ZDRAVEJ PŘÍSTUP KE CVIČENÍ



Co je vlastně zdravej přístup ke cvičení?

Ten, ve kterým jste šťastní a vaše tělo funguje tak, jak má. 



As easy as that. Tím by tenhle článek mohl začínat i končit zároveň. Je to prostě fakt. Blbý je, že obecně to tak uplně nefunguje a je strašně snadný se v rámci snahy o lepší postavu dostat do kolotoče, ze kterýho se těžko vystupuje ven. Jakmile jste jednou v něm, chcete pořád víc a když to nejde, šlapete do toho víc, než se dá nazvat zdravým. A pak se akorát trápíte ještě víc, protože to buď stejně nejde nebo proto, že vám vaše tělo vypovídá služby v jiných ohledech. A ve finále si  tak akorát ubližujete a dlouho se snažíte se najít cestu, která by pro vás byla přijatelná po všech stránkách. Ona ta dnešní doba sociálních sítích, kde se můžete srovnávat s lidma, kteří mají uplně jinej režim než vy, svádí k tomu, abyste na sebe byli pořádně tvrdí a neodpustili si ani sebemenší neúspěch. I přes všechny ty selflove instagramový účty, který apelujou na každou z nás, ať se máme rády takový, jaký jsme a ať si vážíme svýho zdraví.

Sdílíte se mnou pocit, že v celým tom fitness průmyslu je jen minimum žen, co jsou ve svým režimu opravdu šťastný a zároveň jim tělo funguje jak má a jejich režim se tak dá považovat za zdravej? Z většiny mých oblíbených fitness instagramerek po čase vypadlo něco ve smyslu, že vlastně ve svým nejvíc fit období nebyly tak šťastný, jak se prezentovaly a že se sebou strašně bojovaly. A že většina těch holek, co se chluběj vysportovanýma tělama bez trochy tuku navíc, čas od času přiznat svým sledujícím, že je trápěj nějaký vážný zdravotní trable nebo že jsou prostě "jen" nešťastný. To přece není oukej, ne?

Není oukej bejt nešťastnej z toho, co jste původně začali dělat s vidinou toho, že budete díky tomu šťastnější. (To vlastně platí obecně v životě, ne jen v oblasti cvičení, co si budem povídat...)



No a proč o tom vůbec mluvím? Protože za svojí blogovou kariéru jsem si v rámci cvičení prošla hned několika stádii a vy jste tak nějak byli všichni u toho, protože jsem to více méně pouštěla ven. A vždycky se našel někdo, kdo mi vpálil, že to dělám uplně blbě. K tomu si ale člověk musí samozřejmě dojít sám a já jsem až teď, po třeba třech letech, co jsem se vrátila k více či méně pravidelným sportovním aktivitám, schopná říct, co všechno jsem dělala špatně a konečně, konečně se poplácat po rameni za to, jakej přístup mám k celýmu zdravýmu životnímu stylu teď.

A jaký činnosti a rozhodnutí teda podle mě definujou ten zdravej přístup? Tak se na to podívejme. 

• Dát občas prioritu večeru ve společnosti než večeru ve fitku. 
• Nezasekávat se na jedný jediný aktivitě, ale zkoušet pořád něco novýho. K silovýmu tréninku třeba zkusit kickbox. 
• Dávat si dosažitelný cíle. Naučit se stojku zní určitě pozitivnějc než zhubnout deset kilo. 
• Nehrotit jídlo. Jíst zdravě je skvělý, ale dopřát si občas něco nezdravýho, na co máte chuť, je skvělý uplně stejně. 
• Poslouchat svý tělo. Dát mu zabrat, když má sílu a dopřát mu relax, když ho potřebuje. Netlačit to zbytečně jen proto, že máte v tréninkovým plánu legday. 
• Nesrovnávat se. Je to těžký, ale je to klíčový. Srovnávejte se jen sami se sebou a s tím, jak jste na tom byli vy sami třeba před měsícem nebo před rokem, jo? 

Držím palce, každýmu z vás, kdo se o zdravej životní styl snaží a kdo třeba trošku bojuje s tím, jak si to celý vlastně nastavit. Věřte mi, že ve finále na vás bude nejhezčí váš vyklidněnej spokojenej výraz a ne ty poslední dvě kila dole, co vás budou trápit a o tu jiskru v oku vás nakonec připravěj. 

22 komentářů:

  1. Moc dobře napsáno Domi! Copak fitness, to je takovej vlak, do kterýho naskočíš, a už z něj moc dobře nejde vystoupit. Neustále se ženeš za něčím, co možná ani nechceš, ale když je to teď tak moc trendy, tak why not. A když pak na tebe na IG ze všech stran útočí fotky těch dokonalých, plně osvalených a netučných postav (s pozitivním komentářem of course), o depky je postaráno. Já si svůj IG účet počátkem letošního roku zrušila a bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Aktuálně je totiž jediným mým soupeřem moje včerejší já (a i tento souboj může někdy dost bolet). Sama se té rovnováze stále učím, a paradoxně zjišťuji, že moje tělo nejvíc spolupracuje ve chvíli, kdy po něm nic nechci. Hubne, když ho nenutím hubnout, a stejně tak sílí, když po tom ani netoužím. Sport musí člověka hlavně bavit a když tím docílíme nějakých vyšších cílů, tak jedině dobře! Takže naprosto souhlasím s tím, že cvičit pouze tehdy, když je na to energie, a dát přednost přátelům, když je to žádoucí. A s tím zbytkem vlastně souhlasím taky. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No a já naprosto souhlasím se vším, cos napsala ty. Boží, děkuju!

