MŮJ DOKONALÝ NAROZENINOVÝ DEN



Tak je mi 24 a je to pěkně divný. Připadám si najednou až moc dospěle a pořád se na to nějak necítím. To, že mě příští týden čeká poslední školní vyučování mi moc nepřidává :D. Na druhou stranu je uplně neskutečný si uvědomit, kam jsem se v posledních dvou letech posunula a musím se za to poplácat po rameni. Ale dost s nostalgií, na tu bude čas někdy jindy. Dnes vám totiž chci povyprávět o včerejším - narozeninovém - dni, kterej byl naprosto dokonalej. Stihla jsem toho strašně moc a užila si každou minutu.

11 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

V PŘÍRODNÍCH BARVÁCH S PŘÍRODOU V ZÁDECH



Po minulém růžovém outfitu, kterej mě teda strašně bavil, tu mám další a z trochu jinýho soudku. Tentokrát jsem zvolila zemitý barvy, takovou tu přírodní klasiku. Z části proto, že jsem věděla, že budem fotit v přírodě a z části proto, že tyhle odstíny prostě nosím ze všeho nejvíc. Fotky jsou z pátku, kdy už jsme očekávali příjezd mých rodičů na oslavu mých narozenin a kolaudaci bytu, ale nechtělo se nám čekat doma, když bylo venku tak nádherně, tak jsme vyrazili na krátkou procházku do okolí a Kuba mě dovedl na další kouzelnou bohnickou vyhlídku. Miluju to tady, fakt že jo, vůbec se necítím jako v Praze a zároveň nikam nejezdím hodinu, už mám vychytaný spoje, vím kudy kam a konečně se mi daří nastupovat do metra na správný straně podle toho, kde zrovna vystupuju a jak to mám pak nejblíž - myslím, že kdo není pražskej od mala, tak tohle pochopí, protože je to fakt boj a moje logický uvažování je na to občas krátký. Třeba na Hlaváku jsem mimo doteď.
No a co jsem si zrovna uvědomila je fakt, že se už nějak nevyjadřuju k outfitům samotným v těch outfitových příspěvcích a to je možná škoda. Tak to dnes stručně napravím. Díky počasí je totž konečně čas na jiný kousku než doposud a já  toho mám hroznou radost! Konečně jsem třeba mohla vytáhnout novej trenchcoat a nový slipony - obojí jsem pořídila už někdy na podzim v Mango outletu ve Fashion Aréně. Džíny jsou ze Zary a košile jsou vlastně šaty a to přesně tyto, jen jsem je tentokrát zastrčila do kalhot a udělala z nich tak košili. Tyhle multifunkční kousky miluju a skošilovejma šatama tohle dělám často.

14 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

PROTOŽE BÝT SVÁ JE NEJVÍC IN



Že Pandora spolupracuje s blogery je věc, kterou asi registrujete poměrně dlouho. Co by pro vás ale mohlo být novinkou, je právě nová kampaň s názvem DO PANDORA, o který jsem zatím v naší blogerské sféře ještě nezaregistrovala skoro ani slovo a jsem tak moc ráda, že patřím k těm prvním, kdo vám o ní řeknou víc. Nejde totiž o typickou reklamní kampaň s primárním zaměřením na prodej šperků - je to kampaň s poselstvím a samotné šperky tam hrajou vedlejší roli. Já bych se vám sice mohla nejdřív rozepsat o tom, jak jsem si tyhle kousky zamilovala a naprosto všechny je potřebuju doma, ale nechám si to až na někdy jindy. Ráda bych vám totiž řekla to, co jsem si z celé kampaně vzala já. Slovo DO je středem slova PanDOra a kolem tohohle údernýho slůvka se postavila celá kampaň na několika různých pilířích.

