ŠATOVÁ



Nejsem šatová. Ale kdysi jsem byla, v době svý krasobruslařský kariéry jsem byla samý šaty a samá sukýnka, možná jsem se toho "přejedla" a teď miluju nosit kalhoty a mocT sedět v tureckým sedu. Čas od času na mě ale přijde šatová nálada a nedávno jsem dokonce měla 3 dny za sebou nějaký šaty. Jedny z nich byly tyhle z lehký džínoviny, který mě zaujaly nejen materiálem, ale hlavně střihem - volánem a přiměřenou délkou sukně. Kdo z vás mě sleduje dlouho, musí vám být na první pohled jasný, že tohle nejsem tak uplně já. Ale zase - proč prostě občas nevybočit z toho zajetýho stylu a nevyzkoušet, jak se budete cítit v něčem jiným.

Teď bych taky ještě ráda přivolala zpátky trošku toho hezkýho počasí. To několikatýdenní inferno bylo sice šílený, ale ty změny by klidně mohly být pomalejší a nemuselo by hned být na tři vrstvy. No a vy mi určitě dejte dole vědět, jak se vám na mně tenhle super-holčičí styl líbí, jsem zvědavá.

13 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

JAK FUNGUJÍ BLOGERSKÉ SPOLUPRÁCE



Téma blogerských spoluprací teď tak trochu hýbe celým blogerským světem a velkej podíl na tom má srpnovej projekt Elite Bloggers #MesicTransparentnosti. V Elitu se nás od samotnýho založení snažej edukovat v tom, jak se k reklamnímu obsahu stavět a jak ho značit. Doteď to však pro spoustu z vás nebylo dostatečně veřejný téma a pořádně jste do toho neviděli a protože mám dojem, že stále je okolo toho spousta otázek, rozhodla jsem se právě pro tenhle článek, ve kterým se vám pokusím vysvětlit, jak to vlastně funguje a zodpovědět vaše nejčastější otázky. Tak nohy nahoru, kafe do ruky a jdem na to. 

Co je vlastně spolupráce a jak funguje? 

Spolupráce mezi firmou a blogerem (obecně influencerem) funguje na několika různých rovinách. Vždy je to něco za něco, proto spolupráce. Firma v rámci spolupráce poskytne produkt nebo službu, kterou nabízí a bloger výměnou za to poskytne nějaký prostor na svých komunikačních kanálech (blogu, Instagramu nebo jakýkoliv síti, kde je aktivní). Důležitej je fakt, že se jedná o poskytnutí prostoru, ne o "vychválení produktu", jak je na spolupráce často mylně nahlíženo. Každej bloger musel poměrně dlouhou dobu pracovat na tom, aby si kolem sebe vytvořil komunitu, kterou bude jeho obsah bavit, budou se k němu vracet, budou mu věřit, nic z toho se nestalo přes noc, stojí za tím spousta práce a oceněním může být právě taková spolupráce s firmou. Je na každém blogerovi, jak si svého online prostoru cení a zda si za něj řekne pouze o produkt (pak se jedná o spolupráci barterem) nebo navíc o peníze. Tak či tak by mělo být hodnocení produktu vždy upřímné, protože jinak se může velmi snadno stát, že bloger tu pracně vybudovanou pozici ztratí. A za to rozhodně žádná spolupráce nikomu nestojí.

Poukázala bych tady ještě na to, že pokud se bloger blogováním uživí, může se mu věnovat opravdu naplno, vytvářet pravidelný obsah a investovat do toho veškerou svou energii a kreativitu. Pokud totiž pracujete na fulltime (většinou navíc u počítače), těžko se vám bude po večerech chtít ještě tvořit obsah na blog, ať píšete seberaději. 

Proč se teď tolik řeší značení reklamy? 

