SOMETIMES I AM A MESS




Jsou dny, kdy bych dala sama sobě pěstí. 
A taky dny, kdy bych dala pěstí všem okolo.

Bohužel, ani jedno z toho samozřejmě nikdy neudělám. Místo toho se zpravidla lituju a sesumírovávám si, co všechno je v mým životě špatně. Říkám, na pěst. Neptejte se mě, proč to dělám, zaprvé to nevím a zadruhý dobře víte, že to (aspoň vy holky) děláte kolikrát taky. Bejt pořád sluníčkovej, spokojenej a šťastnej je asi lehký, když máte:

sebevědomí 
spoustu peněz (ideálně bez hnutí prstem)
bandu kamarádů, co Vás vždycky ze všeho vytáhnou
bezproblémovej vztah
životní jistoty
pevný zázemí
minimální starosti

A spoustu dalších věcí. Netvrdím, že nic z toho já nemám, to vůbec. Ale rozhodně nepatřím k těm, co si u všeho udělaj fajfku a nahrajou na instagram vysmátý selfíčko s hashtagem #happygirl
Jsem přesně ten typ člověka, co všechno řeší horem dolem a nedokáže nechat věci plavat. Co má noční můry spojený s tím, nad čím si láme hlavu a v čem je nejvíc nejistej. Co se do všeho pouští po hlavě a pak se častokrát topí. Co se je schopnej strašně rychle někomu otevřít a tomu stejnýmu člověku zas sakra rychle uzavřít. Co trpí, když mu někdo nerozumí. A co trpí, když někdo, kdo mu rozuměl, už je dávno někde jinde. Co má problémy s důvěrou v druhý lidi, protože se už tolikrát spálil, že je prostě teď opatrnej až moc. Co brečí kvůli věcem a lidem, co za to absolutně nestojej. Co v jednu chvíli sálá štěstím a pak stačí maličkost a všechno je zase špatně. Co má panickou hrůzu ze samoty a zároveň je často alergickej na lidi. Co je vztahovačnej tak moc, že by to asi nikdo z Vás asi ani nepochopil. Co potřebuje pořád slyšet, že ho má někdo rád, že se mu něco daří a bejt oceňovanej. 
Ale taky takovej, co mu zvedne náladu pouhej úsměv náhodnýho kolemjdoucího. Co miluje někam patřit. Co by se rozdal pro toho, koho miluje. Co by nejradši neustále vymýšlel pro ostatní tajný oslavy, překvápka a rozdával radost ve všech podobách. Co má potřebu neustále někoho chválit a dávat najevo, že se mu něco líbí. Co se strašně rád učí nový věci jen proto, aby tím někoho potěšil.

V posledních několik týdnech se mi kromě všech těch skvělých věcí, o kterých tady pravidelně píšu, stalo i několik nepříjemných. Nerada sdílím to, co není líbivý a o čem se mi nepíše s úsměvem od ucha k uchu a tím spíš proto, že si sama moc dobře uvědomuju, že to žádný životní problémy nejsou, že to je prostě jen...život. Navíc život, kterej já mám strašně fajn. V podstatě mám všechno, co bych si mohla přát a ještě mnohem víc. A jsem za to šťastná, opravdu jo, Vážím si všeho, co mám, jakou mám doma podporu, jak si můžu vlastně dělat co chci, jak nejsem ničím svázaná, že můžu roztáhnout křídla a letět směrem, kterým chci. Problém je v tom, že ten směr občas ztrácím. Nevím, kam vlastně letím, proč tam letím a jestli mám s sebou ten správnej tým.

  • Makám a miluju to. To je jedna část příběhu. Ta druhá zní asi nějak takhle: začala jsem cvičit, abych byla silnější fyzicky i psychicky a cítila se líp. Ruku v ruce s tím jde změna stravy. Pak jsou samozřejmě i změny. Jenže nejen ty, že tělo vypadá líp a já jsem spokojenější. Kromě toho je tady i to, že najednou všechno řeším. Co jím, jak jím a proč jím. Mám chutě a snažím se s nima bojovat.  Když vyhrajou chutě - jsem naštvaná, že si to ani pořádně neužiju, protože mi po tom je blbě. Když ten boj vyhraju já - jsem naštvaná, že vůbec tyhle boje vedu. Jsem naštvaná, že už nejsem to malý dítě, co neřeší, že čokoláda je pro tělo špatná a že by se neměl cpát bílým pečivem. 
  • Porovnávám se s lidma, se kterýma se nemám co porovnávat. Prostě jen proto, že mi ležej v žaludku. Protože mám strach. Protože jsem nejistá. A ubližuju tím jen sama sobě.
  • Jsem vysazená na to, když někomu věnuju svůj čas, vyhradím mu místo u sebe v srdci, zajímám se a odměnou mi po nějaké době je to, že se ocitnu asi tak na miliontý pátý koleji. A je celkem jedno, jestli je to proto, že danej člověk vyřešil svý vztahový trable a už nepotřebuje nikoho na vylévání srdíčka nebo si našel novej vztah a na kamarády už nemá čas nebo prostě jen našel někoho, s kým si rozumí víc a kdo mu víc nabízí.
  • Mám plný zuby toho, že všechno nejde podle mých představ, že lidi nejsou takový, jaký jsem si je vysnila, že nejsou všichni na mý vlně a že prostě život není ta pohádka plná hodnejch lidí, co se maj rádi, nelžou si a neubližujou si. Kdysi jsem se o sobě dozvěděla, že potřebuju svůj kouzelný svět. Doteď to mám napsaný v mobilu a přestože tenkrát mě to naštvalo, teď tomu asi dávám za pravdu. Ve svým kouzelným světě jsem totiž na všechno dost dobrá. 

