STĚHUJEM SE - PRVNÍ FÁZE IKEA




Sedím v dodávce, která se mnou hází ze strany na stranu, nervózně si žmoulám palec a snažím se soustředit na muziku z rádia. Kuba na mě ze sedadla řidiče doráží a diví se proč nemluvím. Nemluvím, protože jsem nervózní jak blázen. Jsme na cestě do Ikey, na první velkej nákup do našeho novýho bytu. Našeho velkýho bytu. Z garsonky do 3+1. Nemáme skoro žádnej nábytek a musíme si toho spoustu koupit. Nikdy jsem v Ikee nebyla na velkým nákupu, vždycky jen nějaký dekorace a různý blbinky jako asi většina lidí. V Olomouci se mnou zařizování bytu řešil taťka a se vším mi pomáhal, do Prahy mi všechny věci převezl a ještě mě vzal po cestě na jídlo. Tohle všechno mi běží hlavou a já přemýšlím, jestli to tentokrát vůbec sami zvládneme. Jak se to vůbec v Ikee dělá? Dokážem koupit správný věci? Najdem je? Dokážem je naložit do auta a vytahat do novýho bytu? 

Panebože, vždyť nemáme ani krabice, co kterých dám ty tuny hader, co se mi povedlo v garsonce nashromáždit? 

Nemáme nic, jen byt vzhůru nohama, bordel všude a v tom novým navíc spoustu neodvezenýho stavebního materiálu, starý dveře a lustry.

Jak se zapojuje internet? A televize? Kde tam budu chodit na poštu? 



Všechny tyhle otázky se mi přetlačujou v hlavě o pozornost a já si ne a ne uvědomit, kdy jsem z toho strašnýho těšení na tenhle nákup a tuhle etapu, přesunula k tomu stresování. Snažíme se s Kubou vymyslet taktiku, jak to celý uděláme, parkujem a noříme se do toho.

Procházíme celou Ikeu, v každým koutku trávíme hodinu, fotíme a opisujem si všechno, co jsme našli nově i to, co už jsem měli vyhlídnutý online, dohadujem se, představujem si, jak by to vypadalo a řešíme problémy, jestli je tahle cena na pracovní stůl moc vysoká nebo ne - jak má tohle člověk vědět, když tyhle věci nikdy nekupoval?! Zasekávám se v oddělení kuchyní, přestože kuchyň je to jediný, co hotový máme a Kuba mě nenápadně bere za ramena a postrkuje dál. Zdržuju, já vím.





Objevuju svůj vysněnej toaletní stolek, Kuba hbitě natáčí instastories a dělá si ze mě legraci. Najednou jsme uplně uvolnění a užíváme si to. Ukecávám ho na oldschool toaletku z následující fotky a nakonec si ji teda nechám zakázat a sahám po minimalističtější, krásný a dostačující verzi. Na tenhle svůj koutek se těším strašně moc, protože si ho přeju už několik let. Nejradši bych teď šla pro nějakou vázu, kytku, organizéry kosmetiky a zbytek bytu uplně pustila z hlavy. Kuba ze mě roste, ale radši mlčí, protože je rád, že mi zvládl rozmluvit "tu příšernost".







Při pohledu do jakýkoliv ukázkový místnosti si uvědomuju, jak nádherně to oživujou kytky a umiňuju si, že budeme mít v každý místnosti nějakou a že se naučím, jak se o ně starat a už mi žádná neumře. 





Populární ušák mají snad všichni a já ho samozřejmě potřebovala taky. Nad barvou jsem přemýšlela už pár týdnů, chtěla jsem khaki, v reálu jsem si zamilovala tenhle žlutej, ale nakonec jsme sáhli po klasickým šedým, abychom si barevně vyhráli jen v detailech a dekorování. 