Když vznikla agentura Elite Bloggers, bylo obrovský haló okolo toho, že jsou najednou blogy plné reklamy. Pamatujete si tu dobu? Já moc dobře. Ono to ale bylo celý trochu jinak. Blogy byly totiž už dávno předtím plný reklamy, akorát že to byla reklama skrytá a většina čtenářů o tom neměla ani páru. Nebylo výjimkou, že dřív firmy měly jako podmínku spolupráce, že bloger napíše, že si produkt sám koupil. To, že si najednou ten stejný produkt "koupilo" několik blogerů a youtuberů asi nikomu divný nebylo... S Elite Bloggers jsme tedy reklamu začaly značit hashtagem #ad, který je mezinárodně používaný. Časem si z toho začaly brát příklad i jiní blogeři včetně firem, které začali v rámci spoluprací označení vyžadovat. Tahle transparentnost totiž působí rozhodně lépe, upřímněji a autentičtěji, než nějaké zaobalování, které pak nechá čtenáře s otazníkem, zda se jedná o spolupráci nebo ne. Nehledě na to, že skrytá reklama je nelegální, akorát se to v naší sféře zatím moc neřeší. Pro větší transparentnost jsme teď začali používat jasnější (české) označení a to hashtag #spolupráce, většinou na začátku textu. To platí pro placené spolupráce a mělo by to platit i pro barter, protože i to je samozřejmě reklama, jen s nižší odměnou.

Co je #MesicTransparentnosti?

Projekt Měsíc Transparentnosti vznikl právě proto, že většina blogové/influencerské scény reklamy stále neoznačuje a profily jsou tak plné skryté reklamy, což není fér vůči vám, čtenářům. Cílem tohoto srpnového projektu je tedy hlavně osvěta o tom, jak spolupráce fungují a proč byste jako čtenáři měli označování reklamy vyžadovat. Za sebe si myslím, že tohle zjevné označování reklamních příspěvků by mohlo vést k tomu, že si budou blogeři vybírat opravdu jen a jen ty spolupráce, za kterými si 100% stojí a že si budou více hlídat poměr komerčního a nekomerčního obsahu. Třeba se taky přestane stávat, že budou některé expertky přidávat 10 reklamních fotek za sebou v řadě. No a vy budete mít přehled o tom, s kým vaši oblíbení blogeři spolupracují a jaký obsah vlastně konzumujete. 

S kým aktuálně spolupracuju a proč?

Tím se dostávám z obecnější do osobnější roviny k tomu, jak to mám se spoluprácemi já. Preferuju samozřejmě dlouhodobé, placené spolupráce a s několika firmami to takto nastavené mám. Příkladem by mohlo být třeba Notino, Nespresso, Garnier nebo Daniel Wellington, na jejichž kampaních mám celkem pravidelně nějaký podíl. Aktuálně mám také rozjetou spolupráci ještě třeba s Monetou a NAKED JUICE. Všechny tyto značky jsou mi produktově blízké a sympatické a s každou kampaní si tak dokážu poradit. 

Svoje spolupráce (dlouhodobé i jednorázové) si vybírám pečlivě (blogerský klišé, vím, ale je to pravda), protože si jsem vědoma ceny svýho prostoru a nechci si ho plnit věcma, který mi za to nestojej. Nechci mít každej příspěvek reklamní a zahlcovat vás obsahem, kterej by mě samotnou nebavilo vytvářet ani konzumovat. Důležitým kritériem u přijetí spolupráce pro mě je, jestli si dokážu hned představit, jak kampaň zpracuju. Pokud ne a musela bych to nějak složitě lámat přes koleno a vymýšlet něco, co bych nebyla úplně já, jdu radši od toho. Třeba proto odmítám všechny spolupráce na různé žiletky, epilátory a další věci, který bych si proste neuměla představit autenticky realizovatelné. Hlídám si i to, abych nepropagovala konkurenční značky, nehledě na to, kolik bych za to měla peněz, přišlo by mi to prostě na hlavu. 

Trochu jinej případ jsou dlouhodobý barterový spolupráce, u kterých je celý nastavení trošičku jiný. A taky hodně na osobní bázi, protože se všemi, se kterými to mám nastavené takto, se dobře znám i na lidský úrovni a není to zdaleka jen o produktech zdarma. Jedná se například o Olympus, od kterých mám foťák, pravidelný servis, rady, kdykoliv potřebuju a další výhody. Nebo Answear, kde si každý měsíc vybírám oblečení. Instax, kterej dělaj naprosto skvělí lidi, co pořádaj geniální akce a kdekoliv se s nima potkáme, je to nejvíc boží. Nebo třeba Cacao, kde majiteli kecáme do tvorby menu a někdy i do celýho fungování restaurace, haha. No a ta hodnota barteru je samozřejmě natolik vysoká, že je to pro mě jako spolupráce zajímavý a svůj prostor tomu ráda poskytnu. 

