What are you looking for?
pondělí 15. února 2021

LEDEN V OBRÁZCÍCH

Když jsem si říkala,  že konec roku jsem měla ošklivější, než jsem čekala (a myslim, že i než jsem si zasloužila), čekala jsem, že v lednu se to zlomí. Takový to naivní přání, že od 2021 bude najednou magicky líp. No, nebylo. Teď už teda relativně je, ale musela jsem na dno ještě kousek níž, asi abych se mohla odrazit. 


Prvních pár dní jsem trávila v Hradci. Mamka byla po covidu uzdravená, nikdo nebyl v karanténě a já nutně, ale opravdu nutně potřebovala utéct z Prahy a dát se trochu dohromady. Psychicky i fyzicky. Jak jsem říkala, konec roku byl náročnej. 
A mama hotel je na tohle nejlepší. Spousta lásky - lidský i psí a spousta rozptýlení. A zároveň klidu. Chodila jsem běhat, cvičila, zkoušela nový recepty, upekla bábovku, procházkovala s pejskama, četla si a pracovala. Několik moc pěknejch klidnejch dnů. 
Pak jsem se vrátila do Prahy a chtěla pokračovat v tom stejným. Další recepty, další vaření. Tady třeba mrkvovo-pomerančovej krém.
Klid ale dlouho nevydržel, protože přišel pracovní meeting v kanclu a protože jsme z celý tý covidový situace byli všichni dost na prášky, objednali jsme si na happy hour 4 litry margarity a... no měli jsme veselý odpoledne. :D
To se přelilo do ještě hezčího večera, kterej se naposled ohlédl za vánoční atmosférou. Pokud teda považujete za vánoční večeři ochutnávku novinek z Palandy a za vánoční seriál Sherlocka. Což já teda v tomhle případě rozhodně považuju. 
No a pak už to šlo z prudkýho kopce. Skočil na mě covid. Ironicky ne z lidí, se kterýma jsem byla v kontaktu, ale někde zvenku, uplně náhodou. Naštěstí jsem ani já nikoho ze svýho okolí nenakazila, to jediný mě trošku uklidňovalo. O tom, jak zle mi bylo, se znova rozepisovat nebudu, není důvod. Nicméně to bylo to dno, o kterým mluvim. 
To nejlepší, co z covidu vzešlo. 
A tady šťastná verze holky, který už je líp a která si díky tomu pekelnýmu týdnu uvědomila, že některý věci by měla přestat řešit, že důležitý je uplně něco jinýho. 
A hned co jsem mohla ven, odjela jsem zase do Hradce. 
A pak v Praze procházkovala o sto šest s nonstop úsměvem.
Pohltila nás Clubhouse mánie. Sluchátka jsme s holkama měly nasazený nonstop a nemohly promeškat žádnou zajímavou růmku. Po třech týdnech tu aplikaci otevřu zhruba 2x týdně. Ehm.
Protože jsem nechtěla být vůbec u sebe doma, vyhledávala jsem všechny jiný varianty homeofficu u přátel. A je to nejlepší. Člověk se socializuje, hodně toho udělá, protože je motivovanej a ještě si užije kvalitně strávenej čas se svejma blízkejma. 
Že budu asi po covidu rychlejc unavenější než dřív jsem zjistila po 10 km procházce Prahou, po který jsem padla do postele v 7 večer, protože jsem nemohla udržet otevřený oči. Ale stálo to za to, koukejte, jak bylo nádherně. 
Energii jsem sbírala třeba u Queens Gambit ze slanýho karamelu a misky borůvek. Dominika klasik. 
Rozzářuju dny sobě i ostatním kolemjdoucím barevnejma kouskama v šatníku!
A jako blázen si dávám zmrzlinu, když je venku sníh. Když jde o créme de la créme, tak žádný výmluvy neexistujou. 
Ráda přijímám návštěvy. Tahle cácorka je rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších.
Domácí kancelář přes den.
Domácí kancelář od 15:30, kdy se otevírá burza. Aneb jak jsem v rámci Gamestop kauzy naskočila do akciovýho šílenství a naučila se během týdne spoustu věcí.
I ty domácí večírky jsme si zvládali všichni užít. 
A musim teda říct, že jsem v životě nebyla tak často na procházkách Prahou jako poslední týdny. Ironicky v tý největší zimě, jakou si Praha pamatuje. Ale co, když se nic jinýho nedá... Čerstvej vzduch a pohyb je balzám na duši. 
No... takže to byl leden. Covid a pak spousta času venku a radosti z každý maličkosti. Z dobrýho kafe. Z hezkýho počasí. Z barevnejch šál. Z toho, že cítím věci. Z toho, že se mám o koho opřít... ale to už nejsme u těch maličkostí, ale spíš u jinýho tématu a to si necháme na jindy (nebo na nikdy, kdo ví).