Vážně přemýšlím, jestli existuje v životě člověka pocit, že je dostačující. Na všechno co dělá a pro všechny, kteří jsou pro něj důležití. Protože já ho nemám. Ani zdaleka.

60 komentářů:

  1. Těžko tomu věřit, ale když to čtu - je to jako číst o sobě...

    OdpovědětVymazat
  2. Bože. Normálně to čtu, a brečím u toho. To je tak neuvěřitelně pravdivé. Podařilo se mi ztotožnit téměř s většinou z toho, co jsi napsala. Jsme na něuveřitelně složité bytosti.. ale naštěstí máme na výběr, když se k nám občas lidé chovají tak, jak se chovají. Nezbývá nám, než se obklopit jen těmi, co nám za to stojí, a těmi, pro který také MY něco znamenáme.
    Nádherný článek Domi a strašně si vážím tvé otevřenosti a upřímnosti. Fakt smekám..
    Děkuju za tvůj blog a za tebe!!
    Měj se hezky, Katka. <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, Katko, vážím si toho a jsem fakt ráda :)

      Vymazat
  3. Lidi, který ten pocit mají, to mají v životě asi jednodušší, protože o sobě nepochybují. A přiznám se, že mne znejisťují, protože já o sobě pochybuji. I když je otázka, jestli to u spousty lidí nejsou jen "minikry", kterými vlastně navenek maskují svou nejistotu (a uvnitř pochybují taky).
    Recept na tu nejistotu jsem ani po letech (už mnoha) úplně nenašla

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těm mimikrám bych taky věřila :) sama je umím v určitých situacích dost dobře nasadit a působit pak uplně jinak, než se cítím :D

      Vymazat
  4. Domčo drž se! Mrzí mě, že se tak cítíš a na druhou stranu jsem ráda, že si to napsala protože si mě ujistila, že nejsem jediná, kdo má tyhle pocity a myšlenky..A jak čtu komentáře tak je nás asi mnohem víc. A je to uklidňující, vědět, že v tom člověk není sám. Že cítit se takhle je prostě lidský. Držím nám palce, ať je nám zase skvěle! <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky to na mě má uklidňující vliv a děkuju :)

      Vymazat
  5. Ahoj Domi.
    Naprosto a úplně přesně vím, o čem mluvíš. Celej den může být super, skvělej, ale pak stačí jedna jediná věc - často úplná blbost, blbě použitý slovo, cokoli - a moje nálada se obrátí o 180 stupňů. Začnu o všem moc přemýšlet a jsem schopná dojít k absolutně absurdním závěrům. Druhý den pak často vůbec nechápu, jak mě to vůbec mohlo napadnout. Ale v tu chvíli mi to nikdo nerozmluví. Všechno mi začne připadat špatně, všechno mi přijde děsivě pomíjivý a já jsem na nic a je jen otázkou času, kdy na to přijdou i ostatní.
    A nejzoufalejší (i když možná to je na tom to lepší) je to, že vím, že až se z toho vyspím, nebo se stane zas naopak něco hezkýho, jsem schopná ze vteřiny na vteřinu tyhle depresivní myšlenky nechat plavat a připadat si nejvíc happy na světě. Připadám si jako blázen.
    Takže - rozhodně nejsi sama, každej máme něco, s čím bojujeme (i když, když se na to podíváme z dostatečný vzdálenosti, uvědomíme si, že je to vlastně děsná prkotina).
    Občas se stačí vybrečet, přežít to, napáchat při tom co nejmíň škod a to dobrý pak zase přijde samo. Jen mě to občas prostě vůbec nebaví. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyjooo, uplně <3 jakobych tenhle komentář psala já!

      Vymazat
  6. Ahoj Domi, děkuji ti za tvůj článek a za tvou upřímnost a otevřenost k nám, tvým čtenářům. Moc si toho vážím! Určitě nebudu jediná, když řeknu, že jsi mě tímhle článkem naprosto dostala a to kvůli tomu, jak se ve všem, co jsi napsala ztotožňuji. Úplně ve všem! Jsou tři hodiny ráno a já před chvílí dočetla tvůj článek, vedle mě spokojeně oddechuje přítel a já brečím. Nad vším, co jsi tu napsala přemýšlím a cítím, jako bych to psala já! Mám plno otázek, na které neumím najít odpověď. Proč zrovna já? Proč takhle neustále uvažuji, i když vím, že pak z toho budu mít horší náladu a bude mi smutno? Proč nejsem stále usměvavá? Vždyť mám milujícího přítele, rodinu se skoro dobrými vztahy. Nechápu to! Opět se ponořuji do hloubi svých myšlenek a nerozumím tomu. Proč si v mnoha věcech nevěřím? Proč se na věci nedívám z lepšího úhlu? Proč jsem poslední dobou stále hodně smutná? Proč se cítím tak, že příteli nestačím?! Vždyť každý umí něco lépe, ale já mám pocit, že mi nejde nic! Čím víc se snažím se svým životem pohnout zase o něco dále, tím je to složitější! Bojím se, že přijdu o přítele! Mám strach a je to začarovaný kruh. Utápím se v myšlenkách!
    Každopádně tobě Domi přeji ať je zase brzy lépe! :) Terka
    :PS: Nech se obklopovat pouze těmi, kteří za to stojí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, Terez, to jsou přesně ty slabý chvilky tohle a kdybych věděla, jak s nima bojovat nebo jim uplně zamezit, byla bych bez sebe štěstím a hned bych to vykřičela do světa.. Asi ale holt prostě musíme být silný a nepoddávat se tomu.

      Vymazat
    2. Taky bych byla šťastná Domi, kdybych přišla na to, jak takové chvilky úplně zamezit, ale bohužel mě to občas úplně srazí k zemi, ale po včerejším dlouhém rozhovoru s přítelem jsem si uvědomila od čeho se tohle všechno odvíjí. Tobě držím palce a ať jsi zase ta usměvavá a spokojená Domi :) Musíme být silné!

