LETNÍ VRCHOLKY HOR



Já jsem přesně ten člověk, co se v létě válí u moře a v zimě brázdí hory na prkně. Dlouhý léta mě ani nenapadlo, že se to dá udělat i jinak a že se na hory dá jet i v létě a chodit po nich pěšky. Když jsem na tuhle naší letní horskou dovolenou jela, táta mi řekl, že je zvědavej, jak se mi to bude líbit, že on sám byl nucen jezdit celý dětství do Krkonoš a z hloubi duše to nenáviděl, tak nás tomu nechtěl vystavovat a proto jsme takhle nikde jako rodina nebyli. Posledních pár let jsem si ale s myšlenkou vysokohorský turistiky docela pohrávala a když jsme zjistili, že Kubovi rodiče a brácha s přítelkyní (mojí kamarádkou) jedou na pár dní do Leogangu, hned jsme si zamlouvali poslední volnej pokoj. A byla to skvělá volba a já mám spoustu nových zážitků - i když nejen růžových, haha. No a o tom všem vám chci dneska napsat, tak se pohodlně usaďte, určitě už víte, že tyhle moje vyprávěcí články jsou pěkně dlouhý!


Sotva jsme se vzpamatovali po Colours, už jsme balili znovu. A abych byla upřímná - z Colours mám stále nevybaleno, prostě nestíhám :D. V sobotu ráno jsme teda nasedli do auta a vyrazili směr Rakousko. Brali jsme to přes Budějovice a já půl cesty googlila nějaký místo, kde se stavíme na kafe a na jídlo.





Na cestu autem volím VŽDYCKY něco extrémně pohodlnýho a moc neřeším, jak to vypadá. Obvykle totiž nemám ve zvyku vystupovat jinde než na benzince a tak jsem se po Budějovicích promenádovala v tepláčkách a pantoflích. No co :D.



Chtěla jsem Kubu vzít do Masných Krámů, kde jsme byli se Sunem dva týdny zpátky na našem firemním výletě, ale byl teprve čas snídaně, tak jsme si vybrali Fér Café, což se ukázalo jako naprosto skvělá varianta a až někdy pojedu před Budějovice znova, bude to jasná volba.



Jedná se o bio kavárnu, co používá pouze kvalitní lokální suroviny a přesně podle toho to taky chutná. Já jsem třeba v životě neměla lepší omeletu. Kuba si dal slanou palačinku plněnou pečenou zeleninou a do kafe měli mandlový mlíko - a to fakt mandlový, ne žádný Alpro. Bylo to skvělý, skvělý a ještě jednou skvělý. 



Dort byl jen z tvarohu, špaldovejch piškotů a rybízu a byl taky bombastickej. Normálně to předčilo všechny moje oblíbený pražský kavárny, jak jsem z toho byla nadšená a jestli se někdy ocitnete v Budějovicích, určitě to zkuste a nebudete litovat. 





Cesta byla uplně bez problému, přijeli jsme za hezkýho počasí a samozřejmě hned vyrazili obhlídnout hotel a jeho okolí. Z okna jsme měli výhled nádhernej!



Fitko byl příjemnej bonus, kterej jsme plánovali hojně využívat, nicméně realita byla taková, že nás první tůra odrovnala na další tři dny, takže jsme se tam byli jen tak zlehka protáhnout před odjezdem dom. Nevadí.











Salzburger Hof Leogang je jeden z těch nejhezčích hotelů, ve kterých jsem kdy byla. Luxusní a přitom nesmírně útulnej, s milým personálem a fakt rozmanitým vyžitím. Kromě fitka má i zahradní a střešní wellness, lezeckou stěnu, bazén a určitě ještě něco, co jsme ani nestačili objevit. A taky je bio, takže opět všechno jídlo z lokálních surovin, mňam.







Přijeli jsme pozdě odpoledne a pěkně hladoví. Čas do večeře jsme chtěli strávit procházkou a nakonec jsme se sekli na lajně, co taky patřila k hotelu a na večeři přišli pozdě. Byla to totiž neskutečná sranda, dávali jsme si pěkně na hubu a stejně to zkoušeli pořád znova.







Další dny nám mělo pršet, ale protože nás probudilo sluníčko, neváhali jsme a hned po pořádný snídani vyrazili lanovkou nahoru. Mně to přišlo strašně divný - jet lanovkou v normálním oblečení a bez lyží :D. Nahoře se mi ale od první chvíle tajil dech a docela jsem chápala, co na tomhle všichni mají, ty výhledy jsou dechberoucí a bonusem jsou všudypřítomný krávy. 



