What are you looking for?
pondělí 11. května 2020

DUBEN V OBRÁZCÍCH



Duben - ještě tam budem. Jo, tohle přísloví sedělo víc než kdy jindy v minulosti. Myslím, že nikdo z nás nezažil žádnej podobnej měsíc a můžem jen doufat, že nás to v blízký době znova nečeká. Druhá vlna začíná bejt na můj vkus skloňovaná až moc a já už bych celkem ocenila, kdyby se život vrátil zase do normálních kolejí.



Ale pojďme k tomu, co se teda za tenhle zvláštní měsíc dělo. Protože něco se dělo rozhodně. První polovinu měsíce jsem už byla krásně zvyklá na karanténní režim a jela jsem si svoji domácí pohodičku. Dlouhej spánek, pozdní snídaně, knížky, seriály. Udělala jsem si z toho tak trochu dovolenou.



S parťákama to samozřejmě mělo největší kouzlo. 



Jeden z nejpovedenějších slaných kuchařských experimentů - pečený kadeřávek s dýní a kozím sýrem. Ta kombinace chutí byla extrémně dobrá!



A jeden z nejméně povedených sladkých. :D Mrkvovej dort, co zabral 4 hodiny a že by to za to nějak extra stálo, to se říct nedalo. No nic, nemohlo se mi přece podařit všechno, to by bylo až divný. 



S Kájou jsme si zavedly pravidelný homeofficy. U mě doma, s neustálým přísunem dobrot, kafe, mimózy. Pokračujeme v tom doteď a funguje to skvěle, jsem mnohem produktivnější, než když jsem tady sama. A navíc u toho vždycky společně zkoušíme nový recepty. 



Zhruba v polovině dubna jsem se po měsíci vydala na procházku do centra. Už se mi fakt stejskalo a chtěla jsem si připomenout, jak krásný to tady máme. Takže pohodlnej outfit, roušku a hurá na Náplavku. 



A nejlepší zprávou at the time bylo, že se otevřel wake. Samozřejmě v omezeným režimu na zamčeným koupališti, ale otevřel se. A já tam od tý doby byla už několikrát. Už mám zas aspoň trošku pocit, že to umím a těším se, až se otevřenou i další parky a budem jezdit fakt pořádně. 







A nějak takhle vypadaly naše afterparty, kdy jsme byli uplně utahaní a nenapadlo nás nic lepšího, než zkoušet všechny příchutě gintonicu, který daly naše lednice dohromady. Proto teď dobře víme, jaký kombinace jsou nejlepší. A věřte mi, že matcha ani kurkuma to nejsou. :D



A následující rána? Karanténa mi otevřela oči v tom, jak úžasný lidi mám okolo sebe. Co je víc, než když vás kámoška přijede vytáhnout s kocoviny tím, že přiveze mimózu a ingredience na snídani? Mi-lu-ju. ❤



Celkově jsem si ty rána dělala celej měsíc moc hezký. Dlouhatánský pozdní snídaně u seriálů. Jen se to občas zvrhlo a z jednoho dílu bylo několik hodin. Ale co, říkám, že jsem to pojala jako dovolenou.



A když se mi chtělo, vařila jsem si hezky celej den. Snídani, oběd i večeři a cejtila jsem se tak dospěle jako nikdy. :D Nezvyk, tolik času v kuchyni, ale vlastně příjemnej nezvyk. Snad mi to teď vydrží.





Když mě navíc ocenili i v Masterchefovi?! 

Nejvíc jsem se navztekala při skládání těhlech regálů. Nešlo mi to, pořezala jsem se a když je nakonec poskládal brácha, nechala jsem je stát tejden uprostřed obýváku. Když jsem se pak pustila do organizace komory, několikrát jsem se u toho málem rozbrečela, protože i po šesti hodinách úklidu jsem měla VŠUDE věci.



No a pak už jsem začala opatrně, pomaličku chodit pravidelně ven. Chyběl mi Starbucks. Strašně, strašně moc. A taky nějaký normální fungování venku, mezi lidma. Ne jen doma.



A tak jsem si občas udělala výlet do centra, vyzvedla Káju v práci, objednávaly jsme si večeře a pak...



...pak šly třeba na šlapadla. Bejt při západu slunce jediný na vodě bylo kouzelný. ❤











Každý ráno si teď dělám avotoast a tohle je vždycky největší ranní radost. Zralý krásný avokádo.





