What are you looking for?
pondělí 18. listopadu 2019

NEW CHAPTER



Tak jo, přiznávám, že nevím, jestli jsem se na tuhle životní etapu víc těšila nebo se jí bála. Teď jsem ale nesmírně ráda, že jsem do toho šla, protože věřím, že když si máknu/mákneme, může se kolem toho rozjet dost fajn kolotoč. Ale vezmeme to od začátku.

 Jak se to vlastně stalo, že najednou stojím před kamerou s mikrofonem v ruce? 

Už někdy před létem jsem uvědomila, že po pracovní stránce nejsem spokojená a že bych se chtěla ubírat tak trochu jiným směrem. Nechtěla jsem sedět v kanceláři a řešit sociální sítě klientů. Nechtěla jsem ale ani sedět doma a řešit sociální sítě klientů. Nechtěla jsem bejt zaměstnaná, ale nechtěla jsem bejt ani freelancer. A fulltime bloger, kterýho živí jen reklama na vlastních kanálech? Jen to ne. Chtěla a potřebovala jsem něco novýho. Nějakou další výzvu. Takže když za mnou přišel jeden z mých nejoblíbenějších bývalých kolegů s tím, že by mě rád přibral k sobě do týmu, kterej rozjíždí Digichef - online magazín z oblasti marketingu - okamžitě jsem chtěla vědět víc. Co budu dělat? Jak to budu dělat? Proč zrovna já? A zvládnu to?

O pár schůzek později jsme si už ke snídaňový ovesný kaši dávali i prosecco, protože padlo finální ano ze všech stran a to si zasloužilo aspoň takovou mini ranní oslavu. Ta větší pak proběhla na teambuildingu za pár dní. Takžeeee tak. Vrátila jsem se do agentury, kde jsem se naučila většinu toho, co umím - do Tastu. A budu se učit dál, protože to, co dělám teď, jsem nedělala nikdy - a nikdy bych ani nepomyslela, že dělat budu. Že ze sebe budu dělat reportérku. Že budu vést rozhovory s lidma, který dlouho sleduju a ke kterým vzhlížím. Že se dostanu k tématům, co jsou uplně mimo můj svět a že si rozšířím obzory tak, že pochopím, proč jsem byla nespokojená a nenaplněná v tom, co jsem dělala do tý doby. 

První velkou akcí, ke který jsem se takhle nachomýtla byl Social Restart. Celodenní konference o marketingu na sociálních sítích, už několikátej ročník, kterýho jsem se účastnila, akorát už to nebylo jako divák v publiku. Tentokrát jsem měla na starosti část přednášejících a taky jsem dělala svoji první reportáž. Byla jsem tak nervózní, že jsem skoro nespala, jak jsem se toho bála. Celej den byl sice nesmírně vyčerpávající, protože kromě reportáže jsme ještě v každý pauze mezi přednáškama dělali rozhovory s řečníkama pro náš youtube kanál, ale večer jsem usínala tak spokojená a pyšná jako dlouho ne. Reportáž si můžete pustit přímo tady v článku a když budete chtít, odebírejte i ten youtube kanál, kde budou postupně přibývat další a další rozhovory. A já budu určitě s každým dalším míň a míň nervózní, protože ve chvíli, kdy to ze mě aspoň trošku spadlo, jsem si stihla uvědomit, že mě to hrozně - ale fakt hrozně - baví. 







Člověk by řekl, že když začíná s něčím novým, půjde na to pomalu. Učíš se plavat s nafukovacíma rukávkama v bazénku, kde stačíš, nehoděj tě rovnou do moře a plav, ne? No... U mě tohle asi funguje nejlíp. Respektive funguje to ve chvíli, kdy vím, že mám za sebou někoho, kdo ve mě věří. Když vím, že jsem tam, kde jsem proto, že mi někdo nade mnou (a taky vedle mě) věří a že ví, že to zvládnu. Že si mě vybral proto, že ví, že to zvládnu, i když to já sama třeba ještě nevím. Měla jsem už celkem dost nadřízenejch a vím, jak důležitý je se cejtit dobře, cejtit, že máte jejich důvěru a zároveň i pomocnou ruku kdykoliv budete potřebovat. A já za to děkuju. Michaelovi, Aničce a vlastně celýmu Tastu. Že mě zase vzali mezi sebe, že mi dali tenhle pocit a že mi dovolili se posunout přesně tam, kam jsem chtěla. 