      Vymazat
  7. Ano, toto moc dobře znám. Spousta vzteku, protikladů v sobě a ztráta cesty i cíle. Já taky nežiju ve světě, kde je všechno sluníčkové a kde jednorožci zvracejí duhu. Ale nežiju ani tam, kde je všechno špatně. Prostě normální život - od všeho kousek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak. A ty protiklady v sobě jsou neuvěřitelně sedící popis.

      Vymazat
  8. Ahoj, děkuju za tenhle článek. Jsi statečná, žes to napsala.
    Nejhorší je to přemýšlení nad věcma pořád dokola, mám pocit, že moje hlava pak přijde s takovou analýzou, která ve výsledku nemá s realitou vůbec nic společnýho.
    Drž se!

    OdpovědětVymazat
  9. Asi jako spoustu dalších jsem měla při čtení pocit, že čtu o sobě a vlastně mi to pomohlo si uvědomit pár věcí, za což ti děkuju a doufám, že na tebe mělo podobný účinek se z toho vypsat...
    Nicméně nedá mi to a cítím trochu potřebu se vyjádřit k té části s jídlem. Já úplně chápu, že jsi začala cvičit a mrzelo tě, že třeba není vidět dostatek výsledků, obzvlášť pokud to někdo na blogu komentoval a tak ses rozhodla trochu překopat svoje stravování. Taky chápu, že pokud se člověk ve výživě sám třeba tolik neorientuje, tak dá na rady nejbližších lidí kolem sebe...a taky chápu, že bys chtěla stejně pokračovat, když teď třeba nějaké výsledky konečně vidíš (nevím, nevím jak to bereš a vnímáš ty, ale tipuju, že takhle) jenže mi přijde hrozně líto, že se sama trápíš nějakými chutěmi a podobně a vyznívá to jako kdybys myslela, že máš nedostatek vůle, přitom mně to přijde jako úplně jasný nedostatek v jídelníčku. To není žádný selhání, to je prostě to, jak člověk funguje. A obzvlášť my ženy máme jídlo daleko víc propojené s emocema :D takže tohle asi prožíváme hůř. Přijde mi, že je to poslední dobou všude samej fitness motivační blog a nakonec z poloviny slečen vypadne, že se vlastně samy cítí, jako že je jejich režim v něčem omezuje a mají teď častěji výčitky a podobně. A trochu to pak celé vyznívá jako kdyby to snad bylo normální, jako kdyby to bylo k životu nutné, pokud chce být člověk zdravý a krásný. Tak by to být přece nemělo. Je to, proboha, pořád jenom jídlo. A potýkat se s takovými pocity mi prostě nepřijde nějak normální. Není žádná univerzální cesta, ale tohle mi nepřijde ta správná. No a asi bych se zkusila zapřemýšlet, co by v tomhle ohledu šlo změnit..
    No, neber to jako rýpání nebo tak, nepíšu to abych kritizovala a samozřejmě nevím přesně jak to je, neznám tvůj přesně jídelníček a tak vůbec, nejsem v tvojí hlavě, samozřejmě...jen je mi to vždycky fakt líto, když něco podobného čtu a nedalo mi to nenapsat svůj názor.. A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tím jídlem jsi to přesně vystihla! Myslím si ale, že tak, jak to má Domča, to má v dnešní domě hrozně moc slečen, včetně mě. Štve mě to, jen nevím, co s tím dělat! Přesně, jak píše D. ve článku-kde jsou ty časy, kdy si člověk dal čokoládu a k večeři čerstvý bílý rohlík s máslem a užil si to, aniž by před tím celý dne, jedl jen nějaká ultra zdravá jídla, případně si to druhý dne nevyčítal? Jak s tímdle zatočit... Je to začarovaný kruh:(

      Vymazat
    2. Já ti naprosto rozumím, ale nevím uplně, co s tím dělat. Já prostě když se do něčeho pustím, tak to chci dělat co nejvíc naplno a vidět výsledky. A začátky jsou vždycky nejhorší a já to teď - co cvičím s trenérem - beru vlastně jako začátek, proto mám i jídelníček přísnější a obecně mě to trochu stresuje. Ale vím, že bych na sebe byla naštvaná i kdybych povolila. Takže to je opravdu takovej začarovanej kruh a já jsem sama zvědavá, jak se to vyvrbí :)

      Vymazat
    3. Mně právě přijde, že už jen takový detaily jako třeba vyhýbání se sacharidům odpoledne a pod. udělají hrozně moc jak s těma náladama, tak s chutěma a čím přísnější režim, tím horší výčitky při jeho porušení, takže bych se třeba vykašlala na ten ugo detox a podobně... Ale tak to je samozřejmě čistě můj názor, no. Já rozhodně chápu, že s tím člověk nic nenadělá ze dne na den a říct někomu "neřeš to tolik" je stejné jako říct někomu "nestresuj se" v největšim stresovym období :D Prostě k ničemu. A asi si takovou fází "řešení" prochází každý, kdo nějakým způsobem mění svůj životní styl a je to trochu nezbytná součást toho všeho, takže proto říkám, že to nekritizuju, taky jsem si tím za život prošla xkrát abych se dopracovala ke spokojenosti:)) Já si taky myslím, že si to za čas všechno nějak srovnáš a to podle priorit, které si nastavíš. Jen mi přijde super si někdy sama se sebou fakt "sednout" a připomenout si, že vlastně o nic nejde. A.