Tahle fotka myslim celkem jasně vypovídá o tom, jak jsem z toho byla nadšená :D.



K mýmu outfitu bych vám řekla asi tak to, že samozřejmě nevlastním pohorky ani žádný funkční oblečení, ve kterým se tyhle aktivity provozujou, takže jsem měla tenisky (au au nohy), legíny do fitka, dlouhý triko a mikinu Garand Brand, kterou bych nejradši ani nesundávala, jak je pohodlná a jak mi ta barva sedne.



Za tuhle fotku se plácám po rameni ještě dnes. Všechno je mimochodem foceno na objektiv 12mm, což je lehce širokoúhlá varianta objektivu, kterou jsem objevila u Lucky z ACOS na Colours a hned další den jsem jí měla taky, na hory se nám prostě hodila dokonale.



Kuba #onthetop.



Prostě tohle? Nemám slov na tu nádheru.



Ani na tenhle jazyk :DDD.







Sledujte ty nadšený obličeje, děti z města se poznaj!







Ta část, kdy jsme chodili po hřebenech, mě strašně bavila a kdyby to tak bylo celou dobu a my se pak svezli dolů lanovkou, byl by ze mě po první tůře nadšenej horal!









Bohužel jsme měli skvělej nápad a to že tu horu slezem pěkně po svých, ať to máme zážitek se vším všudy. O-M-G.



Jídlo nikde na trase nebylo - to nevim, jak moc je obvyklý nebo ne, ale obědvali jsme tím pádem borůvky. Ty ale teda stály za to, to zas musím uznat.



Víte, jak se pozná oddanej pracovník? Že fotí produkty svých klientů i na dovolený - ale tak chápete, tahle fotka za to prostě stojí. Borotalco pánem hor :D.



Domů jsme se dovlekli s vypětím všech sil. Já myslela, že budu brečet už v polovině sestupu, měla jsem křeče v nohách a brutálně mě bolely kolena. Kusy jsem pak běhala, protože to bolelo míň než chůze. A když jsme konečně dorazili na silnici, s hrůzou jsme zjistili, že jsme na druhý straně města a čeká nás dalších 5 km, přičemž jsme už nikdo ani nemluvil, jak jsme byli zničení :D.



Další den už se bohužel předpověď počasí naplnila a od rána hustě pršelo. Jakože tak, že se fakt nedalo nikam jít. Navíc jsem samozřejmě neměla ani bundu, natož cokoliv jinýho nepromokavýho.



A tak jsme si udělali výlet do Salzburgu na kafe a sachr. A zlehka si projít město.









Člověk by řekl, že v turistických metropolích budou mít v nabídce i jiný mlíko než klasický, když je spousta lidí intolerantní na laktózu, ale opak je pravdou. Když jsme teda našli stánek, kde sojový mlíko měli, uplně mi to zvedlo náladu a ani to šílený počasí mi najednou nevadilo.









5ti chodová večeře byla opět geniální, stejně jako následná flaška Tramínu.





Úterý už byl náš odjezdovej den a protože jsme se konečně mohli trošku hnout (ta tůra měla totiž 20km a převýšení skoro 2000 metrů, takže prostě síla pro někoho, kdo na tohle není zvyklej a s tím, že člověk maká ve fitku, to nemá vůbec co do činění, smutný, ale pravda), vyrazili jsme se protáhnout do toho stylovýho fitka.







Spousta z vás mi psala na Stories strašně milý zprávy, jak vás motivuju a jak vás baví sledovat tuhle mojí "fit část" cesty a taky jste se mě ptali na tenhle outfit. Legíny i mikina jsou Gymshark a jsou to nejlepší věc na cvičení co mám!





Vzhledem k tomu, že se nám po snídani vyčasilo, rozhodli jsme se to vzít domů přes Zell am See, na který jsem já jako malá vždycky koukala z vrcholku Kaprunu, kam jsme roky jezdili s našima na lyže. A protože kombinace jezera a hor mi přijde naprosto kouzelná a protože jsme tohle roztomilý městečko měli skoro za rohem, nestálo nás to žádný velký rozhodování.





Já jsem z celýho srdce děkovala tomu počasí, protože byla sice zima, ale jinak nádherně. Však mrknete na ty fotky, má to neskutečný kouzlo!



















