ZÁŘÍ V OBRÁZCÍCH

Září bylo.. výživný. Nebudu tvrdit, že ne. Hezký zážitky střídaly ty horší, volnej čas střídaly pracovní povinnosti, sportovní aktivity tu spoustu dobrýho jídla, večírky odpočinek a vlastně se to všechno pořád míchalo a doplňovalo v celkem fajn život. Pojďme na to radši kouknout postupně. :)) 

Výživný rozhodně nebylo tohle menu. Pokud ale bylo tajným cílem tohohle oběda pro dva (původně, nakonec ho jedli 4 lidi 4 dny :D), mi konečně znechutit KFC, tak se povedlo, od tý doby jsem ho neměla. 

Nákup v pořádku...

Tohle byl po těch výrazně nalíčenejch a načinčanejch outfitech na fashion weeku můj víkendovej look. V podstatě nulovej make-up, nerozčesaný vlasy a velká mikina. Balanc.

Strongbow, teplákovka, rozespalý oči, procházky po centru a chutě na smažák s okurkovým salátem.

Tady o pozvání víc fancy - l'Osteria, výběr předkrmů, Hugo a živá hudba k tomu. Jo, tohle jsme si užily moc.

Po spoustě lidský společnosti byla potřebná tahle psí. No řekněte, kdo by tohle nepotřeboval, ňuňu.

Tohle mi chybělo. 😁❤

K některejm pracovním meetingům už navždycky patřej cronuty. Dobrý je, že je objednávám já a tak vždycky beru svoje nejoblíbenější. 

...

Souboj koprovek v Yaltě!

A trochu "kultury". Skvělý, naprosto. 

Nová závislost. Plavání v Podolí. Ve společnosti i sama. Je vtipný, jak se mě táta dlouhý léta snažil dokopat k pravidelnýmu plavání, že mi to v rámci krasobruslení, baletu a atletiky udělá dobře - nepovedlo se mu to, jako ostatně nic, k čemu mě kdy kdo nutil. Opět jsem si k tomu musela dojít sama a teď si jezdím zaplavat každej tejden, protože mi to - světe div se - opravdu dělá dobře. Fyzicky i psychicky.

Říkejme tomu výlet, když jsem jela hodinu autobusem...

... pozdravit moje oblíbený nafukovací osazenstvo.

No ano, bylo to hodně fajn. Léto jako bylo tohle jsem ještě nezažila, i když to asi nikdo z nás, ať už jste ho trávili v korona-světě jakkoliv. 

Po legraci práci. Z bazénu na konferenci aneb Instameet a výraz, kterej mi pár dní vydržel. Až jednou budu moct prohlásit to, co má kamarád na tričku, budu šťastnej člověk. Anebo ne - možná to už potom nebudu já, kdo ví. 

Otevřeli jsme Meat Vandals v Dlouhý. Zajděte, kluci jsou skvělý, dejte si cokoliv.

Někdo pil a jedl, někdo z toho měl klasickej večírek, někdo networkingoval a někdo si u stolu kreslil omalovánky... ehm.

Otevřelo se taky Mondieu na Malý Straně, což je skvělá zpráva a novej spot, kde se teď scházej nejen blogerky, ale i obecní milovníci cibulačky, francouzských toustů, krásnýho interiéru a klidnýho prostředí v centru města. Taky vyzkoušejte.

 

Taky mi přibyl skvělej novej klient... Jen je náročný to všechno nejíst. :D

... nejen pro mě. :D

Domácí dobíjení baterek. Je to zajímavý, jak na sobě jednou za čas cejtím, že musí utéct za našima, nechat se opečovávat a být chvíli stranou od práce i od svýho sociálního života. Stačej dva dny a vrátím se jako novej člověk, to se mi v Praze nestane, i kdybych ty dva dny celý prospala a s nikým nepromluvila. Home sweet home.

Po návratu rovnou na jedno moc příjemný focení se skvělým týmem okolo. Jsem vděčná za to, jak šikovný a inspirativní lidi potkávám a že to všechno k něčemu je. 

Jsou lidi, se kterejma si nejde dát ve dvou dvě jídla. Prostě nejde.

Mamís a koprovka. ❤

Můj oblíbenej pes a můj oblíbenej donut. Vždyť říkám, že ta práce je řehole. :D

Netflixový večery mám s přicházející zimou čím dál raději. 

Cibulačka a mimóza, to je celkem slušná pracovní snídaně. 

Další příjemný pracovní focení.

A moc příjemnej podzimní den. Na procházky v čepici jsem se těšila, mám tohle období vlastně ráda.

Jak říkám, tohle místo jsem si oblíbila.

Tomuhle broučkovi jsme s holkama připravily surprise dinner a bylo to skvělý. Já tak zbožňuju ten moment překvapení a upřímný radosti, když někomu nachystáte takovýhle překvápko. 

Poslední událostí v září byl koncert Lucie, na kterej jsem se těšila celej měsíc. Hezký to bylo, ubrečený, ale hezký.