CHEERS TO ...

...life? To je asi hlavní. Na ten život, co nám občas protejká mezi prstama. Na ten život, na kterej nám odjakživa chyběj návody. Na ten život, po jehož vlně se někdy krásně vezem a pak, zničehonic, nás smete a nechá nás se vykoupat. A pořádně. A pak zas uschnem a naskočíme na nějakou další. A tak se to opakuje pořád dokola. 

...changes. Usnout na vavřínech pohodlnosti je strašně snadný a stane se to každýmu z nás. Takovej už život asi je. Některý vlny vás prostě vezou dlouho, bezpečně, pohodlně - nebo možná takový vlny nejsou a vy už teď všichni víte, že o surfování nevím vůbec nic - a vy se necháte vést. Je vám dobře. Ale pak... pak vám jednou dojde, že na tahle úroveň by neměla být vaše konečná, že byste se třeba mohli naučit nějaký surfařský tríčky. Že byste svý nejlepší léta měli využít i jinak, než jen na pohodu, klídek a cigárko. Vystoupit z komfortní zóny, pustit se do něčeho novýho, neznámýho, trošku děsivýho. Protože kdy jindy, když ne teď? Tak tu změnu udělejte, jo? Budem v tom spolu, slibuju.

...growing up. Jak se to vlastně pozná, že už člověk není malý dítě?

...emotions. Bejt emocinální šutr je hrozně blbý. Když jste ale plní emocí, který se ve vás bijou jedna přes druhou, protože jsou protichůdný a nevíte si s nima rady, je ta emocionální prázdnota to, po čem tajně toužíte. Hele, já mám na tohle takovou svojí bublinu. Je neviditelná, celkem silná a propustí do sebe jen tolik, kolik jí dovolím. Akorát, že jí dovolím docela dost. Ale vy tý svý nemusíte. Zavřete se do ní, když nevíte kudy kam nebo když jste v ohrožující situaci. Ona vás obalí a nikdo kromě vás ji nevnímá, nikdo o ní neví. Je jen vaše a je bezpečná, dáte se v ní dohromady. A když nebezpečí pomine, opatrně se z ní vyloupnete ven. Nebo v ní pro jistotu zůstanete o trošku dýl, než by bylo nutný a pouštíte do ní jen toho, koho v ní fakt chcete. A kdyby náhodou, tak ho prostě vystrčíte zase pěkně ven a budete dobrý sami. Mějte svý bubliny. Ale nebuďte kámen, to by byla fakt škoda.

...you. Tebe, tebe a na tebe taky.  Na vás, co mnou už nějakou dobu hýbete víc, než kdokoliv jinej. Co kdybych vás tady vyjmenovala? A kdybych jen něco jemně naznačila? Věděli byste, že je to o vás? O tobě a o tobě taky? No jo, i o tobě, hlavně o tobě. Čteš to vůbec?

...smysluplný články. Dobrou!