BYDLÍM - DÍL III. (VYBÍRÁM NÁBYTEK A MONTUJU)



Z Thajska jsem se vrátila se spoustou energie do zařizování a nemohla jsem se dočkat dalších cest do Ikey a montování, kterým jsem plánovala trávit vetšinu svých večerů. Hrozně mě to totiž uklidňuje. Sama dávat něco dohromady, zatloukat hřebíky, vrtat, šroubovat, mít k tomu puštěnou muziku a přemýšlet, jak to bude asi všechno vypadat, až bude postaveno, zařízeno, vyladěno. Přišla jsem na to, že hodně šroubků je sice na první pohled před montováním děsivý, ale ve finále stačí si to roztřídit, mít v tom pořádek a pustit se do toho krok po kroku. A když půjdeme trochu do hloubky, dá se tohle asi aplikovat i třeba na pracovní život. Náročný úkoly, co obsahujou hodně kroků a nejsou hotový uplně raz dva, se vyplatí si rozfázovat, mít ve všem pořádek a pak se do toho zbytečně nezamotat.


Jednu z nejhorších návštěv se mnou absolvovali naši hned začátkem ledna. Potřebovala jsem totiž hlavně nádobí do kuchyně a to je něco, s čím mi ráda pomohla právě mamka. Museli jsme teda všichni vyrazit o víkendu, nikoho z nás nenapadlo, že tam bude totální šílenství, že se tam během lednových víkendů vydávaj asi UPLNĚ VŠICHNI a že se tam absolutně nedá hnout, hlavně v oddělení doplňků. Táta dostal na starosti hlídání nákupního košíku a my ho s mamkou plnily nádobím a dalšíma kuchyňskejma potřebama. Ve chvíli, kdy už byl téměř plnej a potřebovali jsme posledních pár věcí, jsem na tátu zavolala, ať mi jde pomoct vzít ty hrnečky a když jsme se o patnáct vteřin později vraceli ke košíku, nebyl tam. Během těch pár vteřin si ho někdo stihl splést se svým a odjet s ním. Protože jsme ho dvě hodiny plnili a všem už nám docházela síla a trpělivost, nastala panika. :D Bylo nutný koš najít a získat zpět, takže jsme se všichni 3 rozutekli po patře a nahlíželi do každýho koše, ve kterým bylo nádobí. Po dvaceti minutách jsme to už byli ready vzdát a jet domů - protože plnit to celý znova, to už fakt nešlo - a v tom jsem ho našla opuštěnýho stát někde u obrazů. Někomu to asi došlo, ale už se neobtěžoval ho odvézt tam, kde ho vzal a kde- logicky - nejspíš zapomněl ten svůj. Tak jsme se nakonec vítězoslavně odebrali k pokladnám a naši hned za nima zahlásili, že to se mnou absolvovali poprvé a naposled, hihi. Nedivim se. 



Ty nákupy, kdy košík obsahoval opravdu jen doplňky a kytky, patřily k mým nejoblíbenějším.



Doma totiž bylo pořád co stavět. První velikou výzvou pro mě byla komoda se šesti šuplíkama, protože moje minulá zkušenost mi říkala, že šuplíky nejsem schopná udělat tak, aby byly rovně a fungovaly. Brácha se k tomu ale uprostřed zkouškovýho neměl a já už si fakt nutně chtěla někam dávat oblečení a tak jsem se do toho plná odhodlání pustila. A ono to šlo! A stejně jako u veškerýho mýho montování, i tady nastal jeden jedinej moment, kdy jsem si nevěděla rady a rozčilovala se nad tím. Většinou ale stačilo dát si chvíli pauzu a pořádně prozkoumat návod nebo prostě někoho požádat o online nebo offline pomoc. 



Moje radost a pýcha z tohohle díla byla fakt nesmírná. Protože co si budem povídat, postavit jednoduchej jídelní stůl a židle je brnkačka, zatímco komoda už vyžaduje trošku zručnosti!



Opravdovej problém nastal, když došlo na další vybavování. Vybrat si sedačku, která by se mi líbila a zároveň nestála několik desítek tisíc byl pro mě nadlidskej úkol, takže jsem ho po pár týdnech vzdala a odložila na neurčito, pár sedaček jsem si vyhlídla online a třeba na nějakou začnu i šetřit. Kdo ví, obývák holt teď není priorita.



Priorita pro mě byl můj pokoj - ložnice a pracovna v jednom. 



Složit si poličku k posteli byla pohodička a miluju ji.