Že mi dodali takovou dávku odvahy, že jsem jako jeden z prvních rozhovorů měla rozhovor s Petrem Ludwigem, kterýho sleduju už několik let a hltám nejen jeho knihu Konec Prokrastinace, ale hlavně každej jeho post i podcast. Deep Talks posloucháte taky, že jo? :)) Mohl si to vzít na starosti Michael, kterej už rozhovorů udělal desítky a Digichef je vlastně takový jeho mimino. Ale nechal to mně. Tak jako všechno, co jsem si zatím vymyslela a co jsem chtěla. Takže dole najdete i moje dva krátký rozhovory a během prosince se můžete vy i já těšit na nějaký další (a delší! :D), co teď plánujeme a co půjdou mnohem víc do hloubky.






Moc děkuju i vám, mým čtenářům, že vás zajímá i tenhle směr mýho života a budu se těšit na zpětnou vazbu. Ale opatrně na mě, prosím prosím. 😁❤

Add your comment

  1. Domi, to je skvělý, držím palce ať se ti daří! :) Mrkla jsem na první video, který je mimochodem fakt zajímavý a tvůj projev je myslím si úplně v pohodě. Nervozita tam sice trochu znát je, ale to je pochopitelný a brzo se oklepeš :)
    https://www.everythin-kate.cz/

    OdpovědětSmazat
  2. Mám z toho článku pocit, že jsi se pro to opravdu nadchla, tak moc držím palce, ať to klape a dál tě to baví. A díky že i přes to všechno si najdeš čas na blog! LUCA

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To teda jo. :)) Děkuju moc. I za tu poznámku o blogu, právě mi přijde, že mě to nakoplo i k tomu, abych zas víc psala, takže jsem ráda.

      Smazat
  3. Já myslím Domi, že na první rozhovory super! Chceš se zlepšovat a taky budeš, prostě taková jsi. Věřím, že ti bude stačit ještě pár rozhovorů a bude to vypadat, jako bys to dělala už léta. :) Ale nesmírně tě obdivuji za tvoji odvahu, něco si usmyslíš a jdeš do toho! Kéž bych měla aspoň čtvrtinu tvojí kuráže. Těším se na další rozhovory a zajímavé lidi.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, děkuju, děkuju. ❤ Tohle mi dělá strašnou radost.

      Smazat
  4. Ty jo, Domčo. Promiň, ale ty jsi byla pro rozhovory snad zrozená. Myslela jsem, že budeš taková neohrabaná, ale vůbec. Zníš naprosto přirozeně, vyrovnaně a klidně. Fakt tě obdivuju, protože já bych to nedala. Stačí mi dělat svůj "neviditelnej" podcast z holkama. A to jsem občas taky pěkně nervózní😁.

    Tleskám, jsi dost šikovná.

    ZTRACENA V PRAZE

    OdpovědětSmazat
  5. Vůbec si nedokážu představit, že bych do něčeho takového šla metodou "hodili mě do vody a já neumím plavat". V tomhletom se ráda držím nohama pevně na zemi. Možná že se tak připravuju o mnoho zajímavých akcí a dobrodružství, ale myslím si, že každý na taková rozhodnutí potřebuje individuální časovou "rezervu". Takže smekám, že se do takové změny pouštíš a držím každopádně palce! :) Rozhovory jsou super!
    THE WORLD BY MARIA

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Chápu, každej to má jinak! :) Já jsem právě pochopila, že tohle u mě funguje, pokud ve svým okolí mám nějakou "záchrannou síť", což teď díky týmu okolo sebe mám. :)

      Smazat
  6. Domi, fakt dobrý, nevypadá to jako tvůj první rozhovor. Tak ať tě nová práce naplňuje.

    OdpovědětSmazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