Každý pilíř se snaží ženy nabádat k víře v sebe samotnou a k dělání toho, co je činí šťastnými, protože šťastné ženy jsou nejkrásnější. Hádám, že postupně vám budou představeny všechny pilíře, nicméně tím, který jsem si  tentokrát vybrala já, je pilíř DO Style. Styl máme každá z nás jiný, na blogerkách to můžete pozorovat extra detailně a mně to přijde super, je totiž strašně velká pravděpodobnost, že vám aspoň jedna z nás sedne a budete se jí moct reálně inspirovat, protože se třeba váš šatník skládá z podobných kusů nebo třeba nosíte stejnou velikost. Kolikrát já jsem se tu setkala s komentáři, že bych se svojí postavou neměla nosit to a to a to až do takových extrémů, že nic jinýho než dlouhý černý kalhoty, bych na nohách mít neměla. Dávno si nic takovýho neberu k srdci a nosím to, v čem se cítím dobře. V čem to jsem já. Co se mi líbí a všem se líbím sama sobě. Můj outfit mě musí bavit a musím se v něm cítit příjemně. Věřím, že to máte taky tak, protože co já vím, tak to, co máme na sobě, ovlivňuje strašně moc - jak se cítíme, jak vystupujeme, jednoduše "jak se neseme". Já to na sobě teda pozoruju často. Když se mi outfit podaří, tak se díky němu celý den bavím, zatímco když to ráno ve spěchu nějak zmotám, nechce se mi nikde moc chodit a nejvíc se těším domů do tepláčků. 
Kolikrát už se mi stalo, že jsem zkombinovala něco jen proto, že to je zrovna v kurzu a ostatní to nosí a pak jsem se v tom vůbec necítila - nebyla jsem to já, byla jsem prostě jen odraz ostatních. Je super přijít na to, že není potřeba se stále oblékat podle posledních trendů a většinu svý výplaty nechat v obchodech s oblečením, abychom stále byly in! Největší kouzlo je zůstat sám sebou, nebát se stát mimo dav a dát vyniknout svoji unikátnost. Kolikrát stačí ta nejjednodušší kombinace, do který vložíte nějakou vaší typickou drobnost a budete se cítit skvěle.

Schválně, napište mi do komentáře, jestli máte takový to svý "něco" díky čemu se cítíte dobře a sami sebou v každým outfitu? 

Pro mě to jsou právě drobný detaily jako rtěnka, hodinky v kombinaci s náramkem nebo výraznej prstýnek. Bez těchto věcí se cítím neuplná a díky nim zároveň pořád svá, protože je zvládnu nakombinovat v podstatě ke každýmu outfitu a svůj šatník jimi dokonale propojit. To "něco" je pro mě někdy i malej drdůlek na temeni hlavy z vrchních vlasů - to oživí každou jednoduchou kombinaci a jsem to 100% já.

Tak si užijte fotky a nezapomeňte mi dolů napsat o tom vašem "něčem"!









































Bunda - STRADIVARIUS / kalhoty - BERSHKA / kabelka - TOSCA BLU / boty, košile - ? / náramky, prstýnky, náušnice - PANDORA

47 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

DAYS IN PICTURES: DROBNÉ RADOSTI VŠEDNÍCH DNŮ



Deníčkových článků není nikdy dost, proto vás dnes vítám u x-tého v řadě. Raději jsem to přestala počítat! Nejen z dotazníků z diplomky jasně vyplynulo, že patří k těm nejoblíbenějším a že rádi tímto způsobem nahlížíte do života blogerek, který jsou vlastně jen obyčejný holky, co toho někdy až moc sdílej online. Suverénně nejoblíbenější témata jsou ale ta názorová a osobnějšího rázu, takže vám můžu slíbit, že se tu brzo objeví třeba článek právě na téma blogerských spoluprácí, o kterém je bude celá moje diplomka a díky čemuž mám teď strašnýho materiálu na články a různý úvahy. Dnes ale ještě do hloubky zabředávat nebudem. Dnes je tu smršť fotek a ukázka toho, co mi v posledních mnoha hektických dnech dělalo radost.

10 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

MŮJ SPORTOVNÍ UPDATE



Dobré ránko!

Dnes vás po dlouhé době vítám u příspěvku z "fitness edice". Zjistila jsem, že se absolutně neumím přetvařovat a to ani v psaným textu. Když se cítím blbě nebo mě něco trápí, neumím psát vesele, takže když tady je hodně outfitů za sebou, je to jasný :D. Konečně mám ale pocit, že jsem se dostala do správnýho režimu a další skvělý změny mám před sebou.
Momentálně (večer, když píšu článek) jsem totálně zničená z dnešního tréninku noh, na kterej se mi vůbec nechtělo, protože mi od mý nepovedený snídaně (fail s cuketovo-ovesnou buchtou s pudinkem :D) mi nebylo moc dobře od žaludku, ale nakonec jsem se srovnala a odjela jeden z nejnáročnějších tréninků za poslední týdny. Dokonce se mi u jednoho cviku zatmělo před očima, až jsem se polekala a to se mi fakt dlouho nestalo, haha, zní to hrozně, ale vlastně je to hustej pocit, víte, že ze sebe ždímete maximum a zrovna tenhle pocit mi chyběl. Ten už jen poladit to jídlo, s čímž budu mít už brzo tu nejlepší pomoc (o tom později) a výsledky budou i vidět.