      Vymazat
  10. Gratuluji, právě jsi perfektně popsala můj život. Neustále se s někým porovnávám (proč nemám takovou postavu, vlasy, šatník, ochotné přátelé, co mi konečně uspořádají surprise party apod.), obětuji svůj čas a emoce lidem, kteří se na mě ve finále vykašlou a říkám si, že už si musí být vážně chyba ve mně. Vše co jsi výše popsala je přesně to, co se člověk bojí vyslovit nahlas (natož před někým), aby nebyl ukamenován, že není neustále happy a sluníčkový. Tvůj nejlepší článek Domčo, kéž bych měla ve svém okolí někoho jako jsi ty nebo kdo to aspoň vidí stejně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeeee, děkuju moc! :) já jsem si právě řekla, že mi pomůže se z toho vypsat a že někdo z vás se s tím určitě taky ztotožní. Ale chápu i to, proč se to někdo bojí nahlas vyslovit - viz negativní komentáře níže :)) ale tak je to asi se vším, nikdy se nezavděčíš všem.

      Vymazat
  11. Takové pocity má asi většina z nás, já teda to cvičení, jídlo nejídlo zase tolik nehortím, i když taky někdy jo. Zase přemýšlím a rozebírám jiné věci, co ty třeba ne... hold to je život a zcela tě chápu:) I když článek není zcela happy, líbí se mi a jsem ráda, že jsi ho napsala a já si ho mohla tak přečíst.

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
  12. Je neskutočné, koľko mladých slečien si dala teraz dokopy, pretože všetky sa cítime rovnako, ako ty. Vitaj vo svete, kde nie si jediná tá čo sa cíti sama, tá čo, ale potrebuje mať ľudí okolo seba, tá čo často plače a v neposlednom rade má komplexy, keď vidí iné dievčatá. Nevieš si predstaviť aká som nahnevaná z dnešného sveta. Prídem domov, otvorím si instagram a vidím samé dokonalé dievčatá. Potom sa pozriem na seba do zrkadla ja a dostanem amok, že prečo som sa nemohla narodiť, krajšia, vyššia, chudšia, milšia a neviem ešte čo všetko. Ale poviem ti to takto. Po tých všetkých amokoch som sa spamätala, i keď stále nejaký príde a nie každý pohľad do zrkadla je pre mňa uspokojujúci, avšak každý človek je natoľko pekný, natoľko chudý, natoľko milý, ako sa on sám odprezentuje. Keď proste budeš nad sebou nariekať aká si škaredá a tučná, tak čiastočne ťa tak uvidia aj iní ľudia, pretože z teba nebude sršať žiadne sebavedomie. Ale ja osobne si mnoho krát všímam, že niektoré dievčatá mi pripadajú krásne iba preto, že nasadia sebavedomý úsmev, potom keď sa na nich zadívam lepšie, už nie sú až tak skvelé, no prvý dojem robí veľa.

    Úprimne sledujem veľa blogov, veľa dievčat a nevynechám ani jeden jediný článok od teba a musím povedať, že i keď si sa na fotke usmievala vedela som, že vnútri a niekde ďaleko za týmto blogom, v tvojom súkromí sa trápiš. Veľmi dlho čítam tvoj blog a vždy z tvojich článkov bolo cítiť, že si nevyrovnaný človek a že vždy niečo nové na sebe objavuješ. To samozrejme nechcem aby vyznelo zle, no mám pocit, že si musíš začať veriť a hlavne začať v seba samu veriť!

    A inak k tomu jedlu, ja nechcem aby to vyznelo zle, avšak mám pocit, že to trošku preháňaš, sama si písala, že si nikdy nemala k športu blízko a zrazu to na teba prišlo, čo je krásne, len mám pocit, že si tým občas škodíš, že si po celom tvojom živote začala teraz s týmto a nahádzala si si naraz všetku tu zmenu v strave a každodenné cvičenie na hlavu a si ohľadom toho na seba veľmi prísna. Nemyslím si, že ti kúsok čokolády zaškodí alebo tvoje obľúbené chai latte. Viem, že keď vkročíš do toho fitness života, tak by si to mal robiť naplno, ale keď ťa raz urobí šťastnou, to že si dáš niečo na čo máš chuť, tak by si nemala byť na seba potom naštvaná. Žijeme iba raz a síce by sme práve preto sa mali k svojmu telu správať zodpovedne a dávať mu čisto zdravé veci, tak aj tak si stojím za tým, že keď ti nejaký koláč vykúzli úsmev na tvári tak je to omnoho podstatnejšie ako keby si mala byť nervózna a nútiť sa ho nejesť.

    A si nádherná!! Veľmi obdivujem tvoje odhodlanie, ty sama si ma vyprovokovala k cvičeniu a tvoje pokroky mi vždy pomôžu vstať z gauča a ísť cvičiť. Takže nič sa neboj aj ty si dievča, kvôli ktorému majú iné komplexy, len o tom nevieš:)♥ Drž sa!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Strašně moc ti děkuju za tenhle komentář <3 chci odpovědět na každej ten odstavec, takže to rozdělím podobně jako ty :))
      S tím prvním odstavcem do písmenka souhlasím, to porovnávání je hrozný a opravdu má přitom největší vliv to, co z nás vyzařuje a jak se cítíme.

      Nevyrovnaná jsem, to máš pravdu, ale zas bych neřekla, že se nějak výrazně vnitřně trápím. Prostě jsem klasickej řešič a jsou chvíle, kdy to prostě přeháním.

      Já jsem k sportu mívala hodně blízko, když jsem byla malá, ale pak sem z toho vypadla a na gymplu a vejšce pak převládly jiný (a tělu méně prospěšný :D) záliby. Jsem ale strašně ráda, že jsem se k tomu vrátila... Souhlasím s tím, že to hodně řeším a možná i přeháním, ale já jsem prostě taková povaha a mám to takhle se vším :/ ale jo, pomalu si to rovnám v hlavě a žádnej striktní režim prostě trvale dodržovat nebudu.

