(NE)ŠŤASTNEJ ROK 2018



Jestli jsem si myslela, že loňskej rok byl "gamechanger", tak teda nevím, jak bych měla pojmenovat tenhle. V mým životě se toho za posledních 12 měsíců promíchalo až nesmyslně moc a v podstatě nic nezůstalo stejný. Tolik zbořenejch mostů a tolik postavených nových, většina z nich bez pevných základů, takže už buď taky spadlých nebo se zázračně držících a já na nich pracuju zpětně. Myslím, že jsem ještě nikdy neudělala tolik špatných voleb, jako v tomhle uplynulým roce. A taky jsem nikdy neudělala tolik zásadních velkých dobrých. Těžko říct, jestli byl tenhle rok víc šťastnej nebo nešťastnej. Byl ale sakra, sakra náročnej a dlouhej. Tak pojďme, pojďme, zkusíme to od úterý nanovo. 

Zažila jsem toho spoustu a ještě víc si toho uvědomila. Vyrostla jsem. Dospěla? Skoro, možná. Konečně jsem snad ale ve stádiu, kdy se v sobě začínám orientovat, vím, co chci a kam chci směřovat. Vím, co mě naplňuje doopravdy a co jen na efekt. A toho "na efekt" bylo letos strašně moc, fakt strašně. S trochou nadhledu si totiž dokážu přiznat to, že jsem se i ve svým čtvrtstoletí opět (a naposledy, doufejme) nechala namotat pražským divokým životem a snažila se najít sebe sama tam, kde jsem spíš neměla co dělat. Snažila jsem se najít štěstí tam, kde žádný dlouhodobý a pravý rozhodně není. Snažila jsem se dostat do společnosti lidí, vedle kterých jsem se většinu času cítila méněcenná a marně se jim snažila vyrovnat. Snažila jsem se přesvědčit všechny okolo (a možná hlavně sebe samotnou), že jsem šťastná a že žiju naplno. Což o to, tenhle rok jsem naplno opravdu žila, až jsem z toho kolikrát brečela vyčerpáním, ale rozhodně to nebyl způsob, jakým bych chtěla žít a fungovat ještě nějakou delší dobu. Ne, děkuju. Já už bych v dalším roce radši trochu klidu a budouvání vztahů a hodnot, co vydržej do konce života. Nemůžu se dočkat, co rok 2019 přinese, ale vstupuju do něj s obrovským odhodláním dotáhnout věci, do kterých jsem se pustila, s několika novýma předsevzetíma a hlavně s nadšením do všeho, co mám před sebou. Ten uplynulej rok jsem začala totálně zmatená, nerozhodná a zamotaná ve svých emocích i činech, s lidma, co za to nestáli, v neznámých klubech v centru Prahy, domů jsem přišla za svítání a většinu prvního dne novýho roku jsem prospala. Well, tomu by tak nějak odpovídalo to, proč byl tenhle rok tak komplikovanej a plnej těch špatnejch rozhodnutí. Dneska jsem v Hradci s našima, o půlnoci si ťuknem na terase, před očima budeme mít ohnňostroje po celým městě, novoroční pusu dám pejskům a prvního bude uplně normální den, kde budu fungovat a rovnou si začnu plnit novoroční cíle. A tak se mi to líbí. 

Ale v dnešním dlouhatánským článku bych chtěla (vám i sobě) shrnout, co všechno jsem za ten rok stihla zažít, co jsem udělala správně a v čem jsem si dala na pusu. 