V tomhle článku, plným fotek od mýho nejmilejšího fotografa, kterýmu za ně moc děkuju, bych vám ale chtěla povědět, jaký novinky jsou v mým režimu od tý doby, co jsem vám něco takovýho psala naposled, což upřímně ani nevím, kdy bylo. Je toho víc, tak už pojďme na to.

12 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

SPORTOVNÍ OUTFIT TEZENIS A YANKEE CANDLE PRO JEDNU Z VÁS ♥️



Ahoj holky - dnes je to fakt jen pro vás, haha! Doufám, že si užíváte víkend a že vám ho dnešní článek ještě zpříjemní! Něco pro vás totiž mám! 

97 komentářů:

KDYŽ BOTY HRAJÍ PRIM



Tak mám dojem, že přesně tenhle styl jsem taky celá já, přestože je to něco naprosto odlišnýho od minulýho sportovního outfitu. Tentokrát jsem spojila naprosto jednoduchý kousky, který dohromady vytvořili strašně dobrou souhru - aspoň teda v mým oku. Dlouhá košile ze Zary je poměrně novým kouskem, stejně jako boty od Bati, na který mi na instagram přišlo asi 30 zpráv a já se vůbec nedivím, jsou nádherný! Na press akci Bati, o který jsem vám psala nějaký ten týden zpátky, jsme dostali vouchery a my jsme si je s Kubou oba schovali až na lepší počasí. Když jsem tam pak zahlídla tyhle polobotky s šupinkama, měla jsem naprosto jasno a šly se mnou domů. Dostávám na ně samou pochvalu, stejně jako na košili a vlastně i na kabát, kterej se mnou strávil zimu a teď se s ním pomalu loučím. Musím říct, že mi bude chybět a že ho na podzim zas ráda vytáhnu. Je ale pravda, že teď se nemůžu dočkat všech jarních bundiček, jejichž místo na dně skříně teď nahradí právě ty kabáty. Jojoo, tohle období mám ráda, tak ať už je tady v plný parádě. I ten ošklivej víkend přežiju v dobrý náladě, když už pak bude hezky!
Vám přeju pohodový poslední pracovní den tohoto týdne a dejte mi vědět, jak se vám zamlouvá tenhle styl.

19 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

GASTRO TIP: COFFEE ROOM



Hádám, že málokomu unikl boom avotoastů napříč instagramem. O tuhle pochoutku se snaží spousta kaváren a dělají jedině dobře. Ten můj nejoblíbenější mají v Coffee Room, maličkatý kavárně, kterou najdete v ulici Korunní, pár kroků od tramvajový zastávky Vinohradská Vodárna. Kavárna má sdílený stoly a nedělá rezervace, tudíž je dost pravděpodobný, že si na místo budete muset počkat, zdá se totiž, že jejich avotoasty jsou oblíbencem pro celou Prahu. Ne že bych se divila, opravdu jsem nic lepšího nikde v kavárně neměla. Avotoasty si tady můžete dát rovnou dva, jeden s krémovým sýrem, sušenýma rajčatama, rukolou a semínkama nebo potom smashed avo s pepřem a chilli. Já fandím prvnímu, Kuba druhýmu. No a ten chleba? Panebože!! 

9 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

100% JÁ



Dnes mám pro vás outfit s naprosto odpovídajícím názvem článku. V týhle kombinaci jsem se cítila absolutně sama sebou. Víte, že ty styly dost střídám, občas je to pecka, občas se mi to uplně nevydaří a vy to máte možnost sledovat už nějakej ten rok. Jsem moc ráda, že jste tady se mnou a že od vás mám spoustu zpětný vazby, který si moc vážím. No a fakt jsem se těšila, až vám ukážu tyhle fotky. Kromě mých oblíbených kousků je totiž na záběru i moje oblíbený místo u nás v Bohnicích. Už jsem vám tuhle skálu ukazovala při západu slunce, tentokrát se mi hodila z tohohle úhlu a příště už to snad bude i ten výhled - na to ale potřebuju modrý nebe, znáte to, teď je většinu času šedivo!

