(NE)ŠŤASTNEJ ROK 2018



Jestli jsem si myslela, že loňskej rok byl "gamechanger", tak teda nevím, jak bych měla pojmenovat tenhle. V mým životě se toho za posledních 12 měsíců promíchalo až nesmyslně moc a v podstatě nic nezůstalo stejný. Tolik zbořenejch mostů a tolik postavených nových, většina z nich bez pevných základů, takže už buď taky spadlých nebo se zázračně držících a já na nich pracuju zpětně. Myslím, že jsem ještě nikdy neudělala tolik špatných voleb, jako v tomhle uplynulým roce. A taky jsem nikdy neudělala tolik zásadních velkých dobrých. Těžko říct, jestli byl tenhle rok víc šťastnej nebo nešťastnej. Byl ale sakra, sakra náročnej a dlouhej. Tak pojďme, pojďme, zkusíme to od úterý nanovo. 

Zažila jsem toho spoustu a ještě víc si toho uvědomila. Vyrostla jsem. Dospěla? Skoro, možná. Konečně jsem snad ale ve stádiu, kdy se v sobě začínám orientovat, vím, co chci a kam chci směřovat. Vím, co mě naplňuje doopravdy a co jen na efekt. A toho "na efekt" bylo letos strašně moc, fakt strašně. S trochou nadhledu si totiž dokážu přiznat to, že jsem se i ve svým čtvrtstoletí opět (a naposledy, doufejme) nechala namotat pražským divokým životem a snažila se najít sebe sama tam, kde jsem spíš neměla co dělat. Snažila jsem se najít štěstí tam, kde žádný dlouhodobý a pravý rozhodně není. Snažila jsem se dostat do společnosti lidí, vedle kterých jsem se většinu času cítila méněcenná a marně se jim snažila vyrovnat. Snažila jsem se přesvědčit všechny okolo (a možná hlavně sebe samotnou), že jsem šťastná a že žiju naplno. Což o to, tenhle rok jsem naplno opravdu žila, až jsem z toho kolikrát brečela vyčerpáním, ale rozhodně to nebyl způsob, jakým bych chtěla žít a fungovat ještě nějakou delší dobu. Ne, děkuju. Já už bych v dalším roce radši trochu klidu a budouvání vztahů a hodnot, co vydržej do konce života. Nemůžu se dočkat, co rok 2019 přinese, ale vstupuju do něj s obrovským odhodláním dotáhnout věci, do kterých jsem se pustila, s několika novýma předsevzetíma a hlavně s nadšením do všeho, co mám před sebou. Ten uplynulej rok jsem začala totálně zmatená, nerozhodná a zamotaná ve svých emocích i činech, s lidma, co za to nestáli, v neznámých klubech v centru Prahy, domů jsem přišla za svítání a většinu prvního dne novýho roku jsem prospala. Well, tomu by tak nějak odpovídalo to, proč byl tenhle rok tak komplikovanej a plnej těch špatnejch rozhodnutí. Dneska jsem v Hradci s našima, o půlnoci si ťuknem na terase, před očima budeme mít ohnňostroje po celým městě, novoroční pusu dám pejskům a prvního bude uplně normální den, kde budu fungovat a rovnou si začnu plnit novoroční cíle. A tak se mi to líbí. 

Ale v dnešním dlouhatánským článku bych chtěla (vám i sobě) shrnout, co všechno jsem za ten rok stihla zažít, co jsem udělala správně a v čem jsem si dala na pusu. 

5 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

CHRISTMAS RUNAWAY



Je po půlnoci, mě pálej oči od horečky, chrchlám a poslouchám řvaní cikád, který je slyšet i přes zavřený okno. Jsem na druhým konci světa než obvykle a kromě tý nemocnosti je mi ohromně dobře. Thajsko mě jako země nikdy nelákalo, obecně tohle podnebí, kde je furt vedro a vlhko, pro mě nikdy nebylo nic, co bych toužila zažít. Když se mě ale dva měsíce zpátky kamarádi zeptali, jestli bych s nima nejela na Vánoce právě do Thajska, řekla jsem samozřejmě, že jo. Popravdě - nevěřila jsem tomu, že je to myšlený vážně, ani maliličko. To téma jsme pak párkrát otevřeli někdy na párty a ťukli si na to, že teda jedem. Od Ivči mám v poznámkách uloženej vzkaz, že spolu letíme do Bangkoku a tisíc srdíček, kterej jsem našla o několik dní pozdějc, než co mi ho tam napsala a musela jsem se smát tomu, jak jsme tomu v tu noc, kdy to psala, obě věřily. Já tomu začala věřit až v době, kdy se kluci začali koukat po letenkách a tou dobou jsem to i opatrně řekla našim. Táta se zlobil, máma chtěla jet se mnou. A o den pozdějc jsem měla letenky v mailu, zpocená až na zadku, s nervama v kýblu a vytřeštěnějma očima radostí - panebože, my fakt poletíme na druhej konec světa! 

Skoro dva měsíce jsem oddalovala pomyšlení na to, že se budu muset sbalit na víc než dva týdny do příručního zavazadla, protože to podpalubní by dramaticky hnulo s cenama letenek. Do toho jsem navíc řešila pracovní resty před dlouhou dovolenou a stěhování, respektive zařizování kuchyně. Její převzetí a sestavení jsem podepsala v úterý večer a ve středu brzo ráno už jsem seděla v tepláčkách v taxíku a nechápala, jak to uteklo a že se to děje. Když jsem pak ve Starbucksu u ranní dávky kofeinu přeletěla očima tu naši partičku, musela jsem se štípnout, že se mi to nezdá. 

TOHLE BYL TEN NEJVĚTŠÍ A NEJLEPŠÍ HEC V MÝM ŽIVOTĚ.

Takhle, já jsem šíleně rodinnej člověk. A Vánoce považuju za rodinný svátky, o tom žádná. Proto mi hodně trhalo srdce, oznamovat to našim a vědět, že to budou naše první Vánoce v životě, kdy nebudeme spolu. Hnalo mě ale pomyšlení na všechny ty zážitky a že by mě hrozně mrzelo, kdybych o to všechno přišla. Možná ještě větší roli hrála vzpomínka na moje prožívání loňských Vánoc. Byla jsem absolutně nešťastná, se zlomeným srdcem a skoro každej večer před svátkama i během nich jsem probrečela. Být na Vánoce single je podle mě horší než všechny Máje a Valentýny dohromady. A ty dva měsíce zpátky jsem na tom byla emociálně uplně stejně jako o rok dřív a veděla jsem, že by tyhle Vánoce dopadly stejně. Užila bych si je s našima, to samozřejmě, miluju je a miluju to, ale víte, jak to myslím. A tak jsem frnkla. Ne, že bych tím všemu ujela, ale asi jsem to potřebovala.

Tenhle rok byl bláznivej. Plnej špatných, ale i dobrých rozhodnutí. Ty špatný jsou na prvním místě, protože byly významnější. Věříte někdo na to, že jak na Nový Rok, tak po celý rok? Já absolutně a celej rok 2018 jsem pokazila přesně tím, jak (a s kým) jsem trávila Novej Rok. Ale o tom - a o všem ostatním zásadním, co se událo - bude řeč až v souhrným článku, na kterej se sama moc těším. 

Tak mějte nádherný Vánoce i celý tohle sváteční období. Ať je to v upršený Praze, zasněžených horách nebo pod palmama s kokosem v ruce. A děkuju, děkuju za každýho z vás. ❤

4 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

MOJE MAKE-UP RUTINA



Vůbec nejsem zvyklá dostávat kosmetický dotazy, ale protože se mi jich za poslední týdny sešlo hned několik, připravila jsem si pro vás rovnou kosmetickej článek, protože už mám svojí kosmetickou rutinu natolik zajetou, že jsem schopná o ní dát dohromady víc než jen dva řádky #DomiTheBeautyBlogger :D. Od Notina mi navíc přišlo pár novinek v nádherný krabici, tak to můžete brát i jako tip na dárek, dárkové balení si totiž můžete za 149,- objednat společně s produkty a přijde vám tak hotovej dárek. 

Pojďte se mnou teda projet moje dlouhodobě nejpoužívanější produkty, se kterýma ráno asi 15 minut kouzlím. Kde jsou ty časy, kdy jsem si s líčením vyhrála a vstávala klidně  hodinu dřív než teď, jen abych na to měla klid. Teď odkládám budík tak dlouho, jak jen to jde a pak to na sebe házím během pár minut v superrychlosti. 

0 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

TŘI, DVA, JEDNA



Sedím na horizontu, koukám na tu ledovou střechu pod sebou a tetelím se blahem. Vím totiž, že za pár vteřin, jen co si pořádně utáhnu boty a navleču rukavice, vypnu hlavu. Všechno to, co mi v ní lítá, všechny věci, co v sobě i mimo sebe řeším, budou najednou na několik dlouhých momentů pryč.  Díkybohu za tyhle dlouhatánský sjezdovky. Budu se soustředit jen na to, jak vyberu tu další zatáčku a užívat si, jak mi od hrany odletí čerstvej prašan. Na to, jak mi hořej svaly na nohách, místo toho, abych se zabejvala tím, po čem vlastně hořím já. 

Poslední týdny byly náročný. Náročný fyzicky i emociálně a vlastně je dost těžký říct, co mělo navrch. Bejt na věci sama... Neznám. Neumim. Teda teď už jo. Dělat velký rozhodnutí, jet sama za sebe, neohlížet se na nikoho po svým boku, protože tam po tolika letech ve vztazích nikdo není. A pak si následky těch rozhodnutí i sama prožívat, v dobrý i zlým, ale sama. Říkat jo na věci, na kterých bych se dřív neodvážila ani pomyslet, dělat šílenosti, každej den někde lítat (nebo lítat někam daleko), nacházet si čas na věci, co jsem dřív nedělala a přestat s tím, co jsem dělala jen tak ze zvyku, pro dobrej pocit. Najít odhodlání do těch aktivit, ke kterým mě to táhne. Snít, ale trochu jinak, (ne)plánovat, nemít žádný vzdušný zámky a spoléhat jenom sama na sebe. Být sama sebou...? A to co vlastně je?

A co vlastně chci? Dělám teď dobrý volby? Držím se v okolí správných lidí? A zamiluju se zase?

Proboha, nasaď si ty rukavice a už jeď. 

9 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

LISTOPAD V OBRÁZCÍCH



Vítám vás u dalšího, slušně obsáhlýho, měsíčního shrnutí. Přijde mi, že je každej měsíc narvanější a narvanější a kdybych si neshromažďovala fotky pro účely tohohle článku, určitě bych na polovinu věcí zapomněla. Listopad se mi zdál až nenormálně dlouhej, což bylo dost pravděpodobně tím, že jsem v něm absolvovala rovnou tři boží výlety a několik parádních předvánočních eventů. Tak se na to pojďme na všechno podívat.

15 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

PROFESIONÁLNĚ, BLOGERSKY, ESENCIÁLNĚ. O CO JDE?



