DREAM JOB NEBO TAK UPLNĚ NE?



Na firemní rozlučce jsme v pátek uprostřed noci s ex-kolegou, kterýho si nesmírně vážím, lehce ovínění (ogintonicovaní) otevřeli jedno téma, který podle mě stojí za to otevřít i před váma. Tenhle kolega je táta od rodiny, v Sunu jsem z něj měla od začátku ohromnej respekt, bála jsem se ho a když jsem s ním na něčem pracovala, byla jsem z toho nervózní jak malý dítě, protože jsem měla pocit, že na mě kouká jako na "nějakou tu blogerku" a je k tomu dost skeptickej. Pak jsem ale zjistila, že sám píše blog, marketingově zaměřenej a já všechny ty jeho články přelouskala v rámci svýho dělání si pořádku v marketingovejch termínech. Pak jsme se vzájemně podporovali na Czech Blog Awards a když mi tenkrát veřejně pochválil tenhle článek, byla jsem z toho na větvi několik dní. I když ta chvála zněla asi takhle:

"No konečně si napsala něco pořádnýho!".

Lidi, ke kterým vzhlížíte a kteří vás zároveň podporujou v tom, co děláte vy, jsou výjimeční a maj ohromnej vliv. Schválně si spočítejte, kolik takových případů kolem sebe máte, já teda moc ne. Spočítala bych je nejspíš na prstech jedný ruky. Proto jsou pro mě důležitý všechny témata, co společně otevřem a tohle, který bylo o tom, JAKÝ TO VLASTNĚ JE, ŽIVIT SE JAKO INFLUENCER,  bylo o to zajímavější, o co upřímnější díky alkoholu bylo.

DREAM JOB

V době svých vysokoškolských studií chcete do něčeho investovat volnej čas a přebytečnou energii. Chcete něco vytvářet a protože čtete pár blogů, který vás bavěj, rozhodnete se to zkusit taky. Vaše okolí vás k tomu popostrčí, pomůže vám a najednou to jede. Fotíte, píšete, baví vás to, máte pár čtenářů. Po čase přijde první nabídka na spolupráci, dostanete zdarma pár kusů nekvalitního oblečení a tančíte z toho nadšením. O pár měsíců později se v Čechách vyloupne holka, jejíž blog dlouho čtete, s tím, že rozjíždí agenturu zastupující blogery a že vás chce od začátku v týmu. Nevěříte svým vlastním uším ani očím, stěhujete se do Prahy a začínáte tak trochu novej život. Dostáváte první placený kampaně a začíná vám docházet, kam až se tohle může vyvinout. Vysedáváte po kavárnách, chodíte na blogerský schůzky, eventy a občas vyfotíte nějakou produktovou fotku, za kterou dostanete zaplaceno. Sleduje vás pořád víc a víc lidí a ti vás neustále hodnotí a komentují. Připadáte si jako stoupající hvězda a tak trochu si žijete svůj sen. Je to skvělý. Občas vám přistane v emailu nabídka, kterou čtete několikrát za sebou, protože jí nemůžete uvěřit. A někdy se třeba rozbrečíte štěstím a nechápete, jak se to stalo, že jste na výletní lodi v Norsku a to všechno jen díky tomu, že jste si před pár lety založili webovou stránku a začali na ní sepisovat svoje (ne)moudra. Sdílíte svůj život, necháváte lidi nakouknout do svýho soukromí, pustíte je mnohem dál než nějaký neosobní online magazíny. Díky blogu se dostanete do zákulisí spousty zajímavejch projektů, seznámíte se s inspirativníma lidma, máte kolem sebe spoustu kamarádek se stejnými zájmy a rozumíte si. Navzájem se fotíte, máte to sladěný, nerozčiluje vás fotit třicet stejnejch fotek. Pak si najdete přítele, kterýho rychle zapojíte do svýho blogerskýho stylu života, berete ho na akce, naučíte ho fotit, sdílíte ho, všichni jsou z vás nadšení a nejčastější komentář u vašich fotek je #couplegoals. Dostáváte nabídky, který jste si před pár lety neuměli ani představit. Máte spolupráci se značkami, u kterých roky nakupujete a jejich obsah sledujete i jako konzument. Jezdíte na presstripy, dostáváte pozvánky na všechny důležitý akce, choděj vám balíčky plný věcí, co vůbec nepotřebujete a když něco naopak potřebujete, není zas takovej problém si to v rámci nějaký spolupráce obstarat. A při seznamování s kýmkoliv novým máte poměrně zajímavý téma, o kterým se můžete zapovídat. "A ty máš 30 tisíc sledujících, jo? Aha, a jak to vlastně funguje?" Žijete si trochu jinak než většina lidí, co má "normální práci" a po nějaký době už si to normální ani neumíte představit. To je asi tak nějak definice vysněnýho zaměstnání..