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━

Kromě těch fotech mám na Vás ale taky jednu velikou prosbu, pracuju na svý diplomový práci na téma REKLAMY NA ČESKÝCH BLOZÍCH a byla bych vám hrozně vděčná, kdybyste si našli chvilinku na vyplnění dotazníku (TADY). Většina otázek je uzavřených, takže vám to fakt nezabere ani 5 minut a mně to ohromně pomůže. Samozřejmě je to anynomní a já jsem hrozně zvědavá, co se od vás dovím a jak to všechno vnímáte. Předem vám teda moc děkuju i za takovouhle pomoc a přeju příjemný začátek dalšího týdne ♥️

























Bunda - PULL AND BEAR / triko, mikina - H&M / batoh - SINSAY / legíny, boty - ADIDAS / čepice - LUKÁŠ MACHÁČEK / rtěnka - MAC 

28 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

BOMBA V REGIOJETU?



Je pátek ráno a já se dnes chystám odjet na víkend do Hradce. Kufr jsem si zabalila už včera, abych ho ráno jen čapla a ponechala na nádraží v úschovně, abych se nezdržovala další cestou do bytu. Dopoledne trávíme s Kubou v Coffee Room na dokonalým brunchi a pak pokračuju do Hubu za mejma elitkama. Dlouho jsem je neviděla a tak nám pusy pěkně jedou, probíráme novinky pracovního rázu i toho soukromýho. Na poslední chvíli si zamlouvám vlak v 16:44 a po cestě se ještě stavuju pro kafe. Zvažuju i jídlo, ale to bych musela jet o hodinu dýl a to já s tím jídlem radši počkám až do Hradce, vždyť je to jen hodinka a o to budu dřív s pejskama.

No jo.

To jo.

To jo, TY VOLE! 

Hned po usednutí na mý místo v žlutým vlaku Regiojet si nasazuju sluchátka a hltám nový díl Chirurgů. Pár minut za Prahou zastavujeme, hlášení nevěnuju pozornost, protože dobře vím, že vždycky říkaj, že se na něco čeká a že nikdo nemá vystupovat z vlaku. Když už mi sluníčko svítí do očí moc dlouho z jednoho úhlu, uvědomím si, že stojíme už 15 minut a kolem nás projíždí jeden vlak za druhým. Ještěže mám nabitej notebook a stažený seriály, říkám si, když přes sluchátka rozeznávám, že zas něco hlásej. Co zrovna řeší Arizona s doktorem Weberem mě v tu chvíli zajímá víc. Ovšem to, jak se po sobě začnou najednou vyděšeně dívat moji spolucestující, mě donutí sluchátka sundat a zeptat se, cože se to děje?

"No...je tady prej nahlášená bomba", není uplně odpověď, kterou chcete při pátečním odpoledni slyšet. A následující hlášení, že se máte urychleně evakuovat pryč z vlaku a zavazadla nechat uvnitř TAKY NE.

10 vagónů plných cestujících, natěšených na víkend, teď se zasmušilými výrazy vysedá z vlaku v městečku/vesnici Úvaly. Z aut okolo vyskakují policisté se psy a hned za nimi doráží několik hasičských aut. Policie nás tlačí čím dál dál od vlaku a napíná pásku. Místo činu! Hmmm, to bude asi dlouhý. 

Nádraží v Úvalech je ochromeno návalem nečekaných cestujících a ti, co odsud zrovna nevědomky chtěli někam jet, mají taky smůlu. A ti, co by tu měli vystoupit z jinýho vlaku, tak taky. Všechno jen projíždí. 

Řekněte mi, proč by někdo dával do vlaku bombu a pak ji nahlásil, aby nevybuchla? To nedává smysl, ne? Neslyšela jsem o tom, že by některá z těhlech anonymních výhružek měla reálnej základ, nicméně zůstávám poblíž a sleduju, co se bude dít. A očekávám nějaký informace. Informace nikde, jen většina policajtů ve vlaku. O hodinu později se stmívá, kluk vedle mě stříhá pár natočených záběrů z evakuace a nahrává to na server Novinky.cz, telefon mi ukazuje 15% baterky (jedu přece jen domů, nemusím ho nabíjet, tu hodinu mi vydrží!), začíná mi kručet v břichu a proklínám se za to, že jsem si vzala jen mikinu s koženou bundou (protože přece jen pojedu vlakem, nikde venku moc nebudu :DD). Po hodině a půl vzdávám jakýkoliv čekání na info a s drkotajícíma zubama se odebírám do vestibulu pro nákup jízdenek, kde je hlava na hlavě a polovina těch hlav navíc chlastá víno z vinotéky naproti. Já se jim vlastně ani nedivím.