Blogerských eventů je obecně spousta, natož teď, v předvánočním období. A kdybych chodila na každej, na kterej mi přijde pozvánka, nedělala bych skoro nic jinýho. Ono by to bylo asi na jednu stranu hrozně fajn - bývá to na krásných místech, se super jídlem a atmosférou. Ne že by to full-time blogerství nebylo v tomhle směru hrozně lákavý, ale vy víte, jak to se mnou je, že se občas ráda stáhnu do pozadí a řeším spíš něco jinýho než sebe. A protože taky ráda kývám na nabídky, kde překračuju svoje komfortní zóny a zároveň se tím posouvám někam dál, jsem teď pracovně vytíženější víc než kdy dřív.

17 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

TIPY Z DRÁŽĎAN



Drážďany jsou od Prahy skoro co by kamenem dohodil, proto tam taky spousta lidí ráda vyráží na výlet. Na víkend nebo klidně i jen na jeden den. Na nákupy, na trhy nebo jen tak, protože je to tam krásný. Na Starý město a nákupní střediska vám ten jeden den fakt stačí. Pokud ale budete chtít město prozkoumat víc, rozhodně doporučuju zůstat aspoň na jednu noc. Já jsem tam o víkendu vyrazila, poprvé jsem přešla na druhej břeh a byla jsem z toho tak nadšená, že jsem se rozhodla se s vámi podělit o tipy, co byste si neměli nechat ujít, pokud tam vyrazíte. Tuto sobotu navíc začínají adventní trhy a to mi věřte, že tak krásný jen tak někde neuvidíte. Jen proto, že jsem je viděla už dvakrát mě letos tolik nemrzelo, že je teprve stavěli.

23 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

JINEJ ČLOVĚK



Když jsem na sebe minulý pondělí trošku zděšeně koukala do zrcadla a brácha mě u toho pohledu přistihl, postavil mě proti sobě a zeptal se mě, jestli si uvědomuju, proč se v těhlech vlasech cítím divně. S povytaženým obočím jsem čekala, co z něj vypadne, protože ne, fakt jsem nevěděla, proč (mimo to, že z blond je to prostě velká změna) je mi z toho tak zvláštně úzko. 

"Takhle jsi je nosila tak před pěti rokama. A před pěti rokama jsi ale byla uplně jinde, uplně jinej člověk, kterej chtěl uplně jiný věci a měl uplně jiný priority. A teď tak najednou zase vypadáš a přitom jsi dávno někde jinde. Proto ti to přijde divný." No... měl dost možná pravdu, ten můj malej brácha. Pár dní mi trvalo, než jsem se na tuhle svoji tmavou změnu naladila. Víte, jak se říká, že holky maj tendenci si barvit hlavu, když procházej nějakou velkou životní změnou? Možná na tom přece jen něco je. Sama u sebe bych jen těžko našla životní období, ve kterým jsem udělala víc zásadních změn v životě, než posledních pár týdnů (měsíců) a to ještě ani nejsme u konce všeho. Práce, bydlení, vztah, celkově moje vize, směřování a to, kam se vlastně chci ubírat. Co řešit a co konečně nechat být, co si brát k srdci a co nechat jít uplně mimo sebe. Koho si držet u těla a koho naopak nechat jít. Přátelsky, partnersky, pracovně, všelijak. 

A tak jsem teď tmavovlasá. Četla jsem, že přechod z světlých vlasů na tmavých značí z psychologickýho hlediska u žen určitou formu vyklidnění a touhy po usazení se. No, nevím, pod to bych se asi zatím tak uplně nepodepisovala. Sice už dávno nehrotím věci, co jsem dřív hrotila (díkybohu!), ale zase jsem ochotnější upsat se všemu možnýmu, sebešílenějšímu, jen proto, že prostě můžu a že prostě chci. Tak uvidíme, kam mě všechny ty nový dveře, co teď tak ráda otevírám, zavedou. 

Vy mi určitě v komentářích dejte vědět, co na fotky a tuhle vizuální změnu říkáte. Jsem zvědavá!

20 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

ŘÍJEN V OBRÁZCÍCH



Říjen byl...skvělej. Naprosto. Plnej práce, výletů, kafíček, večeří a akcí. Kromě týdnu na antibiotikách nemám říjnu vůbec co vytknout. A vlastně nakonec i to týdenní válení doma mělo něco do sebe, užila jsem si pejsků a odpočinula si. Stihla jsem toho kromě toho stejně snad ještě víc než jindy a moc nechápu, jak je to vůbec možný. 

14 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

ZDRAVEJ PŘÍSTUP KE CVIČENÍ



Co je vlastně zdravej přístup ke cvičení?

Ten, ve kterým jste šťastní a vaše tělo funguje tak, jak má. 

22 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

BEAUTY OKÉNKO



Když jsem dostala možnost dotvořit čtveřici tváří pro novou značku dm drogerie a nafotit fotky společně s Míšou a Kristý z WNB a Sharlotou, byla jsem z toho nejdřív dost nervózní. Na druhou stranu hotová beauty blogerka není ani jedna z nás a z toho plynulo, že by to mohla bejt dost slušná sranda. Tak jsme dostaly na ozkoušení kupu produktů, vytvořily každá svůj unikátní look a společně nafotily pár ulítlejch fotek a následně tuhle naši společnou prácičku oslavily v baru a byl z toho uplně boží den/večer. 

No a protože jsem od vás měla spoustu krásnejch reakcí na stories, kam jsem dávala takovej mini beauty tutoriál na líčení s produktama z týhle kampaně a ve finále jsem z fotek i produktů samotných fakt nadšená, i tím, že jsou cenově dostupnější než skoro cokoliv jinýhoz kosmetiky, s čím jsem kdy měla spolupráci, rozhodla jsem se vám to všechno shrnout i do článku a ukázat vám zbytek fotek. Pojďme se na to teda vrhnout!

Značka 183DAYS přišla do českých dm drogerií až nyní a co si teda všímám, stojany jsou dost často poloprázdný. Vůbec se nedivím, ty věci maj tak roztomilý obaly, že nalákaj každou holku. Specifičnost týhle značky je to, že sleduje aktuální trendy až tak, že všechny svoje produkty po 183 dnech obmění a přijde s uplně jinejma. Takže je to vlastně celý taková jedna velká limitka a ta aktuální je plná třpyteček, což si mě (nebudem si na nic lhát) získalo uplně nejvíc. Barevně jsem se držela klasicky při zemi, narozdíl od blondýn, ale aspoň jsem sáhla po všem třpytivým, co jsem měla k dispozici. A tenhle načervenalej look jsem si tak oblíbila, že jsem si ho od tý doby dělala na každou večerní akci, na kterou jsem šla. Naposledy třeba tento týden na YSL beauty párty. Mým největším favoritem jsou rozhodně metalický rtěnky, co držej jak přibitý i přes jídlo a pití a paletka s úžasnou pigmentací těch třpyteček. No a nejvíc cute jsou samozřejmě zajíčci, na který mi přišlo nejvíc dotazů - černej je jako báze a bílej je fixační sprej.

Tolik k mému beauty okénku. :)) Mrkněte na fotky a dejte vědět, jak se vám s holkama líbíme. 

2 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

STŘIHY V.



Sedím v jednom z nejvíc cool prostorů v Holešovicích a čekám, až přede mnou přistane houbový rizoto s kuřecím steakem. Nevím, jestli si dřív prohlížet ten super zajímavej interiér, stylový návštěvníky, co sem choděj nebo těch pár lidí, co se mnou sedí u stolu. Zasekávám se ale hlavně na tom posledním bodu. Všichni maj zabořený hlavy v telefonech, můj leží na stole a já jen těkám pohledem z jednoho na druhýho a přemýšlím, jestli se mám štípnout nebo ne. To, že tady (už poněkolikátý) sedím - že tady sedím s těmahle lidma - mi hlava nebere. Že jsem se mezi ně dostala, že mám tuhle možnost a že mě čeká jízda mnohem divočejší, než jsem si kdy uměla představit, na mě působí tak uspokojujícím dojmem, že se jen potichu usmívám a to štěstí mi musí sálat z očí.

STŘIH

Někdy ty slova říkám sama. Někdy je čtu. Někdy je slyším od člověka, co sedí naproti mě. Slova, co ti normálně berou vítr z plachet. Slova, co ti berou iluze a pár snů o budoucnosti. Slova, co tě nasměrujou jinam, než kam si původně směřovat chtěl. Je zvláštní, jak se reakce člověka měněj, jak se dokážem nechat "obouchat" a jak odlišně vnímáme věci v průběhu času. Znáš ho, ten pocit, kdy to, co by ti před pár měsícema okamžitě podseklo nohy, s tebou teď sotva zakymácí? Já jo. Je skvělej. 

STŘIH

Nemůžu popadnout dech, ležím na zemi, prakticky ve vlastním potu a ten zatracenej odpočet času mi dává najevo, že je čas se zase posbírat a nasoukat se do těch propocenejch červenejch rukavic, co jsem si dnes koupila. Trenérův křik mým směrem mi napovídá, že nestíhám a když si mě zase bere do dvojičky na sparing, přemýšlím, jestli sebou seknu radši hned nebo až o půl minuty později. Každý střídání mě baví, s každým je to uplně jiný, mydlíme do sebe, občas chytnu ránu, která zabolí a závěrečnej kruháč odjedu s vypětím těch nejposlednějších sil. A panebože, to je tak strašně skvělý. Když pak po tréninku sedím dole na recepci a čekám na svůj odvoz, uvědomuju si, že tenhle výdej energie, tenhle náboj v něčem, to je to, co mi tak strašně chybělo. Miluju to. Od první chvíle.

STŘIH

Tři ráno, prázdnej bar a pár drinků na stole. Ta parta lidí, se kterou tam jsme, si užívá venku svoje padesátý osmý cigáro za večer a já sedím sama na barový židličce a láskyplným pohledem sleduju ty moje dvě milovaný cácory, co si kousek od našeho sezení udělaly soukromej taneční parket a jedou pořádný bomby. Polejvá mě vlna vděčnosti za to, že je mám ve svým životě a ve chvíli, kdy se mi v hlavě ozve kousavej hlásek, že bych si možná měla začít vážit správnejch lidí a nevěnovat se tolik těm, co za to nestojej, seskakuju ze svýho pozorovacího místa a vrhám se jedný z nich kolem krku. Do ucha jí k tomu šeptám jedno velký děkuju a taky to, že jim musím pár věcí říct...

STŘIH

Pomalu se navlíknu do teplákovky, vypiju snad litr vody najednou, zabouchnu dveře a šnečí rychlostí vyrážím čekat na Uber. Hořím, zároveň mám zimnici a v pomatení smyslů se nechám vysadit na zubní pohotovosti, místo na tý klasický. Když pak o hodinu později vcházím do nemocnice na Vinohradech, kde jsem byla dva měsíce zpátky v uplně jiný situaci, ze který se mi dělá zle ještě dnes, nechápu, na jakýho autopilota to jedu. Na twitter vyťukám po dlouhý době jeden ufňukanej tweet. "Jediný místo, kde potřebuju, aby mě někdo držel za ruku, je nemocnice.", a schoulím se vleže na lavičku. Po horký tváři mi sklouze pár slz a pak to nějak rozdejchám. Zvládnu to. Ale volat si taxík do nemocnice, dvě hodiny tam ležet v čekárně a pak si zas zavolat taxík na cestu domů, když je vám uplně na umření a sotva stojíte na nohou je... na nic.

