellissima, všechno to do sebe zapadlo. Rázem jsem si mohla odškrtnout nejen šaty, ale i profesionální líčení a účes. Představu jsem měla a můžu říct, že jsme jí téměř přesně dodrželi. No a vám bych dnes chtěla ukázat právě fotky z příprav, za který moc děkuju mému drahému, protože se mu moc povedly. To ostatně zhodnoťte sami :))

34 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