      <3 děkuju!!

      Vymazat
  13. Domi, děkuju za tebe. Děkuju za tvoje názory a za to jaká jsi. Vidím, že jsi prostě taky jenom obyčejnej člověk a myslím, že tímhle článkem jsi právě pomohla dost lidem..Zjišťuju, že přemýšlením jsme si strašně podobný a vždycky, když mám tyhle deprese, špatný stavy, neustálý výkyvy nálad, porovnávám se s ostatníma nebo mám častý boje s chuťema a jídlem, tak jak píšeš...v tu chvíli si vždycky říkám, jestli je na tom někdo podobně jako já a nebo jsem prostě jenom já takovej blázen, co neustále přemejšlí a dumá. No a pak přijdeš ty a BUM...popíšeš moje občasný stavy úplně do puntíku. Řekla bych, že za vším stojí právě ta nevyrovnanost, pocit méněcennosti...a pocit toho, že je někdo lepší než my. Jsi nádherná, máš teď naprosto výstavní postavu..máš určitě skvělýho, milujícího přítele, o přátelé taky nemáš nouzi a přesto je tam to NĚCO. Něco, co dodává pocit, že to všechno není úplně dokonalý, tak jak chceme..pocit nespokojenosti...Mám to stejně. Myslím, že je to všechno jen v hlavě a jakmile se člověk přestane srovnávat, přestane řešit ostatní, přestane se podceňovat, přestane ve svým životě hledat chyby, ale naopak dá vyniknout těm pozitivům..všechno se podle mě obrátí k lepšímu. A určitě na to neexistuje žádnej návod, žádná knížka o rozvoji osobnosti..nic takovýho...já už toho načetla bambilion a jakmile na to člověk zapomene, je zase tam, kde byl. Takže to chce začít u sebe, odstranit ten určitej blok, kterej nám brání v tom bejt bezpochybně šťastný. My to zvládnem! <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně stejně přijde naprosto neuvěřitelný, jak občas online poznáš někoho, kdo ti tolik sedne a takovým způsobem chápeš každý jeho slovo a myšlenkovej pochod <3

      Vymazat
  14. Mrzí mě, že to tak teď máš, ale jak píšeš, to je život. Někdy to jde dolů někdy nahoru a já věřím, že se to brzo zase obrátí. A vzhledem k tomu, že jsi snad nejvíc optimistická a veselá blogerka co znám, dokážeš se rozpovídat o jedné snídani nebo o tom, jak jen jedno odpoledne bylo úžasný, tak je dost logický, že někdy si zase musíš oddychnout. A prostě nebýt ta nejvíc pozitivní, ať si tu práci dělá chvilku někdo jiný! A ty se zahrab pod deku, dožeň seriály a chvilku na všechno kašli! A jestli nemáš čas, tak to stejně udělej. A s lidmi to mám podobně, absolutně nedůvěřuju, ale jakmile si někoho najdu, kdo mi sedne, tak na něj zase nedám dopustit a o to víc mě bolí, když no...mi to neoplatí. Takže doufám, že se ti to všechno zlepší a všechno bude zase fajn. A co se týče jídla, hlavní je, abys byla šťastná ať už s čokoládou nebo bez! (s čokoládou je ta lepší varianta, jen říkám...) :)
    Young, wild and free

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je tak super, když vidím, jak mě znáte <3 já se právě dokážu fakt nadchnout pro každou hloupost a jak říkáš - rozpovídat se o jedný snídani - ale stejně tak dokážu hrotit i každou maličkou nepříjemnost a když se toho nastřádá víc, tak je průšvih na světě :D:)

      Vymazat
  15. miláčku, klid! ať se děje cokoliv a bojuješ s čímkoliv, zvládneš to, vím to. V životě jsem totiž nepoznala člověka, který by dokázal šířit tolik pozitivní energie jako ty, člověka, který by se dokázal postavit sám sobě a začít na sobě tvrdě makat, aby se z typického kavárenského povaleče (jakými jsme v Olomouci beze sporu byly! :D), takovou sporty girl, jakou jsi dnes ty! obdivuju Tě, ať už za již zmíněné "sluníčkování" na nás ostatní, za odhodlání, se kterým všechno děláš ale třeba i za to, že od dob, co jsme outfity fotily div ne na iPhony, teď chodím na blog nejvyšší ligy a pokaždé jen zírám, jak ses zase posunula dál.. až už outfity nebo tím, že jsi čím dál větší kočka! jen styl psaní zůstává stále stejný a za to jsme moc vděčná, protože přesně takovou jsem Tě poznala a přesně takovou Tě mám nejradši!
    kašli na lidi, kteří si na Tebe ve svém životě neumí udělat místo, ale táhnou Tě k sobě jen když mají svoje problémy. vím, že to teď říkám jako člověk, který je od tebe stovky kilometrů daleko, ale i přes tu dálku, přes ten čas jaký jsme se neviděly, máš v mém srdci pořád to stejné místo a vím, že pokud jednou bude možnost, budeme spolu strávit zase tolik času, jako tenkrát <3.. protože všechno co se v životě děje, se děje z nějakého důvodu a i ty největší kopance osudu nás občas někam posunou :*
    a poslední věc, když jsi mluvila o tom srovnávání se.. občas to mám stejně, ale pak si vzpomenu na svůj oblíbený citát "Nikdo není jako ty a v tom je Tvoje síla!".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Achjo, brouku. Ty mi tak chybíš a všechny ty naše chvilky <3

      Vymazat
  16. Samozřejmě, že neexistuje pocit, že je člověk dostačující, protiže jinak by neměl motivaci žít a zlepšovat se:-). Hlavu vzhůru holka, jsi mladá, krásná a máš toho spoustu před sebou. A když konečně přestaneš řešit jídlo a postavu, protože jsi ráda, že se za celý den dojdeš aspoň vyčůrat a napít, tak si zas začneš připadat jako nejhorší máma na světě....no prostě pořád něco, takže je potřeba brát ten svět s nadsázkou :-*.