...NEBO NE?

Když si ale usmyslíte, že kromě blogování chcete dělat ještě něco jinýho, chcete využít příležitost, že se můžete dostat k zajímavý práci, něco se reálně naučit, mít znalosti a před sebou širší budoucnost než tu influencerskou, zjistíte, že je to časově mnohem náročnější, než jste si kdy uměli představit. Lidi s "normální prací" si totiž v práci odpracují svých dejmetomuosm hodin a pak si jdou po svým. Zabouchnou dveře kanclu, zaklapnou počítač a užívaj si volnej čas, neřešej nic okolo. Bloger zaklapne počítač v práci a rovnou otevírá svůj soukromej. Vymýšlí, co dneska přidá za fotku, na jaký zajímavý místo stihne ještě vyrazit, aby se tam vyfotil a přidal obsah, na kterej jeho sledující čekaj. Protože když nebude obsah, nebudou sledující. A když nebudou sledující, nebudou kampaně. Nebudou kampaně, nebude dream job. Přemýšlí, co s lidma bude sdílet dnes a co zítra, i když se mu třeba zrovna vůbec nic sdílet nechce. Když se mu pod rukama hroutí osobní život a to poslední, na co má náladu, je se někde fotit a dělat, že se nic neděje. Možná předposlední, to poslední je totiž jít s tím vším ven a prostě to lidem říct. Jakože čau, dávám si pauzu, nejsem na tom uplně dobře, tak o mně nějakou dobu neuslyšíte. To prostě udělat nechcete, na to jste tomu dali až moc, moc svýho času, svý energie i svýho srdce. Takže to nevzdáte. Ne napoprvé, ne napodruhé, ne napotřetí. Protože přiznejme si, pocit, že se vám život hroutí jako domeček z karet má každej z nás několikrát do roka. Akorát o většině svýho okolí to vůbec nevíme, protože svý soukromí normálně lidi nesdílej. Proč by to taky dělali. 

To přece dělaj jenom blogeři!

Čas od času si taky uvědomíte, že by vám místo všeho toho pozlátka, vypiplanejch outfitů s napůjčovanejma věcma od designerů, naučenejch úsměvů a drinků na střechách luxusních hotelů stačilo pár hodin na rozvrzaný dřevěný židli u studenýho kafe naproti někomu, kdo se zajímá o to, jací jste a ne o to, jak si žijete. 

Někoho, kdo nebude brát každou chvíli do ruky telefon, přidávat storýčka a kontrolovat lajky na Instagramu. Nebejt jen vedle sebe, ale spolu. Nehrát si na něco, co nejste. Prostě jen tak být, dívat se sobě do očí, vnímat jeden druhýho. Nefotogenicky. A nepřemejšlet u toho nad tím, že už jste dva dny nepřidali fotku a že by to bylo potřeba napravit.

Někdy prostě chcete odmítnout všechny ty pozvánky na akce s black tie dresscodem, kde celej večer absolvujete povinný small talky s lidma z vaší branže a s každým si vyprávíte, jak se máte dobře a s kým teď na čem spolupracujete, i když vás to ve finále vůbec nezajímá. Ty akce, kde si každej hraje na něco, co vůbec není a kdy se nejvíc těšíte na to, až doma sundáte ty podpatky, navlíknete se do teplákovky a s vlasama smotanýma do drdolu padnete do postele a u oblíbenýho seriálu upravíte fotku, kvůli který jste na tu akci šli, abyste ji mohli přidat a bylo vidět, že jste tam taky byli.

"Ty na to teď docela kašleš, viď?" 
"Už moc článků nepíšeš..." 
"Tebe už to nebaví?" 

Nekašlu, nepíšu a baví. Ale má to spoustu ale. To dobrý se třeba sdílí hezky. To špatný ve finále taky, ale až v době, kdy už jste se vším v pohodě. A tak občas nastane hlušší místo. Moment, kdy se snažíte udržet v tom vlaku, co jste sami rozjeli a zároveň víte, že tomu nedáváte maximum. Štve vás to, štve vás, že se od vás čeká něco jinýho, než jste schopni poskytnou, štve vás, že nedokážete oddělit práci a soukromí. Štve vás, že píšete tolik řádků, který potom zase mažete, protože prostě nevíte, jak s tím vším naložit. Víte, na blogování prostě člověk nemůže bejt sám, potřebujete někoho, kdo vás vyfotí, kdo vám dá zpětnou vazbu, kdo s váma bude jezdit na všechny ty výlety, fotit s váma snídaně a kdo vám pomůže s kampaněma, kdo vám bude trpět neustálý přefocování věcí, aby to bylo podle vašich představ. Za jedním blogem stojí málokdy jen jeden člověk. Stojí za ním taky spousta času. A emocí. Spousta emocí.