Stolečky do obýváku probíráme v průběhu celý návštěvy Ikey, nemůžem se shodnout na tvaru, velikosti a vlastně ani využití. Nakonec se oba zamilujem do tohohle konkrétního double stolku, ale díky ceně ho tam prozatím necháváme, achjo. Já ale sázím, že ve finále si ho stejně pořídíme...
Největším problémem je skříň. Mám hodně věcí a ještě víc požadavků na to, jak má skříň vypadat. Bojuju za to, abychom vybrali tu otevřenou variantu, která je prostě přidělaná na zdi a Kuba mi tak dlouho opakuje, jak je to nepraktický a jak se na to bude prášit, že to nakonec vzdám a vyberu místo toho nejkrásnější (a taky dost možná nejdražší) uzavřenou skříň v celý Ikee. Opět si to necháváme uležet, vyfotíme ji ze všech stran, vezmem si leták s rozměrama a cenou a se zamotanou hlavou pokračujem dál.





Dřevěná sekce mě dostává do kolen a já mám najednou pocit, že vůbec nechci šedo-bílej interiér, ale samý dřevo.

Je tady tak útulno a příjemno, že se mi vůbec nechce odejít. Slibuju si, že nějakej dřevěnej koutek si tam udělám - jen ještě nevím kde a k čemu mi asi tak bude sloužit :D.





Projdeme celý horní i dolní patro, paměť v telefonu praská ve švech, protože všechno, co se nám líbilo, se fotilo z dálky a pak taky cedulka s informace, kolik to stojí a kde se to nachází ve skladu. Uchození a hladoví si vystojíme neskutečnou frontu na masový koule a u jídla probíráme horem dolem každou vyfocenou věc a domlouváme se na tom, kolik věcí jsme schopni odvézt na jeden zátah a vyvléct do bytu. 

A jedem další kolo. Nahoře i dole. Přece to musíme mít pořádně promyšlený a online to jednoduše nebylo ono. V sekci dekorací umíněně beru aspoň plyšový srdíčko, protože to moje srdce pláče, že nemůžu nasbírat plnej košík těch kouzelných serepetiček, co jsou na každým rohu v celým spodním patře. V samoobslužným skladu se rozdělujeme a každý nabíráme tolik, co se nám na vozík vejde. S dvěma plnýma a sakra těžkýma dojedem ke kase, kde na nás prodavač hledí se zděšením v očích - samozřejmě jsme ty věci nerovnaly tak, aby měly kódy u sebe a daly se markovat - protože už dopředu ví to, co my vidíme o pár vteřin pozdějc, kdy už leze po zemi a snaží se najít každej ten ukrytej kód. Za kasou si ještě vytváříme kartičku Ikea Family, protože jsem si vybrala přehoz, na kterej je s kartičkou poloviční sleva, takže jestli jsme se doteď necítili jako ostřílení stěhováci, s kartičkou v ruce už je to tutovka. Nakládáme věci do auta, nic nerozbijem a dospělej pocit z nás opadá ve chvíli, kdy si na prázdný (placatý) vozíky při vracení dovnitř naskakujeme, jezdíme a málem si rozbíjíme držtičky. Nebo aspoň já. 


Humor nás přejde už jen jednou a  to ve chvíli, kdy zjistíme, že křeslo v krabici neprojde ani futry u hlavního vchodu do baráku. Rozebíráme tedy venku krabici a křeslo neseme veleopatrně nahoru rozbalený. Je to vtipný. Ale aspoň se dá říct, že první větší zádrhel jsem zmákli!

Uuuuf, první kolo je za náma. Zvládly jsme to. Máme gauč, lampu, pracovní stůl a židli, věšáky s ramínkama, plyšový srdíčko a pár dalších věcí. Přes týden si necháme rozležet tu skříň, vyberem jídelní stůl a začnem balit naši garsonku do krabic a modrých Ikeáckých tašek. Jsem zvědavá, jak moc velký peklo to bude.

