What are you looking for?
čtvrtek 8. dubna 2021

100 KM ANEB JAK ZAČÍT BĚHAT

Od momentu, kdy jsem začala sdílet svoji březnovou 100km výzvu, zaplnil se mi direct otázkama typu: Jak začít běhat? Jak u toho vydržet? Jak překonat tu prvnotní nechuť a bolest? Tak si na to pojďme společně zkusit odpovědět. 

V první řadě záleží hlavně na vašem vlastním nastavení. Já jsem Beran se vším všudy a nejen ve sportu, ale v rámci celoživotního nastavení mám tendenci jít do extrémů typu " všechno nebo nic". Neběháš vůbec, aha, tak pojďme na půlmaraton. Baví tě wake, aha, pojďme tomu přizpůsobit celý svý fungovaní, ať tam můžeš kdykoliv. Chceš novou pracovní výzvu, dobře, pojď moderovat na stage a natáčet rozhovory s lidma o věcech, kterejm zatím vůbec nerozumíš. Líbí se ti tamten kluk, aha, tak žádný pomalý oťukávání, pojď do toho po hlavě. Chceš psát upřímný články a nejlíp se ti píše, když seš nešťastná, ok, tak pojď psát o momentech, kdy ses cítila nejzlomenější a pusť to do světa.

Ne, není to vždycky správný. Ale mně to prostě takhle funguje a jinak to neumím. Právě proto pro mě byla ta naše březnová výzva Z NULY NA STO, tak lákavá. Měsíc po covidu, s minimálním tréninkem a fyzičkou, po únoru plným večírků a nezdravýho jídla se nezdálo ani trochu pravděpodobný, že bych mohla začít pravidelně běhat a uběhnout rovnou 100km za měsíc. Když s tím kamarádka přišla, zasmála jsem se tomu, že to nemůže nikdy dát... a o pár hodin pozdějc jsem jí volala, že do toho jdu teda taky.

Takže jak?

Závody, který pro mě vždycky byly jedním z hlavních lákadel a důvodu k tréninku, teď ještě nějakou dobu nejsou reálný, takže jsem si tu motivaci potřebovala najít jinde a došla k následujícím bodům.

Nebuďte na to sami, hecujte se s někým. Sdílejte svoje výsledky s kamarádama nebo s rodinou. Chvalte a podporujte se vzájemně. Přestaňte vymýšlet, proč to nejde a naopak využijte příležitosti začít. Ta se dá najít vždycky - u mě to byl další přísnější lockdown a strach z toho, že zas budu bezprizorní a v depresi z toho, že jsem pořád doma a že nevím co se sebou. Pravidelný výběhy vám zaberou jednoznačně nejmíň času (i financí) ze všech možnejch sportovních aktivit, protože běhat můžete všude a potřebujete k tomu jen dobrý boty. A je jedno, jestli je zrovna celosvětová pandemie nebo ne. Jakákoliv sportovní aktivita dá vašim dnům nějakej řád a přínosem v rámci běhu je samozřejmě i pobyt na čerstvým vzduchu. A že si ho teď všichni vážíme mnohem víc než dřív. Zároveň to jde i ruku v ruce s obecně zdravějším životním stylem. Protože aby se vám dobře běhalo, dbáte na odlehčenější stravu a na dostatečnej pitnej režim. Když už investujete energii, budete chtít vidět i nějaký výsledky. Ať už jsou to hodnoty z běžecký aplikace, která vám ukáže, o kolik lepší tempo postupně zvládáte nebo hodnoty na krejčovským metru, když po měsíci běhání zjistíte, že vám mizej centimetry v pase. Upozorňuju ale, že tohle má být pouze přidaná hodnota a radost navíc. Běhat jen kvůli tomu, abyste hubli, nikdy nepovede k tomu, že to budete dělat rádi. Další důležitej bod se týká poslechu při běhu. Někdo si při běhu rád pouští podcasty a když potkáte běžce, kterej se rozesměje, je dost možný, že poslouchá třeba Love Is On The Air. Já potřebuju do uší písničky a vždycky si užívám chystání playlistu, přesně už vím, že na rozeběhnutí potřebuju něco veselýho pozitivního a v určitý krizový momenty zas Eminema. A ideálně v dobrejch sluchátkách, ze kterých vám ta hudba bude vibrovat celým tělem, protože pak se běží uplně jinak. Nebo klidně poslouchejte zvuky přírody, co já vím, jak říkám, každýmu sedne něco jinýho a nic vám nebrání to vyzkoušet. 