7 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

DREAM JOB NEBO TAK UPLNĚ NE?



Na firemní rozlučce jsme v pátek uprostřed noci s ex-kolegou, kterýho si nesmírně vážím, lehce ovínění (ogintonicovaní) otevřeli jedno téma, který podle mě stojí za to otevřít i před váma. Tenhle kolega je táta od rodiny, v Sunu jsem z něj měla od začátku ohromnej respekt, bála jsem se ho a když jsem s ním na něčem pracovala, byla jsem z toho nervózní jak malý dítě, protože jsem měla pocit, že na mě kouká jako na "nějakou tu blogerku" a je k tomu dost skeptickej. Pak jsem ale zjistila, že sám píše blog, marketingově zaměřenej a já všechny ty jeho články přelouskala v rámci svýho dělání si pořádku v marketingovejch termínech. Pak jsme se vzájemně podporovali na Czech Blog Awards a když mi tenkrát veřejně pochválil tenhle článek, byla jsem z toho na větvi několik dní. I když ta chvála zněla asi takhle:

"No konečně si napsala něco pořádnýho!".

Lidi, ke kterým vzhlížíte a kteří vás zároveň podporujou v tom, co děláte vy, jsou výjimeční a maj ohromnej vliv. Schválně si spočítejte, kolik takových případů kolem sebe máte, já teda moc ne. Spočítala bych je nejspíš na prstech jedný ruky. Proto jsou pro mě důležitý všechny témata, co společně otevřem a tohle, který bylo o tom, JAKÝ TO VLASTNĚ JE, ŽIVIT SE JAKO INFLUENCER,  bylo o to zajímavější, o co upřímnější díky alkoholu bylo.

DREAM JOB

V době svých vysokoškolských studií chcete do něčeho investovat volnej čas a přebytečnou energii. Chcete něco vytvářet a protože čtete pár blogů, který vás bavěj, rozhodnete se to zkusit taky. Vaše okolí vás k tomu popostrčí, pomůže vám a najednou to jede. Fotíte, píšete, baví vás to, máte pár čtenářů. Po čase přijde první nabídka na spolupráci, dostanete zdarma pár kusů nekvalitního oblečení a tančíte z toho nadšením. O pár měsíců později se v Čechách vyloupne holka, jejíž blog dlouho čtete, s tím, že rozjíždí agenturu zastupující blogery a že vás chce od začátku v týmu. Nevěříte svým vlastním uším ani očím, stěhujete se do Prahy a začínáte tak trochu novej život. Dostáváte první placený kampaně a začíná vám docházet, kam až se tohle může vyvinout. Vysedáváte po kavárnách, chodíte na blogerský schůzky, eventy a občas vyfotíte nějakou produktovou fotku, za kterou dostanete zaplaceno. Sleduje vás pořád víc a víc lidí a ti vás neustále hodnotí a komentují. Připadáte si jako stoupající hvězda a tak trochu si žijete svůj sen. Je to skvělý. Občas vám přistane v emailu nabídka, kterou čtete několikrát za sebou, protože jí nemůžete uvěřit. A někdy se třeba rozbrečíte štěstím a nechápete, jak se to stalo, že jste na výletní lodi v Norsku a to všechno jen díky tomu, že jste si před pár lety založili webovou stránku a začali na ní sepisovat svoje (ne)moudra. Sdílíte svůj život, necháváte lidi nakouknout do svýho soukromí, pustíte je mnohem dál než nějaký neosobní online magazíny. Díky blogu se dostanete do zákulisí spousty zajímavejch projektů, seznámíte se s inspirativníma lidma, máte kolem sebe spoustu kamarádek se stejnými zájmy a rozumíte si. Navzájem se fotíte, máte to sladěný, nerozčiluje vás fotit třicet stejnejch fotek. Pak si najdete přítele, kterýho rychle zapojíte do svýho blogerskýho stylu života, berete ho na akce, naučíte ho fotit, sdílíte ho, všichni jsou z vás nadšení a nejčastější komentář u vašich fotek je #couplegoals. Dostáváte nabídky, který jste si před pár lety neuměli ani představit. Máte spolupráci se značkami, u kterých roky nakupujete a jejich obsah sledujete i jako konzument. Jezdíte na presstripy, dostáváte pozvánky na všechny důležitý akce, choděj vám balíčky plný věcí, co vůbec nepotřebujete a když něco naopak potřebujete, není zas takovej problém si to v rámci nějaký spolupráce obstarat. A při seznamování s kýmkoliv novým máte poměrně zajímavý téma, o kterým se můžete zapovídat. "A ty máš 30 tisíc sledujících, jo? Aha, a jak to vlastně funguje?" Žijete si trochu jinak než většina lidí, co má "normální práci" a po nějaký době už si to normální ani neumíte představit. To je asi tak nějak definice vysněnýho zaměstnání..

...NEBO NE?

Když si ale usmyslíte, že kromě blogování chcete dělat ještě něco jinýho, chcete využít příležitost, že se můžete dostat k zajímavý práci, něco se reálně naučit, mít znalosti a před sebou širší budoucnost než tu influencerskou, zjistíte, že je to časově mnohem náročnější, než jste si kdy uměli představit. Lidi s "normální prací" si totiž v práci odpracují svých dejmetomuosm hodin a pak si jdou po svým. Zabouchnou dveře kanclu, zaklapnou počítač a užívaj si volnej čas, neřešej nic okolo. Bloger zaklapne počítač v práci a rovnou otevírá svůj soukromej. Vymýšlí, co dneska přidá za fotku, na jaký zajímavý místo stihne ještě vyrazit, aby se tam vyfotil a přidal obsah, na kterej jeho sledující čekaj. Protože když nebude obsah, nebudou sledující. A když nebudou sledující, nebudou kampaně. Nebudou kampaně, nebude dream job. Přemýšlí, co s lidma bude sdílet dnes a co zítra, i když se mu třeba zrovna vůbec nic sdílet nechce. Když se mu pod rukama hroutí osobní život a to poslední, na co má náladu, je se někde fotit a dělat, že se nic neděje. Možná předposlední, to poslední je totiž jít s tím vším ven a prostě to lidem říct. Jakože čau, dávám si pauzu, nejsem na tom uplně dobře, tak o mně nějakou dobu neuslyšíte. To prostě udělat nechcete, na to jste tomu dali až moc, moc svýho času, svý energie i svýho srdce. Takže to nevzdáte. Ne napoprvé, ne napodruhé, ne napotřetí. Protože přiznejme si, pocit, že se vám život hroutí jako domeček z karet má každej z nás několikrát do roka. Akorát o většině svýho okolí to vůbec nevíme, protože svý soukromí normálně lidi nesdílej. Proč by to taky dělali. 

To přece dělaj jenom blogeři!

Čas od času si taky uvědomíte, že by vám místo všeho toho pozlátka, vypiplanejch outfitů s napůjčovanejma věcma od designerů, naučenejch úsměvů a drinků na střechách luxusních hotelů stačilo pár hodin na rozvrzaný dřevěný židli u studenýho kafe naproti někomu, kdo se zajímá o to, jací jste a ne o to, jak si žijete. 

Někoho, kdo nebude brát každou chvíli do ruky telefon, přidávat storýčka a kontrolovat lajky na Instagramu. Nebejt jen vedle sebe, ale spolu. Nehrát si na něco, co nejste. Prostě jen tak být, dívat se sobě do očí, vnímat jeden druhýho. Nefotogenicky. A nepřemejšlet u toho nad tím, že už jste dva dny nepřidali fotku a že by to bylo potřeba napravit.

Někdy prostě chcete odmítnout všechny ty pozvánky na akce s black tie dresscodem, kde celej večer absolvujete povinný small talky s lidma z vaší branže a s každým si vyprávíte, jak se máte dobře a s kým teď na čem spolupracujete, i když vás to ve finále vůbec nezajímá. Ty akce, kde si každej hraje na něco, co vůbec není a kdy se nejvíc těšíte na to, až doma sundáte ty podpatky, navlíknete se do teplákovky a s vlasama smotanýma do drdolu padnete do postele a u oblíbenýho seriálu upravíte fotku, kvůli který jste na tu akci šli, abyste ji mohli přidat a bylo vidět, že jste tam taky byli.

"Ty na to teď docela kašleš, viď?" 
"Už moc článků nepíšeš..." 
"Tebe už to nebaví?" 

Nekašlu, nepíšu a baví. Ale má to spoustu ale. To dobrý se třeba sdílí hezky. To špatný ve finále taky, ale až v době, kdy už jste se vším v pohodě. A tak občas nastane hlušší místo. Moment, kdy se snažíte udržet v tom vlaku, co jste sami rozjeli a zároveň víte, že tomu nedáváte maximum. Štve vás to, štve vás, že se od vás čeká něco jinýho, než jste schopni poskytnou, štve vás, že nedokážete oddělit práci a soukromí. Štve vás, že píšete tolik řádků, který potom zase mažete, protože prostě nevíte, jak s tím vším naložit. Víte, na blogování prostě člověk nemůže bejt sám, potřebujete někoho, kdo vás vyfotí, kdo vám dá zpětnou vazbu, kdo s váma bude jezdit na všechny ty výlety, fotit s váma snídaně a kdo vám pomůže s kampaněma, kdo vám bude trpět neustálý přefocování věcí, aby to bylo podle vašich představ. Za jedním blogem stojí málokdy jen jeden člověk. Stojí za ním taky spousta času. A emocí. Spousta emocí.

"Já si to vůbec neumím představit, ten tlak. Nikdy bych to nechtěl dělat. Obdivuju tě, že to zvládáš, že pořád víš jak na to. Že víš, co sdílet, že musíš něco sdílet, i když zrovna řešíš věci, co vůbec sdílet nechceš." No... Já někdy ale fakt nevím. Fakt ne.

Tak jak to teda je? Je to dream job nebo není?

53 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

ZÁŘÍ V OBRÁZCÍCH



Čauky, vy moji věrní! ♥ Ani nevíte, jak jsem ráda, že sem čas od času zavítáte a doufám, že máte radost, když se tady objeví něco novýho. Moc ráda vám dnes vysvětlím, proč je tady zase pro změnu pusto prázdno a na novej článek se čeká tak dlouho. Mým životem se během září prohnal uragán, tak trochu předpovídanej a očekávanej, ale že bych na to byla uplně ready a uměla s tím pracovat, to evidentně ne. Takže vám dnes povím o tom, proč jsem se občas hroutila po všech stránkách a občas dělala, jakože nic, že vlastně žádný velký životní kroky nedělám a že jedu v zajetejch kolejích a jsem uplně v pohodě, zatímco se ve mě klepalo všechno, co se klepat mohlo. Ale navenek jsem kámen - to už umim a docela to oceňuju. A taky jsem si díky tomu zvládla užít pár super akcí.

