HOROR JMÉNEM EKONOMICKÉ STÁTNICE



PŘED 20 DNY
Je Druhý svátek vánoční a já plná elánu sedám v tvorbě rozvrhu učení na státnice. Matně si vzpomínám na ty bakalářský a je mi jasný, že bez pevnýho časovýho plánu to prostě nepůjde. Na každý den si davám zpracování několika otázek a suverénně připisuju i jaký dny se co naučím a kdy si co zopakuju. To by zatím k přípravě stačilo, odkládám papíry a vrhám se na svý oblíbený blogy. Až večer v posteli si uvědomuju, že jsem do plánu nezapočítala svý pracovní dny a to, že když přijdu v sedm z práce, tak asi nezvládnu stejnej počet otázek jako když budu mít volno. Nevadí, to se nějak udělá.

PŘED TÝDNEM A PŮL.
Chytám schízu, protože jsem od prvního dne plánu ve skluzu. Od prvního dne! Omg, Dominiko, co se to s tebou stalo?! Nelením teda a dokončuju výpisky z mikroekonomie. K tomu chodím do práce a pořád mi to všechno přijde dost daleko. To nějak stihnu.

PŘED TÝDNEM A KOUSEK
Zjišťuju, že makroekonomie je asi trojnásobnýho rozsahu co mikro a po zpracování poslední otázky poprvé propukám v brek. Je mi jasný, že absolutně nestíhám a navíc skoro ničemu z toho, co jsem si vypsala, nerozumím. Učím se každou volnou chvilku a celý dny mě z toho bolí hlava. Tajně spoléhám na víkendovej přípravnej kurz, na kterej jsem se zapsala už před dvěma měsícema (samozřejmě s tím, že už to v tý době budu umět a hezky si to tam urovnám - NO TO JO!!). 

PÁTEK
Dopoledne akčně projíždím mikro a s radostí zjišťuju, že už ZHRUBA vím, o co tam jde. S úsměvem vyrážím na oběd s kamarádkou a pak do školy na onen "záchranný kurz". Sedím tam do osmi do večera, odcházím úplně vyřízená, ale s dobrým pocitem a doma ještě otázky znova projíždím. Je to dosavadně jednoznačně můj nejproduktivnější den.

SOBOTA
Vstávám na druhou část kurzu, kterej je protentokrát ještě delší a už od rána - protože makroekonomie. Zatím jsem se v ní dostala jen k prvním čtyřem otázkám a tak jsem zvědavá, jak se budu chytat.
Nechytám.
Nechytám se vůbec a propuká ve mě plná vlna paniky. V obrovský posluchárně je dusno k padnutí a mě se začíná blbě dejchat - ne tím dusnem, ale tím, že jsem v panice. V obrovský panice. Jak se mám za týden naučit tohle všechno a ještě se doučit mikro? Hodinu před koncem kurzu to balím, protože nehodlám riskovat, že se tam přede všema rozbrečím beznadějí. Bulím teda až večer doma, kdy zjišťuju, že vlastně pořádně nechápu ani ten úvod. Kuba mě uklidňuje, že mám ještě čas a určitě se mi to v tý hlavě ještě nějak porovná. Moje krásný nehty jsou ty tam, jak jinak.

NEDĚLE
Brečím.

PONDĚLÍ
Brečím.

ÚTERÝ
Kuba už je imunní a radši má pořád nasazený sluchátka, aby mě nemusel dokola uklidňovat. Nedivím se mu, jsem fakt v psychu. Nakonec se rozhoduju, že udělám nejlíp, když pojedu na chvíli do Hradce, potěším se s pejskama, využiju mama-servis a prostě na chvíli změním prostředí.
Plán vychází, v Hradci chytám druhej dech a hecuju se, že to prostě musím do tý hlavy nějak dosypat, ať už se tomu nemusím nikdy věnovat. Večer získávám pocit, že už se mi to propojuje a docela tomu rozumím.

STŘEDA
Místo ranního učení vyrážím s pejskama na mrazivou procházku, na Andyho nejdřív málem zaútočí ondatra a pak nás všechny málem přejede auto. Ve výsledku si to ale venku užíváme, brodíme se sněhem a domů se vracíme dost zničení. Ale spokojení, všichni. Zbytek dne opakuju a vydávám se zpátky do Prahy. Zítra je den D. Čím víc se blíží večer tím víc zjišťuju, že v tom mám zmatek a to, co jsem včera pochopila se asi přes noc někam vypařilo a já se to snažím pochopit znova. To jsou ty grafy. Milión grafů. Zlo! 
V deset večer mi třeští hlava a já co?
Brečím, ano. 
Ve 22:22 si zoufale přeju, ať si vylosuju dobrý otázky, přičemž sama nejsem schopná říct, který z těch otázek jsou pro mě vlastně dobrý.