      Vymazat
  2. Je pravda, že je těžký najít ten "balanc". Já sama to mám tak, že jsem chvíli nahoře, chvíli dole. Jednou si řeknu, ať to tolik nehrotim, ale to mi vydrží jen chvilku a po zbytek času se jen kontroluju. Mě samotnou to otravuje. :) Ale je to z největší části právě kvůli sociálním sítím, které nás dost ovlivňují. Já doufám, že se mi to v hlavě taky brzy urovná, protože jsem sama příklad té slečny co má kvůli tomu ženské problémy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím palce, ať se dáš po týhle stránce brzo do kupy. Naštěstí i o tomhle tématu se teď dost mluví, což je skvělý. :)

      Vymazat
  3. Já si taky prošla mnoha stádii. Od posedlého denodenního cvičení po necvičení vůbec a zase od znovu. KONEČNĚ cvičím "pro radost", aka za cvičení považuji i taneční trénink, který si moc užívám. A když mám náladu, jdu i do té posilovny :)

    FIT MADDIE

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když si vzpomenu, jak vyřízená jsem bývala z tanečních tréninků, tak nechápu, jak to někdo za cvičení považovat nemůže, haha. Děkuju za komentář :))

      Vymazat
  4. Ja stále ten balanc hladám. Ale moja práca a školské povinnosti mi veľmi cvičiť nedovolia, čo ma mrzí lebo to cítim na váhe kedže mam sedavú prácu ale je dosť možné, žč som ešte neobjavila šport, ktorý by ma uplne bavil ale veľmi by som chcela skúsiť pravidelne plávanie

    Vera

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu, skloubit pravidelný sportovní aktivity se školou, prací a sociálním životem je náročný. Držím palce, ať přijdeš na nějakou cestu a jsi spoko. :)

      Vymazat
  5. Stačily mi dva odstavce a nečetla jsem dál. Nechápu jak někdo jako ty může kázat o zdravym přístupu ke cvičení a mluvit za lidi z fitness průmyslu. Příště až se rozhodněš o nečem psát tak si to na vlastní kůži zkus, ale chápu, že v tomhle případě to jde asi těžko..přece jen, musela bys mít režim, obětovat určité věci a nechodit každej druhej den na drinky.

    Nicméně myšlenka je určitě dobrá, ale trochu tady degraduješ opravdové sportovce. Hezký den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasim, pak to může být pro lidi co třeba začínají se cvičením dost matoucí. A přesně jak někdo napsal, degraduje to hodně to téma celé, opravdu bych si na to dala pozor, zvlášť pokud je článek laděn i do duchu toho, že dáváš nějaké tipy a není to jen o tvých pocitech. Pak s tím fotky z party s alkoholem, dortíky a nezdravé věci opravdu moc nekorelují.
      A když už takové téma, tak by byli určitě super nějaké akčnější fotky a ne fotky, kde sedíš na kameni, sic ve sportovním úboru.

      Lucka

      Vymazat
    2. Dávám tipy ze svý zkušenosti a dávám je právě jako někdo, kdo před pár lety s cvičením začal, pustil se do toho po hlavě, hrotil uplně vše, byl ve finále nešťastnej a nějak se z toho poučil.

      A právě to, že do toho, co píšu, nezapadají dortíky a drinky, je podle mě nezdravej pohled, protože je naprosto normální si občas něco z toho dát. Ale holt to má každej jinak, tak jako vždycky - i v tomhle článku mluvím za sebe ne za někoho jinýho.

      No a když k tomu chci mít fotky s výhledem, tak je prostě vyfotím, nepotřebuju se fotit u běhu nebo u posilování jen proto, abych někomu dokázala, že jsem si na ten Vítkov nevyšla ve sportovním pěšky a po fotce zas hned nesešla dolů. ;)

      Vymazat
  6. Nesleduji příliš fitnesky na interentu, i když občas ano... ale mám jednu kamarádku, nebo spíše známou, která je právě tím kdo to přehání, je sice šťastná a momentálně i zdravá, ničím netrpí, ale její postava nestojí jen za cvičením... chodí každý den do fitka, někdy i dvakrát denně... ok baví ji to, ale co do sebe cpe přášků různých, plus strava... už to není zdravé a obávám se, že bude jednoho dne hodně nešťastná.Já mám trochu kil navíc, nemám dokonalou postavu a jsou dny, kdy se cítím nechutná, ale na druhou stranu jsem hodně spokojená a řekla bych více méně si cvičením neubližuji. Bez fitka bych asi už nedokázala být, nebo bez nějákého pohybu, ale jím co chci, občas nezdravě, občas zdravě, užívám si a mám ze sebe i dobrý pocit, hlavně po tom cvičení a tak to má být. :)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "užívám si a mám ze sebe i dobrý pocit" - a to je přesně nejvíc! ♥