"Já si to vůbec neumím představit, ten tlak. Nikdy bych to nechtěl dělat. Obdivuju tě, že to zvládáš, že pořád víš jak na to. Že víš, co sdílet, že musíš něco sdílet, i když zrovna řešíš věci, co vůbec sdílet nechceš." No... Já někdy ale fakt nevím. Fakt ne.

Tak jak to teda je? Je to dream job nebo není?

48 komentářů:

  1. To zni skoro jako kdybys ty na tom mobliu neustale nic necekovala..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To nebyla žádná narážka, nemusíš si to brát osobně. :) Nebylo to myšlený ani vyloženě v partnerským hledisku, je to fakt obecný přání.

      Vymazat
  2. Moc pěkný článek:).
    Dle mého to stále dreamjob je. Protože si můžeš ve dne udělat pauzu, vydejchat se a třeba si jít zacvičit. Bohužel když máš na hovno náladu a pracuješ někde těch osm hodin, tak jsi zavřená jak lev a jedinej odpočinek je záchod a oběd:D. Všechno má svoje pro a proti. Věřím ale, že když toho máš moc, tak tě nějaký přidávání fotek vůbec nezajímá... člověku to přijde najednou tak povrchní. Bohužel to je ten down téhle práce... Ale pak se zase třeba nastartuješ a jde to líp:).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za super komentář. A je teda fakt, že další velkej rozdíl je, když to děláš na fulltime a můžeš tomu věnovat všechen čas no. :)

      Vymazat
  3. Johnyhozapysky9. října 2018 11:17

    Tak konečně jsi napsala zase něco pořádnýho.:D
    Taková pocta. Díky a článek je fakt dobrej. Zhltnul jsem ho jako Malibu. Tak hodně síly a inspirace do další práce. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Kdyby ti to tak moc vadilo, tak skončíš. Já bych se nemohla pořád tak přetvařovat a nemohla bych mít práci která mě nutí být pořád online a žít vlastně nereálný život někde na profilu na Instagramu. A je smutné že tato doba takové lidi a "profese" vyžaduje, protože to je pro mě absolutně nepochopitelne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak samozřejmě, já neříkám, že mi to tak moc vadí a už vůbec neříkám, že se přetvařuju a žiju nereálnej život. Myslím si, že zrovna z mých příspěvků na blogu i na Instagramu je cejtit, že nejsem nijak přehypovaná a nedělám ze sebe něco, co nejsem. :)

      Na druhou stranu ale chápu, že u hezkýho obsahu blogerek si prostě lidi odpočnou a rádi se podívat na hezký fotky, luxusní kabelky a fotky z dovolených. Každá tvorba si najde svý publikum a není důvod to nějak hanit.

      Vymazat
    2. bohužel to celý zjednodušuješ, takže mi tohle tvrzení přijde trochu mimo :)

      Vymazat
  5. Absolutně si to nedovedu představit, děsí mě i představa odemčenýho instagramu a neznámých sledujících :D Takže dreamjob určitě ne...spíš "obdivuju", že na to někdo má koule :) já už dospěla i k tomu, že jsem přestala sledovat téměř všechny blogery na instagramu, protože mě znechucovala ta reklama a falešný úsměvy..ale vypnout po kéžbyosmihodinách ntb a jít domů s čistou hlavou, to bych si taky přála :D

    OdpovědětVymazat
  6. Zase na druhou stranu jaký si to uděláš, takový máš. přijímáš nabídky takový jaký chceš, bavíš se snad s tím, s kým je ti to příjemný a věnuješ tomu tolik času, kolik chceš. - jestli ne tak je asi něco špatně a je načase s tím něco udělat.
    Jsou třeba ženy samoživitelky, který pracujou 16 hodin denně a rozhodně ne proto aby dostávaly někde komenty, lajky a plavily se po Norsku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Napsala zamindrákovaná samoživitelka která se právě po šestnáctce vrátila z háku a ráda by se plavila lodí po Norsku. Máš dítě, tak enjoy! Domča dítě nemá, takže si může jezdit kolem fjordů jak je libo ;-)

      Vymazat
    2. Pardon, ale nejsou komentáře typu "nestěžuj si, lidi to mají i horší" trochu zbytečné? Podle mě je to psané hlavně pro ty čtenáře, kteří v tom ta negativa nevidí, nebo si myslí, že blogování znamená jednoduše žít si po svém a občas to vyfotit. No a jestli někdo pracuje 16 hodin denně (v rámci jednoho zaměstnání)...měl by se se zaměstnavatelem pobavit o porušování zákoníku práce :).