Zásadní rada za mě ale je - dejte si do začátku challenge s někým z vašich blízkých. Protože "prostě začnu běhat a uvidíme, jak to půjde" vás z postele nevytáhne, zatímco pevnej cíl jo. A jestli nemáte nikoho, koho byste vyhecovali, napište mně. :)))

Když to prostě nejde? 

Odpočněte si. Poslouchejte svoje tělo. Já jsem ani v rámci týhle výzvy neměla přesně nalinkovanej počet km, který chci ten den / týden uběhnout. Prostě jsem vyběhla a podle toho, jak se mi běželo, jsem běžela buď krátkej okruh nebo třeba dvojnásobně delší, než jsem měla zhruba v plánu. Pokud vás bolej kolena a píchá v boku, je zbytečný to tlačit na sílu, protože přesně tak si to otrávíte celý. Naopak když se vám běží hezky, je škoda se vrátit domů po pár kilometrech. Nepřepalte to, rozběhněte se pomalu a držte tempo, který vydržíte delší dobu. A když nemůžete, nezlobte se na sebe, když na chvíli přejdete do chůze a vydejcháte se. A nezapomeňte se po vítězným selfíčku po doběhu ještě protáhnout, ať další dva dny nefňukáte, že se nemůžete hejbat, protože to fakt bolí.

No a závěrem... Myslete na to, že ne vždycky to bude konzistentní. Občas vám to prostě nepůjde. Nebude se vám chtít, budete si připadat těžce a neohrabaně. Třeba to bude tím, že jste snědli větší porci oběda nebo to třeba bude aktuální hormonální nerovnováhou. Nezlobte se za to na sebe ani na to běhání samotný. Málokdo se běžcem narodí, ale téměř každej se jím může stát. Jen to nejde samo. Jako všechno v životě to stojí nějakou snahu, píli a trpělivost a jako všechno to potom přináší ovoce. Tak šup šup, nachystejte si ten playlist a obouvejte tenisky. 




Add your comment

  1. Já běh zkoušela kdysi s kamarádem, byl začátečník jako já, nadváhu a o zdravotní styl se nezajímal, ale uběhl něco málo... kilák, dva. Já jsem uběhla asi 10 metrů a skrze astma mě to položilo :) Nedokážu se naučit běhat postupně, pomaleji a zvýšit tempo, nasadím hned ze startu co nejvyšší a pak mě můžou odvážet. Takto jsem to měla i po druhé a ve škole to samé. :) Věnuji se raději jiným sportům, kde to dechově lépe zvládám, či kde nenasadím takové tempo.
    Ale máš můj obrovský obdiv, ono je fajn vyrazit ven na čerstvý vzduch a zase sport dělat trochu jinak. :)

    Somethingbykate

    OdpovědětSmazat
  2. S běháním zatím kamarádka nejsem, ale tvůj článek mi předal opravdu velkou chuť nasadit tenisky a vyběhnout. :) 100 km za měsíc je úžasný výkon, klobouk dolů. Dala jsi si nějakou další výzvu na duben?

    OdpovědětSmazat
  3. Já dřív měla běhací období docela dost... na střední jsme měli na tělocvik atletku, mistryni. Nejdřív mi běhání nešlo, ale hodně jsem se zlepšila a naučila jsem se u toho dýchat... a pak jsem chodila běhat i ve svém volném čase. :) Jednou se mi nechtěně povedlo vytáhnout i rodinu, kteří se ke mně připojili ačkoli jsem původně chtěla sama a pročistit si hlavu. Pak jsem běhala v období po maturitě, abych byla ready na přijímací zkoušky na vysokou :D
    Teď už moc neběhám... akorát s přítelem občas... třeba minulý rok na jaře jsme byli, na podzim.
    Ale jinak to není pravidelné už. Každý si musí najít ten svůj pohyb, pro někoho běh nemusí být vhodná volba. :)

    OdpovědětSmazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