Stůl, to už byl trochu jinej příběh. Odhodlaně jsem se do něj pustila a nakonec mi zabral půl dne a půl noci, bych tak řekla. Kdyby to vypadalo, že nakonec vždycky všechno bez chyby zvládnu, tak se nenechte mýlit. Většinou tam nějaká chybička zůstane. Třeba u stolu, když se otevře ta dolní skříňka, neuvidíte tam všechny hrany černý, ale jednu hrubou dřevěnou, která měla být obráceně. Ale přece to kvůli tomu nebudu předělávat, to to spíš časem přetřu na černo. :D 



Další příběh byla lednice. Když jsem bráchovi s velkou slávou odevzdala kuchyň a odletěla do Thajska, netušila jsem, že mi bude za dva dny psát, že lednice přestala fungovat a jestli to nějak vyřeším. Pravděpodobně to z druhýho konce světa nevyřeším no. Ještě na Silvestra jsem teda vyplňovala reklamaci na webu Ikey a v lednu pak psala rozčilený emaily, že opravdu nechci, aby mi to technik přijel opravit, ale že chci lednici NOVOU A RYCHLE. Z toho si můžete vzít ponaučení vy, když vás v Ikee odkážou v rámci reklamace na výrobce spotřebičů, nenechte si od něj tvrdit, že není možný výrobek vyměnit - mně napsali, že mi ho pouze opravěj, že novej by mi dali v případě, že se stejná závada vyskytne 5x za rok nebo se objevěj 3 různý závady za rok - i mean whaaaaaat?!. Ikea inzeruje možnost výměny i bez udání důvody na vše, co nabízej, takže jsem si to samozřejmě nenechala líbit a volala přímo do Ikey, že takhle teda ne. Naštěstí byli vstřícní, zařídili mi výměnu, dovoz nový, namontování i odvoz tý nefunkční. Takže jsem koncem ledna konečně měla kuchyň v plným provozu. A obsah lednice vypadal první dny přesně takhle. 



Co bych vám spíš nedoporučila, je pít u montování víno. :D Já jsem to totiž jednou udělala a dopadlo to tak, že mám křivý šuplíky u televizní skříňky a už asi pátej tejden oddaluju ten moment, kdy ji budu muset celou rozložit a přehodit dvě strany, který se mi podařilo vyměnit a díky kterým to teď vůbec nesedí. 



No a jak říkám, moje nejoblíbenější nákupy byly stejně ty zelený. Dobrovolně se teda rovnou přiznávám, že dvě kytky už jsem málem zahubila. Jednu se mi ale povedlo zachránit a u druhý je záchrana ještě v procesu. Už jsem si říkala, že si snad radši pořídím umělý, ale ne, takhle rychle to nevzdám. :D 

Přece když zvládnu smontovat komodu a stůl, tak se dokážu postarat o kytky!!!

7 komentářů:

  1. Haha, vzhledem k nekonečný rekonstrukci našeho bytu ti fakt rozumim! Obývák neni prioritní vůbec, a pokud najdeš dobrou sedačku, co nestojí minimálně 25 tisíc, ráda ocenim jakejkoliv tip, protože náš obývák kvůli tomu už půl roku zeje prázdnotou :-D
    Držim palce a věřim, že krok za krokem ten byt zaplníš podle svých představ, i když sama počítám s tim, že to bude ještě minimálně půl roku trvat :))

    OdpovědětVymazat
  2. Jako vzdy super clanek! Tyhle updates me moc bavi. <3

    OdpovědětVymazat
  3. ♥ tesim se na pokracovani a hlavne pak fotky celyho bytu :)))
    Sarushef blog

    OdpovědětVymazat
  4. My rekonstruujeme komplet byt a sedačka je naopak jediný, co zatím máme 😂🙈

    OdpovědětVymazat
  5. u nás rekostrukce proběhla před pár dny, a musím říct: ještě že je hotovo, tohle bych po druhé absolvovat nechtěla.. :D malování, bourání, vybavování.. :D no děs.. :-) ale jsi šikulka, že to dáváš takhle sama :-)

    The world of makeup

    OdpovědětVymazat
  6. Domi, o sedačce ani nemluv. 5 let bydlim se sedačkou po rodičích, protože nejsem schopná nikde najít žádnou, která by se mi líbila a byla praktická. Budu se těšit, že sem hodíš nějaký tipy :) Jinak pevný nervy. Když to čtu, tak se v životě nechci stěhovat!

    OdpovědětVymazat
  7. Když jsme dávali nové skříně do ložnice (koupeno v Ikea), tak jsem ještě neměla blog. Škoda byl to taky pěkný článek - jak o nákupu, tak o montování (3x jel manžel přes celou Prahu do Ikey vyměnil špatné šrouby nebo vodící lišty na šuplíky).
    Držím palce na tu sedačku a těším se na další fotky
    P.S. Záběr do lednice pobavil :-D

    OdpovědětVymazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