      Vymazat
    3. Hmm, z 16hod smeny jsem se nevratila, to byl spis priklad z jinyho sveta, nez treba Domca zije.
      Myslim, ze neni na skodu se obcas zamyslet jestli problemy ktere resime - jestli jit ci nejit na vecirek a jakou spolupraci prijimout - nejsou fakt povrchnosti a radsi byt vdecna za to co mas, misto vykriku jako je tento clanek.

      Vymazat
    4. Kazdy sa na to bude pozerat vzdy svojou optikou podla toho ako to ma zariadene on sam v zivote, ale ako hovorite aj vy... jaký si to uděláš, takový to máš. Az na urcite pripady si o svojom osude mame celkom slusne moznost v sucasnosti rozhodovat my sami a mozeme robit takmer vsetko na svete.
      Blogovanie ako dream job? Mozno pre niekoho kto v tom vidi vacsiu slobodu ako 9-17 job. Tak to asi ano... Sloboda casu tam urcite je vacsia ako u klasickych zamestnani, ale nie uplna... plus strata sukromia, co je vlastne uplny protipol k slobode ako takej.
      Dominiku uplne chapem, ze sa jej nechce kazdy vecer travit na vecierkoch, je nieco ine ist von kedy sa mi zachce, s kym a kde sa mi zachce ako chodit na urcite akcie na pozvanku vtedy ked ma niekto zavola v podstate v case osobneho volna. Tiez je lepsie ist kedykolvek na dovolenku a kdekolvek kedy ja chcem, ako chodit na nadiktovane presstripy (kde tak ci tak musi tvorit obsah, musi chodit na akcie v programe atd., urcite sa to neda povazovat za dovolenku ako taku). Nie je ani mozne to oddelovat ako pracovny a sukromny zivot... ci to je dobre pre vztahy a kamaratstva, tiez tazko povedat, skor by som povedala ze nie, a ani nie je dobre mat kamaratov len z toho sveta, lebo clovek potom zije v nerealnej bubline. Myslim si, ze dolezite je mat kamaratov napriec celym spektrom a vediet si najst tie spolocne temy. Rozlicnost obohacuje a rozsiruje obzory. A ta neustala potreba podporovania konzumneho spravania... v zivote su naozaj krajsie a zmysluplnejsie veci ako zasobovanie sa kozmetikou a novym oblecenim, tu ale zas chapem ze pre znacky su blogeri velmi dobry kanal a bez toho by to vlastne cele nemalo zmysel. A hlavne mladsie rocniky tomu lahko prepadnu. Kazdopadne niekedy mi nad tymi unboxingami rozum zastava... take plytvanie az to nie je mozne. Ak toto je niekomu zavidiet, tak potom neviem :)
      Kazdopadne Dominiku citam rada a uz dlho, vo vacsine pripadov su clanky inspirativne a som rada, ze niekto poukazuje aj na takuto stranku tohto "dream jobu".

      Vymazat
    5. Děkuju za tohle diskuzní vlákno, holky. :)

      Vypíchla bych tady k tomu hlavně tu důležitost přátel mimo influencerskou sociální bublinu, protože to je opravdu do nereálnej svět a za mě je naprosto klíčový mít kolem sebe blízký lidi z uplně jinejch sociálních bublin, aby se člověk udržel při zemi a trošku věděl, jak to okolo něj funguje.

      Vymazat
  7. Ahoj Domčo, super napsané . Zhltla jsem to ..je zajímavé číst i náhled do zákulisí.
    Někdy si říkám jak to bude se všema blogerkama až budou mít rodiny, jedno, dvě děti....
    To budou také pořád fotit kampaně a psát o svém soukromí nebo budou v ústranní (?)
    Trochu bych řekla že, je to práce pro lidi do 30 :D cestovat, užívat a tak ale možná je to jinak .
    Myslím , že my (normální lidi) obcas té práci uplně nerozumíme .
    Ale jinak tvé články jsou super, fandím ti a přeji dál úspěchy at už budeš blogovat nebo dělat něco jiného.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc a teda - přesně to si říkám taky, haha, uvidíme. :)

      Vymazat
  8. Vidis, a ja nikdy absolutně nechápala, jak dokážeš třeba na Instagramu přispívat takhle intenzivě bez přestávek a pořád si držet takovou úroveň příspěvků, a vždycky jsem si říkala, jak extrémně náročný to musi byt. Za mě je ale absolutně v pohodě zvolnit a klidně týden nic nepostnout, pokud někoho mám fakt ráda, tak úplně neřeším, že si dal pár dní oraz, a na tvoje články se budu vždycky těšit.