Třetím případem jsou pak nárazový spolupráce, kdy prostě značka v případě potřeby poskytne nějaký věci výměnou za propagaci. Třeba od Lindexu mám takhle občas outfity na festivaly nebo na fashion week. To samý Karl Lagerfeld, totální lovebrand, kde si navíc můžu kdykoliv cokoliv půjčit. Dále třeba Urbanlux, NA-KD nebo kavárna Berlin. U těchto spoluprací jsou pak trochu jiné podmínky, nejsou dané žádné konkrétní požadavky na výstupy a je čistě na mně, co (a jestli něco) publikuju. Samozřejmě pak odlišuju i provedení příspěvků placených a neplacených, pokud klient příspěvek platí, měl by být zpracován detailněji a zaměřeněji na daný produkt než v případě barteru, protože jinak by se taky mohlo stát, že by si firmy řekly, že nemají důvod platit, když někomu jinému je to samé poskytnuto neplaceně. Na to by si podle mě měli dávat pozor všichni blogeři, protože jinak si to vzájemně zbytečně kazíme. 

Posledním případem jsou pak moji klienti v práci (GrandOptical, Borotalco, Delmart nebo Medovník), který mám za tu dobu, co pro ně pracuju tak ráda, že pro ně občas ráda vytvořím obsah jen tak. 



Vaše další otázky a moje odpovědi:

Označuješ na blogu/Instagramu veškerou reklamu i mimo měsíc srpen?

Musím se přiznat, že uplně všechno jsem asi neoznačovala. I pro mě je to teď teda skvělej krok k tomu si vybírat ještě detailněji než doposud a dát jasně najevo, co spolupráce je a co ne. Na druhou stranu je tady pak samozřejmě riziko toho, že čtenáři a sledující začnou do každýho příspěvku šít a ujišťovat se, že se zrovna nejedná o reklamu, když není označená. Což se děje už teď, bohužel. Například si to uveďme na Cointreau, pro které jsem dělala kampaň. Příspěvky, na kterých jsme byli domluvení, jsem jako reklamu samozřejmě označila. Když ale teď sdílím stories, kde si jejich drink dávám a označím tam jejich profil, už to neoznačím jako reklamu.  Fotím a označuju je proto, protožechci a ne proto, že musím. A žádnou odměnu za to nemám. Protože tu značku ale mám ráda a jsem jí věrná i mimo placenou kampaň, nemám důvod je nepodpořit i v případě, že mi za příspěvek zrovna nezaplatěj. Prostě nemám důvod neudělat něco nad rámec spolupráce. 

Reagovali lidé na značení reklamy spíš pozitivně nebo negativně?

Prvotní reakce byly negativní, protože měli lidi pocit, že se najednou objevila na blogu a Instagramu reklama a brali to špatně. Nyní už je to ale uplně naopak a negativní reakce schytávají právě ty příspěvky, kde je reklama skrytá a sledující to odhalí. Naopak řádně označená reklama budí větší důvěru, protože je vidět, že si za tím bloger stojí. A opakuji, i u reklamních příspěvků najdete autentické hodnocení, protože jinak by se to velmi rychle obrátilo proti nám všem. 

Existují firmy, které vyžadují značení?

Ano, ve většině briefů, které ke kampaním chodí (brief = základní informace pro influencera, o čem celá kampaň je, jaká je jeho role v ní, jaké hashtagy má použít atd) se objevuje i požadavek na označení reklamy. 
Existují firmy, které označení zakazují?

Doufám, že ne, ale nevylučuju to. Já se s tím každopádně za poslední dva roky naštěstí nesetkala.

Jak moc máte volné ruce co se týká sponzorovaných postů?