    OdpovědětVymazat
  17. v tomto určite nie si sama, pretože toto všetko zažívame aj my, aj ja a vo veľa veciach (vo väčšine) som sa našla a preto sa tak dobre a rýchlo článok dal čítať.... takéto články zo srdca mám najradšej a ešte viac tie, v ktorých sa aj nájdem... sú to naše povahy a my sa musíme ich naučiť ovládať, žiť s nimi tak, aby sme neublížili druhému a ani sebe..teda hlavne sebe.... málokto má život taký, že majú všetko na čo si zmyslia, vo všetkom sa im darí a sú stále šťastný.. ani tie dievčatá na instagrame s dokonalým telom a dokonalým životom na tom nie sú lepšie ako by sme si mohli myslieť :)

    OdpovědětVymazat
  18. Ahoj Domi, teď jsi to naprosto vystihla! S podobnými pocity bojuji i já, do toho mám spoustu dalších starostí a trápení. Některé mě ovlivnily natolik, že rozum utekl a já řeším i věci, které bych řešit nemusela. Zbytečně se trápím. Zbytečně pláču. Poslední dny byly pro mne totální peklo. Dnes se cítím krapet lépe, ale pořád to není ono. Vím, že uvnitř mě je pořád to, co mi zlomilo srdce a přes co se nemohu přenést. Držím ti pěsti (vlastně i sobě a všem ostatním), aby byl svět zase sluníčkový, starosti šly stranou a byli jsme zase spokojenější. Vždyť je tu brzy léto!!! <3

    OdpovědětVymazat
  19. tvoje problémy bych chtěla mít :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufam, ze celej dnesni den byl naplnenej radosti z tohodle komentare, kterej si sem napsal/a. A ze az tobe bude nejhur, tak si vzpomenes, jak pekne ses cejtil/a, kdyz si sem tohle napsal/a. Karma je svine a vrati ti to, az to budes nejmin cekat, o to vic to bude neprijemny ;)

      Vymazat
    2. už se třesu :D Promiň, že s nadsázkou poukazuji na to, že jsou i důležitější věci než postava, jídlo a jestli mám chlapa. Nevim proč mi přeješ hned něco zlého za můj vyjádřený názor (ty mi povídej něco o karmě, když se hned osočíš zle na mě). Tady na tom blogu se očividně nikdo neumí srovnat s jakýmkoliv negativním názorem. Až vyrosteš, tak pochopíš, že jsou i jiný starosti.

      Vymazat
    3. Dulezitejsi veci nez postava, jidlo a jestli ma chlapa urcite jsou a ja jsem clovek, ktery to moc dobre vi. Neprijde mi ale proste hezky psat pod takovejhle urpimnej clanek, kterej dle myho nazoru teda vazne neni jen o tomhle, napsat komentar tvyho typu. Rekla bych, ze v dnesni dobe by se mel clovek ridit radou dvakrat mer a jednou rez a rict si, co timhle komentarem dokazu, cim toho docilim, budu z toho mit dobrej pocit? Je to samozrejme jenom muj nazor, ale schovavat se za anonymni ucet dokaze kazdej a ten komentar je proste jen hnusny ryti u clanku, kterej si to vazne nezaslouzi. A nic zleho ti nepreju, jen rikam, jak to funguje a jednou treba az tobe bude hrozne, tak si do tebe taky nekdo takhle "kopne". A posledni vetu si muzes odpustit vzhledem k tomu, ze o me vubec nic nevis.

      Vymazat
  20. Nějak to celý nechápu. Neustále přidáváš a postuješ fotky a příspěvky, vysmátý od ucha k uchu, každou chvíli kafíčka, jídla, drahý značky oblečení, pro spoustu lidí nedostupných, přítele máš, nikdy si nenapsala křivý slovo o vztahu, ani vztahu s rodiči, zázemí. Sebevědomí ti rozhodně nechybí pokud sdílíš svůj zadek/fotky v plavkách/... na netu s tisíci lidmi, postavu nemáš vysněnou, ale rozhodně nejsi nějaká tlustá zrůda a nemáš si úplně na co stěžovat (neříkám myslet si že jsi perfektní), ale jako minimálně z toho jak se prezentuješ to vypadá, že většinu co si vypsala máš, a stejně tady fňukáš. Teď si představ, že jsou lidi co nemají přítele, bojují s nemocemi a dluhy, nemají na to si koupit jediný značkový boty, možná ani žádný boty. Uvědomuješ si jak jdeš těmhle lidem takovými řečmi příkladem? Když tobě vlastně ve skutečnosti nic neschází? Někdy mi přijdeš, jako rozmazlenej fracek a je mi líto, kolik lidí se v tobě vidí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem naprosto jasně napsala, že si vážím všeho co mám a že to není tak, že si myslím, že se mám nejhůř na světě. Jen jsem dala najevo, že jsem prostě normální člověk, co občas řeší normální problémy. Nepotřebuju jít neustále někomu příkladem, potřebuju taky někdy ukázat, že nejsem jen ta usměvavá holka, co nemá s ničím žádnej problém. Jasně, že nebudu psát o každý hádce, která proběhne s přítelem/kamarádkou/rodiči, ale to neznamená, že se ty věci nedějou. Je logický, že člověk na blogu sdílí to hezký a pozitivní a ukazuje to, co mu dělá radost. Rozhodně si nemyslím, že jsem rozmazlenej fracek jen proto, že dám občas najevo i svý slabosti.