    Sarushef blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeeee, děkuju! No ono to je spíš o tom, že máme s holka vysledováno, že když pár dní nic nepřidáme, tak nám příšerně klesnou dosahy příspěvků kvůli algoritmu, kterej právě zvýhodňuje, když je člověk na platformě aktivní, i když spíš by se dalo říct, že trestá, když ses neaktivní. :D

      Vymazat
  9. 1) Jako tenhle začátek článku v náhledu: "Na firemní rozlučce jsme v pátek uprostřed noci s ex-kolegou, kterýho si nesmírně vážím, lehce ovínění..." :-D :-D Sorry, já čekala hodně vostrej článek, říkala jsem si, no to nene, a vono fakt nene, škoda :-D

    2) "...to poslední je totiž jít s tím vším ven a prostě to lidem říct" Věř, že my smrtelníci taky nežijeme osamělí v poušti, i my musíme svoje okolí obeznámit s nejzásadnějšíma a v podstatě nejsoukromějšíma věcma - rodinné tragédie, bolavý rozchody, zdravotní průsery, to vše se děje nám všem, nejenom influencerům, který paradoxně nejvíc všude řeší své soukromí. Všichni to musíme svému okolí nějak sdělit. Těžko můžeš po svém okolí chtít, aby se k tobě v návaznosti na nějakou situaci chovalo ohleduplně (nevyptávalo se), když o té situaci vůbec neví (a vyptávat se na věci o kterých si myslíš, že jsou v pohodě je snad normální). A teda z mé osobní zkušenosti, díky za sociální sítě a smsky v těhle situacích, prostě to všem vpálit a uzavřít to, pak už se tě na to nikdo ptát nebude (pokud to není idiot, což zase není tak vzácný). Přiznejme si narovinu, nepříjemný věci je mnohem nepříjemnější stokrát opakovat osobně někomu do očí, než na to jednou propálit na síti a “mít klid“ – lidi se podle toho zařídí, ani jim není příjemný otevírat nepříjemný témata.

    3) Nezlob se, nemyslim to vůbec zle, ale můžu se zeptat, kolik si letos dostala pozvánek na akce s black tie DC? Případně, byla bys schopná uvést konkrétní příklad alespoň JEDNÝ takový akce, kde si celej večer mluvila s lidmi, jejichž řeči tě vůbec nezajímaly? Vím, že si to určitě nemyslela zle, ale takhle jak si to podala to vyznělo naprosto nafoukaně a neuctivě. Jednak jako bys na takový akce chodila pomalu každý večer (třeba jo, pardon, já na tvých sítích ŽÁDNOU fotku z black tie akce neviděla) ale hlavně tím naprosto shazuješ všechny ostatní, se kterými si na takových akcích mluvila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ad1 : Áha :DDDD

      Ad2: No ono je fakt něco jinýho to říct svejm blízkejm, kteří tě znají a chtějí pro tebe to nejlepší a vyhlásit to stovkám lidí, co tě "pouze" čtou nebo sledujou. Nehledě na to, že třeba v případě rozchodů to nefunguje tak, že řekneš, "rozešli jsme se a tečka" a lidi to budou respektovat. Před rokem touhle dobou mi chodily desítky zpráv, kde se lidi ptali, co se stalo, proč jsme se rozešli, kdy už to někde vysvětlim, že si to přece jako čtenáři zasloužíte vědět, že jsem celej ten vztah sdílela, tak že musím sdílet i ty důvody, proč to skončilo. A to není uplně příjemný, to asi chápeš. :)

      Ad3: Vůbec to zle neberu, těch pozvánek bylo určitě minimálně pět, ale doteď jsem všechny odmítla právě proto, že na tenhle dresscode nejsem ani vybavená a prostě to není nic pro mě. Potvrdila jsem takhle letos jen jednu akci, s YSL, která mě teprve čeká. Je to samozřejmě myšlený trošku s nadsázkou, ale ve finále to pravda je a není na tom nic neuctivýho, já se prostě neumím s lidma bavit "o ničem" a proto se na těhlech hromadných akcích necítím dobře, radši jsem s pár svýma kamarádama a je mi dobře.