Vím totiž, co se říká - je lepší vyhořet, než se stěhovat - tak doufám, že to neplatí. Vyhořet bych totiž fakt nechtěla!!!

31 komentářů:

  1. Ja jsem bohuzel zklamana, pokud clovek nakupuje nabytek, mel by myslet dopredu a na nejakou udrzitelnost obnovitelných zdroju a to je kvalitni masiv, nabytek kterym jsem si byt vybavovala ja...ne lacina umelotina, nebo drevotriska, je to nevkusne, neekologicke a ma to cela republika.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vtipné, milý anonyme. My jsme s partnerem loni koupili byt a renovovali ho. Žijeme v zahraničí, finančně jsme na tom líp, než průměr našich 30-something vrstevníků v ČR - a i tak si o masivním nábytku můžeme nechat jedině zdát. Samozřejmě by bylo krásný mít masiv, protože je nádhernej a kvalitní. Ale sorry - poté, co jsme zaplatili byt a renovaci, tak zůstalo bohužel jen na kvalitní dřevotřísku. Z IKEA máme tedy jen gauč a pravděpodobně budou ještě jídelní židle, ostatní nábytek nám vyrobil místní truhlář na míru co nejkvalitnější, aby to vydrželo a vypadalo k světu. I tak jsme truhláři dali skoro 12 tisíc euro za minimalistickej interiér - a to nám ještě chybí obývák, jedna velká skříň a nábytek do pracovního-hobby pokoje. Myslím si, že většina lidí v našem věku prostě na masiv bohužel nemá peníze, do dřevotřísky se zpracovává i starý nábytek (takže je to v podstatě částečně recyklovaný) a nevkusnost je otázkou osobního vkusu (hnusnýho masivního nábytku jsem viděla spousta). A udržitelnost a vliv na životní prostředí je pro hodně lidí důležitá, ale holt někdy to jinak nejde, než si koupit stůl v IKEA. Tvůj komentář mi proto přijde trochu naivní a kapku nereálnej. Dost pochybuju, že většina lidí nakupuje v IKEA, protože jde o nábytek jejich snů, kterej splňuje jejich požadavky co se týče ekologie.

      Vymazat
  2. Wow, to sa nezdá, ale dá to zabrať. Prajem vám teda veľa šťastia a síl. :)

    http://lamodaeanarchia.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Domčo, o tom, jak zvládnout stěhování jsem psala na blogu. Stěhovali jsme se totiž z Prahy do Budapešti dodávkou na jeden zátah. Jukni sem, třeba Ti to pomůže. Ty krabice a pytle na oblečení vážně pomůžou. Ať to hezky zvládnete!:)

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Domi,
    tak tento článek mi teď sedl. S přítelem se taky budeme v březnu stěhovat a taky se pomalu připravujeme na IKEA smršť. :-D
    Tak přeji, aby vám to stěhování šlo hladce a v to stejné doufám i u nás :-D
    Měj se hezky :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Prijde mi, ze to moc dramatizujes...stehovala jsem se uz nekolikrat a sama...ale ze bych se klepala v aute kdyz jedu do Ikei??

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem se sice neklepala, ale i kdyby jo - každej holt věci prožívá jinak :)

      Vymazat
  6. Tak super clanek Domi, preju vam strasne moc stesti a pevny nervy! Jsem zvedava na vysledek a doufam, ze bude nejaka home tour! ;) Jsem rada, ze jste si to nakonec uzili a nebyl to takovej stres, jak sis puvodne myslela.
    Sandra / http://shineoffashion.com

    OdpovědětVymazat
  7. Jo stěhování, taky jsem z něj byla nervózní a taky nás v blízké době čeká přesun do většího.

