VÝKŘIK DO TMY


Ležím zachumlaná v naší dvojitý peřině a vcelku nevšedně nemám na klíně notebook ani v ruce telefon, ale jsem začtená do knížky, kterou jsem načala už v létě. V zámku zašramotí klíč a můj blonďáček je doma. Byl s kamarádem na víně a domů se vrátil o půl desátý, haha, je boží. V očích mu plápolaj čertovský ohýnky, protože normálně nepije vůbec. Je roztomilej a usmívá se na plnou pusu. Před hodinou jsem přišla z jógy a od tý doby ležím v posteli, takže si ze mě samozřejmě dělá legraci. Rychle si ale lehá ke mě a já se k němu jako obvykle tulím a vdechuju jeho vůni.

V tom okamžiku mám pocit, že mi neznámá síla tlačí na hrudník a já se spíš dusím než cokoliv jinýho. 

Srdce se mi propadá a celý tělo mi ztuhne. Cítím tělo a dech nasáklý vínem. Víno. Vůně, která mě během zlomku vteřiny hodí do stavu, kterej jsem nezažila už rok a půl.

Ten jeden jedinej smyslovej vjem mě přenese do ne-až-tak-dávný minulosti a já mám pocit, že se zase něco opakuje, že mě zase čeká obvyklej kolotoč slz, přemlouvání, ujišťování. 

Vůně vína, kterou je Olomouc prosáklá a která je palivem všech šílených nočních akcí, kterými Olomouc žije. Vůně, kterou jsou mívala spojenou se skvělejma akcema a spoustou smíchu, která se ale časem přehoupla v připomínku několikaměsíční noční můry, desítky probrečených nocí na zemi v koupelně. Tisíce prosebných zpráv, bezcílných nočních procházek parkem a zoufalou snahou pochopit, co se děje v hlavě druhýho člověka. Beznaděj a pocit nedostatečnosti. Všechny ty krizový momenty, o kterých jsem si myslela, že jsem už dávno vytěsnila.

Oblečení létající do tašky a známý rychlý trhnutí zipem, když se taška zavírá. Bouchnutí dveří. Noc a třískot dřeva z kytary rozbíjející se napadrť o strom, co zrovna stojí poblíž. 

Momenty, který se zaryly mnohem hloub než tetovací jehla a kterým evidentně pořád stačí strašně málo k tomu, aby se prodraly na povrch. 

Jak málo stačí. A já se urputně snažím přesvědčit svojí hlavu, že ten kluk, co vedle mě leží teď, je to nejlepší co mám a že bych se měla sakra rychle zklidnit, je to jen víno, proboha! Srdce mi ale buší pořád stejně rychle, protože smyslovej vjem prostě nepřelstíš. A je jedno, že to nedává smysl...

7 komentářů:

  1. Ahoj Domi,

    mám to stejné...před rokem jsem se rozvedla, manžel mě fyzicky a psychicky týral. Od té doby mám noční můry a sebemenší blbost, slovo, prostě cokoliv mě vrac zpátky a já nemůžu dál a mám strach. Sepsala jsem o tom krátký článek, tenhle stav co popisuješ, jsem měla minulý týden. Držím palce <3 KNwashere www.knwashere.com

    OdpovědětVymazat
  2. Zajimavy clanek Domi, casto mam taky nocni mury, ale ne kdyz se neco stane, proste jen tak a pak taky lezim, trepu se po celym tele a nemuzu usnout. Doufam, ze se to zlepsi!
    Sandra / http://shineoffashion.com
    https://www.instagram.com/sandraslusna/

    OdpovědětVymazat
  3. Mluvíš mi z duše.. sama si teď procházím obdobím těch probdělých probrečených nocí, prosebných zpráv a produmaných procházek.. je hezký uvědomit si, že si tímhle obdobím prošel někdy každej, ale že když se přes něj přenesene, můžeme bejt zase šťastný, jako ty teď s Kubou❤

    OdpovědětVymazat
  4. Mas fakt talent na psani, popsala jsi pocity, o kterych jsem si vzdycky myslela, ze nejdou popsat a je to jen "nepochopitelnej bordel v moji hlave":D. No, takovy veci, zkusenosti si holt clovek v zivote nese, alespon nektere povahy...hlavni je, ze se clovek zas pak vrati do reality. A.

    OdpovědětVymazat
  5. Domi, přidávám se ke slečně a musím říct, že máš opravdu talent na psaní. To jak jsi to napsala mě fakt zasáhlo! :) Jsi opravdu talentovaná holka. Asi jsi dřív zažila něco fakt zlýho, ale i když Kubu neznám, tak vidím, cítím z toho jak píšeš, že je to skvělej kluk, kterej tě má moc rád! :) Přeji vám, ať jste jen spokojení a krásně se vám spolu bydlí. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Domi, tak moc ti rozumím..mám za sebou něco podobného a nelze se ubránit pár střípkům někde v sobě..dobré víno miluju a ráda si ho vychutnám gurmánským způsobem, ale vypěstovala jsem si absolutní averzi k nadbytku jakéhokoliv alkoholu. A to, co jsi cítila z vína, já cítím z piva, který upřímně nemůžu cítit ani v malém množství. Nejsi v tom sama, je nás víc s takovýma zážitkama..ale tak co nás nezabilo..:) aspoň já jsem si v tomhle směru jasně nastavila pravidla, přes který nepojede vlak u lidí, co budou chtít být blízkou součástí mého života..

    OdpovědětVymazat
  7. Taky to znám - v jedné chvíli úplně přepnu a nejsem vůbec šťastná, i když jsem před vteřinou byla. A sesypu se, a pak zase od začátku. Nejsem si jistá, co ti poradit, protože s tím sama čas od času bojuju. Některé věci prostě jen tak rychle nezmizí. A když nám někdo ublíží, může se to s námi táhnout hodně dlouho. Určitě ale dál bojuj! A přijde mi hrozně super, že se o tom nebojíš mluvit na blogu. To obdivuju!

    Young, wild and free

    OdpovědětVymazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