Naprosto. Respektive jsme naučeni nad tím přemýšlet tak, jestli kdybychom byli na pozici značky, která nám za post platí, jestli bychom byli s výstupem spokojeni. Takto si to každý bloger může sám pro sebe zhodnotit a mělo by mu dojít, že označování dalších deseti produktů na příspěvku, který platí jedna značka, asi nebude uplně oukej. Co se týká konkrétních zadání, máme třeba pevně daný čas, formát, tématické ukotvení a hashtagy, slevový kód atd, ale finální zpracování výstupu (fotka i text) je vždy čistě na nás.  

Přijímáš raději spolupráce s produkty, které znáš nebo spíš zkoušíš nové?

To záleží. Největší radost mi samozřejmě udělá, když dostanu nabídku od značky, kterou sama využívám i bez spolupráce, ale rozhodně se nestavím negativně k produktům novým. Už jsem totiž takhle díky spolupracím objevila spoustu skvělých věcí, ke kterým bych se třeba jinak nedostala. 

Co když máš podepsanou spolupráci, ale během testování zjistíš, že ti produkt nevyhovuje?

Tohle se může stát hlavně v případě kosmetických produktů, kde ale nikdy nedostaneme jen jednu jedinou variantu produktu, takže když nám náhodou jedna nevyhovuje, máme i jinou alternativu, kterou můžeme komunikovat. Nepamatuju si, že by se mi někdy stalo, že bych s něčím byla tak nespokojená, že bych musela spolupráci zrušit, ale nevylučuju, že se to může stát. Nikdy bych vám nedoporučila něco, s čím jsem nespokojená, protože když by si to pak někdo z vás pořídil a zjistil, že je to vlastně uplně na nic, ztratila bych tak vaši důvěru, přišla o čtenáře a v širším měřítku pak i o další kampaně a výdělek (protože žádní čtenáři = žádný kampaně = žádný peníze).

Víte dopředu, kolik vás bude do kampaně zapojených?

Bohužel ne. A potom, co se takhle teď všude objevily ty stejné kampaně, se na to myslím začnou blogeři ptát a dávat si pozor.  Každopádně je to super point pro blogery i pro firmy samotný.

Jak funguje spolupráce s restauracemi/kavárnami/hotely?

U hotelů je to klasickej barter, akorát ve vyšší hodnotě. Dostaneme například víkendový pobyt na hotelu zdarma pro sebe a naši společnost výměnou za nějaké výstupy na našich kanálech. U restaurací a kaváren to funguje vlastně taky na bázi barteru, buď máme domluvenou určitou konzumačku zdarma nebo máme pravidelný měsíční budget, který můžeme v restauraci projíst a propít. 

Kdy je vhodná doba na oslovení firmy, když chcete jako bloger navázat spolupráci?

To je dost individuální. V dnešní době je tolik blogů, že pravděpodobnost, že firma narazí na nějakýho novýho šikovnýho blogera je hrozně malá, takže bych se nebála být proaktivní a firmy oslovovat, nicméně nic se nemá přehánět a zakládat si blog s cílem vydělávat na něm, je chyba, která nikdy nepovede k dobrýmu výsledku. Mějte taky na paměti, že spousta firem má marketingový agentury, který to za ně řešej a ty agentury maj pod sebou spoustu klientů, takže pokud pošlete 10ti firmám stejnej rádoby personalizovanej mail, můžete si udělat dost slušnou ostudu. V marketingu se taky lidi hodně znaj a všechno si řeknou, takže i bacha na tonalitu emailu a slušný vychování - to říkám hlavně proto, že sama v marketingu pracuju a už jsem byla z pár blogerských požadavků a jednání dost v šoku.

V jaké škále finančního hodnocení se spolupráce pohybují?

Dotazů na finanční stránku je spoustu a odpovědi nikde. Logicky. Já se vám taky neptám, kolik ve vaší práci vyděláváte, i když by mě to třeba zajímalo. :))) Blogováním se uživit dá a čím větší máte základnu fanoušků, tím víc peněz z reklamy máte. 

Můžete si věci, které propagujete, vždy nechat nebo je vracíte?

Věci si ve většině případů necháváme. Výjimkou jsou pouze produkty ve vysoké finanční hodnotě, týká se to hlavně šperků (třeba Pandora nebo Tous), které se v rámci kampaní pouze půjčují (jsou to věci v řádech několika desítek tisíc), nafotí se a pak se vrátí. To je mimochodem slušnej stres vždycky :D.