27 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

CHEERS TO ...



...life? To je asi hlavní. Na ten život, co nám občas protejká mezi prstama. Na ten život, na kterej nám odjakživa chyběj návody. Na ten život, po jehož vlně se někdy krásně vezem a pak, zničehonic, nás smete a nechá nás se vykoupat. A pořádně. A pak zas uschnem a naskočíme na nějakou další. A tak se to opakuje pořád dokola. 

...changes. Usnout na vavřínech pohodlnosti je strašně snadný a stane se to každýmu z nás. Takovej už život asi je. Některý vlny vás prostě vezou dlouho, bezpečně, pohodlně - nebo možná takový vlny nejsou a vy už teď všichni víte, že o surfování nevím vůbec nic - a vy se necháte vést. Je vám dobře. Ale pak... pak vám jednou dojde, že na tahle úroveň by neměla být vaše konečná, že byste se třeba mohli naučit nějaký surfařský tríčky. Že byste svý nejlepší léta měli využít i jinak, než jen na pohodu, klídek a cigárko. Vystoupit z komfortní zóny, pustit se do něčeho novýho, neznámýho, trošku děsivýho. Protože kdy jindy, když ne teď? Tak tu změnu udělejte, jo? Budem v tom spolu, slibuju.

...growing up. Jak se to vlastně pozná, že už člověk není malý dítě?

...emotions. Bejt emocinální šutr je hrozně blbý. Když jste ale plní emocí, který se ve vás bijou jedna přes druhou, protože jsou protichůdný a nevíte si s nima rady, je ta emocionální prázdnota to, po čem tajně toužíte. Hele, já mám na tohle takovou svojí bublinu. Je neviditelná, celkem silná a propustí do sebe jen tolik, kolik jí dovolím. Akorát, že jí dovolím docela dost. Ale vy tý svý nemusíte. Zavřete se do ní, když nevíte kudy kam nebo když jste v ohrožující situaci. Ona vás obalí a nikdo kromě vás ji nevnímá, nikdo o ní neví. Je jen vaše a je bezpečná, dáte se v ní dohromady. A když nebezpečí pomine, opatrně se z ní vyloupnete ven. Nebo v ní pro jistotu zůstanete o trošku dýl, než by bylo nutný a pouštíte do ní jen toho, koho v ní fakt chcete. A kdyby náhodou, tak ho prostě vystrčíte zase pěkně ven a budete dobrý sami. Mějte svý bubliny. Ale nebuďte kámen, to by byla fakt škoda.

...you. Tebe, tebe a na tebe taky.  Na vás, co mnou už nějakou dobu hýbete víc, než kdokoliv jinej. Co kdybych vás tady vyjmenovala? A kdybych jen něco jemně naznačila? Věděli byste, že je to o vás? O tobě a o tobě taky? No jo, i o tobě, hlavně o tobě. Čteš to vůbec?

...smysluplný články. Dobrou!


7 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

VÍKEND NA LIPNĚ



Když to ještě vypadá, že se počasí umoudřilo a léto se na chvíli vrátilo zpět, je nejvyšší čas vám dát tip na jeden super výlet. Super byl totiž i pro nás a to jsem měli dost nechutný počasí. V podstatě nám celej víkend pršelo, byla mlha a šílená kosa. A když je to někde dobrý i v takovým počasí, představte si, jak božský to musí být, když je slunce a teplo. 

Řeč je samozřejmě o našem výletu na Lipno, který jsme absolvovali předminulý víkend a já vám dnes podávám plnej report včetně odkazů na všechny aktivity, co jsme tam podnikli, abyste to v případě zájmu mohli prozkoumat ještě víc a něco takovýho si taky naplánovat. Pojďme na to.

10 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

SRPEN V OBRÁZCÍCH



Září začalo raketovou rychlostí a takovým sledem důležitých událostí, že se k článku za srpen dostávám až teď! Srpen pro mě začal dovolenou na Rhodosu, takže ho díky tomu beru za krásnej prázdninovej měsíc. Nemůžu říct, že bych se nějak extra předřela, protože stejně jako v červenci jsem i v srpnu měla hodně dovolený. Ale je fakt, že o to víc si pak člověk mákne v ty dny, kdy dovolenou nemá, žejo, to je logický. Nicméně... jdeme na srpnový vzpomínky, tři dva jedna teď!

6 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

PÉČE O PLEŤ S CHYTRÝM KARTÁČKEM LUNA FOFO




Péče o pleť je jedna z těch věcí, která mě nikdy nebavila. Dlouhý roky jsem nebyla schopná se naučit používat ani obyčejnou pleťovou vodu nebo používat denní a noční krém. Prostě ne. Když se mi pleť začala zhoršovat, logicky došlo na zkoušení různých krémů, který by mi ji daly dohromady. Díky tomu jsem postupně začala zkoušet různý čistící gely a krémy, žádný mi ale  nevyhovoval natolik, abych u něj dlouhodobě zůstala. Těch pleťových produktů mám dodnes doma strašně moc a různě je střídám. Dnes bych vám ráda představila nejnovějšího pomocníka v péči o pleť a to LUNA fofo, inteligentní kartáček na pleť, který vám vytvoří personalizovaný čistící program. Ještě před tím, než se dostaneme k tomu, jak to vlastně funguje, povím vám svý kroky v mý beauty rutině, který opravdu dodržuju. 


8 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

HOLČIČÍ DEN V BRNĚ



Protože mi Alex dnes odlítá na Bali a já stále nemám jasno v tom, jestli tam za ní zvládnu letět, udělaly jsme si spolu pro jistotu minulý týden rozlučkovej den. Vyrazily jsme na výlet do Brna. Proč zrovna do Brna? Protože v Praze jsme furt a Brno má spoustu super kaváren a barů, který jsme spolu chtěly vyzkoušet. :D Fakt. Dokonce jsme kvůli tomu vstávaly za tmy, abychom vyjely včas a stihly všechno, co jsme si naplánovaly. No a samozřejmě jsme hodně fotily, takže vám teď mám co ukázat. Nejdřív teda Brno a hned v dalším článku se vrhneme na Lipno, kterým jsem zahltila Stories o víkendu.

7 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

ŠATOVÁ



Nejsem šatová. Ale kdysi jsem byla, v době svý krasobruslařský kariéry jsem byla samý šaty a samá sukýnka, možná jsem se toho "přejedla" a teď miluju nosit kalhoty a mocT sedět v tureckým sedu. Čas od času na mě ale přijde šatová nálada a nedávno jsem dokonce měla 3 dny za sebou nějaký šaty. Jedny z nich byly tyhle z lehký džínoviny, který mě zaujaly nejen materiálem, ale hlavně střihem - volánem a přiměřenou délkou sukně. Kdo z vás mě sleduje dlouho, musí vám být na první pohled jasný, že tohle nejsem tak uplně já. Ale zase - proč prostě občas nevybočit z toho zajetýho stylu a nevyzkoušet, jak se budete cítit v něčem jiným.

Teď bych taky ještě ráda přivolala zpátky trošku toho hezkýho počasí. To několikatýdenní inferno bylo sice šílený, ale ty změny by klidně mohly být pomalejší a nemuselo by hned být na tři vrstvy. No a vy mi určitě dejte dole vědět, jak se vám na mně tenhle super-holčičí styl líbí, jsem zvědavá.

13 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

JAK FUNGUJÍ BLOGERSKÉ SPOLUPRÁCE



Téma blogerských spoluprací teď tak trochu hýbe celým blogerským světem a velkej podíl na tom má srpnovej projekt Elite Bloggers #MesicTransparentnosti. V Elitu se nás od samotnýho založení snažej edukovat v tom, jak se k reklamnímu obsahu stavět a jak ho značit. Doteď to však pro spoustu z vás nebylo dostatečně veřejný téma a pořádně jste do toho neviděli a protože mám dojem, že stále je okolo toho spousta otázek, rozhodla jsem se právě pro tenhle článek, ve kterým se vám pokusím vysvětlit, jak to vlastně funguje a zodpovědět vaše nejčastější otázky. Tak nohy nahoru, kafe do ruky a jdem na to. 

Co je vlastně spolupráce a jak funguje? 

Spolupráce mezi firmou a blogerem (obecně influencerem) funguje na několika různých rovinách. Vždy je to něco za něco, proto spolupráce. Firma v rámci spolupráce poskytne produkt nebo službu, kterou nabízí a bloger výměnou za to poskytne nějaký prostor na svých komunikačních kanálech (blogu, Instagramu nebo jakýkoliv síti, kde je aktivní). Důležitej je fakt, že se jedná o poskytnutí prostoru, ne o "vychválení produktu", jak je na spolupráce často mylně nahlíženo. Každej bloger musel poměrně dlouhou dobu pracovat na tom, aby si kolem sebe vytvořil komunitu, kterou bude jeho obsah bavit, budou se k němu vracet, budou mu věřit, nic z toho se nestalo přes noc, stojí za tím spousta práce a oceněním může být právě taková spolupráce s firmou. Je na každém blogerovi, jak si svého online prostoru cení a zda si za něj řekne pouze o produkt (pak se jedná o spolupráci barterem) nebo navíc o peníze. Tak či tak by mělo být hodnocení produktu vždy upřímné, protože jinak se může velmi snadno stát, že bloger tu pracně vybudovanou pozici ztratí. A za to rozhodně žádná spolupráce nikomu nestojí.

Poukázala bych tady ještě na to, že pokud se bloger blogováním uživí, může se mu věnovat opravdu naplno, vytvářet pravidelný obsah a investovat do toho veškerou svou energii a kreativitu. Pokud totiž pracujete na fulltime (většinou navíc u počítače), těžko se vám bude po večerech chtít ještě tvořit obsah na blog, ať píšete seberaději. 

Proč se teď tolik řeší značení reklamy? 

Když vznikla agentura Elite Bloggers, bylo obrovský haló okolo toho, že jsou najednou blogy plné reklamy. Pamatujete si tu dobu? Já moc dobře. Ono to ale bylo celý trochu jinak. Blogy byly totiž už dávno předtím plný reklamy, akorát že to byla reklama skrytá a většina čtenářů o tom neměla ani páru. Nebylo výjimkou, že dřív firmy měly jako podmínku spolupráce, že bloger napíše, že si produkt sám koupil. To, že si najednou ten stejný produkt "koupilo" několik blogerů a youtuberů asi nikomu divný nebylo... S Elite Bloggers jsme tedy reklamu začaly značit hashtagem #ad, který je mezinárodně používaný. Časem si z toho začaly brát příklad i jiní blogeři včetně firem, které začali v rámci spoluprací označení vyžadovat. Tahle transparentnost totiž působí rozhodně lépe, upřímněji a autentičtěji, než nějaké zaobalování, které pak nechá čtenáře s otazníkem, zda se jedná o spolupráci nebo ne. Nehledě na to, že skrytá reklama je nelegální, akorát se to v naší sféře zatím moc neřeší. Pro větší transparentnost jsme teď začali používat jasnější (české) označení a to hashtag #spolupráce, většinou na začátku textu. To platí pro placené spolupráce a mělo by to platit i pro barter, protože i to je samozřejmě reklama, jen s nižší odměnou.