      Vymazat
    2. Stejně jako Dominika odpovídá o kousek níže na komentář. Pokud na světě existují lidi, který se mají hůř než já, tak to automaticky znamená, že si já nemůžu stěžovat na věci, který trápí mě? Před nějakou dobou mě Dominičin blog začal štvát, přišlo mi, že se změnil, že se změnila ona a vyčítala sem jí to atd. Tenhle článek mě vrátil nohama na zem. Vždyť je to člověk jako já, to, co sdílí na sociálních sítích a blogu je jen miniaturní zlomek jejího opravdovýho života a evidentně nevypadá tak, jak ho prezentuje na fotkách a v článcích. Nejsem žádnej sluníčkovej člověk, ale jak jsou některý lidi závistiví a jsou schopný se schovávat za anonymitu na internetu je docela strašidelný... Nějak bych tenhle sáhodlouhej proslov ukončila, ale myslím si, že by to stejně nemělo cenu, protože každý si to přebere po svém a bude za tím vidět jen to, co chce.

      Tobě Domčo jen chci říct, že se ti v podstatě omlouvám, že jsem na tebe "zanevřela" nebo nevím, jak to mám nazvat. Je naprosto přirozený, že člověk se mění, zvlášť po tom, co všechno se změnilo ve tvym životě. Každopádně zůstaň co nejvíc sama sebou!

      Vymazat
    3. Děkuju za upřímnost :) já myslím, že je obecně známý, že blogerky sdílej ty hezký útržky života a ne to negativno, co každá někdo máme a ne že ne. Takže to není ani tak, že bych neměla život takovej, jakej ho prezentuju, jen prostě prezentuju jeho určitý části. A když už mám pocit, že všeho toho veselýho je moc a neznáte tak i tuhle moji "odvrácenou" stranu, rozhodnu se to takhle poodhalit i z týhle strany. Každopádně jsem ti moc vděčná za komentář a za zpětnou vazbu!

      Vymazat
  21. Dominika aj keď som ťa nikdy nestretla tak z tvojho blogu som mala vždy pocit, že ťa poznám aj bez toho (áno, môžeš sa nad tým pokojne zasmiať lebo viem že je to trúfalé). Myslím, že si skvelé dievča, máš kopec energie na všetko do čoho sa pustíš a verím, že toto ťažké obdobie prekonáš.. všetci ti tu píšu hlavne o jedle.. ale z toho čo si napísala je jasné, že iba o tom to nie je... prajem ti veľa sily, aby si sa pevne postavila za to, čomu veríš a čím si. Cvičenie a zdravý životný štýl je skvelá vec, no akonáhle to z teba spraví neustále sa kontrolujúceho a nešťastného jedinca, myslím, že je načase to prehodnotiť. Nikto nie je dokonalý a viem aj podľa seba, že nech sa snažím ako chcem niektoré veci zmeniť nemôžem a neviem. Stačí nájsť svoje hranice aby si neobmedzovala svoje šťastie a bola spokojná hlavne TY. Upratať si v živote musíme len sami aj keď to nie je vždy príjemné...:) Držím ti palce nech sa opäť raduješ a posielam veľké objatie ♥
    LadyinBlack

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, tohle se čte naprosto nádherně <3

      Vymazat
  22. Zajímalo by mě, jestli tě napadlo, kolik lidí, co nemají ani polovinu toho co ty, si dostala ještě do větší "depky" než byli...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takže kvůli tomu, že na světě existuje spousta lidí, co se má hůř než já, musím psát jen o pozitivních věcech a nemůžu se podělit o něco, co trápí mě? Nehledě na to, že když si přečteš ostatní komentáře, tak to třeba několika lidem pomohlo.. ;)

      Vymazat
  23. Domčo, jsi nádherný člověk jak zvenčí, tak i zevnitř. Musím říct, že tvoje články tvoří poslední dobou důležitou část mého života. Potýkám se s nejistotami, strachem a obavami a na tvém blogu většinou nacházím jakousi skrýš před všemi tyto pocity. Každý tvůj post do mě vloží nějaký střípek naděje a lásky a vytvoří mi nefalšovaný úsměv na tváři. Samozřejmě i blogerky jsou lidé( mám pocit, že na to hodně lidí zapomíná ) a mají právo na to procházet různými stavy a náladami...ale takový je život...bez těch temných chvil by ty růžové ztratily smysl a já věřím, že v životě dosáhneš toho, po čem toužíš, jen je důležité povolit si chybovat, dopřát si to, na co máš chuť, odměnit tak své tělo za to, že je, že ti slouží a umožňuje ti existovat. Hodně štěstí!♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeeee, tohle je tak krásný <3 strašně moc děkuju!

      Vymazat
  24. Vies, ja si myslim, ze tu miernu depresiu mozes pocitovat pravebz toho, ze mas vsetkeho dostatok. Moze to zniet absurdne ale byva to pravda. Neviem preco, ale mam pocit ako keby si poslednu dobu so svojim priatelom nebola spokojna, nieco sa medzi vami dialo. Mozno to vnimam len podprahovo. Tiez mam pocit, ze odkedy si v Prahe tak to s tebou ide v niektorych smeroch "od deseti k pěti". Citam tvoj blog viac ako rok, mozno rok a pol a za tu dobu si ty sama presla neuveritelnou zmenou. Kef si byvala v Olomouci, tak som sa s tebou stotoznovala a tvoj blog uplne dychtivo citala, moc ma bavil. Teraz je to trochu slabsie, trochu mam pocit ako leby si sa "normalnym" babam vzdalovala...