Kolik nabídek blogeři dostávají?

Klidně několik denně. Jen málo z nich ale stojí opravdu za to. Dost často se jedná o hromadné emaily nebo nabídky, ze kterých je zjevné, že ten, kdo vám to nabízí, váš blog nikdy neviděl a střílí uplně od boku. 



Nejsem si jistá, jestli tohle náhodou nebyl nejdelší článek v dějinách mýho blogu. Tohle téma je holt dost obšírný a napsala bych o něm klidně ještě dvojnásob. Doufám ale, že se mi povedlo pokrýt to hlavní a že v tom máte díky tomu trošku jasněji. 

Poprosím vás k tomu tentokrát o trochu konkrétnější zpětnou vazbu. Pokud si najdete chvilku, dejte mi vědět:

1) Jak na označování spoluprací nahlížíte vy? 
2) Věříte, že jsou reklamní příspěvky upřímné?
3) Jak moc komerční se vám zdá můj blog ve srovnání s ostatními blogy?
4) Jaká kampaň, kterou jsem za poslední dobu dělala, se vám líbila a jaká ne?

Děkuju moc za váš čas - ať už čtením tohohle sáhodlouhýho článku i za všechny vaše odpovědi. ♥

27 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

OUTFITY NA RANDE?



Kdyby se tyhle kalhoty líbily klukům tak, jak se jim nelíběj, byl by z nich dokonalej kus oblečení. Neskutečně pohodlný, stylový, kombinovatelný na spoustu způsobů, nepřehlédnutelný v davu a ... údajně asexuální. Já vám nevím, my holky tyhle volný věci milujem, aspoň většina z nás. Já takovejhle prvek outfitu doplňuju nejradši uplým crop topem, aby vynikla aspoň nějaká část těla a působilo to celý vyváženě. Ještě jsem ale nepotkala kluka, kterýmu by se to líbilo. Nebo takhle - táta mi řekl, že mi to asi prodlužuje nohy, což je fajn. Ale to je tak všechno. Kuba to nenávidí a když jsem se ptala klučičích kamarádů, jsou na tom podobně. Ať si v tom prý holky choděj spolu na kafíčka, ale na rande prostě ne-e. Takže pak záleží na tom, jestli se holky oblíkaj víc pro sebe nebo pro své drahé polovičky.

Na Instagramu jsem se vás ptala na hodnocení těhlech kalhot obecně, ale teď by mě zajímal holčičí pohled na tohle. Jasně, že by měl každej nosit to, co se líbí jemu, na druhou stranu se taky každá z nás chce líbit - buď svýmu klukovi nebo klukům obecně - tak proč si takovejhle kousek opravdu neschovat na ty holčičí sedánky a na rande chodit v něčem, co sklidí úspěch i u osob opačného pohlaví? Nebo si zarytě stojíte za svým a nosíte i to, co na vás váš partner vidí nerad? Dejte mi vědět v komentářích, jsem zvědavá, jestli se v názorech potkáme/potkáte. 

17 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

STŘIHY IV.



Usedám do pohodlnýho kadeřnickýho křesla a hned po sdělení mýho přání otevírám notebook a zavírám se do svý online pracovní bubliny. Dělám, že nevidím ty ženy okolo, které si přišly užít svoje dvě hodinky odpočinku, kdy o ně bude někdo pečovat a těší se, jak odejdou jako novej člověk. Já raději odbavuju jeden úkol za druhým, deleguju, plánuju, vyřizuju emaily a píšu si další a další seznamy úkolů a toho, co mě čeká. Nemám čas ztrácet čas. Mám toho strašně moc a jsem z toho uplně v křeči, nemůžu se ani zhluboka nadechnout. Nabrala jsem si hned několik projektů navíc a nějak jsem přecenila svoji kapacitu. A tak dokonce i při mytí hlavy držím telefon nad sebou a datluju jednu zprávu za druhou. Až teprve ve chvíli, kdy mi vyklouzne z ruky a málem mi přerazí nos si uvědomím, že bych se mohla zklidnit. Prostě se nadechnout, být chvíli offline a neřešit, kdo po mě zrovna co chce. Že si můžu dovolit se nechat hodinu hýčkat. Užít si masáž hlavy, zavřít oči a zaposlouchat se od písničky, co se zrovna line z rádia. Vypnout. Být prostě jen sama se sebou a na nic nemyslet. Umím to ještě vůbec?