Co je #MesicTransparentnosti?

Projekt Měsíc Transparentnosti vznikl právě proto, že většina blogové/influencerské scény reklamy stále neoznačuje a profily jsou tak plné skryté reklamy, což není fér vůči vám, čtenářům. Cílem tohoto srpnového projektu je tedy hlavně osvěta o tom, jak spolupráce fungují a proč byste jako čtenáři měli označování reklamy vyžadovat. Za sebe si myslím, že tohle zjevné označování reklamních příspěvků by mohlo vést k tomu, že si budou blogeři vybírat opravdu jen a jen ty spolupráce, za kterými si 100% stojí a že si budou více hlídat poměr komerčního a nekomerčního obsahu. Třeba se taky přestane stávat, že budou některé expertky přidávat 10 reklamních fotek za sebou v řadě. No a vy budete mít přehled o tom, s kým vaši oblíbení blogeři spolupracují a jaký obsah vlastně konzumujete. 

S kým aktuálně spolupracuju a proč?

Tím se dostávám z obecnější do osobnější roviny k tomu, jak to mám se spoluprácemi já. Preferuju samozřejmě dlouhodobé, placené spolupráce a s několika firmami to takto nastavené mám. Příkladem by mohlo být třeba Notino, Nespresso, Garnier nebo Daniel Wellington, na jejichž kampaních mám celkem pravidelně nějaký podíl. Aktuálně mám také rozjetou spolupráci ještě třeba s Monetou a NAKED JUICE. Všechny tyto značky jsou mi produktově blízké a sympatické a s každou kampaní si tak dokážu poradit. 

Svoje spolupráce (dlouhodobé i jednorázové) si vybírám pečlivě (blogerský klišé, vím, ale je to pravda), protože si jsem vědoma ceny svýho prostoru a nechci si ho plnit věcma, který mi za to nestojej. Nechci mít každej příspěvek reklamní a zahlcovat vás obsahem, kterej by mě samotnou nebavilo vytvářet ani konzumovat. Důležitým kritériem u přijetí spolupráce pro mě je, jestli si dokážu hned představit, jak kampaň zpracuju. Pokud ne a musela bych to nějak složitě lámat přes koleno a vymýšlet něco, co bych nebyla úplně já, jdu radši od toho. Třeba proto odmítám všechny spolupráce na různé žiletky, epilátory a další věci, který bych si proste neuměla představit autenticky realizovatelné. Hlídám si i to, abych nepropagovala konkurenční značky, nehledě na to, kolik bych za to měla peněz, přišlo by mi to prostě na hlavu. 

Trochu jinej případ jsou dlouhodobý barterový spolupráce, u kterých je celý nastavení trošičku jiný. A taky hodně na osobní bázi, protože se všemi, se kterými to mám nastavené takto, se dobře znám i na lidský úrovni a není to zdaleka jen o produktech zdarma. Jedná se například o Olympus, od kterých mám foťák, pravidelný servis, rady, kdykoliv potřebuju a další výhody. Nebo Answear, kde si každý měsíc vybírám oblečení. Instax, kterej dělaj naprosto skvělí lidi, co pořádaj geniální akce a kdekoliv se s nima potkáme, je to nejvíc boží. Nebo třeba Cacao, kde majiteli kecáme do tvorby menu a někdy i do celýho fungování restaurace, haha. No a ta hodnota barteru je samozřejmě natolik vysoká, že je to pro mě jako spolupráce zajímavý a svůj prostor tomu ráda poskytnu. 

Třetím případem jsou pak nárazový spolupráce, kdy prostě značka v případě potřeby poskytne nějaký věci výměnou za propagaci. Třeba od Lindexu mám takhle občas outfity na festivaly nebo na fashion week. To samý Karl Lagerfeld, totální lovebrand, kde si navíc můžu kdykoliv cokoliv půjčit. Dále třeba Urbanlux, NA-KD nebo kavárna Berlin. U těchto spoluprací jsou pak trochu jiné podmínky, nejsou dané žádné konkrétní požadavky na výstupy a je čistě na mně, co (a jestli něco) publikuju. Samozřejmě pak odlišuju i provedení příspěvků placených a neplacených, pokud klient příspěvek platí, měl by být zpracován detailněji a zaměřeněji na daný produkt než v případě barteru, protože jinak by se taky mohlo stát, že by si firmy řekly, že nemají důvod platit, když někomu jinému je to samé poskytnuto neplaceně. Na to by si podle mě měli dávat pozor všichni blogeři, protože jinak si to vzájemně zbytečně kazíme. 

Posledním případem jsou pak moji klienti v práci (GrandOptical, Borotalco, Delmart nebo Medovník), který mám za tu dobu, co pro ně pracuju tak ráda, že pro ně občas ráda vytvořím obsah jen tak. 



Vaše další otázky a moje odpovědi:

Označuješ na blogu/Instagramu veškerou reklamu i mimo měsíc srpen?

Musím se přiznat, že uplně všechno jsem asi neoznačovala. I pro mě je to teď teda skvělej krok k tomu si vybírat ještě detailněji než doposud a dát jasně najevo, co spolupráce je a co ne. Na druhou stranu je tady pak samozřejmě riziko toho, že čtenáři a sledující začnou do každýho příspěvku šít a ujišťovat se, že se zrovna nejedná o reklamu, když není označená. Což se děje už teď, bohužel. Například si to uveďme na Cointreau, pro které jsem dělala kampaň. Příspěvky, na kterých jsme byli domluvení, jsem jako reklamu samozřejmě označila. Když ale teď sdílím stories, kde si jejich drink dávám a označím tam jejich profil, už to neoznačím jako reklamu.  Fotím a označuju je proto, protožechci a ne proto, že musím. A žádnou odměnu za to nemám. Protože tu značku ale mám ráda a jsem jí věrná i mimo placenou kampaň, nemám důvod je nepodpořit i v případě, že mi za příspěvek zrovna nezaplatěj. Prostě nemám důvod neudělat něco nad rámec spolupráce. 

Reagovali lidé na značení reklamy spíš pozitivně nebo negativně?

Prvotní reakce byly negativní, protože měli lidi pocit, že se najednou objevila na blogu a Instagramu reklama a brali to špatně. Nyní už je to ale uplně naopak a negativní reakce schytávají právě ty příspěvky, kde je reklama skrytá a sledující to odhalí. Naopak řádně označená reklama budí větší důvěru, protože je vidět, že si za tím bloger stojí. A opakuji, i u reklamních příspěvků najdete autentické hodnocení, protože jinak by se to velmi rychle obrátilo proti nám všem. 

Existují firmy, které vyžadují značení?

Ano, ve většině briefů, které ke kampaním chodí (brief = základní informace pro influencera, o čem celá kampaň je, jaká je jeho role v ní, jaké hashtagy má použít atd) se objevuje i požadavek na označení reklamy. 
Existují firmy, které označení zakazují?

Doufám, že ne, ale nevylučuju to. Já se s tím každopádně za poslední dva roky naštěstí nesetkala.

Jak moc máte volné ruce co se týká sponzorovaných postů?

Naprosto. Respektive jsme naučeni nad tím přemýšlet tak, jestli kdybychom byli na pozici značky, která nám za post platí, jestli bychom byli s výstupem spokojeni. Takto si to každý bloger může sám pro sebe zhodnotit a mělo by mu dojít, že označování dalších deseti produktů na příspěvku, který platí jedna značka, asi nebude uplně oukej. Co se týká konkrétních zadání, máme třeba pevně daný čas, formát, tématické ukotvení a hashtagy, slevový kód atd, ale finální zpracování výstupu (fotka i text) je vždy čistě na nás.  

Přijímáš raději spolupráce s produkty, které znáš nebo spíš zkoušíš nové?

To záleží. Největší radost mi samozřejmě udělá, když dostanu nabídku od značky, kterou sama využívám i bez spolupráce, ale rozhodně se nestavím negativně k produktům novým. Už jsem totiž takhle díky spolupracím objevila spoustu skvělých věcí, ke kterým bych se třeba jinak nedostala. 

Co když máš podepsanou spolupráci, ale během testování zjistíš, že ti produkt nevyhovuje?

Tohle se může stát hlavně v případě kosmetických produktů, kde ale nikdy nedostaneme jen jednu jedinou variantu produktu, takže když nám náhodou jedna nevyhovuje, máme i jinou alternativu, kterou můžeme komunikovat. Nepamatuju si, že by se mi někdy stalo, že bych s něčím byla tak nespokojená, že bych musela spolupráci zrušit, ale nevylučuju, že se to může stát. Nikdy bych vám nedoporučila něco, s čím jsem nespokojená, protože když by si to pak někdo z vás pořídil a zjistil, že je to vlastně uplně na nic, ztratila bych tak vaši důvěru, přišla o čtenáře a v širším měřítku pak i o další kampaně a výdělek (protože žádní čtenáři = žádný kampaně = žádný peníze).

Víte dopředu, kolik vás bude do kampaně zapojených?

Bohužel ne. A potom, co se takhle teď všude objevily ty stejné kampaně, se na to myslím začnou blogeři ptát a dávat si pozor.  Každopádně je to super point pro blogery i pro firmy samotný.

Jak funguje spolupráce s restauracemi/kavárnami/hotely?

U hotelů je to klasickej barter, akorát ve vyšší hodnotě. Dostaneme například víkendový pobyt na hotelu zdarma pro sebe a naši společnost výměnou za nějaké výstupy na našich kanálech. U restaurací a kaváren to funguje vlastně taky na bázi barteru, buď máme domluvenou určitou konzumačku zdarma nebo máme pravidelný měsíční budget, který můžeme v restauraci projíst a propít. 

Kdy je vhodná doba na oslovení firmy, když chcete jako bloger navázat spolupráci?

To je dost individuální. V dnešní době je tolik blogů, že pravděpodobnost, že firma narazí na nějakýho novýho šikovnýho blogera je hrozně malá, takže bych se nebála být proaktivní a firmy oslovovat, nicméně nic se nemá přehánět a zakládat si blog s cílem vydělávat na něm, je chyba, která nikdy nepovede k dobrýmu výsledku. Mějte taky na paměti, že spousta firem má marketingový agentury, který to za ně řešej a ty agentury maj pod sebou spoustu klientů, takže pokud pošlete 10ti firmám stejnej rádoby personalizovanej mail, můžete si udělat dost slušnou ostudu. V marketingu se taky lidi hodně znaj a všechno si řeknou, takže i bacha na tonalitu emailu a slušný vychování - to říkám hlavně proto, že sama v marketingu pracuju a už jsem byla z pár blogerských požadavků a jednání dost v šoku.

V jaké škále finančního hodnocení se spolupráce pohybují?