ČTVRTEK
V noci se probouzím snad každou hodinu a před očima mi lítá jeden graf přes druhej. Snažím se je zapudit, protože chci spát a ne hysterčit, že ani nevím, jak jsou popsaný osy. Když se rozední a já vstávám, Kuba mi rozespale říká, že jsem pěkně brumlala ze spaní, prý nějaký "né, to né, to neumím!" - no to by asi odpovídalo. Nahazuju jemný líčení, vynechávám linky a vlastně cokoliv výraznýho, dělám si velkej banánovej lívanec a projíždím stručný výpisky, zkouším po sto padesátý črtat grafy a jsem docela v klidu. Vždyť se nic nestane, když to neudělám, vždyť je to dobrovolnej pokus. Cestou do školy si pouštím stejnej song jako po cestě na bakalářský státnice - na tyhle věci já prostě věřím. Ve škole mám být 10:30, jsem tak samozřejmě dřív a zjišťuju, že půjdu na řadu až někdy po dvanáctý. Výborně. V čem jsem doteď měla jasno, to jde okamžitě do kytek, určitě víte, jaký to je, když před zkouškou posloucháte spolužáky, co jsou hysteričtější než vy a přitom to uměj i pozpátku. Holky přede mnou sypou z rukávu vzorečky a vyprávěj, jak se 14 dní učily 12 hodin denně. Já se musím zhluboka rozdýchávat. V hlavě mám uplně duto a přicházejí informace o prvních vyhozených a o nejobávanější komisi na celý škola - já si prostě umím vybrat termín. Každý odzkoušený přichází s tím, že je to očistec, že člověk nenechají říct celu větu, pořád do toho skáčou, slovíčkaří, matou. Dobře si uvědomuju, že zmást mě nebude ani trochu těžký, orientuju se v tom opravdu jen tak tak a jakmile mě něco rozhodí, jsem ztracená. Na potítko jdu asi o půl jedný, je nás na řadě posledních a pár a já jsem bílá jak ta košile, co jsem vzala na sebe. Losuju si dvě otázky a v těch nervech netuším, co se pod těma vybranýma číslama skrývá za téma, rozklepaně sedám ke stolu, zjišťuju, co jsem si vlastně losla a pomalu se dávám do psaní. Vypisuju všechno, co vím, kreslím grafy a děkuju si za šťastnej los. Když dopíšu a začínám vnímat, jak probíhá zkoušení a opět se mi dělá špatně, fakt je tam nějak strašně dusej a do všeho rýpou. Ani nevím jak se to stalo a už sedím na horký židli já, nervózně přeříkávám svý výpisky a snažím se smysluplně reagovat na otázky. Nevím, čím to, ale asi jsem zkoušejícím sympatická, protože jsou na mě mnohem hodnější než na lidi přede mnou, sice mě taky vykoupou v tom, co nevím a v tom, že nemluvím odborně ale "jako obyčejná veřejnost" nicméně nakonec ze mě povětšinou i vytáhnout správný odpovědi a já odcházím sice zpocená až na zadku, ale ze srdce mi padá obrovskej kámen. Tohle asi klaplo. Čekám pak ještě na výsledky, ale stres už ze mě opadá, je mi jasný, že nějak jsem to dala a známka už je mi celkem fuk. Balím si věci a uvědomuju si, že se dnes nemusím jít domů učit a je to strašně skvělej pocit. Ze dvojky mám pak upřímnost radost a z toho, že už snad ekonomii nikdy neuvidím ještě větší.

Jsem poloviční inženýr a pořád tomu nemůžu uvěřit.


Oslavný oběd si dáváme s Kubou v Dishi a na mě padá strašlivá únava. Myslím, že teď bych potřebovala několik dní jen spát. To se mi zrovna nepoštěstí, ale nevadí,čeká mě jen jeden pracovní den a pak vyrážíme s Kubou a našima na týden do Itálie. Nemůžu se dočkat, až otestuju nový prkno, který mi taťka koupil dopředu za státnice, až budu sjíždět manžestr a točit vám vlog.






PANEBOŽE, JAK MĚ SE ULEVILO!