STŘIH

Je brzo, já sedím ve starý vrzající tramvaji a přes sluneční brýle mhouřím oči na Prahu prosvětlenou ranním sluncem. Tuhle cestu podél řeky jezdím strašně ráda. Paprsky se odrážej od hladiny řeky a dopadaj na všechny ty majestátní budovy okolo. V telefonu nechávám hrát můj aktuálně nejoblíbenější sentimentální song a opírám hlavu o okýnko. Zas a znova se nechávám prostoupit pocitem vděčnosti, že v tomhle kouzelným městě můžu bejt každej den a budovat tady svůj život. Vzpomínám, jak jsem před několik lety vystoupila na Náměstí Republiky, zaklonila hlavu a s pohledem na střechy okolních budov a otevřela se myšlence, jak by se tady asi žilo. Jestli bych tady jednoho dne byla šťastná. Jestli bych si tady poradila. Jestli by mě tohle velký město nesemlelo. Jestli na to vůbec mám. Nejradši bych se vrátila v čase a tý vyjukaný sedmáctiletý holce z Hradce zašeptala do ucha, že tady šťastná bude, ať se nebojí, jen že musí ještě chvilku počkat. Prožít si pár let a pak být ready na všechno, co Praha nabízí. 

STŘIH

Parkujem u naší oblíbený budovy a s úsměvem zvoníme. Do nosu nás okamžitě praští vůně, která je nám blízká už spoustu měsíců a cítíme se tady jako doma. Tyhle schůzky patřej k těm nejpříjemnějším. Proběhnem stavbou, díky který se budova mění ze starý sídlištní na supermoderní místo a v zasedačce se necháváme vtáhnout do vyprávění o aktuálních událostech. Než se stačíme vzpamatovat, přesune se konverzace uplně jinam a my bezhlesně sedíme a posloucháme příval moudrých slov někoho, kdo už toho zažil mnohem víc než my a komu patří naše důvěra. Stačí jedinej pohled, kterej si spolu rychle vyměníme a oba okamžitě víme, že tohle jsme potřebovali slyšet. A tak se z pracovního meetingu vyklubalo psychologický posezení, který tak nějak změnilo uplně všechno. 

STŘIH

Vybíhám z taxíku přímo do areálu a se srdcem v krku hledám tu jedinou budovu, která mě teď zajímá. Z jiný strany k ní rychlým krokem přichází Kuba, dáváme si jedno rozklepaný objetí a ruku v ruce vcházíme dovnitř. Jsme tu první a ani jeden nejsme schopnej vydat ani hlásku. Zadržuju dech, protože ten hygienickej smrad nemocnic mi dělá zle hned na první nádech a přitom bych tady teď měla být ten silnej článek. Po chvíli přemáhání se obracíme na přítomnýho doktora a prosíme o informace. Nevíme totiž vlastně nic. Po odpovědi "No jasně, ten motorkář co potkal kamion, máme ho tady."  se nám z obličejů vytrácej poslední zbytky barvy. Tohle zní jako ten scénář z filmů, kdy má člověk husí kůži a je rád, že leží v posteli a celý se to odehrává jen na obrazovce jeho notebooku. Jenže my nejsme v posteli a nekoukáme na film. Život je strašně křehká záležitost.

STŘIH

Od naproti ke mně doléhá zvuk klavíru, já se chumlám do mikiny a teplejch ponožek. Je tma a začíná bejt chladno. Tyhle večery na balkoně jsou moje oblíbený. Ještě lepší by to bylo, kdybych u sebe měla ty dvě chlupatý koule, co by štěkaly dolů na každýho jinýho chlupáče, protože jich tady je spousta. Takhle jsem sama se svejma myšlenkama, který nechávám, aby se toulaly, kde se jim zamane. A že se toulaj. Občas takhle přijdu na hodně zajímavý věci. Představuju si, jak tady sedíme ve dvou, s lahví sladký Pálavy a ujídáme moje oblíbený sýry. Mluvíme o všem možným, vážný témata o budoucnosti střídaj ty uvolněný, existuje pro mě jen tahle právě přítomná chvíle, který jsem naprosto oddaná a je mi tak dobře... Nebo ne?