Po dvou hodinách strčí dovnitř hlavu policajt a zahlásí, že cestující z vozu 8 si mají dojít pro zavazadla, která budou po jednom prohlídnuta psy. Další dvě hodiny tedy probíhá tato činnost, kdy po jednom otevíráme své kufry, necháme do nich nahlédnout policii a psy. 

"Řekne nám někdo, co se bude dít? Jestli pojedeme dál, až se všichni zkontrolujou? Nebo jestli si máme jet po vlastní ose - a jak to máme udělat, když tady nic nestaví?"
"Nevím, já fakt nevím, snad pojedete, když se nic nenajde."

Po dalších dvou hodinách - už jsme tedy na čtyřech - dostáváme pokyn k opětovnému nalodění a vyrážíme na cestu. Z reproduktorů zní krátká omluva za komplikace a já si hledám nějaký info online. Na faceboou samozřejmě nic není, jen naštvaný reakce postižených cestujících, kteří také neměli žádné info. V tiskové zprávě vyšlo jen prohlášení, že se vše řeší co nejrychleji a že je o cestující postaráno a že hned po nástupu dostanou tekutiny na zahřátí a budou jim nabídnuta řešení ohledně navazujících spojů.

AHA.

Kávovar ani varná konvice nefungují díky dlouhé odstávce vlaku. Teplý tekutiny teda nikde. Ohledně navazujících spojů samozřejmě taky nikdo nic neřeší. Croissant si musím zaplatit a ještě mi ani není zaručeno, že mi ho stihnout donést. Info o vrácení jízdného? Jakýkoliv info? Jakákoliv péče o cestující v krizový situaci? 

Naprosto nezvládnutý. 

Vím, že se takhle "bomba situace" týkala asi 5ti vlaků, co měl zrovna Regiojet na trati, možná (doufám!) to někde bylo zvládnuto líp, ale náš spoj byl teda děs. Je mi jasný, že takovouhle situaci nejde ovlivnit, ale ať šlo o nějakýho debila, co chtěl stovkám lidí znepříjemnit den nebo o konkurenční boj, určitě jsou způsoby, jak takovou situaci zvládnout lépe, než nechat cestující čekat v zimě 4 hodiny na nástupišti bez jediný informace. Táta dokonce volal na centrálu Regiojetu, aby zjistil info, kdyby se mi ten telefon fakt vypl a ani tam mu nebyli schopní NIC říct. Nebo vlastně jo, řekli mu, že náhradní dopravu organizovat neplánujou. Tak já už nevim fakt.

───────────────────────────────────────────────────────────────

Co vy? Stala se vám nějaká taková nepříjemná událost? Podělte se se mnou v komentářích, jsem zvědavá, protože už včera mi vás spousta psala na instastories, takže to asi až tak ojedinělý nebude :D.

29 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

SEŠITÁ DOMČA




Tak to vypadá, že názvy outfitových článků vzejdou poměrně často z Kubových úst. Myslím, že sami poznáte kdy tomu tak je a kdy ne :D. Tenhle outfit je doufám uplně poslední s zimním kabátem a Timberlandama, který s radostí uklidím do skříně a za 3/4 roku je zase s láskou vytáhnu, protože to byla fakt dobrá koupě! Obecně kousky z tohohle outfitu (kromě kalhot, ty jsou děsně nepohodlný :D), byly dobrý koupě! Dlouhou košili z Lindexu nosím pořád a pořád, protože to je vděčnej kousek na všechny možný kombinace, krátkou sešívanou mikinu ze Zary jsem si oblíbila hlavně díky střihu a detailům - počkejte si, až ji na jaře uvidíte v celý její kráse - koženou kabelku jsem dostala od mamky k Vánocům a kabát za dvě stovky z výprodeje v Gatu asi tři roky zpátky, nadělal taky hodně parády a stále se nerozpadá, což absolutně nechápu.
Tolik tedy k mému "dnešnímu" ohozu, určitě se jedná o umírněnější kombinaci než minule, tak jsem zvědavá na vaše reakce!