5 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

CHRISTMAS RUNAWAY



Je po půlnoci, mě pálej oči od horečky, chrchlám a poslouchám řvaní cikád, který je slyšet i přes zavřený okno. Jsem na druhým konci světa než obvykle a kromě tý nemocnosti je mi ohromně dobře. Thajsko mě jako země nikdy nelákalo, obecně tohle podnebí, kde je furt vedro a vlhko, pro mě nikdy nebylo nic, co bych toužila zažít. Když se mě ale dva měsíce zpátky kamarádi zeptali, jestli bych s nima nejela na Vánoce právě do Thajska, řekla jsem samozřejmě, že jo. Popravdě - nevěřila jsem tomu, že je to myšlený vážně, ani maliličko. To téma jsme pak párkrát otevřeli někdy na párty a ťukli si na to, že teda jedem. Od Ivči mám v poznámkách uloženej vzkaz, že spolu letíme do Bangkoku a tisíc srdíček, kterej jsem našla o několik dní pozdějc, než co mi ho tam napsala a musela jsem se smát tomu, jak jsme tomu v tu noc, kdy to psala, obě věřily. Já tomu začala věřit až v době, kdy se kluci začali koukat po letenkách a tou dobou jsem to i opatrně řekla našim. Táta se zlobil, máma chtěla jet se mnou. A o den pozdějc jsem měla letenky v mailu, zpocená až na zadku, s nervama v kýblu a vytřeštěnějma očima radostí - panebože, my fakt poletíme na druhej konec světa! 

Skoro dva měsíce jsem oddalovala pomyšlení na to, že se budu muset sbalit na víc než dva týdny do příručního zavazadla, protože to podpalubní by dramaticky hnulo s cenama letenek. Do toho jsem navíc řešila pracovní resty před dlouhou dovolenou a stěhování, respektive zařizování kuchyně. Její převzetí a sestavení jsem podepsala v úterý večer a ve středu brzo ráno už jsem seděla v tepláčkách v taxíku a nechápala, jak to uteklo a že se to děje. Když jsem pak ve Starbucksu u ranní dávky kofeinu přeletěla očima tu naši partičku, musela jsem se štípnout, že se mi to nezdá. 

TOHLE BYL TEN NEJVĚTŠÍ A NEJLEPŠÍ HEC V MÝM ŽIVOTĚ.

Takhle, já jsem šíleně rodinnej člověk. A Vánoce považuju za rodinný svátky, o tom žádná. Proto mi hodně trhalo srdce, oznamovat to našim a vědět, že to budou naše první Vánoce v životě, kdy nebudeme spolu. Hnalo mě ale pomyšlení na všechny ty zážitky a že by mě hrozně mrzelo, kdybych o to všechno přišla. Možná ještě větší roli hrála vzpomínka na moje prožívání loňských Vánoc. Byla jsem absolutně nešťastná, se zlomeným srdcem a skoro každej večer před svátkama i během nich jsem probrečela. Být na Vánoce single je podle mě horší než všechny Máje a Valentýny dohromady. A ty dva měsíce zpátky jsem na tom byla emociálně uplně stejně jako o rok dřív a veděla jsem, že by tyhle Vánoce dopadly stejně. Užila bych si je s našima, to samozřejmě, miluju je a miluju to, ale víte, jak to myslím. A tak jsem frnkla. Ne, že bych tím všemu ujela, ale asi jsem to potřebovala.

Tenhle rok byl bláznivej. Plnej špatných, ale i dobrých rozhodnutí. Ty špatný jsou na prvním místě, protože byly významnější. Věříte někdo na to, že jak na Nový Rok, tak po celý rok? Já absolutně a celej rok 2018 jsem pokazila přesně tím, jak (a s kým) jsem trávila Novej Rok. Ale o tom - a o všem ostatním zásadním, co se událo - bude řeč až v souhrným článku, na kterej se sama moc těším. 

Tak mějte nádherný Vánoce i celý tohle sváteční období. Ať je to v upršený Praze, zasněžených horách nebo pod palmama s kokosem v ruce. A děkuju, děkuju za každýho z vás. ❤

4 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

MOJE MAKE-UP RUTINA



Vůbec nejsem zvyklá dostávat kosmetický dotazy, ale protože se mi jich za poslední týdny sešlo hned několik, připravila jsem si pro vás rovnou kosmetickej článek, protože už mám svojí kosmetickou rutinu natolik zajetou, že jsem schopná o ní dát dohromady víc než jen dva řádky #DomiTheBeautyBlogger :D. Od Notina mi navíc přišlo pár novinek v nádherný krabici, tak to můžete brát i jako tip na dárek, dárkové balení si totiž můžete za 149,- objednat společně s produkty a přijde vám tak hotovej dárek. 