Dotazů na finanční stránku je spoustu a odpovědi nikde. Logicky. Já se vám taky neptám, kolik ve vaší práci vyděláváte, i když by mě to třeba zajímalo. :))) Blogováním se uživit dá a čím větší máte základnu fanoušků, tím víc peněz z reklamy máte. 

Můžete si věci, které propagujete, vždy nechat nebo je vracíte?

Věci si ve většině případů necháváme. Výjimkou jsou pouze produkty ve vysoké finanční hodnotě, týká se to hlavně šperků (třeba Pandora nebo Tous), které se v rámci kampaní pouze půjčují (jsou to věci v řádech několika desítek tisíc), nafotí se a pak se vrátí. To je mimochodem slušnej stres vždycky :D.

Kolik nabídek blogeři dostávají?

Klidně několik denně. Jen málo z nich ale stojí opravdu za to. Dost často se jedná o hromadné emaily nebo nabídky, ze kterých je zjevné, že ten, kdo vám to nabízí, váš blog nikdy neviděl a střílí uplně od boku. 



Nejsem si jistá, jestli tohle náhodou nebyl nejdelší článek v dějinách mýho blogu. Tohle téma je holt dost obšírný a napsala bych o něm klidně ještě dvojnásob. Doufám ale, že se mi povedlo pokrýt to hlavní a že v tom máte díky tomu trošku jasněji. 

Poprosím vás k tomu tentokrát o trochu konkrétnější zpětnou vazbu. Pokud si najdete chvilku, dejte mi vědět:

1) Jak na označování spoluprací nahlížíte vy? 
2) Věříte, že jsou reklamní příspěvky upřímné?
3) Jak moc komerční se vám zdá můj blog ve srovnání s ostatními blogy?
4) Jaká kampaň, kterou jsem za poslední dobu dělala, se vám líbila a jaká ne?

Děkuju moc za váš čas - ať už čtením tohohle sáhodlouhýho článku i za všechny vaše odpovědi. ♥

27 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

OUTFITY NA RANDE?



Kdyby se tyhle kalhoty líbily klukům tak, jak se jim nelíběj, byl by z nich dokonalej kus oblečení. Neskutečně pohodlný, stylový, kombinovatelný na spoustu způsobů, nepřehlédnutelný v davu a ... údajně asexuální. Já vám nevím, my holky tyhle volný věci milujem, aspoň většina z nás. Já takovejhle prvek outfitu doplňuju nejradši uplým crop topem, aby vynikla aspoň nějaká část těla a působilo to celý vyváženě. Ještě jsem ale nepotkala kluka, kterýmu by se to líbilo. Nebo takhle - táta mi řekl, že mi to asi prodlužuje nohy, což je fajn. Ale to je tak všechno. Kuba to nenávidí a když jsem se ptala klučičích kamarádů, jsou na tom podobně. Ať si v tom prý holky choděj spolu na kafíčka, ale na rande prostě ne-e. Takže pak záleží na tom, jestli se holky oblíkaj víc pro sebe nebo pro své drahé polovičky.

Na Instagramu jsem se vás ptala na hodnocení těhlech kalhot obecně, ale teď by mě zajímal holčičí pohled na tohle. Jasně, že by měl každej nosit to, co se líbí jemu, na druhou stranu se taky každá z nás chce líbit - buď svýmu klukovi nebo klukům obecně - tak proč si takovejhle kousek opravdu neschovat na ty holčičí sedánky a na rande chodit v něčem, co sklidí úspěch i u osob opačného pohlaví? Nebo si zarytě stojíte za svým a nosíte i to, co na vás váš partner vidí nerad? Dejte mi vědět v komentářích, jsem zvědavá, jestli se v názorech potkáme/potkáte. 

17 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

STŘIHY IV.



Usedám do pohodlnýho kadeřnickýho křesla a hned po sdělení mýho přání otevírám notebook a zavírám se do svý online pracovní bubliny. Dělám, že nevidím ty ženy okolo, které si přišly užít svoje dvě hodinky odpočinku, kdy o ně bude někdo pečovat a těší se, jak odejdou jako novej člověk. Já raději odbavuju jeden úkol za druhým, deleguju, plánuju, vyřizuju emaily a píšu si další a další seznamy úkolů a toho, co mě čeká. Nemám čas ztrácet čas. Mám toho strašně moc a jsem z toho uplně v křeči, nemůžu se ani zhluboka nadechnout. Nabrala jsem si hned několik projektů navíc a nějak jsem přecenila svoji kapacitu. A tak dokonce i při mytí hlavy držím telefon nad sebou a datluju jednu zprávu za druhou. Až teprve ve chvíli, kdy mi vyklouzne z ruky a málem mi přerazí nos si uvědomím, že bych se mohla zklidnit. Prostě se nadechnout, být chvíli offline a neřešit, kdo po mě zrovna co chce. Že si můžu dovolit se nechat hodinu hýčkat. Užít si masáž hlavy, zavřít oči a zaposlouchat se od písničky, co se zrovna line z rádia. Vypnout. Být prostě jen sama se sebou a na nic nemyslet. Umím to ještě vůbec?

STŘIH

Je brzo, já sedím ve starý vrzající tramvaji a přes sluneční brýle mhouřím oči na Prahu prosvětlenou ranním sluncem. Tuhle cestu podél řeky jezdím strašně ráda. Paprsky se odrážej od hladiny řeky a dopadaj na všechny ty majestátní budovy okolo. V telefonu nechávám hrát můj aktuálně nejoblíbenější sentimentální song a opírám hlavu o okýnko. Zas a znova se nechávám prostoupit pocitem vděčnosti, že v tomhle kouzelným městě můžu bejt každej den a budovat tady svůj život. Vzpomínám, jak jsem před několik lety vystoupila na Náměstí Republiky, zaklonila hlavu a s pohledem na střechy okolních budov a otevřela se myšlence, jak by se tady asi žilo. Jestli bych tady jednoho dne byla šťastná. Jestli bych si tady poradila. Jestli by mě tohle velký město nesemlelo. Jestli na to vůbec mám. Nejradši bych se vrátila v čase a tý vyjukaný sedmáctiletý holce z Hradce zašeptala do ucha, že tady šťastná bude, ať se nebojí, jen že musí ještě chvilku počkat. Prožít si pár let a pak být ready na všechno, co Praha nabízí. 

STŘIH

Parkujem u naší oblíbený budovy a s úsměvem zvoníme. Do nosu nás okamžitě praští vůně, která je nám blízká už spoustu měsíců a cítíme se tady jako doma. Tyhle schůzky patřej k těm nejpříjemnějším. Proběhnem stavbou, díky který se budova mění ze starý sídlištní na supermoderní místo a v zasedačce se necháváme vtáhnout do vyprávění o aktuálních událostech. Než se stačíme vzpamatovat, přesune se konverzace uplně jinam a my bezhlesně sedíme a posloucháme příval moudrých slov někoho, kdo už toho zažil mnohem víc než my a komu patří naše důvěra. Stačí jedinej pohled, kterej si spolu rychle vyměníme a oba okamžitě víme, že tohle jsme potřebovali slyšet. A tak se z pracovního meetingu vyklubalo psychologický posezení, který tak nějak změnilo uplně všechno. 

STŘIH

Vybíhám z taxíku přímo do areálu a se srdcem v krku hledám tu jedinou budovu, která mě teď zajímá. Z jiný strany k ní rychlým krokem přichází Kuba, dáváme si jedno rozklepaný objetí a ruku v ruce vcházíme dovnitř. Jsme tu první a ani jeden nejsme schopnej vydat ani hlásku. Zadržuju dech, protože ten hygienickej smrad nemocnic mi dělá zle hned na první nádech a přitom bych tady teď měla být ten silnej článek. Po chvíli přemáhání se obracíme na přítomnýho doktora a prosíme o informace. Nevíme totiž vlastně nic. Po odpovědi "No jasně, ten motorkář co potkal kamion, máme ho tady."  se nám z obličejů vytrácej poslední zbytky barvy. Tohle zní jako ten scénář z filmů, kdy má člověk husí kůži a je rád, že leží v posteli a celý se to odehrává jen na obrazovce jeho notebooku. Jenže my nejsme v posteli a nekoukáme na film. Život je strašně křehká záležitost.

STŘIH

Od naproti ke mně doléhá zvuk klavíru, já se chumlám do mikiny a teplejch ponožek. Je tma a začíná bejt chladno. Tyhle večery na balkoně jsou moje oblíbený. Ještě lepší by to bylo, kdybych u sebe měla ty dvě chlupatý koule, co by štěkaly dolů na každýho jinýho chlupáče, protože jich tady je spousta. Takhle jsem sama se svejma myšlenkama, který nechávám, aby se toulaly, kde se jim zamane. A že se toulaj. Občas takhle přijdu na hodně zajímavý věci. Představuju si, jak tady sedíme ve dvou, s lahví sladký Pálavy a ujídáme moje oblíbený sýry. Mluvíme o všem možným, vážný témata o budoucnosti střídaj ty uvolněný, existuje pro mě jen tahle právě přítomná chvíle, který jsem naprosto oddaná a je mi tak dobře... Nebo ne?

STŘIH

Sedím na lavičce na našem dvoře, na uchu mám přilepenej telefon a minuty plynou. Se zalomenou hlavou koukám na hvězdy a poslouchám ten hlas na druhý straně. Usmívám se potichu i nahlas a přistihnu se, jak ze mě chvíli naprosto nekontrolovaně padaj slova, nad jejichž sílou pořádně přemýšlím až ve chvíli, kdy jsou nahlas vyslovený a sama se jich děsím. A když se mi vypne telefon přesně v tu chvíli, kdy hovor po hodině a půl ukončujeme, začínám v duchu psát poslední odstavec tohohle článku, nejkratší, ale možná důležitější, než všechny ostatní. 

9 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

RHODOS: MÁME DO-VO-LE-NOU



Ať jsme hezky up-to-date, mám pro vás rovnou další článek. A na tenhle si sedněte hodně pohodlně, dejte si k tomu nějakou dobrou limonádu, ledový kafe nebo třeba kýbl zmrzliny, protože vás čeká opravdu obrovský množství fotek. Na to, že jsem první den byla rozmrzelá, že určitě nebudu mít žádný dobrý fotky, tak jsme se s Kubou skvěle sladili a mám fotek, že bych se mohla minimálně na Instagramu tvářit, že jsem v Řecku třeba na měsíc, haha. To mě ale nebaví u ostatních, tak to nebudu dělat ani já a už vás jima pomalu přestanu zásobovat. Všechny vám totiž ukážu právě v tomhle článku, kde vám povím i o tom, co všechno jsme dělali a jak podle mě vypadá dokonalá dovolená u moře. 