      Vymazat
  10. Podle mě si jen vy sami namlouváte, ze je potreba být aktivní pořád. Já u lidi co steduju určitě nevyžaduju skvělé a smysluplné články či videa každý den, naopak jsem asi radši, když nekdo neco přidává méně, ale kvalitně, než kazdy den nic neříkající selfie nebo fotku z kavárny. Myslím, že ty pravý fanoušky člověk neztrati tím, že začne být méně aktivní. Tak to tedy vidím já a pokud je někdo takovej, komu se nelíbí, ze někdo není stále online a neinformuje o tom co zrovna jí, tak má asi dost nudnej život. Já aem vlastne apis ráda, když je někdo aktivní míň, protože se pak nezdržuju na sitich dele nez je potreba a navic kvůli uplnym blbostem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto chápu, co se týká blogu a videí, tak máš určitě pravdu. Co se týká Instagramu, tam je problém v algoritmu, kterej bere v úvahu to, jak je danej uživatel aktivní a když pak tři dny nepřidáš fotku, strašně ti shodí dosah a když pak něco konečně přidáš, tak ji ukáže strašně málo lidem. A to je pak hrozně demotivující, když vytváříš obsah, kterej ve finále nikdo nevidí.

      Vymazat
  11. To je tak neskutecne napsany, klobouk dolu. Ja to porad jako dreamjob vidim...

    OdpovědětVymazat
  12. Krásně napsáno. Dream job asi jak pro koho. Člověk vždy zvažuje dvě roviny, ale myslím si, že pokud ho to baví, rád se ohlédne za svou prací a uzná, že ho to naplňuje ( i když každá práce má své mouchy, ne že ne), tak to DREAM JOB je! :) Dle mě není potřeba neustále něco sdílet, jen to, za čím si stojíš a ráda to dáš do světa. I "klasická" práce je občas únavná, ale pokud člověka baví, vynahradí to ty skvělé momenty. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za krásnej příspěvek do diskuze. ♥

      Vymazat
  13. Ahoj. podle me clanek hrozne nadnasi influencery nekam na uroven zamestnani. Je to umele vytvorena prace ktera nema do budoucna sanci na to prezit. Kdo naplnuje svuj zivot focenim jidla a chozenim na akce s lidmi, ktere nezajima a oni jeho, nezije ale jen preziva v umele bubline. Mas pujcene oblecen od Lagerfelda? Realni lide si ty veci kupuji/vlastni a nemusi je vracet. Nechtel bych tvuj zivot a i tobe preji abys otevrela oci a prestala zit pro obraz ktery prezentujes a zacala zit pro sebe.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Influenceři ale jsou už v dnešní době zaměstnání. Ten obsah se nevytvoří sám a čtenáři si blogera taky nenajdou uplně sami. Ten reklamní prostor je pak hrozně cenej a firmy si to uvědomujou a tak za něj platěj. Tím pádem je z toho normální business, stejně jako je někdo redaktor časopisu, kam se vytváří obsah a kde si inzerenti kupují prostor, je někdo autorem blogu, kterýmu vytváří obsah a na kterým si inzerenti kupují prostor.

      "Reální lidé" - to vážně? :D To mi přijde trochu mimo, je uplně normální si na akci půjčovat věci. Jako jasně, neříkám, kdyby někdo chodil oblečenej od hlavy až k patě ve věcech z New Yorkeru a na akce pak chodil ve věcech od Lagerfelda a Gucci, to by asi bylo dost divný, ale to se tady uplně neděje.

      A já teda rozhodně pro žádnej obraz nežiju, takže můžeš být uplně v klidu. :))

      Vymazat
  14. Článek super, dostala jsem se na tvůj profil po dlouhé době a myslím si, ze si to moc hezky shrnula. Ikdyz nejsem žádná i fluencerka, blogerka ani youtuberka tak jsem se hodně viděla v tom času stráveném prací..V září jsem začala pracovat na full time ve školství a občas, protože chci mít fajn přípravy a chci aby ty hodiny staly za to, dělám po večerech a nocích, stříháním,laminuju, vytvářím..ikdyz vlastně nemusím ale chci aby to bylo super a tip tip..a opravdu někdy závidím lidem, kteří jdou do práce, udělají si svoje a při odchodu z práce to pro ne konci.. :)
    M. 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju mockrát a držím palce, ať se ti daří a jsi spokojená!

      Vymazat
  15. Upřímně, myslím, že se "influenceři" trochu přeceňují. Vnímám instagram jako celek, kterým v prázdné chvíli scrolluju, a asi mě v životě nenapadlo přemýšlet, kam zmizela ta či jiná blogerka nebo jak to, že tamta dlouho nic nepostovala. Prostě se mi tam její fotka buď objeví, nebo tam bude jindy. Zase bych to tak nehrotila..