40 komentářů:

  1. Gratuluju Domi!Za ty nervy to stálo, a když ne za nervy, tak aspoň za tu úlevu :D I když se mi udělalo trochu zle z představy, že mě letos čeká bakalář a se svýma nervama z každé zkoušky budu brečet, jak želva a to nebudu umět ještě žádnou otázku :D
    Sweet Life with Lena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujuuu! Rozhodně to za to stálo a tobě držím pěsti, ono to nějak půjde :))

      Vymazat
  2. Moc gratuluji! <3 Jinak nový design blogu je krásný :))

    OdpovědětVymazat
  3. No já jsem teď ve třeťáku na bakaláři a tak nějak si nejsem jistá, jestli před komisí něco vůbec řeknu :D Rozhoduju se, jestli nejít na státnice až za rok, ale zase si říkám, jestli by to nebyla škoda aspoň nezkusit.. :D :/
    Moc ti gratuluju!

    Blog Everythin Kate

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je důležitý to nepodcenit, mít dobře zpracovaný otázky a tak no, budu držet palce :) určitě nemá smysl si to posouvat, jen to budeš zbytečně oddalovat, ale stejně to pak přijde a budeš závidět těm, co už to mají za sebou!

      Vymazat
  4. Ahoj Domi, moc gratuluju!! Úžasný výsledek! ☺🎉
    Užij si hory, přesně ten relax a pohodu teď určitě potřebuješ, zaslouženě☺ T.

    OdpovědětVymazat
  5. Teda, jako bych četla moje pocity, když jsem dělala maturitu, a to to asi zdaleka nebylo takový jako tvoje státnice. Ale jsem takovej stresař, že jsem si během učení na maturitu přivodila takový stavy... no... úplně ti rozumim, jak ti bylo! Ale chci ti moc pogratulovat, jak jsi vše zvládla a ještě k tomu jsi stíhala další věci. Jsi neuvěřitelná! Moc si to v té Itálii s rodinou užij, zasloužíš si to! :)) Jo a blog má super nový kabátek! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé, děkuju moc, to je hezký, že to někdo ocení <3 maturitu si už moc nepamatuju, ale tam byl ten stres možná ještě větší, když to byla první taková velká zkouška :D

      Vymazat
  6. Nic ve zlem...ale tohle je pro lidi na statni skole trosku usmevnej clanek;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozdíl mezi státní a soukromou je ten, že si zaplatíš přijetí, ne zkoušky, natož snad státnice. Naopak spousta soukromých studenty ráda vyhazuje ze zkoušek, aby museli víc připlácet za prodlužování. Bakaláře jsem dělala na státní, takže mi věř, že to mám s čím srovnat ;)

      Vymazat
  7. Wow, moc ti gratuluji ;) ekonomiku nemám ráda už od střední, takže máš můj obdiv!
    Užij si hory ! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem ji právě na střední ani na bakaláři neměla, tak pro mě byl očistec :D

      Vymazat
  8. No páni, už se bojím těch svých, je to sice za rok a půl, ale i tak...
    Jinak moc gratuluji, že jsi to nevzdala a zvládla!

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
  9. Domi moc Ti gratuluju :) na fotce Ti to sluší, taky si potřebuju koupit nějakou slušivou košili. A jinak design blogu je krásnej

    OdpovědětVymazat
  10. Velka gratulace Domi, zaslouzila sis to vic nez kdokoliv jinej! Uz se tesim na vlog! Jinak blog je skvelej, sice trochu nezvyk, ale moc se ti povedlo vybrat design. Ale je fakt strasny, co z jednim muzou udelat dulezity zkousky!
    S laskou
    Sandra / http://www.shineoffashion.com
    https://www.instagram.com/sandraslusna/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sandro, moc děkuju :) nezvyk to je, to máš pravdu, snad se z toho ale vyklube dobrá změna :)

      Vymazat
  11. Gratulace ke státnici. Užij si hory.
    Pokud jde o nový design blogu, tak to nevypadá špatně, i když já jsem v tomhle konzerva a jsem radši, když se věci nemění. Ale předpokládám, že si zvyknu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) I pro mě je to nezvyk, tak snad se to usadí, už to změnu chtělo, i když mám taky ráda některý svý stereotypy :D

      Vymazat
  12. Docela se v tom článku vidím! . Brečím :D, ze mě byli všichni hotoví a pak přesně jak říkáš imunní. Počkej, až budeš mít hotové ty druhé! Ten pocit, že už nebudeš řešit zkoušky je nepředstavitelnej a docházelo mi to dost dlouho. Ještě jednou gratuluju! L.