    No ale ine som chcela. Domi, nema absolutne zmysel sa s niekym porovnavat. A krasa je strasne pomyjiva vec. Ty si fakt pekna baba a ja nechapem, preco mas stale a neustale nejake problemy so svojou postavou. Tak hold na sutaz v bikini fitness to neni ale no a? Je to ta podstatna a meratelna velicina, podla ktorej sa urcuje hodnota cloveka? Nehovorim, aby clovek sedel na riti a nic so sebou nerobim - ja sama behavam a v cervnu sa chystam na polmaraton. Ale clovek by nemal byt otrokom nicoho, ani cvicenia, ani jedla a ani zavislosti na druhych.

    Je toho viac co by som ti k tomu este povedala, mozno sa odhodlam a napisem mail, pretoze si myslim, ze sa zbytocne stresujes s vecami, s ktorymi sa bud nic urobit neda alebo staci len zmenit pristup a pohlad na ne. ;)
    XOXO, S.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš, tohle je možná v některých případech pravda, bohužel já bych o sobě ale momentálně neřekla, že mám všeho dostatek, ale to je opět strašně individuální věc. Je jasný, že přechod z Olomouce do Prahy mě hrozně změnil a celkově i moje sebepojetí. Olomouc je maličká, člověk tam lehce vynikne, většinu lidí zná, je snadný si tam vybudovat nějakou pozici a být trochu speciální. Tady je ve všem mnohem větší konkurence, mnohem víc lidí se kterými to člověka svádí se porovnávata zároveň taky mnohem víc možností k životu a dosahování cílů. Já jsem byla v Olomouci spokojená, byla to etapa mýho života, ale teď už bych tam teď šťastná nebyla, protože bych měla před očima i všechny ty krizový věci, co se tam staly a z velký části mě dohnaly právě k tomu přesunu do Prahy. Jsem ale šťastná za to, že jsem tam, kde jsem a s tam jsem :)

      Já vím, já vím, já vím. Máš pravdu a já se to potřebuju nějak odnaučit a najít rovnováhu...vlastně ve všem :D

      Napiš, určitě jo <3 a děkuju!

      Vymazat
  25. Taky jsem dřív mívala podobné stavy, ale s věkem to odeznělo - po třicítce jsem se vyklidnila, přestala řešit prkotiny, přestala o sobě pochybovat a strachovat se kvůli věcem, které ani nenastaly. Ale zase přišly jiné starosti - děti, hypotéka :-D Ale to je něco trochu jiného, to přináší život a nejsou to jen nějaké hypotetické strachy, které by mě užíraly.

    Myslím, že by ti prospělo, abys někam vycestovala - Afrika, Asie, východní Evropa. Až uvidíš, v jakých podmínkách žijí lidi tam a co tam řeší za PROBLÉMY, uvědomíš si, že se máš vlastně strašně dobře. To bych doporučila každému mezi 20 a 30 lety věku.

    OdpovědětVymazat
  26. Domčo, jak já tě chápu. Stojím na Prahu 30 :D a přijde mi, že cokoliv jsem ve svém životě udělala, bylo špatně. Proč? Protože jsem nikdy nic nedotáhla dokonce. Od jazyků až po vztahy a všeho lituji. Dostává mě do depek. Pak si na druhou stranu říkám - kašli na to, teď je teď, čas nevrátíš a žij jak nejlíp dovedeš a splň si všechny sny, co ještě splnit jdou. A stejně jako ty dokážu být frustrovaná okolím, jak se všem daří. Neustále se s někým srovnávám. Dá to práci soustředit se jen na sebe a svý sny, když tě neustále někdo krmí těmi svými a máš pocit,že jsou pro tebe nedosažitelný. Strašně mi pomáhaj motivační knížky a články. Bez nich bych se ani nedokázala nad sebou zamyslet a říct si: stop, co blbneš. Kažodpádně, jak už tu několikrát padlo. Si krásná, chytrá, mladá a může ti patřit celý svět. Dělej co tě baví, co máš ráda, dělej to, protože chceš, ne proto, že to chce někdo jiný. Je jedno zda kamarádka, přítel nebo práce. To je podle mého klíč ke štěstí. Tvořit si život a ne nechat život tvořit tebe. Jez co máš ráda. :)

    OdpovědětVymazat
  27. Vysla mi teraz slza z oka, ked som si toto precitala. Uplne som sa vzila a zhltla clanok za skoro jednu minutu.
    Ja som sa posledny rok zmenila az tak, ze uz nespoznavam ani samu seba. Tiez som zacala cvicit, lebo som si myslela, ze mi bude lepsie, aj ze sa budem pacit viac opacnemu pohlaviu; namiesto toho vsak od niekoho, kto sa mi velmi paci, len citam, ze som vychrtlina, a ani nezacinam o tom, ako aj ja bojujem so vsektym, co zjem a nezjem. Je to nanic. Neviem sa pozbierat tak ako kedysi, som tak velmi vycerpana zo snazenia sa, aby bolo vsetko fajn, az nevladzem dalej. Presne viem o com hovoris v tych 4 bodoch :( Plus u mna ide momentalne aj o velmi nestastne neopatovane city a to vsetko len zhorsuje. Ale nedivim sa tomu dotycnemu, ze ma skoro nevnima. Ja sama sa teraz nepoznam, ako by mohol on...?
    Dominika, ja ta sledujem aj na instagrame, aj tu a prides mi ako hrozne mily a dobry clovek. Mozno aj preto som sa teraz tak rozpisala, nieco na tebe je, preco mam pocit, ze som mohla :) Drzim ti palce, nech tvoje blbe dni rychlo zmiznu a mas sa fajn. A tesim sa potom na fotku s hashtagom #happygirl ;) :)

    OdpovědětVymazat
  28. Můžu se pod ten článek podepsat s Tebou, Domi ... :)

    OdpovědětVymazat

Děkuju moc za všechny komentáře ❤