    NEPLECHA NA PLECHU

    OdpovědětVymazat
  8. Držím palce, nech Vám to všetko výjde tak, ako si to plánuejete a nech sa Vám dobre býva. Pozerám, že výber nábytku je fakt fuška. :) xx

    Simona | l i v e i n f o x w o r l d

    OdpovědětVymazat
  9. Ušák je dokonalý! :) Vůbec si nedokážu představit, že bych se měla stěhovat. Teď bude můj první velký skok, kdy bych se měla stěhovat na kolej a už to si nějak nedokážu naplánovat a tak. Ale zatím času dost, snad to do té doby nějak vymyslím. :)
    Hodně štěstí a hlavně NERVŮ! :)
    THE WORLD BY MARIA

    OdpovědětVymazat
  10. Na svoje první stěhování se taky těším, jsem na to fakt zvědavá, jak to všechno dopadne, co si pořídím.. Moc hezky napsaný článek :)
    Blog Everythin Kate

    OdpovědětVymazat
  11. Užijte si zařizování, je to prima životní etapa. A myslím, že s ním není kam spěchat (i když chápu, že člověk by chtěl mít už všechno hotový, krásný a tak). Stačí mít na čem spát a případně ten stůl a židle. Zařízení je na dlouho, tak bych si dala čas na rozmýšlení a hledání, co se vám bude líbit. Já ve svém prvním bytě bydlela prního půl roku s půjčenou postelí, novou ledničkou, starou židlí a vestavěnou (hnusnou panelákovou) skříní. I když tenkrát to nebyl až tak záměr jako trochu z nouze ctnost - v r. 85 bylo shánění nábytku o dost větší výzva než dneska :-) (tenkrát byl problém vůbec nějaký sehnat, natož nějaký, co by se mi líbíl).

    OdpovědětVymazat
  12. Juuuj, teším na finálny výsledok a držím palce so všetkým! Viem, že po tej finančnej stránke to musí byť dosť stresujúce, no užívaj si to, pokiaľ si to môžeš sama zariadiť, tak to bude napokon skvelý pocit, keď to uvidíš celé pokope.

    OdpovědětVymazat
  13. Domi, obsahově super článek, ale zkus si dávat větší pozor na překlepy a na hrubky, dost to bije do očí a kazí to celkový dojem :( V tomhle článku jich je vážně hodně. Nikol

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, musím si to o sobě číst víckrát, vždycky mi tam něco ulítne :/

      Vymazat
  14. Jak kdyby si mi mluvila z duše :D tenhle maraton jsme s přítelem podstupovali před týdnem. Netušila jsem, že stěhování může být tak náročný. Hlavně ta ikea - to je peklo :D Navíc nejsme z Prahy, takže jsme se o všem museli rozhodnout hned :D Ale stálo to za to :)
    Přeju vám, ať se co nejdřív zabydlíte a nedrží se vás dlouho ten stěhovací stres :)

    insta - demoniica

    OdpovědětVymazat
  15. Já se na tuhle životní etapu (před dvěma rokama) moc těšila. Nic jinýho než kupování nábytku, dekorací, drobností mne bavilo (celý rok), protože jsem čekala až se budu moc do svého bytečku nastěhovat. Když se to tak vezme tak pořád nemám úplně vše podle svých představ a u některých věcích dolaďuji postupně bez spěchu. Mám garsonku, což znamená, že nemohu mít zbytečnosti, ale funkční věci. Miluji minimalismus takže jsem se toho držela. V bytě mi převládá šedivá a bílá barva (kterou mám ráda), která je doplněná dekoracemi v barvách, abych nejela jen odstíny šedé. Těmi barevnými doplňky můžeš krásně byt udělat útulným a šik, a nepotřebuješ k tomu zase moc věcí.

    takže podvádím oblečení s koupí věcí do bytu neustále. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To musíš mít krásný, já mám podobnou vizi :))
      A to podvádění taky naprosto chápu :D

      Vymazat
  16. Tohle vybírání a zařizování je vždycky to nejlepší, když se člověk stěhuje do nového bytu bez nábytku! :) My nedávno měnili celý obývák plus jsem si dělala v ložnici taky kosmetický koutek a moc nás to bavilo. Hlavně teda přítel nadšený, protože on miluje skládačky, tak se vrhnul na to skládání a vrtání nábytku s chutí. :D