    A druhá věc - buď vidíš "obyčejná" povolání trochu naivně, nebo to svoje vnímáš moc důležitě. Když se ti hroutí život a musíš něco vyfotit nebo postnout jednu fotku ze série desítek, které jsi už udělala měsíc zpátky, nebo se s někým nutit do hovoru na akci, kde zadarmo dostaneš věci a jídlo? Představ si, že lidi musí osm hodin den za dnem sedět v práci a diplomaticky vycházet s kolegyní, která je neskutečně vysírá, nebo se rozvádí a vyučuje během třídu plnou puberťáků, nebo musí chrlit moudra někde v ordinaci a utěšovat lidi, přitom mu doma umírá babička. Takových příkladů je milion. Zase bych se necítila tak ublíženě ;) povznes se nad to.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vůbec nechápu, proč to vnímáte jakože se cejtím ublíženě. Já jsem naprosto šťastná za to, co mám a jak žiju. Tenhle článek měl jen ukázat i tu stinnou stránku blogování, kterou si ne každej uvědomuje.

      Vymazat
  16. Domi a teď s ohledem na to vše..., co si myslíš o celé té věci s Aboutyou?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přirozeně, že Domča neodpoví.. Podkopala by totiž samu sebe, jelikož stories z té akce neoznačila jako spolupráci (jako téměř většina influencerů), ikdyž to spolupráce byla.. Ach ta tolik omílaná transparentnost..

      Vymazat
    2. Domča přirozeně odpoví, odpovídá vždycky a kdyby nechtěla, tak sem ty komentáře vůbec nepouští, žejo.

      Ohledně About you, na jednu stranu vůbec nechápu, proč je okolo takový haló a tolik se to hrotí. Je to e-shop jako spousta jiných a prostě udělali velkou akci, kam pozvali strašně moc lidí. To, že někdo zveřejnil, že za to každej návštěvník dostal obrovský prachy je nesmysl. Takový nabídky možná dostali ti, co mají nejvíc sledujících, ale spousta z nás dostala vouchery, protože tak se to obvykle v rámci nějakých akcí dělá, vždycky si domů odneseš nějaký produkty nebo voucher, výjimečně někdo za účast nebo výstupy zaplatí. A je přece logický, že to je nějakej způsob spolupráce, protože jak jinak by se ti blogeři na tý akci asi tak vzali, že jo, samozřejmě tam byli pozvaní, stejně jako jsou každej tejden pozvaní na jinou akci a nesnese se na ně hejt, že to neoznačili jako spolupráci, protože je jasný, že je tam ta firma pozvala a nikomu to nepřijde divný.

      Já nevím no, mrzí mě, co se kolem toho děje, mrzí mě, že na sebe jednotliví blogeři a youtubeři kvůli tomu prskaj a že to celý vytváří zbytečně hrozně negativní dojem. Toť asi za mě hodnocení.

      Vymazat
    3. no a proč taky prskáš a nevysvětlíš, proč si to jako spolupráci neoznačila? neříkali jste, že budete označovat všechny spolupráce, takže i to, když dostaneš voucher?

      Vymazat
  17. Ahoj Domi, máš ještě tu Gucci kabelku nebo jsi ji prodala? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám, tu prodávat rozhodně nehodlám! :D Jen se mi nehodí uplně na běžný nošení, tak ji moc nevidíte na fotkách.

      Vymazat
  18. Dokonale si popsala mě. Při vysokoškolském životě chci vyplnit tu část, kde se hledám. Baví mě to, dělám to pro sebe, pro zábavu, píšu o tom, co mě baví. Semtam se ozvou nějaké nabídky ..
    Děkuji za druhý pohled, dlouho jsem se takhle nezačetla do článku.
    Těším se na další :)

    FIT MADDIE

    OdpovědětVymazat
  19. Mě upřímně na tomhle dream jobu nejvíc mrzí, že si většina blogerů/youtuberů udělali ze svých sledujících konzumenty všech těch reklam v době, kdy ty reklamy na blogu v podstatě neexistovaly. A nyní jím je bezduše podsouvají a využívají toho, že je ti lidi začali sledovat v době, kdy to byly "obyčejní" lidi a zajímal je čistě jen jejich obsah bez reklam.
    Samozřejmě chápu, že musíš z něčeho žít a z něčeho platit nájem, ale nemyslím si, že tvoji čtenáři potřebují vidět denně fotku tebe v kavárně nebo s drinkem a článek ob den, jen abys měla co nosit na sebe. A myslím, že se (už dávno) hodně vzdaluješ svým čtenářům, tím že prezentuješ svůj trochu nereálný život (oproti nám smrtelníkům). Myslím, že zvlášť tebe mají lidi rádi za to, že umíš hezky napsat článek o všedním životním problému, proto mají u tebe takové články i největší ohlas a úspěch. Ale pokud převládá reklama a křičí z toho všechny ty spolupráce, tak to začíná hrozně nudit (např. tvůj obsah na instagramu). Snad tě názor neurazí, přeju hezký den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neurazí, ráda se ti k tomu vyjádřím.