32 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

NA RŮŽOVO



Čauky z nočního letiště na Rhodosu, náš let má nějakou tu hodinku zpoždění, takže tahle noc bude asi sakra dlouhá. Nicméně pro mě momentálně skvělá příležitost dát dohromady tyhle fotky z včerejšího focení v přístavu s nádherně narůžovělým nebem a outfitem, kterej už na Instagramu sklidil příjemné ovace. Oblečená celá v růžový běžně nechodím, ale na dovolený mám většinou všechno trošku posunutý a troufnu si na jiný věci. Třeba na krátký kraťasy a třeba na celorůžovej outfit. Doplňky jsem zvolila zlatý - sandálky na platformě, Karl mini kabelku a pár šperků na dotažení. Všimněte si (ne že by si toho šlo nevšimnout :D) hlavně toho božího nebe, který mi bude hodně, hodně, hodně chybět, protože v Praze teda takový nemáme.

7 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

BEAUTY NEZBYTNOSTI NA DOVOLENÝ



Kosmetika na dovolený je asi tak stejně velký téma jako kosmetika při sportu. Člověk se potí, nejradši by na sobě neměl vrstvu vůbec ničeho, ale jen málo z nás si to opravdu může dovolit. Pleť je navíc dost nevyzpytatelná a u mě třeba na dost výrazně reaguje na změny klimatu nebo právě hodně sportovní aktivity. Bez nějaký základní kosmetický výbavy se tím pádem neobejdu a dneska jsem si pro vás připravila článek, ve kterém bych vám ráda ukázala to, co jsem si před dovolenou pořídila na Notino.cz, abych měla výbavu do Řecka přesně podle svých potřeb.





Přestože se ani vzdáleně nepovažuju za nějakou beauty blogerku, už mi pod rukama prošla spousta kosmetických značek, od těch základních, co seženete v každý drogerii, až po celkem luxusní věci drahejch kosmetickejch značek a napříč celým tímhle spektrem jsem si vytipovala svý oblíbence. Z dekorativní kosmetiky je to hlavně značka theBalm a Make-up Revolution. Za moment vám vysvětlím proč zrovna tyhle dvě a co bych vám rozhodně doporučila vyzkoušet.

16 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

ČERVENEC V OBRÁZCÍCH



No,  takhle. Na tomhle blogu by rozhodně neměl vycházet sotva jeden článek za tejden. Nejste na to zvyklí ani vy, ani já, a jestli už náhodou někdo z vás jo, tak mě to fakt mrzí. A hodlám to napravit. Nechci vás zanedbávat a chci zase víc psát. I proto jsem před pár dny udělala jedno celkem zásadní rozhodnutí, ale o tom ještě uslyšíte později. Dnes vám ukážu spoustu fotek v rámci shrnutí z července, abyste tak trochu pochopili důvod, proč toho tady za poslední týdny přibylo tak málo. Měla jsem totiž navíc k práci uplně enormní počet aktivit a výletů v jednom měsíci. No jdem na to, tak to schválně posuďte sami. 

14 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

COLOURS 2018



To zas bylo TAK super! Jsem zvědavá, jestli Colours někdy nějakej festival překoná, protože já jsem tak zamilovaná do toho areálu, že mi vůbec, ale vůbec nevadilo ani to deštivý počasí, který bylo první polovinu. Z tý první fotky je vám navíc asi jasný, že se to pak zlepšilo a zatímco první dva dny bylo na tři vrstvy, poslední dva dny byla i jedna vrstva moc, blázinec docela. Ale boží. Boží. Boží. Mám říkat něco víc? Asi by se to hodilo no, vím. Takže pojďme na moje poznatky letošních Colours.

▪ Kombinace nepromokavý bundy a kšiltovky je do deště uplně nej. Neprší vám totiž do obličeje a všichni, co jsou vybavení jen pláštěnkou, vám záviděj.
▪  Festival se dá užít naplno i za hnusnýho počasí. Stačí dobrý oblečení, dobrý parťáci a dobrý drinky. Easy peasy.
▪  Přivolat hezký počasí se dá. Protože nám se to evidentně povedlo.
▪ Kombinace ginu s černorybízovým sirupem a citronovým džusem je něco neuvěřitelnýho. Celej festival jsem nepila téměr nic jinýho.
▪  Téměř znamená, že občas jsem měla nedopatřením v ruce panáka Jegra nebo Jacka. Tihle dva jsou prostě nevyzpytatelní.
▪ Procházet areál a objevovat náhodně nový umělce nebo dát na kamarády, kteří maj vytipovanýho někoho, koho vy vůbec neznáte, se vyplatí. Fakt. Třeba takovej Jeremy Loops byl pro mě díky tomu objevem Colours.
▪ To, že neznáte zpěváka podle jméne vůbec neznamená, že ho neznáte. Třeba takovej George Ezra. Neznáte? Ale jo, věřte mi.
▪ Dva burgery denně a čtvery hranolky denně není ani zdaleka nic nemožnýho. A to ani víc dní za sebou. #neříkámnic
▪ Instax má nejen super foťáčky, ale i super zaměstnance, bez kterejch by tenhle festival nebyl tak cool, jako byl. Dík, dík, kluci!
▪ Rollsbros maj taky super zaměstnance. Jsou to sice všechno ještě miminka, ale určitě si k nim někdy zajděte, kluci vás budou bavit a zmrzka chutnat. Dík, dík, kluci!
▪Jakmile jednou vyzkoušíte make-up s třpytečkama na obličeji, už nikdy nebudete chtít nic jinýho.
▪I když máte pocit, že už se únavou neudržíte na nohou, Kygo vás uprostřed noci zaručeně probere a vy budete do dvou do rána skákat a ječet jak šílení. 

▪ A nejdůležitější poznatek tohohle festivalu - nezáleží na kapelách, ani na počasí, záleží jen a jen na tom, s kým festival trávíte a jestli si ho společně umíte užít na maximum. Ono to vlastně platí obecně pro život, nejen pro festivaly, ale tady se to, myslím, ukazuje ještě v několikanásobný síle. Tak.

Tolik k povrchním i hlubším poznatkům, haha. Mrkněte na fotky a dejte mi vědět, jakej outfit se vám líbil nejvíc - adepta na favorita mám celkem jasnýho! :)))

20 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

ROCK FOR PEOPLE 2018



Tak mám dojem, že ve vlaku na Colours mám nejvyšší čas vám nasdílet fotky a dojmy z Rock For People, který už je za mnou. Já Rokáč nevnímám uplně jako festival jako takovej, protože tam nikdy nebydlím ve stanu a v areálu trávím denně jen pár hodin - většinou večer, kdy jdu na nějakou konkrétní kapelu. Když můžu využívat mama-hotel, být přes den s našima a s pejskama, tak nějak nemám potřebu trávit na hradeckým letišti celý dny. Tím spíš, když většinu kapel vůbec neznám a na užití si atmoféry mi stačí těch pár večerů za sebou. V tom budou Colours jiný, s Kubou tam budeme celou dobu a i přesto, že hlásej skoro povodně, nemůžu se dočkat. Tyhle zážitky jsou vždycky k nezaplacení.

Ale ještě zpátky k Rokáči, první den jsem si užila s Alex už od odpoledne a rovnou až do noci, protože jsme měly spoustu práce s focením a následným odpočíváním a oslavováním hotový práce (je důležitý, si to umět obhájit, žejo!). Určitě vám bude z fotek jasný, který jsou práce Matyho (už jen tou úpravou je to celkem zřejmý) a který jsou z dalších dnů, který jsem trávila s Kubou a s našima. S našima jsem byla na Rokáči už poněkolikátý a musím říct, že čím jsem starší, tím je to lepší a tím víc si společnej čas užívám. 

Kdybych měla vypíchnout jeden koncert, ze kterýho jsem byla uplně nadšená, byli by to rozhodně Skillet. K těm mám citovou vazbu už z mýho mladšího období a jejich výstup jsem si užila na maximum. Ve finále mi k zhodnocení, že to byl skvělej festival, stačí to, že se mi tolik líbili Skilleti, že jsem tam byla s dobrejma parťákama a že bylo krásný počasí. Tak schválně, jak dopadne hodnocení Colours (čím blíž jsme k Ostravě, tím víc prší). 

18 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

ACH TY VARY



Tak trochu s křížkem po funuse? Jo, jsem si toho vědoma. I tak mi to ale nezabrání se ještě, o pár dní později, než by bylo ideální, ohlédnout zpátky do toho známýho města na kraji republiky, kam se pravidelně sjíždí "smetánka" z Prahy. Jak moc jsou ty uvozovky na místě si asi řekněte sami, haha. Znáte mě, já se občas hrozně ráda cejtím jako princezna a užiju si trochu luxusu, líběj se mi vyšperkovaný hotely, miluju drahý jídlo i oblečení. I ty boty na podpatku doma nějaký mám a to že je mám jen vystavený je nepodstatná informace, ale mnohem líp se cítím tam, kde můžu být uvolněná, na židli sedět v tureckým sedu a bez přemýšlení, jestli se to hodí nebo ne. Miluju sedět na zemi, když jsou všichni ostatní na gauči, miluju rozcuchaný vlasy smotaný do drdolu nebo nerozčesaný rozpuštěný háro, zmačkanou košili vytaženou zpoza pásku, kafe místo snídaně, když nestíhám a i to, jak pořád hledám sluneční brejle, telefon nebo čip od kanceláře. Jsem to já, neorganizovaná, ve spěchu a furt hladová - akorát ne jen po jídle, ale i po zážitcích a zkušenostech. A přesně proto pořád kývám na všechny nabídky, co se přede mnou otevíraj. A přesně proto jsem i letos vyrazila v rámci kampaně s Nespressem do Varů, přestože vím, že přesně tenhle typ akce je všechno, jen ne ten můj typ akce. Můj typ totiž rozhodně nejsou akce, na který se většina lidí přijde ukázat, kde má 99% lidí nos nahoru a hrajou si na něco, co vůbec nejsou, kde jde hlavně o to, co máte na sobě nebo jestli vám i po všem tom jídle drží rtěnka ani akce, kde se každej nejdřív fotí a pak až prožívá (spíš to ale ani nestihne). Věděla jsem, že po jednom dni ve Varech mě čeká několik dní na hudebním festivale, takže se to krásně vyváží. A vyvážilo, s holkama a s Kubou jsme si Vary strašně užili. Vypili jsme litry kafe - kombinace s ovocnými sirupy nebo alkoholem se totiž shledaly s velkým úspěchem, prochodili jsme Kolonádu křížem krážem, nafotili spoustu fotek a během toho si to stihli doopravdy užít. Nelítali jsme z filmu na film, neopili jsme se v žádným párty stanu po boku celebrit, neměli jsme napůjčovaný outfity od návrhářů a nefotili se na červeným koberci. Strávili jsme tam jeden den, udělali si to hezký podle sebe a vrátili se zase dom. 