Někde mi to přišlo až kýčovitý, ale stejně úžasný. Já jsem na tyhle města u vody ujetá, stejně hotová jsem byla i z Chicaga.













A při chuti na kafe jsme řešili opět stejnej problém jako o den dřív - sojový mlíko je nedostatkový zboží. Prošli jsme uličky křížem krážem, dokonce jsem to zkoušela googlit a až když jsme to chtěli vzdát, zahlídla jsem nakonci ulice vozík, kterej už z dálky vypadal stylově a hipstersky, že mi bylo jasný, že tam dostanem to, co chcem. A taky že jo! A ještě jsme si hezky pokecali s pánem za pultem.



A protože jste mi u článku z Colours psali, jak to Kubovi sluší, když se směje, tak tady ještě moje aktuálně nejoblíbenější fotka. Mám hezkýho kluka ♥.

A za sebou krátkou, ale krásnou, dovču a před sebou doufám dalších pár takových. A taky doufám, že se vám článek líbil a užili jste si tu nálož fotek! Určitě mi dejte do komentářů vědět, jestli na hory v létě vyrážíte a jak zvládáte ty náročný tůry, docela by mě zajímalo, jestli jsem takovejhle čajíček jediná :D.

8 komentářů:

  1. No teda!:) Článek byl opravdu dlouhý a vyčerpávající, ale hodně čtivej a hodně se mi líbil.:) Krásné fotky. BTW. vůbec si nedokážu představit jak chutná jiné mandlové mléko a docela mě to zajímá, to od Alpra je fakt hnus :D.

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
  2. Vypadá to naprosto jako perfektní dovolená. :) Já na takové byla jednou s rodinou, když jsem byla malá, taky v Rakousku. A naprosto jsem si to zamilovala, taky bych si to chtěla někdy zopakovat. Přesně z těch důvodů jaké jmenuješ ty. :)
    Young, wild and free

    OdpovědětVymazat
  3. Od mala jezdívám na letní dovolenou do Vysokých Tater. První den dáváme něco menšího na rozjezd, protože nejsme nějací velcí sportovci. A pak většinou jdeme den na nějakou dlouhou túru a další den máme relaxační a obcházíme okolní města. Hory v létě jsou TOP. A Tatry jenom doporučuju.

    OdpovědětVymazat
  4. My na dovolené jezdíme skoro výhradně jen na hory za účelem chození. Túry po horách miluju, byť někdy cestou do kopce obrazně řečeno "plivu krev" (reálně - sotva popadám dech). Zrovna na konci června jsme byli pár dní v Rakousku (docela jsme tam chaty s občerstvením potkávali - třeba na této trase http://werka13.blog.cz/1706/okolo-widdersteinu jsme postupně zvládli 4 piva - na každé chatě jedno). Jen bych si to nikdy nekomplivovala nevhodným oblečením, už proto že hory dokáží být zrádné ... Jo a cesty z kopce taky bývají pěkný masakr, hlavně na ta kolena.
    A abych nezapomněla, fotky jsou moc pěkné (hlavně ty z hor ;-)
    P.S. Na 2000 m převýšení jsi musela sčítat stoupání lanovkou i klesání zpátky, ne? Já jsem zvyklá jako převýšení počítat pouze nastoupané metry, tak mne tenhle údaj zarazil (protože pokud dáme túru s převýšením 1000 m, tak toho mám docela plné kecky - teda pohory)

    OdpovědětVymazat
  5. je to tam krásný, taky bych se tam ráda podívala

    OdpovědětVymazat
  6. Ač lyže a snowboard miluju, hory v létě jsou pro mě musthave a na loňské Rakousko vzpomínám ještě teď <333

    OdpovědětVymazat
  7. My třeba vždycky volíme vyšlápnout cestu nahoru a svést se dolů. Cesta nahoru je sice namáhavá a bolestivá, ale bolí svaly, kdežto při cestě dolů to strašně odnáší klouby a to je úplně jiný druh bolesti (a já jsem pak děsně ukňouraná :D).

    OdpovědětVymazat
  8. Boží fotky <3 už jsem ti to komentovala z mobilu hned jak ten článek vyšel a teď koukám, že tady ten komentář není ! :( v Zell am See jsem byla předminulý prosinec a pár hodin i v Salzburgu, ale v létě to tam vypadá snad ještě mnohem hezčí! A ta příroda..! No, nasadila jsi mi brouka do hlavy, nebudu ti kecat, asi vím, kam příští prázdiny :D
    www.linheart.cz

    OdpovědětVymazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