Add your comment

  1. Já jsem asi divná, ale dodržuju hodně sociální distanc - vídám se jen s mámou, synem a jeho přítelkyní. Do práce (myšleno do kanceláře) jen v nejnutnějším případě. Jinak home-office z domova, procházky sídlištěm a zadařil se i výlet za Prahu. Ale třeba na procházku do centra, kam bych musela MHD, jsem se zatím nevypravila
    Přeju ti pěkný únor

    OdpovědětSmazat
  2. Ahoj Domčo, moc hezký fotky jako vždycky. Oba dva moje rodiče už taky byli covidní, ale já ačkoliv vydávám balíčky a denně obsloužím kolem 200 lidí pořád nic. Mám z pekla štěstí! No taky pro mě začátek tohoto roku byl takový depresivní, přišlo mi, že vůbec nic nejde, tak jak bych chtěla. Naštěstí mě dost podpořili moji kolegové zakladatelé a redaktoři z Plotpoint.sk a teď na Valentýna jako bych se znova zamilovala do svého přítele. A tak z komerčního svátečního víkendu vlastně vycházím jako šťastnější a mnohem spokojenější člověk. Nedokážu si představit dělat na home-office, v mé aktuální práci to nehrozí, ale než jsem si našla práci, tak i to mě každý den hlodal. Maturovala jsem 2020 a už tak všichni koukali na nás skrz prsty a nikde nikoho nechtěli vzít. V jednu chvíli byl člověk šťastný, že má tu maturitu a pak hnedka splakal nad vejdělekem, jak se říká, že ho s tím stejně nikde nechtěj. Na VŠ to nepřipadalo v úvahu, potřebovala jsem především peníze a jak čas plynul a všude mě odmítali, tak i docházely peníze na to na nějaké pohovory jezdit. V srpnu jsem pak brečela, když mi na mém desátém pohovoru řekli, že mě berou. To by si jeden myslel, že takovej třídní šprt to bude mít jednodušší :-DDDDD

    Měj se krásně!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Sabi, jsem ráda, že se to zlomilo a že už je dobře. Držím palce, ať se ti covid vyhýbá i nadále a moc děkuju za tvoje sdílení.

      Smazat
  3. Ahoj Domi, Máš opět krásné fotky a jsem ráda že už jsi zdravá. Děkuji za článek plných obrázku a těším se na další. Hezký den.😊❤️
    M.H

    OdpovědětSmazat
  4. omg tak jsi ve vztahu. opet koncovka jako od 3 leteho fakana

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Spíš tvůj komentář je jak od nevychovanýho fakana, řekla bych.

      Smazat
  5. Já nejsem žádnej hujer do dětí, zcela upřímně se tady přiznám, že reálnou radost z jejich přítomnosti mám pouze v jednom jediném případě (svého synovce). Je veřejně známo, že každá máma si myslí o svých dětech, jak jsou strašně roztomilé, chytré a k popukání. Samozřejmě mám tu slušnost, že všem svým dětnatým příbuzným a přátelům věnuju oscarový herecký výkon, který jim všechno tohle ohledně jejich ratolestí potvrdí, proč jim to brát. Ale tahle holčička, co tu máš na fotkách, bože, to je takovej koblížek roztomilej! I moje srdce roztálo :-D LUCA

    OdpovědětSmazat
  6. Vyhlasujes souteze? Uz jsem se ptala minule. Lucie J.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A já stejně jako minule odpovídám, že ano. Všechny soutěže vyhlašuju. Některé na stories, některé přímo pod příspěvkem.

      Smazat
  7. Až na toho coviďáka mi připadá, že jsi měla fajn měsíc a tak to má být :)

    Somethingbykate

    OdpovědětSmazat
  8. Bude vic clanku? Monika H.

    OdpovědětSmazat
  9. Ten covid je opravdu špatný znám kolem sebe hodně lidí co se s ním dost trápilo. Ssem ráda, že už je líp. ♥ Musím hlavně ale říct, že tu máš moc krásné fotografie ty jsi moc krásná a s nima se to moc hezky čte :)

    OdpovědětSmazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