12 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

OVERAL



Nejradši už bych vás zahrnula fotkama z Varů a z RFP, ale ještě předtím vám chci ukázat tyhle outfitový fotky, když už jsme si s nima s Kubou dali práci. Nebo "práci", šlo asi o 4 minuty focení, když jsme hladoví běželi na jídlo a po cestě potkali tenhle poloprázdnej altán (?), takže to bylo cvak sem, cvak tam. Když jsme s holkama řešily, v čem do Varů na ten náš jednodenní výklet dorazíme, shodly jsme se, že nic pře-fancy-ovaný volit nebudem. Slušný oblečení bylo samozřejmostí, ale žádnou róbu doma stejně nemám, takže jsem zvolila tenhle částečně lněnej overal z Lindexu doplněnej o krajkovou podprsenku, šperky značky Ellissi (aka Dominička má novýho klienta a musí jeho produkty ozkoušet na vlastní pěst), psaníčko LV a pohodlný pantofle od Bati ze slev. Celej den mi bylo pohodlně a po dlouhý době jsem si libovala v tom, že jsem nějakej outfit na akci fakt vychytala. Na Instagramu jste mi overal chválili, tak jsem zvědavá na hodnocení tady. 

Mrkněte na zbytek fotek a příště se hlásím s reportem z Varů. A glosou na téma, jak ten profláklej filmovej festival, kde nikdo nesmí chybět, vnímám já. 

19 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

OLALÁ, FESTIVALOVÁ SEZÓNA



Ještě před pár lety by mě ani nenapadlo, že budou festivaly highlightem mýho léta. A helemese,  letos mě (už celkem tradičně) čekají velký festivaly dva, přičemž ten první odstartoval právě dnes. S Alex jsme pro vás měly soutěž o lístky a tak jsme na něj i samy vyrazily - řeč je samozřejmě o hradeckém Rock For People, jehož pravidelným návštěvníkem jsem už proto, že z Hradce pocházím a tak můžu místo festivalovýho městečka využívat mama-hotel. Vzhledem k tomu, že většinou znám pouze pár kapel z line-upu, užívám si víc festival jako celek - atmosféru, lidi, jídlo, hudbu, módu a celý to dění okolo. Tentokrát se teda fakt obrovsky těším na Prodigy a taky na Skillet, který mě naučil poslouchat bratránek a pamatuju si třeba, že když mě táta vozil do tanečních, vždycky jsem chtěla, aby mi od nich pouštěl jeden konkrétní song, kterej mě povzbudil a odboural stres, haha.

3 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

ČERVEN V OBRÁZCÍCH



Když chystám tyhle pravidelný měsíční shrnutí, vždycky si uvědomím, že není vůbec divný, že nic nestíhám a že si přijdu permamentně ve stresu. Protože ke svý teď už v podstatě full-time práci v marketingu si nejsem ochotná odepřít ani normální život, na kterej jsem byla zvyklá před nástupem do práce a nechci, aby mi uniklo víc akcí nebo času s mýma nejmilejšíma, než je nezbytně nutný. A tak věčně pracuju i po nocích a v neděli pak spím do dvou do odpoledne, protože se snažím naspat hodiny na celej tejden dopředu - moc to nefunguje, ehm. 

26 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

VYSTOUPIT Z KOMFORTNÍ ZÓNY



Na spoustu věcí jsem hrozně pohodlná. To platilo snad odjakživa a platí víceméně doteď. Dřív jsem ale v rámci týhle svý vlastnosti zůstavala pevně ukotvená ve svý komfortní zóně a nehla jsem se z ní ani o píď. A když náhodou jo - samozřejmě omylem nebo třeba přinucením - byla jsem z toho tak vyděšená a tak v nervu, že se to nedá ani normálně popsat a vždycky jsem si umanula, že to bylo naposled a že mi to za to nestojí.

No a guess what. S přibývajícími roky haha a zkušenostmi jsem pochopila, že to za to sakra stojí. Že je vlastně jen málo věcí, co by za ty prvotní nepříjemný pocity stálo víc, než právě vystoupení z komfortní zóny a překonání sebe samotný. Protože to, kam se tím můžu posunout a co všechno se naučit, k tomu žádným jednodušším způsobem nepřijdu.

Přede mě se takhle za posledních pár měsíců postavilo výzev hned několik. Naučila jsem se místo zbrklýho odmítnutí nejdřív zhluboka nadechnout a vydechnout, rychle si dát dohromady, proč mi danej člověk nabízí danou věc, proč to nabízí zrovna mně, kam by mě to mohlo posunout a jaký by to pro mě mohlo mít další následky a pak... pak řeknu jo. Vždycky.

5 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

TMAVĚMODŘE



Na celodenní pochůzky po městě volím pohodlnost. No nepovidej. Pohodlnost myslím hlavně ve smyslu outfitu, kde mě nic netlačí a nejde o nic upnutýho, v čem by se rýsovalo nacpaný břicho po pořádný porci zmrzliny nebo dobrýho oběda, boty, který neodřou nohy ani v náročnějších podmínkách a kabelku, do který se vejdou všechny moje nezbytnosti a zároveň neposkytuje místo na nesmysly, díky kterým by mě po celým dni bolelo rameno. Zkombinovat tyhle 3 požadavky a zároveň ladit a být s outfitem spoko, je podle mě docela oříšek. Tady jsem ale dala dohromady věci v jedný barvě - mojí aktuálně mega oblíbený tmavě modrý - a troufám si říct, že jsem to poladila celkem hezky. Tuhle kabelku a boty jsem si navíc pořizovala jedno k druhýmu a šaty z COSu můžou za to, že mám obrovskej problém nakupovat v běžnejch řetězcích, kde jsou věci za přijatelný ceny, ale logicky z mnohem horších materiálů. Asi to fakt funguje tak, že jakmile jednou člověk okusí nějakou vyšší kvalitu, těžko se mu potom vrací k něčemu horšímu. Podle mě to tak funguje napříč všema sférama lidskýho života a ve finále je to asi dobře - nutí nás to na sobě pořád pracovat, posouvat se výš a moct si užívat to, co život nabízí.

19 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

VIDEO - OLYMPUS PEN SUMMER PARTY


U článku z Norska jste se ptali po více fotkách z eventu k představení novýho foťáčku a ke mně se teď dostalo tohle oficiální video, který pro Olympus vytvořil norskej kameraman. Máme tam s Míšou svoje slavný vteřiny, tak můžete mrknout na krátkej report a zjistit, jak vlastně takovej press event vypadá. ♥

1 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

NEJSOU TEPLÁKY JAKO TEPLÁKY



Myslím si, že v životě blogera vždycky přijdou chvíle, kdy jste za něco strašně vděčný. Když vás nějaká firma překvapí a vy jste z toho uplně na větvi. A je uplně jedno, jestli jste bloger nováček a váš blog teprve získává pravidelný čtenáře nebo máte blog už nějakou dobu rozjetej a dost dobře vás živí. Já sama jsem zvyklá na super spolupráce, na dobře placený kampaně a tak nějak jsem už zvyklá i na to, že si díky blogu plním některý sny. Nemyslím to teď vůbec ve smyslu, že bych si toho nevážila, to určitě víte, protože dávám svojí vděčnost najevo dost otevřeně, spíš to myslím tak, že už mě jen tak něco nerozhodí v pozitivním (a vlastně ani negativním) slova smyslu. Na příkladu si to uveďme třeba na množství eventů, který jsou pro blogery pořádaný, většina z nich je fajn, málokdy je něco opravdu fail, ale málokdy je i něco tak strašně dobrý jako třeba Instax párty. Stejně tak mi chodí poměrně hodně balíčků a o spoustě dopředu nevím, takže jsou to vlastně překvápka. Většinou milý, protože překvápko je milá věc sama o sobě, ale dost často to jsou věci, co jsou vlastně uplně zbytečný a já je pořádně neocením. Když mi ale posledně volal kurýr, že mi veze něco od Pumy a já nic koupenýho k doručení neměla, málem jsem utekla z práce o několik hodin dřív, protože jsem se nemohla dočkat, co to může být. Když jsem pak doma vybalila tyhle naprosto skvělý zvonový tepláky, nad kterejma jsem óchala na jedný akci, kterou pořádala uplně jiná značka, byl to přesně ten radostnej pocit, o kterým píšu v prvních větách tohohle článku. 

No a protože jsem zrovna byla domluvená s Terezou, že půjdeme něco nafotit, bylo nad Slunce jasný, že můj outfit se bude točit právě kolem těhlech novejch tepláčků. Mrkněte teda na fotky, ze kterých jsem fakt nadšená, je to zas něco trošku jinýho, než u mě najdete obvykle, tak by mě zajímalo, co vy na to. ♥

31 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

MŮJ PRVNÍ ZAHRANIČNÍ PRESSTRIP



Když mi na mobilu pípne zpráva, jestli si s John Erikem (šéfem Elite Bloggers) můžeme dát videohovor, zvedne se mi okamžitě puls. Tenhle požadavek znamená, že se něco děje a z předchozích zkušeností vím, že to může bejt něco fakt, fakt dobrýho (vzpomeňme si třeba TADY). Hned se teda zavírám do koupelny, sedám si na zem a čekám, s čím přijde. Provedla jsem něco nebo někam pojedu? To jsou dvě varianty, co mi běžej hlavou. Věta "we would like to send you to Oslo for an Olympus event..." mě dostává do kolen, ačkoliv sedím na zemi a cítím, že tak širokej úsměv jsem neměla už pár měsíců. Je mi jedno, že je odlet za dva dny, že mám spoustu práce a že jsem vlastně měla uplně jiný plány. Všechno ruším a naštěstí mě moje okolí nikdy nenechá ve štychu a když potřebuju v něčem narychlo zaskočit, dá se to zařídit. A tak ve čtvrtek dopoledne čekám na letišti na moji spolucestující Míšu z WNB a všechno se ve mě tetelí. Vždyť je to můj první presstrip!

16 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤

KVĚTEN V OBRÁZCÍCH



Další měsíc utekl jako voda a je na čase si ho shrnout. Co se událo, jaký akce proběhly a jaký jsou u mě novinky? Je toho dost. Začneme rovnou těma novinkama a protože jsme na blogu, nabízí se rovnou téma spoluprácí. Asi víte, že nemám nic proti kratším nebo i jednorázovým spoluprácím, pokud se jedná o zajímavý produkt, který si podle mě zaslouží pozornost. Nejlepší jsou ale samozřejmě spolupráce dlouhodobé, které se podle mě vyplatí všem stranám. Mně,  protože se něčemu věnuju dlouhodobě a stabilně, klientovi, protože se spolu sžijeme a jeho produkty se u mě objevují pravidelně a nakonec i vám, protože je to pro vás nejmíň rušivá forma reklamy. Proto jsem nedávno kývla na dlouhodobou spolupráci s MONETA Money Bank v rámci jejího věrnostního programu bene+. Tahle spolupráce pojede až do konce roku, tak jsem vám chtěla dát takovej první hint, co a jak, abyste věděli, že se u mě budou občas objevovat příspěvky, který budou propagovat výhody, který přináší placení jejich kartou s bene+, kde při každým nákupu u partnerů dostanete určitá procenta z platby zpátky na účet. Vzhledem k tomu, že partnerem bene+ je třeba Hervis, Pet Center a hlavně třeba Dáme Jídlo, ze kterýho si denně objednávám jídlo do práce, nebylo moc co řešit a šla jsem do toho okamžitě. 

22 komentářů:

Děkuju moc za všechny komentáře ❤