      Zaprvé, reklama na blozích byla vždy, akorát nebyla značená, protože se to nedělalo nebo si firmy vysloveně přály, aby blogeři říkali, že si produkt koupili sami. Tolik k tomu.

      Jestli máš pocit, že každej, kdo je zapojenej ve stejný kampani, ji pojme úplně stejně a je to "bezduchej" obsah, tak mě to mrzí a rozhodně s tebou nesouhlasím. Já si naopak vždycky ráda projdu, jak to kdo zpracovat, kdo si s tím dal záležet a kdo ne. Je to taky zajímavý sledovat. K tomu nereálnýmu životu - já nikdy moc nerozumím tomu, proč se tenhle způsob kritiky snáší zrovna na mě, když já nemám blog jako fulltime business, naopak mám dokonce několik prací bokem, chodím do kanceláře, mám svý nadřízený, prostě pracuju jako "obyčejní lidi" a k tomu si přivydělávám blogem. A myslím, že to ve svým obsahu dávám dostatečně najevo.

      Co musím uznat je to, že když se sejde hodně spoluprací na Instagram v jednom časovým období, tak je to naprd. Příště si na to dám větší pozor. :)

      Vymazat
    2. Myslela sem i doby, kdy nebyly tak známí a těch spoluprací bylo minimum. To že pak byly, jen nebyly označené, to nemyslím. Ono to i tak bylo pak už dost vidět i tak. Mám na mysli ty prvopočátky, proč lidi většinou začali se čtením obsahu. To u tebe opravdu není kvůli slevovým kódům a fotkám z kaváren. Myslím, že nejvíc lidi bavily outfity a tvoje slova z běžného života.

      A je přeci jedno jestli máš soc. sítě a blog jen jako part time nebo full time job, princip je furt stejný - hodně reklamy a už čím dál míň z tebe a z té klasické Domči, na kterou byli čtenáři zvyklí. Vůbec sem to nemyslela tak, že tvoje posty a články nejsou upřímné, spíš z mého pocitu tam už více převládají ty spolupráce a práce na nich, než nějaké obyčejné pocity, které přivedly tvé čtenáře.
      To jak kdo zpracuje spolupráci je úplně jiná věc a to ti nijak nevytýkám, ty to možná profesně vidíš jinak a přijde ti to zajímavé, ale především to děláš pro ty, kdo tě sledují ne? A je otázka jestli ty to vůbec natolik zajímá ...

      Vymazat
    3. prijde mi Domi, ze ty v tomto vubec nechapes, ze nam ctenarum je uplne ale uplne ukradene, kdo jak jakou kapan zrpracuje! myslis, ze lidi zajima kdo jak kreativne udelal kampan na yves rocher? mozna je to zajimavy pro vas ale pro nas urcite absolutne ne, ja jenom vidim reklamu a vypina mi mozek a urcite nejsem sama

      Vymazat
    4. Tohle téma se ale točí teď pořád dokola. Prostě když někoho sledujete rádi a jeho obsah vás baví, měli byste respektovat (a ideálně mu to i přát) to, že mu některý značky stojej za to, aby s nima spojil jméno a nechal si za příspěvek od nich zaplatit, protože je to ocenění jeho práce. Já vám přísahám, že i na tom obsahu, co pro reklamní příspěvky tvoříme, si dáváme záležet. Kdyby nám šlo jen o peníze za tu reklamu, tak vezmu do ruky krém a vyfotím si s ním selfie nebo ho položím na stůl a vyfotím produktovku o ničem. Takže je škoda, že to pak někteří z vás berou "vidim reklamu a vypínám mozek". Naštěstí věřím, že to je pouze malá část čtenářů (co se ale spolehlivě vždycky ozve) a že jsou tací, co buď reklamu přejdou bez reakce, protože nemaj důvod se k tomu vyjadřovat nebo si naopak nechaj doporučit dobrej produkt. Uveďme si na příkladu - Já bych bez oslovení Bellindou netušila, že existujou silonky do tenisek a netušilo by to ani spousta mých sledujících, pro který to byl skvělej tip a pravidelně si je (stejně jako já) kupujou.

      Takto za mě.

      Vymazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