What are you looking for?
neděle 17. září 2017

JAK JSEM NEBĚŽELA NIGHT RUN



Balím si do tašky foťák, objektivy, šálu, týmový dresy a objednávám Uber. Celou cestu na Vypich mám v uších sluchátka a snažím se se nabudit na nějakou pozitivní náladu. Moc mi to nejde a tak vystupuju s trochu skleněnýma očima a opatrným krokem se vydávám hledat registrační point, kde mám sraz s ostatníma. Berle jsem opět nechala doma, obhajuju si to tím, že se snažím trénovat svaly, ale spíš už jsem z těch berlí prostě jen unavená. O to víc dnes. Koná se totiž Night Run. Jeden ze série nočních běhů napříč Českem, na kterej jsem se přihlásila už před třema měsícema. Před měsícem jsem začala trénovat a celkem jsem absolvovala celej jeden noční výběh, ehm. Hned po něm jsem odjela na teambuilding, kde jsem si poslední den přetrhla kolenní vazy. Naivně jsem nějak doufala, že se to třeba rychle uzdraví, že to nebude taková hrůza, z čehož mě vyvedl minulý týden doktor Holub, který si mě rovnou objednal na operaci. Nenesu to moc dobře a to jsem navíc podle mě pořád ve fázi popření, nikdy jsem na žádný operaci nebyla a fakt vůbec nechci do nemocnice. A tak teď funguju aspoň nějak v rámci možností a na Night Run jsem šla aspoň fandit. 









U registrace se srážím s holkama blogerkama - Brixi a Péťou, se kterýma jsem měla tvořit blogerský trio, který tenhle běh poběží za jeden tým. Tým Borotalco. Borotalco je italská značka deodorantů a je to jeden z našich největších klientů v Sunu. A zároveň taky jeden ze sponzorů Night Run série. Tak jsme to propojili, zapojili blogerky a taky pár sunních kluků. Holky poběžej kratší variantu - 5km Avon běh - a kluky čeká hlavní závod na 10km v černočerný tmě.
Já si teda hrdinsky vyzvedávám svůj startovní balíček a zase na mě padá smutná nálada. Závidím všem, co mají na sobě legíny a běžecký boty. Nedávám to na sobě ale moc znát, bavím se s holkama, fotíme a potkáváme další a další známý tváře, takže o zábavu je postaráno.















Při rozcvičce na rádiový pecky to se mnou pěkně šije a tak si na jedný noze potancovávám a poskakuju. Holky se asi slušně zahřejou, protože postupně odkládají vrstvy a na startovní linii se vydávaj s úsměvama na rtech. 



Jakmile je běh odstartován, je najednou louka poloprázdná a já tak rychle narazím na sunní kluky, kteří mají vyrážet o hodinu později. Během chvilky zjišťuju, že Tom nepostrádá základní blogerské vlohy, protože bez jedinýho naléhání fotí na můj Olympus selfíčka a s Jiřím pózujou jedna radost :D.









Během chvilky se setmí a běžci nasazují zářící čelovky, což má neskutečný kouzlo a to normálně nefotogenický prostředí získává na určitým kouzlu. Házíme si jedno rozmazaný selfíčko, přeju klukům hodně štěstí, poslouchám jednotný odpočítávání startu všech běžců, usmívám se, když pozoruju ty soustředěný výrazy běžců, když si nasazujou sluchátka a zapínají aplikace, co jim budou sledovat tempo a pak se celá zmrzlá mizím schovat do vyhřívanýho stanu.





Po 40 minutách je mi krásně teplo, mám stažený fotky a za sebou dvacetiminutovej telefonát s Alex. A protože Tom měl cíl běžet pod 50 minut, vydávám se k cílový pásce a vyhlížet první závodníky. Pár jich už v cíli je, třeba náš grafik, kterej dal pro mě naprosto neuvěřitelných 41 minut. O pár minut později přibíhá Tom a než se s náma podělí o dojmy, jsme tam v plném složení. Pak už jen fotka s medailema v cíli a taky na stupních vítězů, kam nás hodní pořadatelé vpustili a můžem se rozprchnout domů. 







Nějak jsem se nechala strhnout tou atmosférou v cíli a v hlavě už si plánuju, jak hned po rehabilitaci začnu trénovat a přístě poběžím taky. A klidně tohle delší. Nebo klidně uplně jinej závod, ale poběžím. Těším se na to. V tomhle případě moc děkuju Borotalcu za pozvání, Nikče za zabavení v první části a klukům v tý druhý. Nakonec z toho byl nadočekávání prima večer! :)))




Add your comment

  1. Ahoj, neber to prosím nějak ve zlým (a klidně to ani nezveřejňuj), ale zkus si přečíst blog ,,Foodtherapy by Denisa" nebo blog Petra Hübela a nelituj se pořád tolik. Chápu, že to naštve, já bych to asi taky nenesla nejlíp (jsem cvičební lektorka, takže by to byla dost velká komplikace)... Už jsem taky kdysi zažila nemoc, která mě ,,uvěznila" doma na 3 měsíce týden před kvalifikací na MČR, na kterou jsem dost dřela, takže vím. Ale myslím, že v takových chvílích je dobrý si říct, že je to prostě životní zkušenost, a děkovat za to, že se nestalo nic horšího. Přeju hladký průběh operace a ať jsi brzo fit.
    K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Promiň, ale tohle mi přijde jako uplně mimo komentář. Jak můžeš srovnávat moje stěžování si na čerstvej úraz s někým, kdo píše blog o tom, jak bojuje s rakovinou nebo nádorem v mozku? Nechápu vůbec.
      Jestli můj blog sleduješ pravidelně, tak sis určitě všimla, že odráží to, co zrovna dělám a řeším, takže když nejsem uplně happy, nebudu se na blogu tvářit jakože jsem jen proto, že je trilion lidí, co se má daleko hůř než já a řeší opravdový problémy.

      Vymazat
    2. Mně to třeba právě dost pomáhá uvědomovat si, jaký mám sakra štěstí oproti těmhle lidem a občas si dám pomyslnou facku, když mám tendence se litovat. Právě, že tě sleduju pravidelně a přijde mi trochu škoda, že se necháváš hodně strhávat k depkám. Nebo máš možná prostě jen tendence podávat to do článků hrozně negativně, nevím. Fakt to nemyslím nějak vyčítavě a nechci tvoje zranění zlehčovat... spíš jsem ti chtěla nadhodit jinej úhel pohledu. Z tohohle se přeci brzy vylížeš a takových závodů si ještě zaběháš až až :). A vážně upřímně ti přeju, ať si tím nenecháš tolik kazit náladu.
      K.

      Vymazat
  2. Ahoj Domi, super článek :)
    Jen ti chci říct, že vím jak se cítíš, protože mě čeká v prosinci také plastika předního vazu a to už jsem po operaci menisku...semnou se táhne už od konce ledna a to závodně lyžuji, takže jsem s tím odjezdila zbytek sezony, než přišli na to co s tím je, takže skvělí.. ale neboj všechno dobře dopadne a ty si opět budeš užívat všechny možné sportovní aktivity :))

    OdpovědětVymazat
  3. Mně takhle zkazil úraz před pár lety první a zároveň nejdůležitější hodiny tanečních... Je to blbý, když se na něco člověk těší a díky tomu, co se stalo nemůže, ale tak hlavně, že sis to svým způsobem užila i tak a byla jsi tam.:)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