14 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

MYSLIVEC S RUDÝMI RTY



Zasmáli jste se názvu? Já už jo, ale když jsem si ráno vzala tenhle outfit na sebe a zeptala se Kuby, jestli dobrý, tak mě odpověď "jó, hezkej myslivec seš!" moc nepotěšila. Naopak, kdyby šlo prásknout dveřma od výtahu, tak to udělám :D. Nehledě na to, že jsem s ním tenhle přehoz ze slev v Zaře kupovala a teď vůbec nevím, jestli je to teda dobrý nebo blbý! Tak se musím zeptat vás!
Je to totiž strašně pohodlnej oversized kus z takovýho toho pevnýho svetrovýho materiálu a já ho vytáhla hned, jakmile už nebyl potřeba fakt zimní kabát. Khaki barvu miluju a červenej detail mě fakt baví, proto jsem ho doplnila ještě červenou košilí (která je snad můj nejvýraznější kus v šatníku) a červenou rtěnkou. Síťovaný silonky v kombinaci s těmahle kalhotama budu nosit asi pořád a teplou šálu (kterou má půlka Prahy, moc skvělý žejo) asi taky ještě nějakou dobu neodložím, momentálně to vypadá, že nám Praha to hezký počasí z víkendu vrací i s úrokama.

36 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

DAYS IN PICTURES X: KONEČNĚ TEPLO, PRESS AKCE ADIDAS, DOBROTY A NOVÝ FITKO



Zdravím vás po poměrně neobvyklé prodlevě a doufám, že se to nebude moct často opakovat! Většinou přispívám obden, ale jsou dny, kdy jsem moc vyčerpaná na to, abych ještě něco fotila a psala nebo mám debilní náladu a nevzniklo by z toho nic dobrýho. Tyhle dvě věci se teď v posledních dnech dost kombinovaly a tak jsem radši nepsala nic, než sem zbytečně pouštět negativní emoce. Dnes jsem si ale konečně našla chvilku na upravení fotek sesbíraných za poslední dva týdny a vy si tam můžete opět projít oblíbenou deníčkovou rubriku.

27 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

BĚŽECKÁ VÝZVA NA BŘEZEN




S příchodem března a prvního náznaku příchodu jara jsem se rozhodla opět začít s běháním. Loni před létem jsem si to docela oblíbila, v Hradci jsem chodila pravidelně, jen na Kačerově jsem běhat odmítala, protože se mi to tam nelíbilo. S Kubou jsme občas chodili, když jsme byli na víkend u jeho rodičů a vydrželo mi to i v Americe, kde jsem byla několikrát sama a několikrát s taťkou. Pak jsem zas začala preferovat fitko a to mi zůstalo několik měsíců. Přes zimu jsem obdivovala každýho, kdo je ochotnej být v tom mrazu venku, natož v něm ještě běhat a dala jsem sama sobě slovo, že na jaře zase začnu. Jaro ještě oficiálně není, ale když jsem při první procházce po okolí novýho bytu viděla, kolik super tras se tady dá najít, bylo jasno. 1.března začínám!
A začla jsem. Nijak z ostra a se stanovenýma podmínkama, to vůbec, nerada bych si to znechutila hned ze začátku. Šla jsem ale nalačno a překvapilo mě, že mě to vůbec neovlivnilo. Zvykla jsem si snídat až delší dobu po probuzení (většinou v práci) a hned ráno si dát jen teplou vodu s citronem, což mi strašně vyhovuje. No a ve středu jsem zrovna měla homeoffice, proto jsem ráno Kubu vytáhla z postele a vyrazili jsme na krátkej okruh lesem. Strašně se mi to líbilo, přestože jsem funěla jak blázen a před každým kopcem si v duchu nadávala, co jsme si to na sebe vymyslela, ale nakonec jsem ze sebe samozřejmě měla skvělej pocit, skočila jsem nám do pekárny pro čerstvý pečivo a udělala krásnou snídani. 

Moje březnová výzva spočívá v tom, že si zase zvyknu na pravidelný běhání. Nedávám si žádný konkrétní cíle s ohledem na vzdálenost, rychlost nebo počet běhů. Vůbec se tím nechci stresovat, chci to zas začít mít ráda a to samozřejmě nejde násilím. Věřím ale, že když se mi to povedlo loni, zvládnu to i letos! Ale na půlmaraton se mnou, tati, ještě radši nepočítej :D.

Je mi uplně jasný, že kdybych nezačala toho prvního, tak se určitě zas nedokopu nikdy, takže jsem hrozně ráda, že jsem se hecla a prostě šla. A teď už se těším, až půjdu zas. Třeba hned zítra! 

A co vy? Mám tady někoho s podobnou výzvou? 
Jdete do toho se mnou?



20 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