STŘIH

Sedím na lavičce na našem dvoře, na uchu mám přilepenej telefon a minuty plynou. Se zalomenou hlavou koukám na hvězdy a poslouchám ten hlas na druhý straně. Usmívám se potichu i nahlas a přistihnu se, jak ze mě chvíli naprosto nekontrolovaně padaj slova, nad jejichž sílou pořádně přemýšlím až ve chvíli, kdy jsou nahlas vyslovený a sama se jich děsím. A když se mi vypne telefon přesně v tu chvíli, kdy hovor po hodině a půl ukončujeme, začínám v duchu psát poslední odstavec tohohle článku, nejkratší, ale možná důležitější, než všechny ostatní. 

9 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

RHODOS: MÁME DO-VO-LE-NOU



Ať jsme hezky up-to-date, mám pro vás rovnou další článek. A na tenhle si sedněte hodně pohodlně, dejte si k tomu nějakou dobrou limonádu, ledový kafe nebo třeba kýbl zmrzliny, protože vás čeká opravdu obrovský množství fotek. Na to, že jsem první den byla rozmrzelá, že určitě nebudu mít žádný dobrý fotky, tak jsme se s Kubou skvěle sladili a mám fotek, že bych se mohla minimálně na Instagramu tvářit, že jsem v Řecku třeba na měsíc, haha. To mě ale nebaví u ostatních, tak to nebudu dělat ani já a už vás jima pomalu přestanu zásobovat. Všechny vám totiž ukážu právě v tomhle článku, kde vám povím i o tom, co všechno jsme dělali a jak podle mě vypadá dokonalá dovolená u moře. 

32 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

NA RŮŽOVO



Čauky z nočního letiště na Rhodosu, náš let má nějakou tu hodinku zpoždění, takže tahle noc bude asi sakra dlouhá. Nicméně pro mě momentálně skvělá příležitost dát dohromady tyhle fotky z včerejšího focení v přístavu s nádherně narůžovělým nebem a outfitem, kterej už na Instagramu sklidil příjemné ovace. Oblečená celá v růžový běžně nechodím, ale na dovolený mám většinou všechno trošku posunutý a troufnu si na jiný věci. Třeba na krátký kraťasy a třeba na celorůžovej outfit. Doplňky jsem zvolila zlatý - sandálky na platformě, Karl mini kabelku a pár šperků na dotažení. Všimněte si (ne že by si toho šlo nevšimnout :D) hlavně toho božího nebe, který mi bude hodně, hodně, hodně chybět, protože v Praze teda takový nemáme.

7 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

BEAUTY NEZBYTNOSTI NA DOVOLENÝ



Kosmetika na dovolený je asi tak stejně velký téma jako kosmetika při sportu. Člověk se potí, nejradši by na sobě neměl vrstvu vůbec ničeho, ale jen málo z nás si to opravdu může dovolit. Pleť je navíc dost nevyzpytatelná a u mě třeba na dost výrazně reaguje na změny klimatu nebo právě hodně sportovní aktivity. Bez nějaký základní kosmetický výbavy se tím pádem neobejdu a dneska jsem si pro vás připravila článek, ve kterém bych vám ráda ukázala to, co jsem si před dovolenou pořídila na Notino.cz, abych měla výbavu do Řecka přesně podle svých potřeb.





Přestože se ani vzdáleně nepovažuju za nějakou beauty blogerku, už mi pod rukama prošla spousta kosmetických značek, od těch základních, co seženete v každý drogerii, až po celkem luxusní věci drahejch kosmetickejch značek a napříč celým tímhle spektrem jsem si vytipovala svý oblíbence. Z dekorativní kosmetiky je to hlavně značka theBalm a Make-up Revolution. Za moment vám vysvětlím proč zrovna tyhle dvě a co bych vám rozhodně doporučila vyzkoušet.

16 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