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  17. Strašně se těším, až já tohle budu jednou prožívat. :D Ikeu miluju, už jen kvůli tomu, že je tam tolik inspirace!♥
    Mr. Kev

    OdpovědětVymazat
  18. my sme si s priateľom týmto prešli iba nedávno a ešte sa len zabývavame, a tiež to bolo niekedy o držku :D držím palce nech sa vám super býva :)
    MakeUpByVeo

    OdpovědětVymazat
  19. Já tě úplně chápu. Ono vybavovat byt je sice hrozně super, ale vůbec ne easy :D Tak ať vám to jde! Jsem už zvědvá, jak si to zařídíte :))

    OdpovědětVymazat
  20. hlavne si to uzijte, a stresy at jdou stranou! :) ale IKEA je silena, mam pak pocit, ze bych chtela mit 10 ruznejch kuchyni, 20 pokojicku a ke kazdymu jinou koupelnu ! :D

    OdpovědětVymazat
  21. Joo stěhování je peklo :D taky jsme se stěhovali z garsonky do většího a já nikdy nepochopím, že se nám toho do té garsonky tolik vešlo :D už se těším na další stěhování ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem si dnes při nošení tý miliardy krabic říkala uplně to stejný :D a taky doufám, že už se stěhovat nikdy nebudu :D

      Vymazat
  22. Imho to strasne moc prezivas.. Proste tieto veci k dospelemu zivotu patria. Asi ako vstavanie rano do prace alebo platenie uctov. Jasne, stahovanie je narocne, ale pri dobrej organizacii sa to da zvladnut. Prekvapuje ma, ze ste to nemali vsetko namyslene dopredu, tym sa da v IKEI usetrit kopa casu, ked clovek presne vie pre co ide a nezdrzuje sa zbytocne uvahami nad tym ci to potrebuje alebo nie. Ideal je mat vytipovanych par veci online a potom sa na ne pozriet na nete. Ale ist tzv "na blind" a rozhodovat sa az na mieste moze viest k tomu, ze clovek kupi aj to, co nejak nutne nepotrebuje. Ja som sa stahovala asi 4x, pricom 2x to obnasalo prave takuto kupu nabytku a zariadovanie a dobra organizacia je zaklad. :) Tak drzim palce pri dalsom zariadovani a neprezivaj to tak, that's life proste. :D Pridu tazsie zivotne skusky ako spolocne vyberanie nabytku. ;) (to nemyslim v zlom, skor som chcela trochu okresat tvoju naivitu.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Achjo. Já si tedy myslím, že když takovou velkou věc člověk řeší poprvé, tak to prostě emotivní je - stejně jako když jdeš do první třídy nebo na vysokou. Jsou to velký věci a je normální z nich být trochu na větvi. Kdybych to neprožívala, tak bych o tom asi ani nepsala, že jo, to by nedávalo smysl, bylo by to nezajímavý a nikdo by to nečetl.
      A druhá věc, věci jsem samozřejmě měli dopředu vybraný, ale je něco jinýho je vidět na obrazovce a pak v reálu, navíc rozmístěnejch v různých pokojích a na různý způsoby.
      :)

      Vymazat
  23. Nepřemýšleli jste o skříni na míru? Je pravda, že u známých firem, jako je INDECO, je to finančně náročný, ale když osobně navštívíte nějakou menší firmu, rozhodně to neznámená menší kvalitu, a ještě můžeš mít skříň snů:)

    OdpovědětVymazat
  24. Tohle je skvělý článek a naprosto chápu, že jsi z toho byla na větvi. Já už s jedním klukem bydlela a teď se chystám na další stěhování se současným přítelem a taky mám nervy :D

    OdpovědětVymazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