Pojďte se mnou teda projet moje dlouhodobě nejpoužívanější produkty, se kterýma ráno asi 15 minut kouzlím. Kde jsou ty časy, kdy jsem si s líčením vyhrála a vstávala klidně  hodinu dřív než teď, jen abych na to měla klid. Teď odkládám budík tak dlouho, jak jen to jde a pak to na sebe házím během pár minut v superrychlosti. 

0 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

TŘI, DVA, JEDNA



Sedím na horizontu, koukám na tu ledovou střechu pod sebou a tetelím se blahem. Vím totiž, že za pár vteřin, jen co si pořádně utáhnu boty a navleču rukavice, vypnu hlavu. Všechno to, co mi v ní lítá, všechny věci, co v sobě i mimo sebe řeším, budou najednou na několik dlouhých momentů pryč.  Díkybohu za tyhle dlouhatánský sjezdovky. Budu se soustředit jen na to, jak vyberu tu další zatáčku a užívat si, jak mi od hrany odletí čerstvej prašan. Na to, jak mi hořej svaly na nohách, místo toho, abych se zabejvala tím, po čem vlastně hořím já. 

Poslední týdny byly náročný. Náročný fyzicky i emociálně a vlastně je dost těžký říct, co mělo navrch. Bejt na věci sama... Neznám. Neumim. Teda teď už jo. Dělat velký rozhodnutí, jet sama za sebe, neohlížet se na nikoho po svým boku, protože tam po tolika letech ve vztazích nikdo není. A pak si následky těch rozhodnutí i sama prožívat, v dobrý i zlým, ale sama. Říkat jo na věci, na kterých bych se dřív neodvážila ani pomyslet, dělat šílenosti, každej den někde lítat (nebo lítat někam daleko), nacházet si čas na věci, co jsem dřív nedělala a přestat s tím, co jsem dělala jen tak ze zvyku, pro dobrej pocit. Najít odhodlání do těch aktivit, ke kterým mě to táhne. Snít, ale trochu jinak, (ne)plánovat, nemít žádný vzdušný zámky a spoléhat jenom sama na sebe. Být sama sebou...? A to co vlastně je?

A co vlastně chci? Dělám teď dobrý volby? Držím se v okolí správných lidí? A zamiluju se zase?

Proboha, nasaď si ty rukavice a už jeď. 

9 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

LISTOPAD V OBRÁZCÍCH



Vítám vás u dalšího, slušně obsáhlýho, měsíčního shrnutí. Přijde mi, že je každej měsíc narvanější a narvanější a kdybych si neshromažďovala fotky pro účely tohohle článku, určitě bych na polovinu věcí zapomněla. Listopad se mi zdál až nenormálně dlouhej, což bylo dost pravděpodobně tím, že jsem v něm absolvovala rovnou tři boží výlety a několik parádních předvánočních eventů. Tak se na to pojďme na všechno podívat.

15 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

PROFESIONÁLNĚ, BLOGERSKY, ESENCIÁLNĚ. O CO JDE?



Blogerských eventů je obecně spousta, natož teď, v předvánočním období. A kdybych chodila na každej, na kterej mi přijde pozvánka, nedělala bych skoro nic jinýho. Ono by to bylo asi na jednu stranu hrozně fajn - bývá to na krásných místech, se super jídlem a atmosférou. Ne že by to full-time blogerství nebylo v tomhle směru hrozně lákavý, ale vy víte, jak to se mnou je, že se občas ráda stáhnu do pozadí a řeším spíš něco jinýho než sebe. A protože taky ráda kývám na nabídky, kde překračuju svoje komfortní zóny a zároveň se tím posouvám někam dál, jsem teď pracovně vytíženější víc než kdy dřív.

17 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