Můj byt se osvědčil jako místo pro klidné večery s přáteli. U raclette grilu plnýho dobrot (ananasu hlavně!), gtčkama a dýmkou na balkoně. A přesně takhle jsem si to vždycky přála.



Další #wakeday.



A další afterparty.



A další snídaně s donáškou dobrot. Já se vlastně měla fakt hezky, jak na to takhle zpětně koukám. Trávila jsem čas s pár svýma nejbližšíma lidma a užívala si to maximum. 



Skříně mi teda po karanténě praskaj ještě dřív než kdy jindy, protože jsem si objednala spoustu věcí a nemám je kam nosit ani je kam dát. :D Ale hádám, že to tak má spousta z nás. Nějak jsme si tu radost dělat musely, že jo. 



Pár dní jsem strávila v Hradci, což je pro mě většinou balzám na duši. Na chvíli vypadnout z Prahy, utéct tomu, co tady řeším a co mám na každým kroku před očima a... tak no. Jen růžový to všechno samozřejmě není. 





S mamkou jsme chodily každej den bruslit a já si zase vzpomněla, jak moc mám tuhle aktivitu ráda a teď chodím i v Praze.





A výjimečně jsem v Hradci nebyla jen s našima, ale viděla jsem se po několika měsících i se svým nejlepším kamarádem, kterej se do Hradce z Prahy odstěhoval. 



Nenamalovaná, v teplákách a mikině. Jo, na tohle jsem si v karanténě zvykla natolik, že se mi to nechce opouštět, pokud to není nezbytně nutný.







Zvládla jsem i jeden rychlej photoshoot v prázdným centru Prahy a z fotek jsem uplně nadšená.











A s hezčím počasím jsem rozšířila svoji wake výbavu o pončo a plavky. 





Nejlepší rozhodnutí ever. :D Teď už si připadám jako správnej člen wake gangu.





Grilovačka v tom nejchladnějším dni v měsíci. Poetický, řekla bych. 



Ale díky tomuhle tvorovi i ohromně láskyplný. Ňuňu. 



Další rychlej photoshoot, tentokrát při kouzelným západu slunce. V teplákách. Mám to komentovat? :D









A v rámci posledních dubnových dní ještě jeden útěk na chatu za Prahu.



Do uplně jinýho světa. Offline. 



Ale i tady byl čas v nejlepším odjet zase zpátky domů. 

A teď už máme v plným proudu květen a říct, že jsem zvědavá, co všechno ještě přinese, je hodně slabý prohlášení ve srovnání s tím, jak zvědavá opravdu jsem.

Add your comment

  1. Teda ty si tu karanténu umíš užít, ale asi hlavně díky přátelům! :) Je super mít kolem sebe takový fajn lidi. Ty rána bych si taky nechala líbit. :D A ty fotky ke konci při západu slunce jsou úplně kouzelný. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To teda, fakt mi to v tomhle směru otevřelo oči a vybudovala jsem si mnohem hlubší vztahy s lidma. :) Děkuju moc!

      Smazat
  2. Ahoj Domi, pončo je moc krásný můžu se zeptat, odkud ho máš? Děkuji :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ahoooj, tady přímo odkaz: https://www.snowboard-zezula.cz/ponco-after-waves-marine/pn-96689 :)

      Smazat
  3. Dominiko, fotky se západem slunce jsou super. A tvůj povzdech nad organizací komory mi připomněl, jak jsme se s manželem před mnoha a mnoha lety stěhovali z bytu 1+1 do našeho současného 3+1 a já duhý den po stěhování seděla v kuchyni na krabicích od banánů plných našich věcí a málem brečela, že se nám to do toho bytu rozhodně nemůže vejít :) :).
    Hezký květen (já doufám v klidnější, protože duben byl pracovně dost mazec)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jeee, tyhle ironie jsou stěhovací klasika. :D Tak držím palce, ať je květen opravdu klidnější!

      Smazat
  4. Proc mi prijde, ze je u tebe alkohol jedna z nejdulezijetsich veci?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Protože ty sám ho moc nepiješ, máš to jinak nastavený a hlavně - chceš to v tom vidět. Nikdo jinej by se na tohle totiž nezeptal. ;)

      Smazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