    OdpovědětVymazat
  13. Gratuluju! Prosímtě jak je možné že máš ve 23 letech za sebou už druhé státnice? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) nooo, nevím, normálně :D Hned po gymplu jsem šla na bakaláře, tam jsem po třech letech dělala státnice, v Praze nastoupila hned na navazující a teď jsem měla první část dalších státnic - máme takhle v zimě ekonomický předměty a pak v červnu oborový.

      Vymazat
  14. Gratuluju!! :) Mě tento rok čeká maturita, takže se už třesu strachy. :D Ale připravuju se, to jo!
    Mr. Kev

    OdpovědětVymazat
  15. Ježiš, jak já ti závidím! Zrovna se přemlouvám začít psát diplomku, protože mám skluz zhruba tak půl roku :-D Gratuluju moc!

    OdpovědětVymazat
  16. Hrozně moc gratuluju, Domííí! Mě čekají v červnu bakalářský státnice a bojím se jich jak čert kříže... hlavně toho, jak budu stíhat učení při práci. :/ Nervák jsem taky, takže se fakt děsím toho, jak to budu snášet.
    Jinak design blogu je suprový, trochu nezvyk, ale pořád jsi to prostě ty. :)

    OdpovědětVymazat
  17. Když jsem tohle četla byla jsem z jedné strany nervózní i za tebe a z druhé jsem byla ráda, že to má někdo podobně jako já :D Sice za sebou ještě nemám ani tu maturitu a teprve dělám talentovky na VŠ, ale tam je obzvlášť na nic, když se ti klepou ruce, že pomalu neudržíš tužku :D

    OdpovědětVymazat
  18. Moc moc gratuluji! Já momentálně uklidňuji mamku, která má taky před státnicemi a je jen krůček od brečící fáze a zároveň sebe, že tu nejobávanější zkoušku v tomto semestru, která mě čeká příští týden, nějak dám...Užij si to na horách a těším se na vlog! :)

    OdpovědětVymazat
  19. fuj fuj fuj, mě to čeká za 14 dní a uplně jsem se při tom popisu opotila a udělalo se mi asi tak 10x špatně, taky doufám ve šťastný los a hodnou komisi (prosíííím) jinak gratuluji!! :)

    OdpovědětVymazat
  20. Moc gratuluju, musí to být strašný nervy, ale hlavní je, že to máš za sebou! Tak se pořádně odměňuj - ještě hodně dlouho! :)
    Young, wild and free

    OdpovědětVymazat
  21. Naprosto se v tom vidím, když jsem se šprtala na dvoje bakalářský státnice, co jsem měla den po sobě :D Naštěstí jsem si to rozvrhla do 3 týdnů a do práce jsem chodila minimálně, takže zas takový stresy jsem neměla. Ale ty nervy, když už jsem seděla ve škole dvě hodiny předem a věděla jsem, že jdu před komisi až jako poslední.. Fuj! No už teď se netěším na ty inženýrský státnice, sice ještě rok a půl, ale to uteče jak nic :D

    OdpovědětVymazat
  22. Šikulka, moc gratuluju :-) ..chodíš na všfs, že? Chtěla bych se tě zeptat na tvůj názor na tuto školu, jestli by sis jí vybrala znovu atd., děkuji za odpověď :-))

    OdpovědětVymazat
  23. Pane bože! Já jsem se stresovala a to jsem to jenom četla! :D Sice mě teď čeká matura, takže si trochu té hysterie také pouštím do těla, ale jinak na to docela ještě hážu bobek. Což rozhodně není dobrý přístup. Včera jsem se byla kouknout na DOD na fildě na Karlovce a ty všichni intoušové! :D To bude docela makačka se tam dostat!
    Každopádně, OBROVSKÁ GRATULACE! ❤ Teď už jenom tu druhou půlku a jsi kompletně celý inženýr. :) (Jo, u zkoušek budu nejspíše sázet na přirozený šarm a kouzlo osobnosti. :D)

    <a href="http://www.theworldbymaria“>THE WORLD BY MARIA</a>

    OdpovědětVymazat
  24. Moc ti gratuluju Domčo. To tvoje popisování je hotovej horor :D
    Čím víc si člověk věří, tím hůř dopadne a zase na opak :D já taky vždycky všechno vidím úplně nejhůř a pak jsem mile překvapena :)

    OdpovědětVymazat
  25. Domi ty nadpisy článků česky působí mnohem lépe a originálněji:-)

    OdpovědětVymazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