      Vymazat
  7. Jako sportovce mě tenhle tvůj článek docela nasral.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to máš asi nějakej problém ty, ne já. :)

      Vymazat
    2. Jako sportovce mě tenhle článek potěšil :) ❤

      Vymazat
  8. Domčo, na tomhle článku v podstatě podle mě není vůbec nic proti ničemu. Prostě si tu popsala svoje zkušenosti a pohled na sport. Jestli má někdo problém s obsahem, je to buď sportovní fanatik (což si já osobně překládám jako polomentál) nebo chorobnej závistivec(což si já osobně také překládám jako polomentál). Jedno se ale nelíbí ani mě a je to tvoje vina, protože si nás zhýčkala originálními a poutavými články. Celé tohle "žít zdravě, dělat to jen pro sebe, občas zhřešit, všeho s mírou" se už nějakou dobu valí ze všech světových stran. Konkrétní příklady: Kamu, Dominika Pokludová, MyCookingDiary a další a další instagramy. Je úplně jedno, kdo s tím přišel první, osobně si myslím, že nikdo, prostě je to trend a je to všude. No a teď i tady u tebe...a je to prostě už trochu nuda. Popravdě se mi ani nechce moc věřit, že tebe samotnou tenhle článek nějak naplnil, že by ses těšila na nějakou diskuzi,... Třeba se pletu. Ale připadá mi to prostě jako takovej pokus o: Jsem pořád tady, píšu a to i bez spolupráce. Já úplně chápu, že asi čas od času "musíš" prostě něco napsat, i když nemáš náladu nebo nejsi ve svý kůži, ale pak je to na tom psaní strašně znát. Moc ti přeju, abys co nejdřív zase byla šťastná a naházela nám sem nějaký pecky. LUCA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, děkuju za super komentář s naprosto kontruktivní kritikou. Cenim, moc. Přijde mi vlastně strašně super, že můj blog znáš natolik, že to z toho dokážeš vycítit, tenhle článek byl psanej jako příspěvek do časopisu a protože jsem na něj měla pozitivní zpětnou vazbu od holek, co ho ve Story četly, rozhodla jsem se ho hodit i na blog. Toť asi k vysvětlení toho, proč zrovna tenhle článek a proč zrovna takhle.

      Nicméně na tu diskuzi jsem se fakt těšila, akorát jsem nečekala, že bych za to mohla dostat takovou čočku, moc nerozumím tomu, co na tom mohlo koho naštvat, ale to si ostatně zmínila taky. :)

      Vymazat
  9. OMG, nejlepsi clanek vubec! Tohle znam lip nez dobre a bohuzel svuj pristup musim zmenit, jelikoz jsem docela zavisla na tom cviceni. Ale asi sama vis, jak tezky to je zmenit, po jidle nemit spatny svedomi a najit smysl v zivote i bez cviceni...

    OdpovědětVymazat
  10. Proti článku nic nenamítám, každý má na tohle jiný pohled. Mně osobně přijde, že zdravý přístup ke cvičení musí být takový, aby zapadl každému do jeho života. Někdo má čas jít 5x týdně a rád cvičit, někdo ne, ale to přece mezi těmi lidmi nedělá rozdíl. Podle mě je důležitý mít život nějak vyvážený, sportovat, vybírat si kvalitní potraviny, apod., ale někdo může několikrát týdně jít mlsat do restaurací a jeho tělo je ok, někdo takové štěstí nemá a musí být v tom přístupu striktnější, tak to holt je. Každý rozumný člověk si z článku vezme, to co potřebuje a nemusí ho kritizovat, vyloženě žádné rady nedáváš, píšeš svůj pohled. Ale docela mě mrzí, že o tom, že se původně jedná o článek do časopisu, který jsi asi nenapsala úplně zadarmo sama od sebe, se v článku nikde nezmiňuješ. Kdybys nereagovala na jeden z komentářů, ani to nevíme a myslíme si, že jsi takový článek napsala sama od sebe pro čtenáře, což tak není a trochu nás tak klameš....možná, že kdybys to uvedla hned na začátku, nebyla by tu taková vlna kritiky od sportovců.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tohle už je na mě teda moc. Já jsem ten článek napsala sama od sebe, ty témata si vybírám, nikdo mi do toho nekecá a neříká mi, o čem mám psát a jak, takže rozhodně nikoho neklamu. Někdy ten článek akorát píšu nejdřív pro Story a pak ho dám sem, když se to hodí a někdy pro Story použiju článek, kterej už mám na blogu a přijde mi, že se hodí pro ně. Od tý doby, co se řeší značení reklamy, mi někteří z vás přijdou, že jsou s tím uplně posedlí a hledáte chybu všude, kde to jde.

      Vymazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